Tomáš Feřtek: K šíření zeleného evangelia bible nestačí

Martin Mach Ondřej pojmenoval v reakci na sloupek Mám se oběsit na konopném provazu? můj způsob konzumace knihy Jak žít dobře, zdravě a ekologicky šetrně jako fastfoodové čtení (má pravdu), zatímco on prý osvětovou knížku z Arniky nosí v batůžku a čítá si v ní cestou tramvají. O tu moji mě požádal jeden kamarád a myslím, že ji čte podobně pečlivě. Výborně, to už jste dva. Pak si ji ještě pořídí někteří učitelé, pro ty je užitečná právě svojí komplexností, prostudují ji a budou po částech dávkovat dětem. Jenže co dál? Podobné publikace se přece nevydávají proto, aby měli přesvědčení aktivisté co číst v tramvaji. Nedebatujeme tu o tom, jestli autoři návodů ke skromnosti čtenáře k něčemu nutí (jistě nenutí), ale o tom, jak ta doporučení efektivně dostat právě k fastfoodovým čtenářům a konzumentům, kteří si podobnou knihu nikdy nekoupí a skromnost je zcela mimo jejich obraz světa. Pokud chceme něco změnit, tak o ty jde především.

Jak to udělat? Fakticky řeším cosi podobného, jen v jiném oboru. Spoluzaložil jsem neziskovou organizaci EDUin a snažíme se s kolegy vysvětlit rodičovské veřejnosti, jak vypadá kvalitní škola a jak to zařídit, aby byla i u nich za rohem. Samozřejmě že na to téma mohu sepsat knížku (udělal jsem to), ale ti rodiče, kteří o kvalitním vzdělávání nic netuší, určitě nic podobného číst nebudou, a i kdyby ji náhodou otevřeli, budou ji považovat za pošetilou a požadující zcela nesmyslné věci. To je situace prakticky analogická k tomu, co dělá například Arnika v rámci zelené osvěty. Má „bibli“, ale byť ji souvěrci obhajují, pohané o ni nestojí. Tak zkouším navrhnout, co s tím:

• Rozdělit publikum, které chci oslovit, na skupiny. Rozhodně nejsou všichni stejní a slyší na různé nabídky. Tu spoustu informací, které obsahuje zmiňovaná knížka, lze naporcovat do „balíčků“ právě podle toho, na koho cílí. Tyhle několikastránkové souhrny je vhodné dát k dispozici ke stažení na webových stránkách a používat je k „výchově“ novinářů. Ti jsou vždycky první na řadě a bez nich se podobná osvěta dělat nedá.

• Ten základní informační balíček by byl zcela konzumně konformní. Nebylo by tam nic o zničené planetě, třetím světě a skromnosti. Jen věci, které vám ušetří peníze a mají „hygienickou“ povahu. Neházejte plasty do popelnice, zbytečně za ně platíte. Nepalte je, otravujete vlastní vzduch. Když budete kompostovat, nemusíte kupovat „hlínu“ v zahradnictví. Noste si do sámošky vlastní tašku, nemusíte platit za igelitku, stejně se vám doma pak hromadí v šupleti. A tak podobně. Všechno věci, které Tesco či Kaufland mohou bez rozpaků v rámci firemní zodpovědnosti tisknout ve svém nákupním letáku. To je mimochodem ideální médium pro oslovení konzumentské veřejnosti.

• Druhý balíček by cílil na ty, kterým je planeta jedno, ale záleží jim na vlastním zdraví. Tam lze přidat poučení o chemických látkách a jejich sledování, pesticidech v potravinách, biojídle, prospěšnosti chůze a aktivní dovolené za humny. Tvořivosti se meze nekladou. Ideální nabídka pro ženské a na zdraví a životní styl orientované časopisy. A že jich je.

