Petr Dušek: Těžba štěrkopísku může zúrodňovat krajinu

Bývalá pískovna Marokánka

Zdroj | České štěrkopísky

Bývalá pískovna Marokánka

Zdroj | České štěrkopísky

Štěrkopísky se obecně vyznačují velkou vysychavostí a vegetace rostoucí na nich je silně závislá na pravidelné srážkové dotaci zavlažující půdní povrch. Proto například v Polabí na Kolínsku i jinde došlo v důsledku sucha v roce 2018 k úhynu rozsáhlých borových porostů.

Paradoxem přitom je, že ve štěrkopískových náplavech podél velkých řek jsou zpravidla i velké zásoby podzemních vod. Ty ale vegetace využít neumí, pokud je vrstva štěrkopísků příliš vysoká a hladina podzemních vod leží příliš hluboko. Kořenový systém většiny rostlin pak k podzemním vodám nedosáhne.

Bývalá pískovna Marokánka

Zdroj | České štěrkopísky

Navíc mají štěrkopísky jen velmi malou kapilární výšku a podzemní voda nedokáže vzlínat k povrchu. Zbývá tedy druhá možnost – přiblížit povrch terénu k hladině podzemní vody. To je samozřejmě věc diskutabilní, ale když se to spojí s těžbou štěrkopísků, bez kterých se tak jako tak neobejdeme, pak už to může dávat smysl dvojnásob.

Pro růst a stabilitu lesa na štěrkopíscích je tedy klíčová vzdálenost kořenového systému od hladiny podzemní vody. Zatímco v původním uspořádání dosahovala v místě pískovny u Hradce vrstva suchých štěrkopísků až deseti metrů, po jejich odtěžení se snížila na pouhý metr a nová vegetace tak podzemní vodu bez problémů využije. Výsledky udivují lesníky již v prvních letech po výsadbě, roční přírůstky nových stromů dávají předpoklad výrazně vitálnějšího vzrůstu než v minulosti.

Současně se v rámci rekultivace podařilo do krajiny začlenit vodní prvek tzv. nebeského jezírka. Četné poznatky například z Třeboňska, Sokolovska nebo Pomoraví dokládají, že právě jezírka a mokřady vzniklé těžbou štěrkopísků představují díky čistotě vod často poslední šanci na přežití řady ohrožených druhů v naší industriální krajině, třeba ropucha krátkonohá, čolci a vzácné vážky by o tom mohli vyprávět, o rostlinách nemluvě. Proto je dnes mnoho bývalých lomů a pískoven vyhlášeno chráněným územím, jako například národní přírodní památka Pískovna Erika u Sokolova nebo přírodní památka Chomoutovské jezero u Olomouce.

Hrušovany

Zdroj | České štěrkopísky

Podobné zkušenosti má i společnost České štěrkopísky v pískovně Hrušovany u Brna, kde vrstva štěrkopísků dosahovala dvanácti metrů. V roce 2021 zde v odtěženém prostoru vysázeli ovocný sad. Na pět set mladých meruněk, slivoní, ořechů a broskvoní zde již po roce vykazuje mimořádné přírůstky. Sad příjemně dotváří i fádní krajinu, které jinak dominuje intenzivní zemědělství. Schválený plán rekultivace zde počítá s návratem celého vytěženého prostoru zpět na zemědělskou půdu. Že to funguje, o tom svědčí staré těžebny Hrušovany u Brna a Hrušovany I, kde se to již podařilo.

Hrušovany

Zdroj | České štěrkopísky

V souvislosti s probíhajícími klimatickými změnami je potom zásadní i další skutečnost. Vegetace na takto vzniklých lokalitách, kde došlo těžbou štěrkopísků ke snížení odstupu kořenového systému dřevin od hladiny podzemních vod, bude mnohem lépe odolávat změnám klimatu a dopadům sucha. Podzemní vody totiž daleko méně podléhají klimatickým extrémům a nelze proto vyloučit, že v budoucnu mohou tyto porosty a sady tvořit zelené oázy uprostřed vyschlé krajiny. Podobně, jako je tomu dnes v afrických zemích. Také tam se v hloubkách pod vyprahlým písčitým povrchem často nacházejí značné zásoby podzemních vod.