Radomil Sáblík: Příčiny současných ekologických problémů

Říkáme, že příčinou dnešních ekologických problémů, změn počasí (které mnozí nazývají rozmary počasí), katastrof, požárů apod.,je vliv konzumního člověka doby po průmyslové revoluci, produkce tzv. skleníkových plynů, kácení pralesů atd., atd. Co je ale příčinou takového jednání člověka?

Jistě, od doby kamenné je ve hře lidská invence. To všechno je v pořádku. Člověk toužil mít se lépe. Po fyzické stránce si zajistit přístřeší, jídlo a oblečení je jistě nutné. Lidská mysl potom běží ale dál. Chce lepší přístřeší, lepší jídlo nebo více jídla, chce lepší oblečení, říká se tomu móda. Proč to člověk všechno dělá, proč se tak namáhá? Chce vydělat spoustu peněz, například chce být uznávaný ve světě, chce mít moc. Proč chce ale mít moc? Protože ví, že všude kolem je nejistota, hledá někde jistotu, ale jediná jistota je nejistota. Člověk hledá štěstí.

Ale jak je vidět, 99.99% lidí této civilizace žije dosud až na výjimky v nevědomosti. Člověk hledá štěstí tam, kde ho nikdy nemůže najít a vůbec se nenamáhá podívat se, jestli ho předmět touhy, který mu štěstí sliboval, štěstí skutečně dal.

Tento nedostatek sebereflexe se potom samozřejmě přenáší do širší společnosti. Jediným měřítkem se stává zisk, přímo zhýralý postoj ke všemu, k lidem, zvířatům, k přírodě.

Tento postoj hledí na vše jen jako na to, co se dá nějak využít. Konzumní způsob života otupuje, vytvořil umělý svět.

Jak potom lidé mohou mít vztah k přírodě, když už ji vůbec neznají? Další příčinou tohoto úpadku a sebevražedného závodu je pýcha, vyplývající z přesvědčení, že člověk je nadřazený a vrcholem evoluce.

Dále to je touha po pohodlí, touha po vlastním životě a omyl, že je člověk oddělený od ostatní přírody.

Z tohoto postoje izolovanosti vzhledem k přírodě a Bohu, z postoje "já jsem tak chytrý, vystačím si sám", bude tedy muset naše civilizace dříve či později procitnout.

Všechno lidské snažení přece chtělo odstranit utrpení a nalézt štěstí, i když většinou jen pro sebe. Dnešní civilizace ve svém celku však nevidí, že nenašla štěstí a radost, ale jen potěšení. Cenou je znečištěná voda, vzduch, půda, stres. V důsledku toho pak nemoci tělesné a duševní.

Základ všech problémů vidím v iluzi oddělenosti člověka od svého okolí, v technologickém transu většiny obyvatel průmyslových zemí a v nevědomosti o propojenosti všeho (bohužel i technologických zemí v jednu globální mašinerii).

Podle mě je globální katastrofa nevyhnutelná. Předpokládám miliony mrtvých ve velice blízké budoucnosti. Vím totiž velice dobře ze studia lidské mysli, že ti, kteří mají moc, ani ne tak vlády zemí jako ti, kteří disponují výrobními prostředky, vojenským arzenálem, korporace, se nebudou chtít svého postavení jen tak vzdát.

Korporace, vlády, ale i hospodyňky svých domácích vymožeností, pánové svých aut. Nezbývá, než naplnit osud lidstva, logický následek vysvětlených příčin. A začít znovu. Nikoli už s pýchou.

Pokud je pravda, že Země je živým organismem se samoregulačními mechanismy jako má naše tělo, pak je očista Země za rohem; pokud to není pravda, přijde katastrofa možná o něco později.

Bez hledání, nalézání a uznání toho, že člověk není oddělen od ostatního vesmíru, ale že všechno je propojené a vše souvisí se vším a závisí na ostatním, nelze dlouho přežít.

Nerespektujeme-li systém celku, který je nekonečně inteligentnější, než jakákoliv jeho část, zahyneme.