Petr Svoboda: Nový stavební zákon: příběh šílenství a vítězství mamonu nad českou krajinou
Návrh advokátů Hospodářské komory - 2018-2020
Podle toho pak v říjnu 2018 Babišova ministryně pro místní rozvoj K. Dostálová (z hnutí ANO) uzavřela za stát s HK formální dohodu o tom, že komora bezplatně napíše nový stavební zákon spolu s novelami desítek souvisejících zákonů.
Ministryně Dostálová tím zprivatizovala legislativní působnost Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) ve prospěch podnikatelského svazu. Ten si pak na legislativní práce najal advokátní kancelář HAVEL & PARTNERS, se kterou sídlí na Praze 1 ve stejném paláci Florentinum. Legislativci na MMR se staly fakticky advokátními koncipienty. Řízení celého legislativního kšeftu převzal advokát ze zmíněné advokátní kanceláře F. Korbel, který byl zároveň členem Legislativní rady vlády a plnil tak úlohu „mostu“ mezi státem a byznysem. Často na jednáních nebylo jasné, za koho vlastně vystupuje. Každopádně za HK se na všech jednáních začala zjevovat jakási H. Landová, manažerka z developerské společnosti FINEP.
Nikdo se nikdy nedozvěděl, kolik stálo vypracování nového stavebního zákona v letech 2018-2021, kdo, z jakých zdrojů a na základě jakých smluv to skutečně financoval. MMR tyto informace neznalo. A HK je odmítla poskytnout.
V listopadu 2019 advokáti HK odevzdali MMR hotový návrh.
Podstatou návrhu byly tři zásadní změny. Za prvé, zřídí se nová soustava státních stavebních úřadů v čele s Nejvyšším stavebním úřadem (NSÚ). Za druhé, obecním úřadům, krajským úřadům a MMR se odejme pravomoc povolovat stavby i vyvlastňovat a převede se na nové státní úřady. A za třetí, obecním úřadům, krajským úřadům, Ministerstvu životního prostředí (MŽP) a Ministerstvu zemědělství (MZe) se odebere pravomoc jako dotčených orgánů posuzovat při povolování staveb formou závazných stanovisek otázky ochrany životního prostředí a převede se také na státní stavební úřady. Jinak řečeno, stavební úřady měly napříště při povolování staveb chránit přírodu, les i vodu, a to mimo působnost MŽP i MZe. Toto „vytunelování“ rezortů MŽP a MZe se národu servírovalo pod názvem „integrace agendy dotčených orgánů do státní stavební správy“. A můžeme mu říkat model „kozel zahradníkem“.
Kočkopes - 2020
Protože se ale na začátku roku 2020 postavily proti návrhu obce, které měly být zcela zbaveny pravomoci povolovat stavby na svém území, ministryně Dostálová dojednala s důvěřivým předsedou Svazu měst a obcí V. Luklem kompromis „kočkopes“. Ten spočíval v tom, že by města dostala jako ústupek omezenou pravomoc povolovat v řízení na 1. stupni stavby do určité velikosti (na MMR se jím říkalo „psí boudy“) a na oplátku by už mlčela a spolkla i chlupy v podobě státní centralizace v územním plánování.Vláda pak „kočkopes“ schválila a v září roku 2020 předložila Poslanecké sněmovně. Tam ovšem „kočkopes“ nemohl přežít. Nechtěla ho tam ani sama vládní parta ANO, která ho zřejmě nechala udělat jen na „na oko“. Dvě skupiny poslanců hned k němu vypracovaly dva protichůdné „komplexní pozměňovací návrhy“. První byla skupina kolem M. Kupky (ODS), jejímž cílem bylo zachovat současnou soustavu i pravomoc stavebních úřadů obcí a krajů při povolování staveb. Druhou pak byla skupina kolem MMR, jejíž cíl byl – pod vlivem HK – zcela opačný, tedy přepracovat vládní návrh zpět co nejvíce do podoby původního návrhu z dílny advokátů HK, zrušit „kočkopes“ a zřídit soustavu čistě státních stavebních úřadů.
„Kolovratníkův“ komplexní pozměňovací návrh – 2020-2021
Byl to Kocourkov. Samo garanční ministerstvo vypracovalo komplexní pozměňovací návrh proti svému vlastnímu návrhu zákona, který předtím připravilo a předložilo sněmovně. A aby to nevypadalo jako fraška, tak ministryně Dostálová předložila „svůj“ komplexní pozměňovací návrh prostřednictvím M. Kolovratníka (z hnutí ANO) jako „jeho“ poslanecký pozměňovací návrh.Podvedená města v zoufalství nabízejí ministryni Dostálové a poslanci Kolovratníkovi nový deal: smíří se s tím, že stavby budou povolovat pouze státní stavební úřady, ale odměnou za to si budou moci v samostatné působnosti připravovat územní plány. Hlavně Praze jde o to, aby si mohla snadno a rychle připravit návrh nového Metropolitního územního plánu s rozsáhlou deregulací výstavby na dosavadních volných plochách.
