Tomáš Vrška: Zelená policie vyšetřuje a zasahuje!
Posledním podnětem k tomu, abych si dovolil reagovat, je příspěvek Greenpeace v Ekolistu, kde Greenpeace prezentuje výsledky svého „vyšetřování“ (máme se začít bát nové samozvané Zelené policie?) v otázce transportu dříví do Rakouska.
Tento příspěvek není namířen a priori proti ekonevládkám, autor v nich v mládí také působil a považuje je za důležitou součást otevřené občanské společnosti, ale je jeho pokusem o zpětnou vazbu, kdy je evidentní, že od publikování příspěvku Jana Krajhanzla se vlastně nic moc nezměnilo.
Část první: 120 let a dost!
Podívejme se na celou věc racionálně z pohledu lesního hospodáře se snahou najít praktické řešení. Předesílám, že o potřebě ochrany starých lesů nepochybuji, podílel jsem se a podílím se i dnes na jejich reálné, ale diverzifikované ochraně.Samozřejmě můžeme vést diskusi o tom, co je to starý strom nebo starý porost a co má smysl chránit. Ale podívejme se prakticky, co by hnutím Greenpeace (bohužel s podporou dalších ekonevládek) navržený paušální zákaz těžeb v lesích 120+ přinesl.
Při pěstování dubu letního i zimního v lese věkových tříd je nejčastěji používáno obmýtí porostů 140 let (a často též 160 let) s dvaceti- nebo třicetiletou dobou obnovní. Navržený zákaz by s okamžitou platností ukončil těžbu veškerého mýtně zralého dubu v České republice. Jaké by to mělo dopady?
V řádu nižších jednotek měsíců by začaly krachovat pily, které řežou dub, protože by neměly co řezat. V pilařských provozech to není tak, že každá pila může řezat cokoliv – používají se jiné typy technologií pořezu pro jehličnaté dříví a jiné pro listnaté, stejně tak následné zpracování dřevin zkrátka nelze zaměnit.
Následně by krachovaly firmy postavené na výrobních programech z dubu – na trhu by přestaly být dostupné parkety, nábytek z dubu, dubové dýhy, dubová spárovka a spousta dalších výrobků, které jsou nadprůměrně trvanlivé a na rozdíl od lesa jako ekosystému se mohou významněji podílet na zvýšení vázání uhlíku v jeho globálním koloběhu. Respektive – obchodníci by je dovezli na trh ze zahraničí – to chtějí ekohnutí?
Les samozřejmě uhlík váže, ale je to do jisté míry principem průtokového ohřívače, kde vhodným pěstováním (v lesích mírného pásma) lze docílit 10-15% zvýšení online vázaného uhlíku (podobně funguje doakumulování v lesních rezervacích, které jsou samovolnému vývoji dosud ponechány jenom nižší desítky let), ale ne více.
Dlouhodobost ukládání uhlíku je v trvanlivých výrobcích z masivu, které se používají generace (kdo by neznal například židle „Tonetky“ z napařovaného a ohýbaného buku po našich babičkách a dědečcích, které užíváme v domácnostech doposud?), tedy v pěstování co nejvyššího podílu kvalitního dříví v lese s využitím přírodě blízkých modelů hospodaření. Tedy princip cirkulární (bio)ekonomiky, tak jak jej požaduje evropský Green Deal.
Opačný příklad je ze smrkového hospodářství – s ohledem na probíhající klimatickou změnu se obmýtí smrkových porostů postupně snižuje, současně máme minimum modelů (hospodářských souborů), které by obmýtí smrku prodlužovaly nad 120 let. Vyšší obmýtí mají porosty ve smrkovém hospodářství vyšších poloh – nad 1000 m n. m. Přesto i tam dochází častěji ke snížení obmýtí z jednoho prostého důvodu – chřadnutí porostů se zrychluje a snížením obmýtí si lesní hospodář zabezpečí nejenom produkci (tedy i dříví pro trvanlivé výrobky, svoji mzdu atd.), ale třeba i přirozenou obnovu, protože dosud méně stresované porosty plodí, poskytnou stín nové generaci lesa včetně podsadeb chybějících, stín snášejících listnatých dřevin, pomocí nich lze vhodnou pěstební technikou vytvořit následné, prostorově diferencované, smíšené porosty apod.
Jak v nižších polohách, tak v horách jsou v krajině roztroušeny i převážně smrkové biologicky cenné porosty, které mají zvýšenou biologickou hodnotu a které si zaslouží ochranu – ať formou speciálních managementových opatření nebo i bezzásahového režimu. Ale jejich identifikace by měla probíhat na základě odborného průzkumu, protože vždy se jedná o originály a důvody jejich zachování nelze paušalizovat na plochu státu – tedy stylem „zastavme těžby v porostech 120+“.
Dovolím si uvést příklad: v letech 2015-2018 zpracoval odbor ekologie lesa VÚKOZ, v.v.i. studii o tzv. přestárlých porostech v CHKO Šumava, kterou platily společně Lesy České republiky a Správa NP a CHKO Šumava. Výsledkem bylo překvapující zjištění. Lesní porosty ve věkových stupních 15, 16, 17 vykazovaly přítomnost organismů vázaných na pralesní ekosystémy (etalonem byl Boubínský prales) a také přítomnost mnohem starších stromů – tedy stromů, které v podúrovni přežily šumavskou vichřici v roce 1870 a podržely pralesní biologické dědictví do dalších generací lesa.
Naproti tomu porosty ve věkových stupních 13 a 14 s sebou nenesly téměř žádné srovnatelné biologické dědictví. A odpověď na to, co chránit, kde provádět speciální zásahy pro udržení biodiverzity, je jasná. A netřeba bránit v obnově jiných porostů starších 120 let, kde naopak diferencovanou obnovou a vnesením chybějících dřevin můžeme stav zlepšit.
Na příkladu buku si ukážeme další myšlenkový nonsens – nejenom Greenpeace, ale prakticky všechna ekohnutí volají po uplatnění přírodě blízkých způsobů obhospodařování lesů. Jenže ty nejsou spojeny s modelem lesa věkových tříd, tudíž se v nich s údajem o věku porostu postupně (během přechodu od pasečných k nepasečným – přírodě blízkým – modelům pěstování lesů) přestává pracovat. Co v nich budou po lesnících požadovat naše ekohnutí?
Na našem univerzitním majetku máme například v provozním uplatnění jako jeden z modelů hospodaření „hodnotové přírůstné hospodářství buku“, kde máme stanovenou cílovou tloušťku pro těžbu (nikoliv věk) 50-55 cm (s ohledem na lokální limity přírodních podmínek pro růst buku). Na výzkumných plochách s pokročilou fází přestavby víme, že této tloušťky dosáhneme v cca 80 letech díky precizní práci s růstovou odezvou buku na uvolnění. A přitom jsme schopni generovat mohutné stromy (větší než ve 120 letých stejnorodých bučinách), z nichž některé mohou plnit roli biotopových stromů, ponechaných k dožití a rozkladu.
Tyto porosty navíc poskytují světelnou mozaiku v podúrovni, takže se rozvíjí bylinné patro, jejich velké kulovité koruny poskytují řadu příležitostí ke hnízdění ptáků a mikrobiotopů pro jiné organismy – tedy mnohem lepší prostředí pro podporu biodiverzity než husté bučiny s úzkými korunami, předržené k dlouhému (až 140letému) obmýtí. Co tedy bude u nás Greenpeace vyšetřovat, když nebude znát věk porostů?
Část druhá: obchod s dřívím
Loňský „zásadní objev“ Greenpeace ve věci obchodu s bukovou vlákninou – tedy zjištění, že buky ze Ždánického lesa jsou odvážené ke zpracování do Ružomberoku (viz info v médiích o GPS trackerech v bukovém dřevě) byl nedávno doplněn výsledkem „vyšetřování“ (viz výše odkaz na Ekolist), které přineslo další „objev“ – buky ze Ždánického lesa byly transportovány po železnici do rakouského Lenzingu.Laik, který přijde do lesa a vidí hromady silných výřezů, si skutečně může položit otázku, jak to, že tam dříví tak dlouho leží a jak je to s jeho kvalitou a odbytem. Ale už nevidí, že cenné výřezy pro dýhárenské a pilařské zpracování už tam dávno nejsou, ty se odvážejí obratem (zejména u citlivého buku, který je na primární zpracování nejnáročnější a přitom cenově mnohem méně atraktivní než zmíněný smrk nebo dub).
