Ivan Sommer: Pouzdřany roku 2010
Pochopil jsem už postoj fotografa z jednoho anglického seriálu, který denně ve stejnou hodinu zachytil určité místo, zdánlivě stále stejné a přesto se trochu lišící, až získal řadu snímků, film dokladující vývoj. Proto se vracím pravidelně na známá místa a s ročním odstupem jsem schopen pozorovat změny, které nikdo z místních možná ani nevnímá.
Na cestě domů jsem se zastavil u aleje topolů, jejíž stav jsem zaznamenal roku 2007 a 2009. Jako bych v tom šumění větru zaslechl slova: „Postůj poutníče a soustřeď chvíli mysl svou na náš osud. My tu stojíme u cesty a usměrňujeme kolemjdoucí, jak zákony lidí kázaly nám. Člověk nás zasadil, rostly jsme vzhůru a své větve vztahovaly k obloze. Pak opět člověk přišel, ořezal naše větve a my se postupně měníme ve smutné pomníky jeho úsilí, aniž nám poskytl důstojnou možnost navěky splynout s přírodou“.
Stromy byly vysazeny někdy v meziválečném období, dožívají a stávají se nebezpečnými pro okolí. Nějak se zapomnělo, že veřejná zeleň vyžaduje průběžnou údržbu. Avšak zobrazené úpravy nerespektují skutečnost, že i rostlina je celistvý organismus, hynoucí, jestliže se to nerespektuje. Zbaví-li se strom necitlivě celé koruny, zbylý kmen s kořeny nebývají schopny ji nahradit a výsledkem je trouchnivějící pahýl. Zázrak nového zrození se nekoná. Na obrázku je zřejmé, že úpravu přežily dva stromy (obr.3), další sice vyhnaly větve, ale postupně odumírají. Paradoxně se tak stávají nebezpečím pro dopravu, protože je závan větru může povalit na vozovku právě v okamžiku , kdy tam projíždí vozidlo nebo cyklista. Náhoda bývá nevyzpytatelná.
Obr. 1 - Pouzdřanské terasy
|
|
Foto: Ivan Sommer |
Obr. 2 - Svah směrem k Pouzdřanům
|
|
Foto: Ivan Sommer |
Obr. 3 - Alej topolů
|
|
Foto: Ivan Sommer |
reklama
Online diskuse
Vskutku - 13. 6. 2010 - Honza SmolaTo dkrauskopfNa území kolem Pálavy je právě zajímavé to, že zde citlivá ruka člověka vytvořila v harmonii s přírodou líbeznou krajinu plnou života. Pravda, výstavba Novomlýnských nádrží už tak citlivá nebyla, ale stále tu zůstává mnoho zákoutí s pestrou flórou a faunou, která vděčí za vděk lidem. Z toho bychom si měli vzít ponaučení a začít s přírodou opět spolupracovat. Žádné násilí, které nikdy nic pozitivního nepřinese, ale jen spolupráce s přírodou se vyplatí....Posedět si pod stařičkým dubem, projít se rozkvetlou loukou, zaposlouchat se do bzučení včel a ptačího zpěvu a následně požádat o radu, co a jak udělat, abych nikomu neublížil a nenarušil předivo života. Duchové Matky Země i andělé rádi poradí. Prosím nezapomínejme na to a nespoléhejme se jen na náš rozum. |