Ale další kočkopes by byl jen opakovaným vtipem. Sněmovna v květnu 2021 těsnou většinou hlasů 92 poslanců za ANO a SPD schvaluje návrh ve znění „Kolovratníkova“ komplexního pozměňovacího návrhu, který kopíruje původní návrh advokátů HK. Demokratická opozice (ODS, KDU-ČSL, TOP09, STAN a Piráti), ale i KSČM a dokonce i většina poslanců z vládní ČSSD hlasuje proti, popř. se zdrží.
Senát, v němž měly většinu poslanecké opoziční strany v čele s ODS, sice schválený návrh vrátil. Ale sněmovna ho v červenci 2021 přehlasovala. Nový stavební zákon se státními stavebními úřady tak byl dne 29.7.2021 jako zákon č. 283/2021 Sb. vyhlášen a nabyl platnosti, a to spolu s tzv. změnovým zákonem č. 284/2021 Sb.
V této podobě však nikdy nenabyl účinnosti. Účinnost zákona jako celku totiž byla stanovena až na 1.7.2023. Dřívější datum nebylo prakticky možné, neboť během této doby bylo nutné pro nové státní stavební úřady najít budovy, vybavit je, převést do nich po dobrém či po zlém z obecních úřadů, krajských úřadů, MMR, MŽP i MZe potřebné úředníky a přestěhovat spisy.
Novela z roku 2023 a zákon JES
A to se nestihlo. V říjnu roku 2021 vyhrály ve volbách do Poslanecké sněmovny demokratické strany ODS, TOP09, KDU-ČSL, STAN a Pirátů a sestavily vládu pětikoalice pod vedením P. Fialy.Ta se ve svém programovém prohlášení z ledna 2022 zavázala mj. zabránit „destrukci smíšeného modelu veřejné správy“ a „zachovat stavební úřady na místní úrovni, kde rozhodují se znalostí prostředí“. V související oblasti životního prostředí pak slíbila zavést „jednotné environmentální povolení“.
V souladu s tím připravila v průběhu roku 2022 velkou a celkově vyváženou novelu, jež byla založena na dvou hlavních principech. Za prvé, ze státních stavebních úřadů bude jen Dopravní a energetický stavební úřad s celostátní působností pro nejvýznamnější (tzv. vyhrazené) stavby a stavby dopravní a technické infrastruktury (podřízený Ministerstvu dopravy, resp. průmyslu a obchodu). Zůstane obecná ústřední působnost MMR v oblasti stavební správy i působnost krajských a obecních úřadů v oblasti povolování staveb. Za druhé, nebude „kozel zahradníkem“, tedy integrace agendy dotčených orgánů do státní stavební správy. A namísto dosavadní pravomoci obecních a krajských úřadů, MŽP i MZe jako dotčených orgánů, vydávajících při povolování staveb různá dílčí závazná stanoviska podle jednotlivých zákonů z oblasti životního prostředí, zavedla institut tzv. jednotného environmentálního stanoviska (JES). Pokud se má určitá stavba dotýkat životního prostředí, pak ji posoudí z hlediska všech zvláštních zákonů ve zjednodušeném postupu jen jeden dotčený orgán. A vydá o tom jen jedno závazné stanovisko - JES. To však bude pro stavební úřad při povolení stavby závazné. Jako kompromis mezi zjednodušením stavebního řízení a (ještě) smysluplnou ochranou životního prostředí nelze vymyslet nic lepšího.
Vzhledem k tomu, že takto velká novela představovala vlastně nový zákon, zvládla vláda P. Fialy její přípravu i legislativní proces obdivuhodně rychle. A zvládla to poctivě. Novelu nepsali advokáti, ale legislativci na MMR a MŽP. Byla projednána ve standardním mezirezortním připomínkovém řízení i v Legislativní radě vlády (LRV). Vláda ji schválila a předložila Poslanecké sněmovně řádně jako vládní návrh a nikoli podloudně jako poslanecký, pozměňovací, komplexní pozměňovací či jiný pseudo-vládní návrh.
Formálně šlo o dva vládní návrhy. První byl návrh na změnu stavebního zákona a dalších souvisejících zákonů. Druhý byl návrh nového zákona o jednotném environmentálním stanovisku (zákon JES).
