Vítězslav Škoda: Efektivnímu využití dronů v zemědělství brání současná legislativa

nevím, proč si někdo myslí, že 14 dní je dlouhá doba? přece zemědělec musí plánovat dlouhodobě, takže není jasné, co je za problém.

V některých situacích je 14 dní opravdu dlouhá doba, nehledě na to, že řešit problém v začátku bývá mnohem efektivnější.

Z vašeho komentáře je jasně zřejmé, že o zemědělství nic nevíte. 14 dní na povolení zásahu v ochraně rostlin znamená, že už nemusíte dělat nic.

tak dlouho ty drony tu nejsou, aby zemědělec nedělal nic... ostatně ty pesticidy se hromadí v půdě nebo odtékají s bahnem do potoků a řek...takže to zase takový svátek není... to, že právě takový dron může zničit bio pěstitele od vedle se stalo... takže těch 14 dní tak moc není...

pokud s tím dopředu zemědělec alibisticky nepočítá, tak ať nedělá nic.

Baví vás dělat ze sebe hlupáka? Zjevně ano.

Ukázka méněcennosti našeho právního prostředí.

Spotová aplikace agrochemie- zní to dobře, ale ze své dlouhodobé praxe vím, že takovýto zásah se při bližším pohledu na pole jeví neúčinným. Dost dobře si nedovedu totiž představit, kde bych ho použil.
Insekticidy? Nesmysl, škůdce napadá v drtivé většině celé pole. To samé platí pro fungicidy a zbývají herbicidy. A u nich lze takový zásah provést snad jen u lokálních ohnisek šťovíku, jenže pak je otázkou, zda se se šťovíkem nevyskytují i další plevele. Nabízí se i další plevel-pcháč oset.
Kola pcháče osetu. jenže pokud si takové pole projdete pěkně pěšky, snadno zjistíte, že tento plevel se nevyskytuje jen ve viditelných ohniscích, ale současně najdete i spoustu malých rostlinek, semenáčků pcháče. A tedy aby zásah měl smysl, opět musíte provést celoplošnou aplikaci.
Kde je tedy proklamovaná úspora nákladů? Nikde.

V mém okolí nejvíce škod napáchaly restituce, které nepodmínily
vrácení pozemků jejich řádným obhospodařováním. U některých se
to zvrhlo na pouhé DRŽENÍ pozemku do doby jejich zhodnocení
prodejem na stavební parcely a po zjištění, jak je zemědělství
náročné a nevýnosné, tak je nechali ladem jako semeniště plevelů
a škůdců. Je neštěstím mít za plotem zahrady pole plné odkvetlého
pcháče, jehož ochmýřená semena roznáší po okolí vítr a musím si
hlídat už i ty malé semenáče, než budu muset likvidovat hluboké
kořeny vzrostlých rostlin. Zatím to dělám pracně bez chemie, ale
síly ubývají a co pak? Loni takový odkvetlý pcháč posekli na
seno nevalné kvality a někomu ho prodali. Což je další malér si
pak od takového chovatele krmícího plevelem koupit hnůj. Kdysi
jsem tak učinil a zaprasil zahradu vrbkou, které jsem se zbavil
až po několika létech. Něco podobného bylo s hořčicí na zelené
hnojení, která ale obsahovala i semena ohnice. Takže plevely
mohou přijít různými cestami a některé si množíme sami. Dobře
si pamatuji každoroční boj s pcháčem na polích na soutoku Odry
a Olše, kdy byla celá rodina dědou vybavena noži na násadě k
vyřezávání pcháče z obilí. V roce 1973 děda na kolenou uprosil
vedení státního statku k převzetí polí a už za rok chodil to
pole obdivovat, že je prosté plevelů a pšenice je jak les. Byl
rád, že se o tu půdu někdo UMÍ dobře postarat a to mne nakonec
přesvědčilo, že o ni nemám žádat, když se o ni neumím a nemám
jako řádně starat. Příbuzní ten názor neměli, ale budiž pole
propachtovali hospodáři, který nemá hnůj na hnojení a pouze
půdu vyčerpává "svatou trojicí". Děda se musí v hrobě(urně) asi
obracet jako turbína, když vidí jak se z ornice stává čistý jíl
plný chemie a ne pouze té nezbytně nutné k odstranění plevelů,
jako po převzetí státním statkem, který ji ob rok hnojil hnojem
z blízkého kravína. Jinak v mém okolí taky hospodaří jeden větší
agropodnik disponující nejnovější technikou, ale problémem je
poruchovost v nesprávnou dobu, když je vhodné počasí k aplikaci,
ale servis je nedostupný kvůli množství práce. To pak vyrážejí
na pole s plošnou aplikací, aby termín prací stihli a nemuseli
čekat na opravu do doby, kdy už bude na aplikaci pozdě. On ten
servis se nedá nahradit někým pouze zaškolením vlastních lidí,
protože pak stroj ztrácí záruku. Nouzově aplikovat tak postřiky
mohou, ale pouze plošně bez selekce na jakou je stroj určen.
Totéž mají s traktory vybavenými GPS a orají bez ní. Vím to
od traktoristy, ale chválí si alespoň pohodlí a vybavení kabiny,
jaké jak tvrdí nemá ani ve svém osobním autě. To vše ale bude
možná časem vychytáno a zdokonalí se i detekce a cílená aplikace.
Před 30 roky bych neuvěřil, že tu budou kombajny třeba na dýně
olejné, jaké jsem viděl na Hodonínsku u kterých bych jako technik
chtěl vidět to zařízení, co oddělí semena od dužiny a slupky.
Prostě pokrok jde stále vpřed a to, co je dnes ještě nedokonalé,
tak bude zítra samozřejmostí a dokonalé. Je mi ale líto těch co
spí a dělají vše zoufale po staru a pokládají to dokonce za něco
chvályhodného. Mám takového známého, co se se starým Zetorem a
východoněmeckým kombajnem snaží hospodařit. Stáje a dvůr je jeden
velký nepořádek s potkany a stroje doslova lepené svařováním, aby
ještě vydržely alespoň rok. Nedbají už ani na sebe a selka chodí
špinavá i na nákup a on na pivo, protože nemají čas se ani umýt
a převléci. Obdivuji ty, kteří si od nich kupují mléko a vejce,
či domácí zabíjačku. Nejsem frfňa, ale to jsem u obou dědů nikdy
neviděl a nezažil. To není hospodaření, ale zoufalost hraničící
s hloupostí s tím už raději neskončit. To nemůže být cílem, ale
musí být ukončením takového hospodaření v malém.