• Třetí balíček by byl chalupářský a kutilský, to je u nás velmi silná skupina, která aktivně shání informace. Jak solárně ohřívat vodu, jak udělat kompost, jak zateplit dům, z čeho ho stavět, ale třeba i jaké používat nátěrové hmoty a že vybité baterky a použitá elektronická zařízení není dobré házet do popelnice. Tohle publikum na taková doporučení slyší a ocení je, zvlášť pokud je najde bez ideologického obalu ve svém oblíbeném chalupářském či zahradnickém časopise.

• Dále balíček pro sociálně citlivé. Jsou lidé, kteří se dívají na zelené skrz prsty, ale slyší na těžký život v třetím světě. Takže ocení princip fairtrade, pohne s nimi vyvážení evropských odpadů do Afriky nebo problém zdražování potravin v chudých zemích a posilování místních ekonomik. Doporučuji nešířit pod zelenou značkou, ale prostřednictvím organizací, které mají v oboru větší autoritu, jako je třeba Člověk v tísni.

• Existuje jistě i skupina lidí, která se reálně obává následků klimatické změny. Těm lze vysvětlovat, kolik CO2 vyprodukují cestou do Karibiku, že na Třeboňsku je taky pěkně, elektromobil má budoucnost a je dobré se zabývat tím, zda je rozumné kupovat pomeranče a banány z Kostariky a zmínit, že umírněné vegetariánství může mít příznivý vliv na klima.

• Tímhle způsobem lze pokračovat dál, záleží jen na míře tvořivosti a odhadu, nakolik je oslovená skupina silná, aby se vyplatilo jí věnovat samostatnou pozornost. A nakonec se dostaneme i k těm, na něž je cílena ona debatovaná knížka. Ti už přesvědčení, kteří ale řeší nejednoduchá dilemata. Třeba: Mám dávat přednost bioprodukci, i když je z druhého konce Evropy, nebo konvenčním potravinám z trhu? Je nepřípustné kupovat jakoukoli zeleninu v hypermarketu? Ale co když to, co se prodává v zelenině na rohu, je ze stejného zdroje?  Co mám dělat, když žádný dosažitelný trh a malovýrobci v okolí nejsou? Tyhle otázky jsem kladl už v minulém sloupku, ale odpovědi jsem se zatím nedočkal, jen vlídného peskování, že jsem nečetl dost hluboce. Přitom informační balíček s názvem Dilemata zeleného konzumenta by si mezi poučeným publikem jistě zájemce našel.

• No a konečně bych se ve všech těch balíčcích snažil vypátrat a vyházet pochybná doporučení. Typickým příkladem je návrh používat v autě klimatizaci jen ve výjimečných případech, protože výrazně zvyšuje spotřebu. Chápu, že na to někde existuje jakási studie, která to dokazuje, ale zkušenost běžného motoristy je, že ten rozdíl je skoro nezaznamenatelný, protože bez klimatizace v létě větráte okénky a zvýšený odpor vzduchu vám zvýší spotřebu podstatně víc. Nebo chtít, aby spotřebitel pátral, kde a jak se vyráběl textil a průmyslové výrobky, o něž má zájem. Dnes se vyrábí všechno všude a povětšinou v Asii, to by se člověk ničeho rozumného nedopátral. Vyházet jalová doporučení je důležité, jinak si je budou lidé ústně předávat jako absurdní historky, které vaší věci zrovna neprospívají.

To by snad pro začátek stačilo. Nevyčítejme si, kdo jak hluboce čte, ale věnujme se praktickým problémům. Ty zajímají i publikum, které sice nezná Ekolist, ale na němž především záleží. A pokud jde o sofistikovanější debatu, bude-li mít někdo zájem, mám několik témat a otázek, na které bych rád slyšel odpověď. Nabízím je případným diskutérům či autorům k využití:

Jak ekologicky šetrná a skromná může být rodina, aby neznechutila vlastní děti?

Co dělat, když není skromný životní styl kompatibilní s okolním světem?

Je zelený konzumerismus opravdu lepší než ten konvenční?

Byla by společnost skromné spotřeby ekonomicky udržitelná?

Nemáte někdo chuť se některému z nich věnovat?

---

reklama

---