Petr Dušek: Ptačí ostrovy ve slovenských pískovnách zachraňují ohrožené rybáky

Zatímco břehuli říční už lze považovat bez nadsázky za mediální hvězdu, o rybákovi říčním se prakticky nemluví. Přitom má jeho příběh podobný scénář i sílu: Po regulaci řek přišel o přirozená hnízdiště, s dopomocí těžařů a ochránců přírody si však našel náhradní prostory, a to zejména v pískovnách. Zkušenosti ze Slovenska potvrzují, že tak jako břehulím vyhovují neustále obnovované kolmé stěny, svědčí rybákům umělé ostrovy vybudované na těžebních jezerech. Stejně jako v Česku proběhla i na Slovensku od poloviny 20. století masivní regulace říčních koryt, která sice zvýšila ochranu zastavěných území před povodněmi, ale přírodě dost ublížila. Zničila totiž přirozenou říční dynamiku s meandrováním, vlnobitím a kolísáním hladiny, a tím i znemožnila vznik a obnovování ostrovů či kolmých stěn. Což dost otrávilo ptáky, kteří zde tisíce let hnízdili.

Naštěstí jsou však potomci dinosaurů stejně jako celá příroda přizpůsobiví, a tak se jali hledat náhradní biotop. Nalezli ho právě v pískovnách a dalších těžebních prostorech. Pro úplnost: Oni jej ve skutečnosti hledali všude možně, dokonce jsou zdokumentované případy, kdy břehule zahnízdily ve výkopech pro základy domu. Právě pískovny lze však dnes již považovat za stabilní a každoročně vyhledávaná prostředí, v nichž ptáci už mnoho let úspěšně rozšiřují svou populaci.

Těžaři ze Slovenských štrkopiesků, sesterské společnosti České štěrkopísky, vybudovali ve spolupráci se Slovenskou ornitologickou společností (BirdLife Slovensko) a Státní ochranou přírody Slovenské republiky v posledních letech desítky umělých hnízdních ostrovů v několika těžebních lokalitách.

Ostrovy jsou vyrobené z betonu a ke dnu jsou upevněny tak, aby mohly flexibilně reagovat na kolísání hladiny. Přesnější popis technologie se však v tomto článku nedozvíte, je výrobním tajemstvím dodavatele. Zatímco níže položené ostrovy využívají rybáci říční, ty vyšší například racek chechtavý. Primární funkcí ostrova je chránit své obyvatele před liškami, jezevci, kunami a dalšími predátory, kteří nejsou schopni překonat vodní bariéru.

Zatím nejúspěšnější projekt tohoto typu realizují Slovenské štrkopiesky v pískovně Kočovce u Nového mesta nad Váhom. V posledních letech tam těžaři vybudovali téměř tři desítky hnízdních ostrovů a v nadcházejícím období hodlají přidávat další. První pár rybáka říčního v pískovně úspěšně zahnízdil v roce 2022. O rok později se kolonie rozrostla na 20 párů a vloni už jich bylo 41. Letos na jaře plánují těžaři osadit k těžebnímu jezeru pozorovací věž s trvale umístěným dalekohledem a naučnou tabuli vodního ptactva.

O něco později a pozvolněji se začala rozvíjet „ostrovní infrastruktura“ na vodním díle Kráľová, jejíž součástí je pískovna Šoporňa. První ostrov tam vyrostl v polovině roku 2024 a vloni přibyly další tři. Výsledkem je kolonie cca 19 párů rybáků říčních.

Do třetice, pískovna Dubnica u města Dubnica nad Váhom hostila dlouho jednu z největších kolonií rybáků na celém Slovensku. V roce 2013 tam ornitologové napočítali úžasných 260 párů! Tento biotop však v posledních letech ohrožují pravidelné záplavy. Kvůli protržení hráze na potoku Dubnička dokonce vloni monitoring poprvé za dobu 25 let sledování lokality nezaznamenal žádné hnízdění. Velmi nepříznivý dopad na rozvoj rybáků na Slovensku i celé střední Evropě má pak obecně aktuální epidemie ptačí chřipky.

Výše zmíněné těžební lokality nicméně reprezentují mimořádně atraktivní prostředí nejen pro rybáky, ale i pro břehule, protože těžba v nich vytváří kolmé stěny s dostatečnou výškou a příhodně měkkou horninovou strukturou. V Kočovcích žije největší kolonie celého Pováží čítající k roku 2018 celkem 648 párů. Ve stejném roce napočítali ornitologové 645 obsazených hnízdních nor v Dubnici. Pro úplnost: na celém Pováží žije zhruba 2426 párů a z nich pouze tři hnízdí v přirozené, řekou stržené stěně!

Přestože by se na první pohled mohlo zdát, že vytvářet vhodné podmínky pro břehule je mnohem snazší než pro rybáky, opak je pravdou. I v tomto případě těžař musí prokázat nemálo kreativity a citlivého přístupu. Hnízdní stěny jsou totiž vždy použitelné pouze na jednu sezonu, poté zarůstají vegetací a vystavují své obyvatele napospas predátorům. Proto břehule vždy vyhledávají „čerstvé“ stěny, čímž samozřejmě znemožňují těžaři, aby v dotčeném místě pokračoval v těžbě. To klade vysoké nároky na organizaci práce a koordinaci logistiky.

Do budoucna se proto uvažuje o budování speciálních hnízdních lokalit. Šlo by o uměle nasypané hromady ve tvaru bochníku chleba, z nichž by těžaři každý rok odkrojili jeden „krajíc“ v hloubce 1-2 metrů. Odkopanou zeminu by zároveň přepravovali na druhý konec bochníku. Tímto způsobem by se vytvořil na relativně malé ploše dlouhodobý cyklus, který by umožnil pravidelné obnovování kolmé stěny.

Přestože lze těžko zpochybňovat, že těžba má přinejmenším v krátkodobém horizontu obecně negativní dopady na krajinu, je třeba namítnout, že z hlediska biodiverzity bývá její vliv naopak velmi pozitivní. Současné uzavírání dotěžených ložisek a problémy s otevíráním těch nových, což je v současnosti realita jak na Slovensku, tak v Česku, paradoxně může být velmi špatnou zprávou pro některé druhy ptáků.

Další důkaz, že posuzování vlivů těžby na přírodu je velmi komplexní disciplínou s mnoha otázkami. Protože na některé z nich odpoví až příroda sama v řádu let i desetiletí, je na místě přistupovat ke všem záměrům s rozvahou a maximální flexibilitou. V historii velkoplošné těžby se už mnohokrát ukázalo, že dobře míněné zásahy skončily katastrofou pro přírodu a naopak dopady, které byly považovány za negativní, se ukázaly nakonec jako velmi blahodárné. Zdá se, že ptačí ostrovy i hnízdní stěny můžeme spolehlivě zařadit do první kategorie.

---

reklama

---