https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/tomasn-hrdinka-jaky-je-ideal-hospodareni-s-destovou-vodou-ve-meste-a-co-umoznuje-realita-vsedniho-dne
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Tomáš Hrdinka: Jaký je ideál hospodaření s dešťovou vodou ve městě a co umožňuje realita všedního dne?

29.11.2019
Praha je velmi staré město, řada ulic prostorovými parametry a ne zrovna šikovným vedením inženýrských sítí pod chodníky není vhodná pro umístění velkorysé uliční zeleně.
Praha je velmi staré město, řada ulic prostorovými parametry a ne zrovna šikovným vedením inženýrských sítí pod chodníky není vhodná pro umístění velkorysé uliční zeleně.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Jako vystudovaný geograf a profesí hydrolog-vodohospodář jsem byl nadšen, když naši městskou část Praha 4 oslovilo Ekocentrum Koniklec s nabídkou společného uspořádání semináře v rámci projektu „Počítáme s vodou“ na Nuselské radnici. Projekt, který si klade za cíl seznámit občany s názory odborníků a zástupců radnic měst a obcí na problematiku využití, podpory a implementace modrozelené infrastruktury, je velmi užitečný a po skončení semináře jsem i přes často různé pohledy na věc odcházel z radnice s dobrým pocitem. Právě takováto konfrontace odborného, teoretického přístupu (řekněme ideálního stavu) k problematice hospodaření s dešťovými vodami, které technicky chápeme jako součást modrozelené infrastruktury, s realitou všedního dne (tj. rozhodovací procesu), je pro občany a kýženou osvětu vůbec nejvíce přínosná.
 

Nacházíme se v období, kdy téměř překotně vznikají nejrůznější strategie, koncepce a akční plány řešící negativní dopady probíhající změny klimatu, soukromé společnosti se předhánějí v nabídce řešení hospodaření s dešťovou vodou, chytrých technologií a materiálů, které dokáží odtok srážkové vody zpomalit, zadržet a ideálně hned v místě využít k nejrůznějším účelům, kde bychom jinak museli využít vodu pitnou.

Nicméně i přes tento tlak neroste implementace nabídnutých opatření v realitě žádoucím tempem a je tomu tak z vícero důvodů, přičemž finanční aspekt věci mnohdy není ten rozhodující.

Neshoda a pomalá implementace vyplývá především z rozdílných zájmů jednotlivých účastníků v procesu územního plánování, výstavby, údržby a zavádění principu lepšího hospodaření s dešťovými vodami.

Různé pohledy, stejný cíl

Jako geograf a hydrolog velmi dobře rozumím některým, mnohdy velmi razantním názorům mých univerzitních kolegů na to, jak by se mělo hospodařit s dešťovými vodami v intravilánech měst. Odborníci v oblasti problematiky hospodaření s dešťovou vodou (HDV), kteří dostali prostor v dopolední části semináře, nezatíženi jinými, než vědeckými poznatky a pohledy na věc, prezentovali ideální stav, jak by mělo město vypadat, aby se zcela využil potenciál plynoucí z HDV.

Pokud by se město dnes zakládalo na zelené louce, případně se jednalo o zcela novou zástavbu v rámci již existujícího města, lze s většinou jejich názorů na to, jak plně využít prostor pro HDV, více než souhlasit.

Ozelenění městských bulvárů širokokorunnými dřevinami, dostatek prostoru pro kořenový systém umožňující evapotranspiraci a tím aktivní ochlazování okolí, kombinace polopropustných a propustných povrchů, umožňující zásobení kořenů vodou a bohatou dotaci zdrojů podzemní vody - to je jen výčet několika pozitiv ideálního přístupu, který principiálně samozřejmě podporuji.

I tak se však z pohledu své původní profese nemohu s některými výklady svých kolegů v problematice vody zcela ztotožnit, neboť si třeba úplně nemyslím, že vyřešení vodního blahobytu ČR je jenom otázkou fungující zásobní infrastruktury a financí.

Například domníváme-li se, že jednou k nám přivedeme potrubím odsolenou a pitnou vodu z Baltského moře (a toto řešení už jsem slyšel z úst několika kolegů z oboru), vodní stres české krajiny vlivem klimatické změny tím nijak neumenšíme.

Navíc i za 50 let by zdroje pitné vody pro vodovodní soustavy (chcete-li obce napojené na skupinové vodovody) měly být zcela dostačující, neboť pro velká města jsou tyto často zdvojené i ztrojené a mají vysokou zabezpečenost.

Problém však bude s vodou v půdě, v krajině a řekách, s vodou pro závlahu zemědělské produkce a s vodou pro chlazení tepelných zdrojů energie.

Hospodářství bude muset zareagovat (adaptovat se, přizpůsobit se), vodní zdroje bude třeba posílit.

A ve městech bude pochopitelně problém s přehříváním ulic, neboť vody pro vsak a následný, ochlazující výpar nebude více, zejména v letních měsících. Zde jsou principy HDV nejvíce na místě. Nikoliv v okolí měst, ale právě v jejich intravilánech.

