Martin Mach: Re: Samotná biologická odbouratelnost nestačí
Snad není potřeba zdůrazňovat, že spotřebitelský test není analýzou životního cyklu výrobku - nepřináší tedy porovnání celkového vlivu prostředku na životní prostředí, ale zkoumá jen vybrané vlastnosti. Pozorný čtenář tak jistě zaznamenal, že testovány byly dvě (a podle mého soudu pro spotřebitele nejdůležitější) vlastnosti: biologická rozložitelnost a mycí účinnost. Test ekotoxicity jsme v testu neprovedli záměrně, protože test se provádí i na akvarijních rybách, což už je za hranicí toho, jakým způsobem chce Ekolist testovat. Pro podrobnosti testování ekotoxicity odkazuji čtenáře na článek Ekologicky šetrné testování?. Test dermální dráždivosti je poměrně velmi drahý (provádí se totiž na lidských dobrovolnících), navíc před časem MF DNES mycí prostředky na dermální dráždivost testovala a všechny dopadly dobře.
Co se biologické rozložitelnosti týče, přinesl test dobrou zprávu: žádný testovaný prostředek by co do rozložitelnosti neměl problém získat certifikát Ekologicky šetrný výrobek (použitá metodika totiž vychází ze směrnice pro EŠV).
Obávám se, že ekoznačku by získaly všechny výrobky i co se týče mycí účinnosti. A to už dobrá zpráva není. V příslušné směrnici pro EŠV se totiž praví, že "tekutý čistící přípravek musí mít užitné vlastnosti srovnatelné nebo lepší než obdobné výrobky této kategorie". To by přeci splnil každý výrobek z testu - i ty, které jsou jen obarvená voda, protože myjí stejně dobře (nebo spíš stejně špatně) jako obdobné obarvené prostředky. Paradoxně by se tak mohlo stát, že si spotřebitel koupí ekologicky šetrný výrobek, se kterým skoro nic neumyje. Mycí účinnost zkoumá základní funkční vlastnost výrobku, která je podle mě také ekologické kritérium. Používat výrobek, který funguje špatně (v našem případě myje špatně) nebo nefunguje (nemyje) vůbec, je neekologické (a i neekonomické).
Osobně jsem toho názoru, že ekoznačení typu EŠV (ale i BIO a pod.) má smysl: spotřebitele nebaví luštit všechny značky a nápisy na obalu výrobku - a pokud je luští, tak jim často nerozumí. Logo EŠV dává spotřebiteli jasnou a rychlou informaci: "tento výrobek splňuje nějaká ekologická kritéria". Jen mu podle mého chybí pár krůčků k dokonalosti. V případě mycích prostředků chybí jasně stanovené kritérium mycí účinnosti a přebývá zbytečné testování na zvířatech.
reklama
Online diskuse
Test se mi nelibil - 14. 8. 2007 - Martin Mach/EkoListMáte pravdu v tom, že jsme nezohlednili celou řadu kritérií. Spotřebitelský test ale není analýza životního cyklu výrobku. Jak jsem popisoval výše, netestovali jsme ekotoxicitu ("jedovatost" prostředku v prostředí) kvůli nutnosti testovat na rybách, netestovali jsme dermální dráždivost (jak se lidská kůže chová při kontaktu s prostředkem), protože je to drahé a v nedávném testu MF DNES výrobci obstáli. Netestovali jsme výskyt škodlivých látek (formaldehyd a pod.), opět kvůli nákladům na test.Pak je celá řada věcí, které se testovat nedají, ale dají ze zjišťovat či ověřovat: zda jsou suroviny pro výrobu z obnovitelných zdrojů či nikoliv, jakou dálku urazí jednotlivé suroviny či samotný výrobek, než se dostane do obchodu, zda výrobce dodržuje pracovní zákoník a legislativu obecně a tak dál. Ale to nejsou věci, které patří do spotřebitelského testu, ale do analýzy životního cyklu. Udělat takový výzkum je astronomicky drahé, časově náročné a informace z něho velmi rychle ztratí platnost. Proto se také spotřebitelské organizace zaměřují jen na spotřebitelské testy a ne na komplexní analýzy. Vám přijde výsledek smutný. Naší ambicí však nebylo dělat někomu radost a jinému smutek. Proto taky test prováděl Výzkumný ústav lehkého průmyslu a VŠCHT, tedy odborníci, kterým snad nikdo nebude upírat objektivitu. Naší jedinou snahou bylo přinést alespoň nějaké informace, na základě kterých se může spotřebitel rozhodnout. |