V březnu 2023 byly ve sněmovně oba vládní návrhy schváleny drtivou většinou 161, resp. 160 poslanců z celkového počtu 200 poslanců. Pro návrhy hlasovali nejen téměř všichni poslanci ODS, KDU-ČSL, TOP09, STAN i Pirátů, ale i 59 (resp. 60) poslanců za ANO a 16 (resp. 15) poslanců za SPD. Pro návrhy tak hlasovali nejen M. Kupka, I. Adamec, P. Bendl či J. Skopeček za ODS, M. Jurečka za KDU-ČSL, M. O. Havel za TOP09, V. Rakušan a L. Vlček za STAN či I. Batoš za Piráty, ale i A. Babiš, K. Dostálová, A. Juchelka, M. Kolovratník, B. Peštová či A. Schillerová za ANO a R. Fiala, J. Kobza či J. Foldyna za SPD (jen při hlasování o návrhu zákona JES nebyli M. Kupka a M. Kolovratník přihlášeni). Nikdo nebyl proti. A jen 5 poslanců, resp. u návrhu zákona JES jen 3 poslanci se zdrželi. „Podporujeme tuto novelu a jsme rádi, že došlo ke kompromisnímu řešení“, řekla pro ČTK za klub SPD M. Pošarová. Vážení přátelé, ANO, A. Babiš hlasoval v roce 2023 pro zákon o JES.
Podobně jednoznačně dopadlo i hlasování v Senátu v květnu 2023. Zde pro návrhy hlasovalo 61 (resp. 64) senátorů z celkových 81 senátorů. Pro návrh zákona o JES tak hlasoval i M. Vystrčil, M. Němcová či T. Jirsa za ODS, J. Čunek za KDU-ČSL či O. Feber a V. Procházková za hnutí ANO.
Výsledkem byly dva zákony. Jednak zákon č. 152/2023 Sb., což je vlastní novela stavebního zákona a dalších 29 souvisejících zákonů. Jednak zákon JES č. 153/2023 Sb., který představuje zvláštní úpravu ve vztahu k zákonům z oblasti životního prostředí, pokud jde o povolování staveb. Novela odložila účinnost, resp. použitelnost nové úpravy na 1.1.2024 (pro tzv. vyhrazené stavby), resp. na 1.7.2024 (pro ostatní stavby).
Verzi nového stavebního zákona se stavebními úřady obcí a krajů a jednotným environmentálním stanoviskem tak v roce 2023 schválily na základě všeobecného konsensu všechny politické strany napříč celou Poslaneckou sněmovnou i Senátem. Stručně řečeno, pro stavební úřady obcí a krajů a JES hlasovali poslanci ODS a hnutí ANO jako jeden tým.
Nový zákon začal od 1.7.2024 fungovat, a to z právního hlediska dobře. Problémem se stala digitalizace stavební správy. Ta ovšem není problémem právním, ale technickým. A to, že se vládě P. Fialy, resp. tehdejšímu ministru MMR I. Bartošovi nepodařila, nijak nesouvisí s právní stránkou novely, natož s institutem JES. Během krátké doby přešly stavební úřady při aplikaci nového zákona na původní systém dokumentací a stavebních postupů. A dnes zažívá ČR jeden z největších stavebních boomů po roce 1989.
„Poslanecký“ návrh A. Babiše, K. Havlíčka a spol. z prosince 2025
Pokud tedy A. Babiš i ostatní poslanci za ANO věděli, proč v roce 2023 zrušili soustavu státních stavebních úřadů a schválili JES, je otázka, co se jim přihodilo, když již před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2025 začali tajně a zase s pomocí advokátů připravovat další novelu, která má obnovit to, co před 2 lety zrušili, a zrušit to, co tehdy schválili. Jde o novelu, která má znovu zřídit soustavu státních stavebních úřadů, zrušit JES a udělat ze stavebních úřadů „kozly“, kteří mají při povolování staveb také zahradničit, totiž chránit přírodu. Je to zcela zásadní návrh, který má dnes sněmovna na stole jako sněmovní tisk 67 a jehož cílem je předhodit českou krajinu developerskému mamonu jako ovečku vlkům.
Jde o důsledek vítězství hnutí ANO ve volbách do sněmovny v říjnu 2025 a následného vzniku vlády sestavené z hnutí ANO, SPD a Motoristů, v níž jsou příslušní ministři MMR a MŽP pod protektorátem „zmocněnců“ - hajlujícího Turka na MŽP a developerské manažerky Landové na MMR.
Názorový obrat v hnutí ANO, které – obrazně řečeno - v roce 2023 hlasovalo pro vyhlášení republiky a v roce 2025 chystá návrat Habsburků, je obrazem totální politické bezzásadovosti a legislativního šílenství, v němž se česká společnost 37 let po sametové revoluci zmítá.