Pankrác.
Pankrác.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Tomáš Hrdinka

A to už se dostáváme k druhému pohledu na věc, pohledu komunálního politika či správce obce, tedy do přímého střetu z jinými zájmy a potřebami, které plynou z historie města, jeho uspořádání (prostorových poměrů), vedení sítí, dopravních toků apod.

Zde výše zmíněné, ideální principy HDV, nejvíce naráží na různá úskalí, zejména co se reality jejich aplikace v praxi týče. Jako hydrolog-vodohospodář a zároveň komunální politik jsem měl prostřednictvím semináře velmi cennou možnost porovnat právě pohled odborníka, který navrhuje to, co městu a obyvatelům v překonání negativních dopadů klimatické změny a městského tepelného ostrova nejvíce pomůže, a zároveň toho, co je skutečně i při vší dobré vůli možné.

Praha je velmi staré město, řada ulic prostorovými parametry a ne zrovna šikovným vedením inženýrských sítí pod chodníky není vhodná pro umístění velkorysé uliční zeleně, po čemž řada odborníku na HDV i ekologů volá.

Jediná možnost, jak dělat věci jinak a z pohledu HDV správněji než doposud, se nabízí v případě komplexních rekonstrukcí ulic a městských ploch. Tehdy opravdu lze plánovat na „zelené louce“, tehdy opravdu můžeme z pohledu HDV být velkorysí. A na tom se asi všichni bez ohledu na profesi shodneme. Jenom nám k tomu obvykle chybí pár podstatných věcí, na nichž se všichni diskutující sále v pozdější moderované debatě shodli.

Co bychom nejvíce potřebovali a co nám stále chybí

Ke konci debaty byli diskutující vyzváni, aby pojmenovali zásadní problémy, které implementaci principů modrozelené infrastruktury brzdí. Účastníci se shodli na třech věcech:
1) malá odborná zdatnost těch, co o zavádění principů rozhodují,
2) nekoordinovanost aktivit jednotlivých účastníků procesu při zavádění principů HDV,
3) obecně nízké povědomí obyvatel o pozitivech zavádění opatření modrozelené infrastruktury.

Právě cenná diskuse s občany na samém konci semináře přispěla právě k tomu poslednímu a zároveň snad nejdůležitějšímu. Osvětě široké veřejnosti tak, aby se pozvolna, nikoliv skokově, vytvořil společenský tlak na to, začít dělat věci jinak než doposud, s větším ohledem na přírodní zdroje (srážky), které máme ve městě k dispozici.

Čas pro kvalitativní posun a nalezení nesnadných řešení se nám z vodohospodářského hlediska nijak fatálně nekrátí, zatím jej máme, ale nesmíme se nechat ukolébat, že všechno se vyřeší tak nějak samo. Osobně však věřím v optimistickou budoucnost, a to nejen z pohledu HDV.

Biotopové koupaliště Lhotka.
Biotopové koupaliště Lhotka.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Co může udělat Praha 4?

Městská část se začala intenzívně zabývat implementací modré infrastruktury za mého předchůdce, radního Ondřeje Růžičky, se kterým si v oblasti vody dobře rozumím. Mým úkolem je na jeho započatou práci navázat a započatá řešení dále zdokonalit, včetně zavádění nových.

Z 21 základních škol na území MČ Praha 4 má nyní 5 škol retenční nádrže a zachycená srážková voda tak může být využita pro závlahy školních pozemků. Až na výjimku však chybí automatizovaný rozvod a rozstřik vody, který je potřeba z důvodu optimalizace závlah do nočních hodin co nejdříve pořídit.

Dále byly formou grantu poskytnuty dotace MČ na nákup retenčních nádrží k rodinným domům či k bytovým objektům pro občany Prahy 4, proběhnou revitalizace částí kanalizovaných potoků na území MČ vedoucí ke zpomalení odtoku vody z povodí a dotaci říční nivy vodou, byl nastaven jiný management sečí v letních měsících pro zlepšení vláhových a mikroklimatických poměrů.

Na sídlišti Lhotka byl zřízen umělý biotop, umožňující občanům osvěžit se v kvalitní chladné vodě, o dalších biotopech se uvažuje. Osobně se vynasnažím, aby se nastavená linie vodní politiky na území MČ Praha 4 stále rozvíjela, a to nejen v oblasti HDV, ale i jiných principů hospodaření s vodou.


reklama

Další informace |
Text vznikl díky projektu Počítáme s vodou.
foto - Hrdinka Tomáš
Tomáš Hrdinka
Autor je radní pro životní prostředí a místní Agendu 21 na MČ Praha 4.

tisknout poslat
 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (1)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

J

Jiří Svoboda

29.11.2019 20:38
Ale když maximum vody ze střech a zpevněných ploch nechám zasakovat a posílím tak významně zemní vodu, vznikne dostatečná zásoba vody pro odpar korunami stromů i v létě.

Toto je nejlevnější řešení a tudíž by se mělo politikům líbit!
Odpovědět
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist