Václav Skoblík: EU chce do roku 2030 ukončit podporu fosilních paliv. Jsme na to připraveni?

Evropská komise svým rozhodnutím ukončit dotace na fosilní paliva do roku 2030 vysílá silný signál trhu i členským státům EU. Tento krok je součástí širší strategie dekarbonizace a přechodu na čisté zdroje energie, jeho realizace vyvolává hodně otázek. Jsme na tento přechod skutečně připraveni? A jaký dopad bude mít na energetický trh, průmysl i koncové spotřebitele? A je tento cíl vůbec reálný? Je dekarbonizace v kontextu aktuální geopolitické situace skutečně priorita Evropy? Musíme si uvědomit, že fosilní paliva stále tvoří podstatnou část energetického mixu Evropské unie (EU). Například v roce 2023 činily dotace na fosilní paliva přibližně 34 % všech energetických dotací v EU, přičemž podpora obnovitelných zdrojů energie se pohybovala na úrovni 17 %. Evropská komise ve své nedávné zprávě upozornila, že celkové energetické dotace v EU vzrostly z 213 miliard eur v roce 2021 na 397 miliard eur v roce 2022, což představuje nárůst o 86 %. Hlavní příčinou tohoto nárůstu byla energetická krize způsobená snížením dodávek ruského plynu a potřeba krizových opatření.

Závislost na plynu, ropě a uhlí není otázkou „ideologie“, ale energetické bezpečnosti. Přechod na nízkoemisní zdroje energie si vyžádá nejen masivní investice do infrastruktury, ale i technologické inovace, které umožní stabilní dodávky elektřiny a tepla za ekonomicky únosných podmínek. Tato logická časová souslednost obou kroků bohužel nenastala. Máme cíle a nemáme technologie, kterými je dosáhnout za ekonomicky akceptovatelných podmínek a dopadů na životní úroveň v Evropě. Faktem tak dál zůstává, že bez zemního plynu se ještě dlouho neobejdeme. Obnovitelné zdroje se musí doplňovat záložními, alespoň do té doby, než se zdokonalí a razantně zlevní technologie akumulace energie a vybuduje silné portfolio jaderných elektráren.

Rizika předčasného ukončení dotací

Jedním z hlavních rizik předčasného ukončení dotací je zrychlený růst cen energií. Výpadek fosilních paliv bez adekvátního nahrazení jinými stabilními zdroji povede k vyšší volatilitě trhu, čehož jsme svědky téměř každý den. Ceny elektřiny ve stovkách eur/MWh během dne nebo několika dní se střídají s cenami zápornými. Evropská energetická krize v roce 2022 ukázala, že při nedostatku alternativních zdrojů může dojít k dramatickému nárůstu cen elektřiny a plynu, což zasáhne nejen domácnosti, ale především průmysl. Během této krize některé členské státy dokonce dotace na fosilní paliva dočasně zvýšily, aby zabránily sociálním nepokojům.

Další hrozbou je možný útlum energeticky náročných odvětví v Evropě. Výroba oceli, cementu, sklářských či chemických produktů je silně závislá na stabilních a dostupných dodávkách energie. Pokud nebude zajištěna cenově dostupná alternativa k fosilním palivům, můžeme se dočkat dalšího přesunu výrobních kapacit mimo Evropu, což by mělo negativní dopady na zaměstnanost i konkurenceschopnost evropského hospodářství.

Jaký by měl být postup?

Namísto striktního termínu pro ukončení dotací bychom se měli soustředit na efektivní přechod k novým technologiím. Evropská komise ve své zprávě apeluje na členské státy, aby více podpořily rozvoj obnovitelných zdrojů a investice do infrastruktury. Důležité jsou masivní investice do výzkumu a vývoje v oblasti ukládání energie, jaderných či vodíkových technologií. Podle dat Evropské komise je přitom paradoxní, že zatímco EU deklatorně směřuje k dekarbonizaci, v roce 2022 došlo ke zvýšení podpory fosilních paliv.

EU také nemůže jednat izolovaně. Dekarbonizace musí být globálním úsilím, jinak se riskuje pouze přesun emisí do jiných částí světa, kde environmentální standardy nejsou tak přísné. Jak jsem již dříve zmiňoval, byznysově se už během pár let přestane vyplácet pálit uhlí, zejména kvůli ceně emisních povolenek a dalším regulačním pravidlům - Nemůžeme přeci sledovat nárůsty objemu vypouštěných skleníkových plynů všude mimo Evropu a myslet si, že naše úspory jsou skutečné úspory. Životní úroveň si chceme udržet a výroba mimo Evropu nejen zvyšuje naši dovozní závislost, ale dokonce zhoršuje životní prostřední i díky dopravě zboží k nám.

Ambiciózní cíl – ale co realita?

Stanovení termínu pro ukončení dotací na fosilní paliva do roku 2030 je z úzkého pohledu dekarbonizace pochopitelným krokem, avšak jeho realizace musí být postavena na realistických předpokladech. Faktem je, že podpora fosilních paliv zatím stále tvoří významnou část celkových energetických dotací, což ukazuje na dlouhou cestu, která před EU ještě stojí. Přechod k udržitelné energetice nelze provést skokově, ale vyžaduje dlouhodobou strategii, která zohlední faktickou i ekonomickou dostupnost alternativních technologií i hospodářskou realitu členských států.

---

reklama

---