Srozumitelné důvody pro tento názorový veletoč budeme hledat jen stěží. Důvodová zpráva k nynějšímu návrhu vesměs jen opakuje důvody pro přijetí původní verze zákona z roku 2021. Jako vysvětlení toho, co se od schválení novely z roku 2023 změnilo, uvádí jen prázdné fráze, jako je „potřeba řešení přetrvávajícího neuspokojivého stavu v oblasti územního plánování, povolování staveb a výstavby“, který je „jednou ze zásadních příčin dlouhodobé »krize bydlení« v České republice“, a že „stavební řízení trpí nefunkčností digitalizace stavební agendy a přetrvávajícími průtahy a frustrací úředníků i odborné a široké veřejnosti, což snižuje potenciál rozvoje celé České republiky“. Programové prohlášení Babišovy vlády z ledna 2026 pak pro oblast „Stavebního práva a bydlení“ uvádí jen tento obecný a prázdný slogan: „Připravíme nový stavební zákon, který přinese zjednodušení a zrychlení územního plánování i povolovacích řízení ….“.
Nemá smysl vysvětlovat, že novela stavebního zákona z roku 2023 měla za cíl totéž a že „nefunkčnost digitalizace“ nelze vyřešit změnami v oblasti procesního práva. Ale klišé o „zjednodušení a zrychlení“ stavebního řízení, získalo na sklonku roku 2025 obzvlášť perverzní význam. Největší pražský developer Central Group ústy svého ředitele M. Kunovského zveřejnil v tiskové zprávě, že „Central Group odkládá (o jeden rok) zahájení výstavby všech nových projektů. Stavebnictví se totiž nezdravě přehřívá ….“. Následující články v médiích pak vysvětlovaly, že masivní výstavba v posledních letech přehřála stavební trh natolik, že se ceny stavebních prací a výrobků dostaly na hranici únosnosti. V. Horák v časopisu Echo 24 v článku ze dne 6.12.2025 citoval výstižný komentář P. Hlaváčka, náměstka primátora hl. m. Prahy pro oblast územního plánování: „Stavaři si … často stěžují na zdlouhavé a komplikované stavební řízení, ale když už nějaké povolení získají, tak stavbu zastavují a prodražují.“.
Pokud tedy největší pražský developer má v šuplíku balík pravomocných stavebních povolení, ale nechává je tam ještě rok ležet, tak vskutku nepotřebuje, aby mu stát ještě více „zjednodušil a zrychlil“ stavební řízení, aby dostal další stavební povolení, které si zase strčí do šuplíku.
Ostatně, to, že se v současné době v ČR intenzivně staví, vidí každý, kdo je jen ochoten to vidět. To vše už v červnu 2023 D. Kunovský věděl, když pro Newstream uvedl: „Konec krize bydlení se blíží. Připravujeme se na další boom.“. No, a ten teď právě máme.
Důvody novely tedy nehledejme v objektivní potřebě urychlit či usnadnit povolovací proces, ale ve snaze umožnit výstavbu na hezkých místech, kde to nyní z důvodu ochrany přírody či kvality prostředí není možné. A to je, oč tu běží.
Povězme si o nynějším návrhu více.
Ke způsobu vzniku:
Kdo návrh napsal, není jasné. Nikdo to nechce říct. Víme, že návrh připravovalo hnutí ANO ještě před volbami do sněmovny, které se konaly v říjnu 2025, tzn. ještě jako opoziční partaj. Již v září 2025 uvedl K. Havlíček, že „v případě, že hnutí ANO zasedne v příští vládě, předloží v prvních dnech jejího fungování návrh změny stavebního zákona“ s tím, že „úprava bude mít podobu návrhu z roku 2021, který ANO připravilo v minulé vládě“. A skutečně hned 12.12.2025 byl hotový návrh předložen v Poslanecké sněmovně. S ohledem na to, že jde o rozsáhlý a složitý legislativní text, který má 854 stran, je jasné, že hnutí ANO muselo začít s přípravou novely dlouho před volbami. Dále je zřejmé, že návrh psali pro hnutí ANO opět advokáti a že důležitou roli v tom hrál zase Richelieu privatizované stavební legislativy F. Korbel. Prezident komory architektů J. Kasl pro Český rozhlas v lednu 2026 naznačil: „Je jisté, že se na přípravě návrhu musel podílet například František Korbel …. Pravděpodobně se na tom podílely také další právní kanceláře. Svou roli v procesu bezpochyby sehrála i Hospodářská komora – ostatně Hana Landová dnes opět působí jako zmocněnkyně paní ministryně.“.Míra neprůhledné privatizace a klientelismu při přípravě novely z roku 2025 je tak ještě o úroveň horší, než byla při přípravě původního zákona z let 2018-2021. Pokud jsme v ČR rezignovali na to, aby klíčové zákony psali legislativci na ministerstvech, tehdy veřejnost věděla aspoň to, kdo a na objednávku koho zákon psal, když už jsme nevěděli, jaký loutkář v pozadí to skutečně platil a kolik to všechno stálo. Ale teď už nevíme ani, kdo to psal.
Je ale důležité vědět, kdo nám píše zákony. Protože ten, kdo píše složitá pravidla, může do pravidel schovat „dárečky“ pro ty, kdo mají být těmito pravidly vázáni. A pokud ten, kdo píše pravidla, není znám, je možné, že je přímo či nepřímo provázán s těmi, kdo mají být „jeho“ pravidly vázáni.
Někdo může namítnout, že přeci nevadí, když text zákona napíšou třeba i čerti, kdy ho pak v legislativním procesu vyčistí vládní odborníci a schválí demokraticky zvolení členové Parlamentu.
K legislativnímu procesu
Aby připravený návrh novely z prosince 2025 nemohli vyčistit vládní ani jiní odborníci v řádném legislativním procesu, předložil ho A. Babiš sněmovně nikoli jako vládní návrh, ale jako poslanecký návrh. Formálně jde totiž o návrh skupiny poslanců A. Babiše, K. Havlíčka, T. Okamury, P. Macinky, A. Schillerové, Z. Schwarz Bařtipánové, R. Fialy a B. Šťastného, V. Krňanského a M. Pošarové, které zastupuje A. Babiš. Už s ohledem na to, že A. Babiš je předsedou vlády a K. Havlíček, P. Macinka, A. Schillerová, Z. Schwarz Bařtipánová (nyní Mrázová) a B. Šťastný jsou členy vlády a že předložený návrh vláda odsouhlasila hned na své schůzi dne 16.12.2025, jde ve skutečnosti i ve smyslu Ústavy o vládní návrh.Každopádně vláda se tímto trikem vyhnula tomu, aby se návrh projednal v řádném legislativním procesu stanoveném pro vládní návrhy. Návrh tak nemá aktuální hodnocení dopadů navržené regulace (tzv. RIA), což je závažné už jen proto, že zřízení nové soustavy státních úřadů si vyžádá jednorázové náklady v řádu miliard a obrovské přesuny úředníků. Návrh pak zcela unikl nejen tzv. připomínkovému řízení, v němž by se k němu z věcného hlediska vyjádřili odborníci z ministerstev, nejvyšších soudů, ombudsmana, profesních komor, krajů, celostátních sdružení obcí atd. Ale vyhnul se i projednání v Legislativní radě vlády (LRV). K původnímu návrhu stavebního zákona měly v letech 2019-2020 zásadní připomínky mj. právě nejvyšší soudy, ombudsman a LRV. Z oficiálních připomínkových míst tak nebyl nikdo, kdo by mohl v návrhu oficiálně upozornit na „dárečky“ z pera advokátů velkého byznysu.
Takto nastavený režim legislativního procesu pro vládní návrhy zákonů je sice upraven jen v Legislativních pravidlech vlády, která jsou vládním usnesením. Ale v českém ústavním systému se stal zvyklostí. Zkrátka, pokud nějaký návrh zákona chystá vláda, pak ho předkládá a projednává jako vládní návrh, a nikoli jako poslanecký návrh. Jak uvedl Ústavní soud, „dlouhodobě praktikovaný ústavní postup … je třeba chápat jako ústavní zvyklost“, přičemž „v demokratickém právním státě není představitelné, aby interpretace Ústavy a jí odpovídající zvyklosti byly … účelově měněny“ (nálezy sp. zn. Pl. ÚS 14/01 a Pl. ÚS 87/06-1).
Pokud tedy vláda A. Babiše takto svévolně obešla všechny ústavní zvyklosti pro projednávání vládních návrhů, porušila tím „ústavně předepsaný způsob“ přijetí zákona, což je obecně důvod ke zrušení zákona Ústavním soudem.
K obsahu
Novela mění zákony týkající se výstavby ve třech hlavních směrech. První okruh mění režim povolování staveb zhruba podle původní verze zákona z roku 2021. Druhý okruh mění územní plánování mj. v tom, že dává obcím i krajům možnost pořizovat si územně plánovací dokumentaci ve své (samostatné) působnosti. A třetí okruh mění desítky dílčích pravidel, a to tak, že ve všech možných ohledech v zájmu „urychlení a usnadnění“ výstavby ruší nebo omezuje ochranu životního prostředí i ostatních veřejných zájmů, jako je památková péče, požární ochrana či hygiena, i ochranu práv vlastníků pozemků, staveb a veřejnosti. Druhý a třetí okruh změn jsou nové a v původní verzi zákona z roku 2021 nebyly.Jaké jsou nejdůležitější změny z hlediska ochrany životního prostředí?
Státní stavební úřady
První zásadní změnou je zřízení soustavy státních stavebních úřadů s líbivým názvem „úřady rozvoje území“. Soustava by měla mít dva, resp. tři články. Nejvyšším článkem by měl být Úřad rozvoje území ČR s celostátní působností. Má být formálně koncipován jako ústřední správní úřad, podřízený přímo vládě, a tedy nikoli MMR. Nicméně jeho předseda má být jmenován a odvoláván vládou na návrh „politického“ ministra pro místní rozvoj. Pod celorepublikovým „rozvojovým úřadem“ by měly být „úřady rozvoje území krajů“ s územní působností v rámci krajů a pod nimi pak „územní pracoviště“ těchto úřadů s územní působností v rámci obcí s rozšířenou působností.Model „kozel zahradníkem“
Druhá zásadní změna spočívá v tom, že na nově zřízené státní stavební úřady by měly být zákonem převedeny dvě oblasti věcné působnosti, které dnes vykonává MMR, MŽP a MZe a dále krajské a obecné úřady, resp. jejich odbory v rámci přenesené státní správy. Za prvé, veškerá dosavadní věcná působnost na úseku stavebního zákona, tzn. zejména při pořizování územních plánů a při povolování staveb, a dále vyvlastňovacího zákona. Za druhé, ty části dosavadní věcné působnosti, vykonávané nyní MŽP, MZe a specializovanými odbory krajských a obecních úřadů na úsecích ochrany ovzduší, vody, lesa, zemědělského půdního fondu (ZPF), ochrany přírody a krajiny a některých dalších úseků životního prostředí (ale i hygieny, památkové péče, požární ochrany atd.), pokud se nějak týkají povolování staveb mimo zvláště chráněná území a evropsky chráněná území (jen v těchto chráněných územích zůstane zachována pravomoc příslušných orgánů ochrany přírody, zejména Agentury ochrany přírody a krajiny a správ národních parků, vydávat ke stavebním záměrům „společné závazné stanovisko“, ovšem v zásadě jen k otázkám podle zákona o ochraně přírody a krajiny, a nikoli též podle ostatních zákonů z oblasti životního prostředí). Nový § 1a říká, že stavební úřady „vykonávají pravomoc dotčených orgánů podle jiných zákonů namísto těchto orgánů“, a že jejich rozhodnutí bude „nahrazovat rozhodnutí, závazná stanoviska a jiné úkony dotčených orgánů“.Vybrakování působnosti MŽP a MZe a její „integrace“ do technokraticky koncipovaných stavebních úřadů je z hlediska ochrany životního prostředí ta nejnebezpečnější změna. Ano, kozel zahradník se vrátil.
Popsaná „integrace“ bude mít tyto právní důsledky. Dosavadní pravomoc příslušných dotčených orgánů k vydávání jednotných environmentálních stanovisek zanikne, neboť bude „rozpuštěna“ do pravomoci a působnosti státních stavebních úřadů (zákon o JES má být bez náhrady zrušen). Zvláštní veřejné zájmy na ochraně uvedených složek či aspektů životního prostředí ve stavebních řízeních tak už nebudou chránit dotčené správní orgány formou JESu, ale jen specializovaní úředníci v rámci státních stavebních úřadů prostřednictvím svých neformálních a nezávazných názorů. Tito úředníci budou podřízeni vedoucímu stavebního úřadu a v souladu se zákonem o státní službě budou vázáni jeho příkazy. Tím bude procesně-právně umožněno, aby stavební úřad jako celek, řízený jeho vedoucím, podle potřeby změnil původní samostatný odborný názor příslušného úředníka, který by měl být příslušný k ochraně toho či onoho zvláštního veřejného zájmu podle zvláštního zákona.
Významné úseky v ochraně životního prostředí tak úplně vypadnou z působnosti MŽP a MZe. Pokud se povede řízení o povolení stavby mimo chráněné území, tak klíčové otázky dopadů stavby na životního prostředí, už nebude posuzovat specializovaný odbor životního prostředí formou JESu, ale sám stavební úřad. Stavební úřady tak budou samy rozhodovat o odnětí půdy ze zemědělského i lesního půdního fondu, o odběru podzemní i povrchové vody, o kácení dřevin i výjimkách pro chráněné druhy, o přípustnosti zásahu do biokoridorů, přírodního parku či chráněné oblasti přirozené akumulace vod, aniž do toho bude moci MŽP či MZe jakkoli mluvit.
