Martin Mach: Trvale udržitelné džíny

Věře i panu Novákovi především: - 16. 6. 2006 - majdos

Věře i panu Novákovi:
Chtěl bych poukázat na to, že pojem TUR či UR není zcela homogenní záležitostí, a najít, co termín značí, je obtížné.
Je zřejmé, že „sustainable development“ je vysvětlován různě,a kupodivu – zdá se - že u nás tato rozdílnost se (při určité nadsázce :-)) projevuje i v překladové různosti pojmu – trvale udržitelný a udržitelný rozvoj (v právních dokumentech by měl být používán vždy zákonný termín TUR podle zákona o ŽP).
Starší práce (používající termín TUR) kladou důraz zachování limitů životního prostředí, resp. přírody (zachování únosnosti ekosystémů a biologické rozmanitosti přinejmenším), limitů pro jakoukoli činnost, tedy i rozvoj. Od určité doby se však začalo hovořit již nikoli o limitech ŽP, ale o tom, že jde o tři rovnocenné pilíře "sustainable developmentu" - sociální rozvoj, ekonomický rozvoj, a účinná péče o ŽP, a zdůrazňuje se jejich rovnocennost bez preferování žádného z nich).

První zdůrazňuje, že tedy je třeba preferovat trvalé zachování ŽP, nyní ohrožené, a tomu přizpůsobit společenské a hospodářské chování (stejně jako zachování příznivých sociálních podmínek pro společnost je limitem pro ekonomický rozvoj), jen tak může lidstvo trvale uspokojivě žít, podle druhého jsou si tyto tři pilíře si rovny, a je třeba najít rozumný kompromis.

K prvnímu:
„Trvale udržitelný rozvoj je komplexní soubor strategií, které umožňují pomocí ekonomických nástrojů a technologií uspokojovat sociální potřeby lidí, materiální i duchovní, při plném respektování environmentálních limitů. Aby to bylo v globálním měřítku současného světa možné, je nutné nově redefinovat na lokální, regionální i globální úrovni jejich instituce a procesy.“ (I.Rynda, http://www.czp.cuni.cz/projekty/konf_hledani/Sbornik/Rynda.htm#_ftnref10)
Nebo
„Je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachová možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a současně nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů“ (Světová komise pro ŽP a rozvoj)- http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPKBFB1O09O .
Nebo
„Právní řád České republiky definuje pojem „trvale udržitelný rozvoj“ jako rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů (§ 6 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí). Evropský parlament o dekádu později definoval udržitelný rozvoj takto: „Udržitelný rozvoj znamená zlepšování životní úrovně a blahobytu lidí v mezích kapacity ekosystémů při zachování přírodních hodnot a biologické rozmanitosti pro současné a příští generace.“ (Nařízení Evropského parlamentu a Rady číslo 2493/2000 a číslo 2494/2000). http://sustainable.cz/ceusurhlavni.htm bod 2.3.1

K druhému:
„Potřeba udržitelného rozvoje není vyvolána pouze environmentálními limity, ale také limity
ekonomickými a sociálními, vyplývajícími ze zvyšujících se konkurenčních tlaků globální
ekonomiky. Svědčí o tom i vývoj v Evropské unii (EU). Významným prvkem, který
formuloval sociální a ekonomické priority EU byl Lisabonský summit (březen 2000). Na
jarním summitu v Barceloně (březen 2002) byla tato koncepce doplněna závěry předchozího
summitu EU v Göteborgu (červen 2001), který přijal Strategii udržitelného rozvoje
zaměřenou převážně environmentálním směrem. Lisabonský proces tak získal svou
současnou podobu zdůrazňující potřeby rozvoje a vzájemné rovnováhy sociálního,
ekonomického a environmentálního pilíře tak, aby jeden nebyl preferován před druhým.“(Strategie udržitelného rozvoje České republiky, http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPISF7Z6L7V, str.3).

Problém tkví v tom, že ač uvedená pojetí se navzájem nevylučují, jde o úhel pohledu, zda tedy složka ŽP v rámci sustainable development je složkou která podmiňuje ostatní dva pilíře, nebo je rovnocenná s nimi a je v péči o ŽP či v úsilí o udržení stavu, který ještě snad funguje, možno také slevit ve jménu rozvoje ekonimiky a sociálních podmínek, či nikoli.