Méně kvalitní dříví, které se používá na výrobu buničiny (tedy se chemicky zpracovává), dřevotřísky, paliva atd. leží v lese někdy déle – to je příklad právě roku 2023, kdy došlo k velkým výkyvům na trhu s dřívím.
I nám v univerzitních lesích leželo až do září několik tisíc kubíků listnatých výřezů, protože firmy zpracovávající tyto sortimenty prostě ve druhém čtvrtletí zastavil příjem dříví z důvodu sníženého odbytu jejich výrobků, které na trhu neuplatnily (přestože si surové dříví u nás v zimě kontraktovaly – ovšem nikdo si nekontraktuje závazná množství a že by např. zaplatil zálohu, tak o tom se v lesnictví nikomu ani nesní).
Jenže vy toto dříví těžíte, směrujete, přibližujete, manipulujete v prvním čtvrtletí, abyste ho měli na druhé čtvrtletí nachystané, to nejsou procesy na jeden nebo dva týdny. Je třeba si uvědomit, že trh s dřívím je globální, ale hajný na svém úseku řeší lokální otázku pěstování lesa.
Jestliže v bývalém ČSSR bylo socialistickými plánovači rozhodnuto, že listnatá vláknina se na buničinu bude zpracovávat v Ružomberoku (protože Slovensko má výrazně vyšší zastoupení listnáčů než Česko) a jehličnatá v Česku (Štětí, Paskov) a tyto obří podniky byly po sametové revoluci zprivatizovány a noví vlastníci do nich nakoupili nové technologie ovšem se stejným výrobním programem, tak dnes není možné prodávat hlavní objemy vlákninových sortimentů na zpracování buničiny jinam, protože jiné fabriky prostě nejsou.
A jestliže si LČR našly odbyt do rakouského Lenzingu, tak dobře udělaly – neboť se jedná o firmu, která z méně kvalitního dříví vyrábí vlákna pro výrobu oděvů, průmyslových tkanin, domácích textilií atd. Tedy z pohledu cirkulární ekonomiky (jeden z cílů Green Dealu) výborné řešení – je to blízko v Evropě bez hranic, nahrazuje to na vodu extrémně náročnou bavlnu!
I my z univerzitních lesů prodáváme listnaté vlákninové sortimenty do jiné obří firmy na Slovensku, která z nich předpřipraví výrobky, které putují na finalizaci do celého světa a to s pompou takzvaně šetrného FSC (kterému nevadí transport této komodity přes kontinenty).
Část třetí: politický vliv
Jan Krajhanzl napsal: „…Svůj vliv může české environmentální hnutí získat nazpět tehdy, pokud dá přednost lidem před politickou garniturou. Ve své agendě, ve svých argumentech, ve své rétorice. Protože bez lidí se to stejně vyhrát nedá. Je proto potřeba konfrontovat politickou reprezentaci, ne veřejnost. S ní je naopak důležité jednat s respektem k různým názorům a životním stylům……….“;„…stále se opakují stejná jména. Protože jsou prakticky všechny environmentální problémy spojeny s otázkou komunikace, bez vykročení z vlastního světa a oslovení „těch druhých“ je změna nemožná. …..potíž je v tom, že o těch má české ekohnutí jenom velmi mlhavé představy. Ekonevládky znají relativně dobře politickou reprezentaci, ale málo vědí o „běžných“ lidech – o tom, jak uvažují, jak se rozhodují, co je pro ně v životě důležité, na co jsou alergičtí.“
Naše ekohnutí ale nedalo zatím přednost nikomu – sice konfrontuje politickou reprezentaci, ale konfrontuje i odbornou veřejnost (tedy provozní lesníky). Jak chcete spolupracovat, diskutovat s lesníkem, kterého nejdříve veřejně zkritizujete, označíte za pachatele nepřípustných činů a pozvete na něj ČIŽP? (v 95 % případů bezdůvodně – ústní sdělení pracovníka inspekce, jehož totožnost znám).