Model, ve kterém by zemědělskou a lesní půdu mohl pro výstavbu vyjímat sám stavební úřad mimo jakoukoli řídící pravomoc MŽP a MZe, neexistoval ani v době hlubokého komunismu za platnosti stavebního zákona z roku 1976. I tehdy musely k těmto klíčovým otázkám dávat souhlas specializované dotčené orgány podřízené zmíněným ministerstvům.
Státní správa v jednotlivých složkách životního prostředí, jako je voda, les, ZPF či ochrana přírody, tak bude organizačně rozštěpena mezi [a] MŽP, MZe a odbory životního prostředí na krajských a obecních úřadech v jedné soustavě a [b] nové státní stavební úřady v druhé soustavě. Nové státní stavební úřady budou „hájit“ zájmy životního prostředí v souvislosti s povolováním staveb, zatímco MŽP, MZe a odbory životního prostředí krajů a obcí v ostatních případech, tzn. když nepůjde o povolování staveb. Vzniknou tak dvě soustavy správních orgánů, příslušných k ochraně týchž složek životního prostředí.
Podivnost zamýšleného modelu lze demonstrovat na jednoduchém příkladu:
Představte si oblast Vysočiny či podhůří Šumavy. Na okraji obce je lokalita potoka s údolní nivou, od ní se zvedá svah s loukou a remízky a na kopci přechází v les. Jde o přírodní park (pozor: ten není chráněným územím), významné krajinné prvky vodního toku, údolní nivy a lesa, lesní a zemědělskou půdu, biokoridor pro migraci živočichů, biotopy chráněných druhů a zdroje povrchové i podzemní vody. Příslušné orgány životního prostředí zde po řadu let pečlivě spravují zmíněné prvky životního prostředí jako funkční celek: ve spolupráci s místním spolkem revitalizovaly údolní nivu a zachránily populace několika chráněných druhů, navrhly vymezení biokoridoru, regulují používání biocidů při hospodaření v lese a stanovily ochranné pásmo podzemního vodního zdroje. A teď se objeví stavebník, který s požehnáním představitelů obce zde chce provést záměr na výstavbu cyklostezky, příjezdové komunikace, sjezdovky s umělým zasněžováním a lanovkou, penzionu s parkovištěm či rodinných domů. Ve stavebním řízení bude dopady stavby na všechny zmíněné prvky životního prostředí posuzovat a „hájit“ už jen stavební úřad. A příslušné specializované orgány životního prostředí, které tuto lokalitu léta chránily, se na to budou moci jen mlčky dívat.Změny v územním plánování
Pokud jde o oblast územního plánování, obce si budou moci pořizovat své územní plány v samostatné působnosti (§ 26). Toto novum má zajistit, že v celém procesu přípravy a projednání návrhu územního plánu už obecní úřad nebude mít postavení samostatného správního úřadu, který vystupuje vůči „své“ obci a jejím samosprávným představitelům v rámci státní správy, ale jen postavení pomocného orgánu, který v rámci obecní samosprávy musí dělat to, co a jak mu uloží rada a zastupitelstvo.To je pro města jeden z hlavních „dárků“ novely (menší obce to zřejmě příliš nevyužijí, protože na pořizování územních plánů ve své působnosti nebudou mít peníze, a tak budou i nadále odkázány na to, aby jim územní plán pořídil státní stavební úřad).
To - spolu s další deregulací v oblasti územního plánování - představuje pro města zajímavou nabídku, kterou lze snáze přijmout výměnou za to, že přijdou o pravomoc v oblasti povolování staveb. Zvláště v Praze a v jejím Institutu plánování a rozvoje jsou tomuto dealu nakloněni: v územním plánu si sami vymezíme, co budeme potřebovat, a povolování staveb pak necháme státním úřadům.
Třetí zásadní změnou, která je z hlediska ochrany životního prostředí v územním plánování zřejmě nejnebezpečnější, je totálně nerovný způsob „řešení rozporů“. Při pořizování územních plánů obcí má být sice zachována pravomoc dotčených orgánů chránit formou „stanovisek“ veřejné zájmy podle zvláštních zákonů, mj. v oblasti životního prostředí. Ale pokud při tom dojde k rozporu s obcí, nemá už rozpory rozhodovat vláda, ale Úřad územního rozvoje ČR, přičemž MŽP, popř. MZe se k tomu budou moci jen nezávazně „vyjádřit“ (§ 55). A tento režim má platit i pro národní parky. Tzn. že pokud obec v národním parku bude chtít v novém územním plánu vymezit zastavitelné plochy (např. pro apartmánové domy), ale správa národního parku s tím nebude z důvodu ochrany přírody souhlasit, rozhodne tento rozpor zmíněný nejvyšší rozvojový úřad, který bude mít pravomoc překonat nesouhlasné stanovisko správy národního parku i vyjádření MŽP. A pokud náhodou nejvyšší rozvojový úřad nestihne rozhodnout o rozporu ve stanovené lhůtě, má platit to, co navrhla obec.
Komplexně zakřivený zákon
Čtvrtou zásadní změnu pak představuje promyšlený systém mnoha dílčích odchylek, omezení a výjimek ze standardních režimů ochrany veřejných zájmů a práv vlastníků dotčených nemovitostí, občanů i veřejnosti. Táhne se jako červená niť celou novelou: od územního plánování, přes povolování staveb až po úpravu soudního přezkumu. A ve svém celku zaručuje drtivou právní převahu stavebníků, představitelů obcí a krajů a stavebních úřadů nad všemi ostatními. Pro představu jen základní linie:Za prvé, zastupitelstvo obce (popř. na základě jeho usnesení i rada obce) může s developerem uzavřít plánovací smlouvu, ve které svoji obec dopředu zaváže k určité změně územního plánu, takže v následujícím procesu pořízení a vydání takové změny s tím už občané obce nemohou nic dělat (§ 131 a 132). Za druhé, pokud by s takovou změnou nesouhlasil dotčený orgán, může na návrh obce Úřad územního rozvoje ČR jeho nesouhlas překonat (§ 55). Za třetí, pokud by platný územní plán nedovoloval developerovi provést určitý stavební záměr, může se developer dohodnout s vlastníkem pozemku a s radou obce, že stavební úřad takový záměr přesto povolí „odchylně“ (!) od územního plánu (§ 193 odst. 2). Za čtvrté, pokud bude stavební záměr umísťován „v zastavitelném území v souladu s územně plánovací dokumentací a v souladu s požadavky na výstavbu“ podle stavebních předpisů, „má se (prostě) za to“, že je v souladu i s předpisy v oblasti životního prostředí, památkové péče, požární ochrany a hygieny, a dokonce i s ochranou práv a oprávněných zájmů sousedů (§ 193a).
Většinu těchto privilegovaných režimů využije stavebník jen tehdy, když se domluví s představiteli obce. A ti budou ochotni domluvit se hlavně s velkými stavebníky a hlavně tehdy, když to pro ně bude zajímavé. Brána ke korupci či „jen“ typickému českému klientelismu (tedy protekcím a protislužbám) se tak otevře ještě více.
Proč se tak s novelou spěchá?
A. Babiš spěchá s nynější novelou tak bezohledně proto, aby ještě během své vlády stihl nové státní stavební úřady nejen zřídit, ale také na ně přetáhnout úředníky z krajských a obecních úřadů. I když by pak v roce 2030 prohrál volby, nová vláda by už jen obtížně mohla soustavu nových státních stavebních úřadů zrušit a vše vrátit do původního stavu. Mazaný premiér ale riskuje. Se svým svévolným obcházením legislativního procesu může narazit u Ústavního soudu. Ale nemusí, pokud i Ústavní soud dá přednost „normativní síle fakticity“.
Co hrozí, když novela uspěje?
Jakou daň zaplatí naše společnost za „urychlení a usnadnění“ výstavby, když se Babišovi jeho drzost s novelou vyplatí? Daň v podobě naší krajiny. Jsou to louky, pole i lesy, kam rádi chodíme. Jsou to plochy zeleně ve městech, kde žijeme. Novela umožní jejich zástavbu „rychleji a snadněji“. Počínaje developerskou výstavbou bytů „pro naše děti“ za 150 tisíc za metr čtvereční, přes skladové haly na zemědělské půdě a konče apartmánovými domy v národních parcích. Před dům, byt či chalupu každého z nás dříve či později přijde nějaký developer nebo bezohledný individuální stavebník. Aby urval další kus hezké krajiny. A „glumové“ na stavebních úřadech, kteří budou při tom chránit přírodu, jim na to dají razítko, jako se v 90. letech 20. století schvalovaly privatizační projekty a bankovní úvěry.
Pokud byste chtěli nahlédnout do budoucnosti, udělejte si výlet na Lipno. Všude kolem něj se v posledních 20 letech staví. Apartmánové domy, tzv. rodinné domy, rekreační countryhousy, hotely, penziony, restaurace, maríny, golfová hřiště. A voda v jezeře je smaragdově zelená po celý rok. Z obrovského množství splaškových vod v ní přerostly sinice natolik, že se jim daří i v zimě. Dříve krásné Lipno rozvrátil mamon. Ale zbytek země ještě ne.
reklama
Petr Svoboda: Nový stavební zákon a právo životního prostředí od 1. 1. 2024
Petr Svoboda: Pavel Bezouška a ekologický pořad, který se nikdy nedal
Petr Svoboda: Nový stavební zákon: budou se spolky vyjadřovat, nebo soudit?