Martin Mach: Trvale udržitelné džíny
Předpokládám, že vědci chtěli svou prací přispět k trvale udržitelnému rozvoji. Trvale udržitelný rozvoj se ale jistě nemá zvrhnout ve výčet přikázání a zákazů, nemá se stát diktaturou, která bude ordinovat, kdy vzít na sebe džíny a kdy je vyprat. Trvale udržitelný rozvoj spoléhá na svobodné rozhodování každého jednotlivce, který je informován o dopadech svého chování a je za své chování odpovědný. Proto se asi vědci pustili do výzkumu džín: aby nás vytrhli z naši všednodenní samozřejmosti a upozornili nás, že i taková věc, jako nošení džín, má vliv na životní prostředí. A že tento vliv lze zmenšit, třeba tím, že nebudu prát džíny každý den, ale jen (jak říkávala moje maminka), když už to opravdu potřebují. Že je šetrnější nepoužívat sušičku, ale nechat prádlo uschnout na vzduchu, že ne všechno se musí žehlit.
A ještě jedna věc mi vadí. Bojím se, že současnost zapomíná na jednu důležitou ideu trvale udržitelného rozvoje - dobrovolnou skromnost. Je pozitivní, že se výroba začíná zajímat i o ekologická hlediska, že existují nejrůznější ekoznačky nebo certifikáty pro "ekologické" firmy. Ale i když bude firma mít sebevíc ekoznaček a certifikátů, vždy bude potřebovat své zboží nebo služby prodat. Můžeme se pak octnout v paradoxu, že všechno bude eko, ale trvale udržitelné to nebude, pokud zároveň nebudeme skromní ve své spotřebě. A to je také to, co mi v článku "Praní džín..." chybí. Škoda, že to vědci nepodali třeba takto: Tady máte informace o tom, co znamenají jedny džíny pro životní prostředí a vy se teď zamyslete. Skutečně potřebuje prát džíny dvakrát týdně? Skutečně potřebujete sedmery džíny? Nestačily by vám třeba jen dvoje, troje?
Protože dokud se nebudeme ochotni každý sám o své vůli uskromnit i v takových zdánlivých drobnostech jako jsou džíny, zůstane trvalá udržitelnost jen hezkou ideou.
reklama
Online diskuse
(trvale) udržitelný život/rozvoj - 15. 6. 2006 - VěraDobrý den pane Novák,zkuste zadat do vyhledávače heslo udržitelný rozvoj, určitě budete mít úspěch. I když druhá věc je , zda je opravdu termín z definic pochopitelný pro laiky (co tím chtěl autor říci, mě pro mé chování?) a zda je poté parna nutnost a důležitost udržitelnosti. Jedna z definic praví: „Udržitelný rozvoj je takový, jež vede k vývoji lidské společnosti, k přibližování se ideálům humanismu a zároveň ideálům harmonie vztahů mezi člověkem a přírodou, s cílem zachovat život ve všech jeho formách a chránit přírodu jako celek, a to s vědomím odpovědnosti vůči dnešním i budoucím generacím." 100% souhlasím, vím oč jde – snažit se žít tak, jak se sluší, mám-li něco/někoho rád (a o tom, že „máme rádi přírodu“ je zmínka snad v každém seznamovacím inzerátu, v řadě kolonek „záliba“, apod.) . „Mít rád“ od nejméně intenzivního znamená tedy minimálně neškodit tomu, co mám rád, být odpovědný za své jednání k přírodě i našim dětem, chovat se šetrně, abych neničila, nepoškozovala, ale naopak byla pro někoho/něco (lze to v ŽP) přínosem či užitečná. V praxi to pak znamená – myslet vlastní hlavou a v denním životě se tak chovat (od globálních řešení po lokální úroveň - pro jedince, domácnosti ) ... praktických konkrétních a jednoduchých (leckdy „babičkovských“) řešení jsou tisíce, je třeba je začlenit do svého každodenního života a nepovažovat je za alternativní a za něco s příchutí askeze, nýbrž za běžnou normu slušného chování: např. kupovat opravdu jen to –co nutně potřebuji, zapnout sprchu-vypnout-namydlit se-zapnout vodu-vypnout, nejprve si obléci svetr, poté teprve zapnout topení, využívat papíry oboustranně, dávat přednost MDH – kolu apod. – kde to lze, prát principy odpovědného spotřebitele – a jen když je třeba (viz M. Mach), vyhýbat se zbytečným odpadům,....ale i všímat si krásy, vůní a rozmanitosti přírody, dokázat s ní soužít, učit děti láskyplnému vztahu – respektu a úctě k ní.... Věra Soukupová PS: Jen upozorňuji – Původně se zkoušeli různé překlady anglického termínu sustainable growth. Za pokrok považuji, že se upustilo od trvale udržitelného růstu (osobně růst považuji za faktor kvantitativní, rozvoj za kvalitativní). Dnes se však používá pouze spojení „udržitelný rozvoj“ (pro mě je více přijatelný - udržitelný život). Slovo „trvale“ se již v terminologii vynechává - angl. sustainable growth – nemusíme tak násilně překládat jako trvale či dlouhodobě – to již v sobě vyjadřuje sám termín „udržitelnost“ či „udržitelné“. I když v praktickém žití a konání ve smyslu udržitelného rozvoje (šetrného odpovědného chování) je úplně jedno, který termín je ten nejsprávnější.... Takže je jedno, kterým "heslem" naši odpovědnost zastřešíme. |