Totiž komunikací s lidmi v lesnickém provozu by členové ekonevládek získali alespoň částečný vhled do způsobů hospodaření, do rozhodovacích procesů, do užití možných technologií atd. Samozřejmě, že v lesnictví se řada věcí nedělá správně, ale nejprve je třeba analyzovat, kde je problém a potom teprve „vystřelit“.
Takhle ekohnutí často míří na špatný terč a plýtvají náboji. Zásadní objev o transportu dříví do Ružomberku a Lenzingu jako výsledek vyšetřování Greenpeace je přesně ukázkou neschopnosti komunikovat se stakeholdery a současně odhaluje profesní neznalost celé problematiky často samozvaných „expertů“ v ekonevládkách.
Nic není ideální, lesnictví má co dohánět a jsou případy, kdy dochází k flagrantnímu porušení zákonných předpisů a ekonevládky očekávatelně plní roli hlídacího psa, to je správně. Ale tam, kde bych čekal pozitivní přístup a ochotu se nejprve zeptat na věci, kterým nerozumím, stále vidím jenom mentální blok, tendenci „bojovat“ namísto schopnosti normální komunikace.
Přesně jak napsal JK: „..českým ekonevládkám chybí zkušenosti z přímé komunikace s lidmi i znalost podrobných dat, která by jim uvažování české společnosti přiblížila“. Platí to i o lesnictví. A mrzí mě to.
Oprava a omluva: třetí odstavec příspěvku ze dne 1. 11. 2024 obsahoval nesprávně uvedenou citaci zdroje. Jako autor zdroje byl uveden Jan Krajhanzl, ale jedná se o anonymní zdroj. Z toho důvodu byl třetí odstavec v rozsahu dvou vět z originální verze vypuštěn. Z chybu se autor Janu Krajhanzlovi touto cestou omlouvá.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (56)
smějící se bestie
1.11.2024 07:04DAG
1.11.2024 07:23Karel Zvářal
1.11.2024 07:27Slavomil Vinkler
1.11.2024 07:48Z hlediska péče o starý bukový les, bylo by užitečné, kdyby se AOPK a lesy spojily a na vhodná území vrátili tesaříka alpského a zavedli management odzkoušený v EVL Vlárský průsmyk. Viz https://www.casopis.ochranaprirody.cz/pece-o-prirodu-a-krajinu/pece-o-tesarika-alpskeho/
Tesařík alpský vyžaduje lesnický management, nikoli bezzásahovost.
Petr
1.11.2024 09:12 Reaguje na Slavomil VinklerNo a jak a kde se tedy takový druh vyvinul, když lidé nebyli a všude byla bezzásahovost?
Petr
1.11.2024 09:18 Reaguje na PetrTakže sice máme hospodářský les, ale protože tam nenecháme nic spadnout a zetlít, tak tam kácíme dřevo na zem a necháváme zetlít. Jo, vychytralý management.
Petr
1.11.2024 10:50 Reaguje na PetrSlavomil Vinkler
4.11.2024 08:22 Reaguje na PetrTo není informace pro vás, neb nečtete a trolíte, ale pro někoho, kdo čte a přemýšlí.
Jarek Schindler
1.11.2024 12:06 Reaguje na PetrJosef Střítecký
1.11.2024 08:48DAG
1.11.2024 09:47 Reaguje na Josef StříteckýPetr
1.11.2024 09:48Snížení ohmýtí by zmenšilo průměry kmenů jen nepatrně. Vždyť ani dnes přece nemají všechny těžené duby metr v průměru, a takové stejně dokáže zpracovat jen málokdo (a na výrobu parket a spárovek velké kmeny netřeba). A stejně tak nejsou všechny dubové porosty ve věku 130 let a víc.
Snížením obmýtí by se tedy z pohledu těžby, a běžného zpracování a výroby nestalo nic.