S rovnocenností nakonec průmyslová a podnikatelská lobby souhlasí (když už nemůže odmítnout vše), zatímco s prvním pojetím vyslovují hluboký nesouhlas, což koresponduje s názory, že ochraně ŽP(přírody) se můžeme věnovat, až na to budeme mít. Takové názory se objevují i orgánech EU, nejen u nás. V tom smyslu také je možno ono zdůrazňující nadbytečné „trvale“ škrtnout, protože stačí „udržitelný“. (V tom smyslu je možno škrtnout i „udržitelný“, protože nakonec stačí „rozvoj“ :-). )

Vždy však jde o změnu myšlení, ať už jde o pojetí prví nebo druhé. Vždy jde o ideu, jíž se máme přiblížit a k níž máme „dobrovolně“ přistoupit. Podle mého názoru ekonomický rozvoj společnosti v základní míře přinejmenším od druhé poloviny 19.století zjistil, že není možné jej stupňovat bez ohledu na celou společnost (a tedy aby byl možný jeho stabilní rozvoj, je třeba i dělníkům a jiným „chudým“ se zotavit, žít v hygienický nezávadných podmínkách, naplňovat i další potřeby vč. kulturních atd., byť to bohaté průmyslníky něco stálo) a o sto let později se zjistilo, že ekonomický rozvoj a sociální rozvoj nejde trvale stupňovat, pokud jím vytváříme podmínky pro zhroucení ŽP (a to nejen ve smyslu zániku zdravých podmínek pro člověka, ale podmínek příznivých pro všechny organismy, tedy k zachování biodiverzity a únosnosti ekosystémů – a nakonec i člověka). Na to, že není pro hospodářskému rozvoji prospěšné, že jsou lidi negramotní, na to příšla i Marie Terezie, když nařídila povinnou školní docházku, na to že není hospodářskému rozvoji prospěšné, aby zaměstnanci pracovali 16 hodin denně, na to jsme si možná také zvykli, ale že musíme brát ohledy na to, abychom si neotrávili vodu a vzduch, si zvykáme, na to, že je třeba dbát i na to, že i příroda tvoří komplexní ekosystém vzájemně propojený, a že je třeba dbát na to, aby přežili i jakési breberky či zelina, to si zvykáme těžko.
Problémem samozřejmě je to, že ekonomický rozvoj můžeme v jakési míře ovlivňovat, sociální rozvoj také,avšak přírodu a ŽP můžeme ovlivňovat ne zcela podle naší vůle. Proto se máme chovat vůči přírodě a ŽP tak, aby nejen organismy přežily a byly schopné i dále přežívat, ale aby jejich zánikem či narušením zůstaly zdravé a příznivé materiální podmínky pro život a přežití člověka, a aby se zdárně lidstvo rozvíjelo, a tedy byly zacovány i podmínky pro stálý ekonomický rozvoj limitovaný ohledem na přírodu a složky ŽP a lidskou společnost.
I naši (pra)předci se nakonec naučili, že z úrody je třeba spotřebovat pouze tolik, kolik není potřeba jako osivo na příští rok, stejně tak se naučili (někteří), že z lesa mohu brát jen tolik, kolik umožňuje, aby les zůstal lesem a aby mohl zase z něj brát. Když v antickém Řecku nepomýšleli na uspokojování potřeb budoucích generací, holt tam i na Balkáně a v malé Azii pasou kozy na dosud holých erodujících kopcích…:-) A můžou být rádi, že přežili… Třeba přežijeme i my, a to i v rozvojových zemích. Ostatně lidé v rozvojových zemích nepotřebují žít v životním prostředí, zdravém a příznivém?
Nepochybně je to otázka i solidarity lidstva vůči lidstvu, tedy ekonomicky rozvinutých zemí vůči nerozvinutým, a nikoli zřejmě prosazování hesla ať se každý postará sám o sebe. V tom možná má pan Novák do určité míry pravdu, že je zde příbuznost s komunismem, nakolik zde je místo nikoli pouze po hodnotách přesahujících pouze krátkodobá pragmatická hlediska. Jde ovšem i o to, zda je možno tropické pralesy (připusťme, že celosvětově potřebné), vykácet pod heslem ekonomického pokroku a rovného práva k nim s heslem „vy ste si lesy vykáceli, a taky vám nikdo do toho nemluvil“, anebo zda je třeba nějak „zařídit“, aby tamní obyvatelstvo ve slušných podmínkách žilo (sociálním a ekonomickém smyslu), anebo čekat, až zbohatnou natolik, že budou mít na to pečovat o ŽP, a možná lidstvo v lepším případě bude moci pást kozy… Bez „idealistického“ přístupu ovšem k uvedomění nedojde, nevěřím na to, že neviditelná ruka trhu vyřeší i toto.

Tedy ke studiu udržitelného i trvale udržitelného rozvoje doporučuji na internetu články Ivana Ryndy, vývoj návrhů strategie udržitelného rozvoje ČR a porovnání jejího návrhu Českého ekologického ústavu , který asi již na internetu není (dostupná je reakce I.Dejmala na posudek k němu na www.stuz.cz/Zpravodaje/ZPRAVODAJ%201-2002.pdf) , a materiály Rady pro udržitelný rozvoj a v r.2004 přijatou Státní strategii udržitelného rozvoje.