Jediné, co by to ovlivnilo, jsou speciální výroby a výrobky z přesílených kmenů. Takové dřevo je velmi drahé, takže kdo se těší jak si namastí kapsu na mohutných starých dubech, ten by utřel, to je pravda.
DAG
1.11.2024 11:35 Reaguje na PetrJarek Schindler
1.11.2024 11:58 Reaguje na PetrDalibor Motl
1.11.2024 17:14 Reaguje na PetrPetr
1.11.2024 17:27 Reaguje na Dalibor MotlZpracovatel věk stromu nepozná nijak a ani ho to nezajímá. Tomu jde jen o kvalitu dřeva a rozměry.
A příroda to nepocítí taky nijak. Kácí se tak jako tak.
Dalibor Motl
1.11.2024 19:38 Reaguje na PetrPetr
1.11.2024 22:00 Reaguje na Dalibor MotlJá melu o hamižnosti, a přitom vy jste to celé postavil na ekonomice, cenách, ztrátách a dělnících, co přijdou o práci. Nafoukl jste to velmi pěkně, jako v článku. Nesmíte tak přehánět, je to moc okaté.
Hezké je i to o dutinách pro veverky - nemělo to být to nejcennější a nejkvalitnější dřevo? S dutinami. Ano, stačí jedna dutina, nebo se málo pomodlíte, a sedm generací pracovalo zbytečně. S tím souvisí to, že tam kde byste těžil 140letý porost, už budete mít 20letý nový.
20 let rozdílu neudělá nijak výrazný objemový (ne, nebude to tenké dřevo, jak schválně píšete), ani hodnotový rozdíl. Na druhou stranu, zase máte výnosy o 20 let dřív, což je dost významné, obzvlášť v dnešní době rychlé ztráty hodnoty peněz. A když používáte generační argument, tak za čtyři generace lesa 140+ stihnete pět generací lesa 120, takže peněz budete mít víc, můžete sázet oskeruše, nechávat dutiny netopýrům, dělníci můžou zase nastoupit do práce a veverky budou mít dost žaludů. Takže ekologie na tom bude taky líp.
Prostě se na to dá dívat všelijak a z různých stran, jako na všechno.
Díky, a ať se vám daří.
Dalibor Motl
2.11.2024 18:54 Reaguje na PetrPetr
2.11.2024 19:23 Reaguje na Dalibor MotlPetr
2.11.2024 19:44 Reaguje na Dalibor MotlKarel Zvářal
2.11.2024 04:09 Reaguje na Dalibor MotlKarel Zvářal
1.11.2024 17:48 Reaguje na Dalibor MotlMichal Ukropec
1.11.2024 10:05Anyr
1.11.2024 10:42Co jsem taky mohl čekat jiného.
Jarek Schindler
1.11.2024 11:49 Reaguje na AnyrSlavomil Vinkler
1.11.2024 14:30 Reaguje na AnyrSbohem český majetku,
sbohem peníze do státní kasy,
sbohem přírodě blízké hospodaření.
Slavomil Vinkler
1.11.2024 14:34 Reaguje na Slavomil VinklerRoman Šimek
1.11.2024 14:25Dalibor Motl
1.11.2024 17:08Vladimir Mertan
1.11.2024 19:03Inak mám faktickú poznámku ku skloňovaniu slova Ružomberok. Prosím použivajte tvar do Ružomberku a nie do Ružomberoku, znie to naozaj veľmi smiešne.
Honza Honza
1.11.2024 20:20Myslím, že místo přírodní - hospodářský, bezzásahový - hospodářský by byl lepší pojem zdravý = vytvořit co nejlepší podmínky pro danou odrůdu, aby nejlépe rostla a místo pojmu obmýtní = kdy je nejefektivnější pro hospodářský výnos strom porazit, by měl být pojem, kdy je to nejvhodnější pro přírodu. Pak by les byl zdravý a měl by i možnost poskytovat nejlepší hosp. výnos. Hlavně by měl v dnešním klimatu možnost přežít a nekolaboval by, nežral by ho tolik kůrovec (s katastrof. dopadem i na hospod. zisk).
Někdy je vhodnější řidší les, smíšený s odrůdami, které se podporují, lépe bojuje proti škůdcům. Největší problém jsou asi monokultury a přehuštěný les (= výhoda pro zisk).
Nejhorší je přemíra zkostnatělých přespisů. Neschopnost se domluvit, dělat kompromisy.
Emil Bernardy
2.11.2024 09:30 Reaguje na Honza HonzaPetr
2.11.2024 19:06 Reaguje na Honza HonzaKdyby se lesy nechaly samy sobě, tak by se toho až tak moc nezměnilo. Druhová skladba našich lesů ve své podstatě odpovídá té přirozené, jinak by to nerostlo, takže po ponechání by se to postupně trochu popřesouvalo. A to je vše, nic víc by se nestalo. Jen by pak časem přibývaly různé "pralesní jevy" (velmi staré stromy, přirozená obnova, polomy, kmeny po zemi a podobně).
Přehuštěnost v přírodě neexistuje. Na každém místě vyroste vždy maximum možného, tedy přesně to, co se tam uživí, co má dostatek světla, vody a živin. Ani víc, ani míň. Takhle to funguje v úplně každém lese (a nejen v lese, i v trávě, na záhonku, všude), i v tom hospodářském. Kde se udělá trochu světla, tam hned něco roste, kde je toho už moc, tam něco proschne. Vlastně se tedy dá říct, že když v nějakém lese není nálet a přirozená obnova, že je to vašimi slovy přehuštěný porost, tedy maximálně využitý prostor.
No a pyrofyty nemá cenu komentovat. Takových hloupostí si tu vůbec nevšímejte. To je z kategorie nápadů typu ježdění s kolečkem a barelem vody po pasece.
Petr
2.11.2024 19:17 Reaguje na PetrHonza Honza
3.11.2024 06:11 Reaguje na PetrV Amazonii je to jiné, tam to funguje, tam třeba vznikne jiné jezero někde dál. Ale i Amazonie trpí člověkem.
Naše příroda je ovlivněna lidmi, slouží lidem, bez nich to nejde, NP jsou moc malé, aby se samy mohly rozvíjet. Důkaz je ten, že i v NP se pracuje, ochranáři tam už vykonaly hodně práce, bez ní to také nejde.
Je nesmyslné exaktně-přísnou hranicí rozdělovat lesy na užitkové a přírodní, v obou je zapotřebí vyvíjet téměř stejnou činnost a i z NP je nutné mít zisk. Stát nemůže vše dotovat, jinak nebudeme konkurenceschopní s Čínou apod, stát nebude plnit své úkoly- dekarbonizace, elektrifikace, rozvoj průmyslu, důchody. Rozdíl je v tom, že někde (v NP) půjdeme více cestou přírody: např. max. ponechání dřeva na zemi, jinde upřednostníme zisk- prodej dřeva. Bez zisku nelze přírodu udržet. V hosp. lesích nelze si stanovit, že nebudu těžit duby nad 120 let, když již většina má 140 let - zlikviduji tak hospodářství a z tohoto hospodářství je hrazena i údržba lesů v NP.
Takže bezzásahovost určitě ne, ani v 1. zóně NP, i tam nutno alespoň odstranit meliorace, sledovat vývoj přírody a v případě nutnosti i zasáhnout. Zásah je i hašení požáru. I zde by měly být antipožární opatření- nějaký zdroj vody a přístup.
Ale váš názor o přírodním přístupu je dobrý v jiném směru: abychom vždy mysleli na to, zda naše činnost směřuje ke zdraví přírody, abychom přírodu vedli k přírodě, k přirozenosti ne k našemu prospěchu, názoru, fikci. Abychom prostě ji dali max. prostor. Směřuje.li naše příroda k Hercinskému zahuštěnému lesu, nedělat z ní savanu. Podporovat to, co v dané oblasti nejlépe roste, připustit i větší sukcesi, když je to normální přírodní vývoj. To platí v NP a stejně tak i v hosp. lese.
Honza Honza
3.11.2024 08:49 Reaguje na PetrProstě obě teorie plně platí- směřovat k přírodě, nechat přírodě její přirozenost, max. přirozený vývoj x zasahovat. Je nesmysl stavět jednu proti druhé. Je to stejné jako u částicové x vlnové teorii ve fyzice, teorii relativity x kvantové: neplatí jen jedna, platí obě, nelze je zprůměrovat, sloučit.
Petr
3.11.2024 09:26 Reaguje na Honza HonzaNa tohle jste se ptal, tak jsem vám na to odpověděl.
Nestalo by se nic z toho, před čím tady někteří varují (a už se přidáváte i vy), stal by se opak - příroda by se zaradovala a nadšeně by se pustila do svého rozkvětu a rozmachu. Nastal by ráj pro přírodu i krajinu.
Ale protože toto lidé nikdy nedovolí (mají z přírody strach a hlavně ji potřebují drancovat a využívat), no tak se to bude muset dělat jak píšete vy - umělou "péčí" nahrazovat přírodní stav, rovnováhu, procesy, a vytvářet přírodu takovou, aby aspoň trochu fungovala. Že to bude velmi těžké a hlavně drahé je jasné i vám. A že to nikdy nebude ideální a plně funkční také. Každá lidská činnost totiž působí dvojstranně - něčemu pomáhá, a něčemu škodí. Ale tak jsme si to vybrali a tak to chceme.
Petr
3.11.2024 10:53 Reaguje na PetrA stejně se dozvím že ne, že to je špatně.
Tak už nevím co by teda lidé chtěli. Chtějí přírodu, ale přírody se bojí.
Honza Honza
3.11.2024 13:31 Reaguje na PetrPetr
3.11.2024 13:51 Reaguje na Honza HonzaTěch uvedených problémů se bojíme možná my dva, ale lidi obecně moc ne. Ani ničeho jiného. Vezměte si třeba sucho. Může být sebevětší, ale stačí aby trochu zapršelo, a hned je vše zapomenuto, plány proti suchu mizí ve spodním šuplíku a lidé se posmívají jaké sucho? Vždyť prší.
A tak je to se vším.
Honza Honza
3.11.2024 15:04 Reaguje na PetrAle to co děláme, musí být hlavně přání přírody- musí to být to, co chce sama příroda, v tom s vámi souhlasím, v tom jsem na vaší straně. Nikdy ne v tom, že by se mělo jen přihlížet.
Když bude nemocný můj pejsek, vždy půjdu k veterináři!
Petr
3.11.2024 15:14 Reaguje na Honza HonzaHonza Honza
3.11.2024 18:57 Reaguje na PetrProto jsem i pochopil správce NP v tzv. bezzásahovosti. Nejít nad hranice, které jste uvedl. Civilizace má také své potřeby, ale je nutno si uvědomit, že je to nad rámec přírody, ke škodě přírody, ne se z toho radovat a myslet si, že je to norma. Dříve jsem si to tak neuvědomoval. Ale i tyto hranice jsou subjektivní. Vše je relativní: např. asteroid může zničit tuto zemi, přitom ale dříve vedl k rozvoji života. Virové mutace zabíjí, přitom díky nim je možný vývoj organizmů. I my sami jsme součástí přírody, sami můžeme např. právě před zničujícím asteroidem Zemi zachránit, právě díky svému technolog. pokroku, který ničí přírodu.
Vše prostě je relativní, hranice jsou vždy neurčité. Einsteinova teorie relativity rovněž vychází z přírody. Proto se zbytečně přete s p. Vinklerem, oba máte pravdu, jen ty hranice, které jsou subjektivní a neurčité vidíte každý jinde, přitom tato různost, tato nejednota je normální realita.
Karel Zvářal
3.11.2024 19:11 Reaguje na Honza HonzaHonza Honza
3.11.2024 20:47 Reaguje na Karel ZvářalKarel Zvářal
3.11.2024 21:06 Reaguje na Honza HonzaMarie Haisová
2.11.2024 09:32Emil Bernardy
2.11.2024 10:39 Reaguje na Marie HaisováA turistické značení se holt po 50ti letech obnoví . A dnes máme úžasnou navigaci.