Vladimír Wagner: Jak vychází srovnání energetických koncepcí?
Vezměme si tedy aktuální a právě nyní intenzivně zelenými aktivisty propagovanou energetickou koncepci Energetická Revoluce vypracovanou hnutím Greenpeace. Základními prvky této koncepce je po vzoru Německa rychlé uzavření současných jaderných elektráren. Jaderná elektrárna Dukovany by se tak podle Energetické Revoluce odstavila už v roce 2015 a poslední reaktor v Temelíně by se odstavil v roce 2032. I když v případě Dukovan je myslím v textu tohoto dokumentu chyba, protože při předpokládané plánované životnosti 30 let, při které by se po vzoru Německa měly reaktory odstavovat, by se reaktory v Dukovanech odstavovaly postupně mezi léty 2015 až 2017. Ale to je celkem nepodstatný rozdíl. V každém případě by tak již za tři až pět let přišla Česká o více než 16 % výroby elektřiny, a to v bezemisním zdroji, a za necelých dvacet let o dalších více než 16 %.
Čím chtějí zelení aktivisté nahradit jaderné a uhelné zdroje?
Nahradit by tyto zdroje i staré uhelné elektrárny, které se budou v nejbližších letech odstavovat, měly zdroje obnovitelné. V tom jaké to konkrétně budou a jak se tyto obnovitelné zdroje mají podle koncepce využívat je několik velmi významných zádrhelů.
V posouzení možnosti vodních zdrojů není v koncepci MPO, která dobře reflektuje návrhy NEK II, i zelených aktivit žádný rozdíl. Konstatuje se, že potenciál je už téměř vyčerpán a jisté možnosti zůstávají v malých zdrojích, které však ovlivní celkovou produkci elektřiny z vody jen minimálně. Jisté možnosti jsou i pro stavbu přečerpávací elektrárny například s využitím vytěžených dolů v severních Čechách. Ale i zde se jedná o potenciál jen velmi omezený.
Zdroje pro nahrazení jaderných a uhelných bloků ve výrobě elektřiny musí tedy Energetická Revoluce hledat jinde. Za jeden ze stěžejních v českých podmínkách považuje biomasu. U ní by okolo poloviny měla být biomasa uměle pěstovaná. Problém je, že s biomasou se počítá i při produkci tepla. Výroba elektřiny z ní tak bude vytvářet konkurenci lokáním spotřebitelům, kteří by ji chtěli využívat právě pro výrobu tepla. K čemu to může vést, naznačuje i zvyšování ceny dřeva pro topení a poptávky po něm v poslední době. Je otázkou, jestli naše krajina takový nápor požadavků na energetické využití biomasy unese, zvláště když by měla plnit ještě úkoly při výrobě potravin a svoje ekologické funkce. Navíc spalování biomasy může být sice považováno z hlediska produkce oxidu uhličitého za neutrální, ale produkují se při něm, i když méně než při spalování uhlí, škodliviny ohrožující zdraví. Připomeňme, že koncepce MPO prosazuje využívání biomasy pouze na lokální a decentralizované úrovni a dominantně při výrobě tepla, kde je to nejefektivnější. Na rozdíl od koncepce Energetické Revoluce nepočítá s tím, že by se měla masivně využívat při nahrazování zdrojů vyrábějících elektřinu.
Dalším zdrojem pro výrobu elektřiny, který plánuje koncepce zelených aktivistů využít, jsou větrné a fotovoltaické elektrárny. V tomto případě však je pro Česko několik dost významných překážek. Větrná mapa České republiky poskytuje relativně omezené možnosti a efektivita našich větrných elektráren i koeficient jejich ročního využití instalovaného výkonu velmi silně zaostává za možnostmi větrných farem v přímořských oblastech. V našich podmínkách tak větrná energie nemůže tvořit nějakou významnější část celkové produkce elektřiny. Jde o zajímavý příspěvek na lokální a decentralizované úrovni, pokud je postaven v místě s vhodnými podmínkami.
Také pro masivní využití sluneční energie nejsou geografické a podnebné podmínky u nás příliš vhodné. Navíc, alespoň prozatím, se u nás příliš nepoužívá klimatizace a špičky spotřeby během roku i dne se tak nekryjí s maximem produkce ve slunečních elektrárnách. Vyrovnávání fluktuací v produkci neodpovídající průběhu spotřeby jsou také jeden z největších problémů využití větrné a sluneční energie. V současné době totiž musí platit, že produkce a spotřeba elektřiny musí být v daný okamžik vyrovnaná. Kromě přečerpávacích elektráren jsou všechny možnosti masivnějšího ukládání energie zatím v experimentální či prototypové fázi a dobu, kdy se začnou běžně využívat, nelze zatím ani odhadnout. I když případně u nás vybudujeme nějakou novou přečerpávací elektrárnu, budou naše možnosti pořád jen velmi nízké.
Energetická Revoluce reflektuje jak nedostatek možností pro výrobu z těchto zdrojů u nás i nutnost vyrovnání fluktuací v jejich fungování, které silně závisí na počasí. A to stejným způsobem. Počítá s masivním dovozem elektřiny z těchto zdrojů ze zahraničí. Jednak větrné elektřiny hlavně z přímořských oblastí na severu Evropy a také sluneční elektřiny z jihu Evropy. Protože nejsou výjimečné situace, kdy se podobné počasí vyvíjí ve velké části Evropy, řeší je tato koncepce předpokladem rychlého rozvoje projektu využívání sluneční energie v Severní Africe a transport elektřiny z projektu DESRTEC k nám. Je však třeba zdůraznit, že tyto plány předpokládají, že se relativně velmi rychle postaví transkontinentální vedení velmi vysokého napětí propojující nejen celou Evropu ale i Severní Afriku. Alespoň podle mého názoru je však spoléhání se na rychlé dokončení projektů, které ve většině případů nejsou v realistické podobě ani na papíře, značně nezodpovědné. Je třeba zdůraznit, že pro stavbu transevropských vedení velmi vysokého napětí a pro stavbu velkých slunečních projektů v Africe nejsou zatím vytvořeny ani politické a ani právní podmínky. Jak je vidět na příkladu Německa, tak stavba takových vedení a jejich akceptace dotčenými obyvateli je problémem i v případě, že je uvnitř státu a slouží výhradně jeho obyvatelům. A vypadá to, že hlavně formální, správní a právní náležitosti mohou zabrat i celá desetiletí. A to se ještě se stavbou ani nezačne. Ostatně s velice efektivním využíváním právních kliček okolo čistě formálních věcí k zdržování jakékoliv stavby mají právě zelení aktivisté výborné zkušenosti, jak v poslední době ukazuje třeba příklad dálnice D8 u nás. Nedovedu si představit, že by situace byla jednodušší v případě stavby transkontinentálního vedení, kdy by ani zdroj přinášející zisk a práci a ani spotřeba vyrobené elektřiny nebyly na území státu dotčeného stavbou. Myslím, že jejich rychlá výstavba se opravdu nedá očekávat a spíše se rovná zázraku. A znovu připomínám, že zmíněná koncepce požaduje uzavření Dukovan již za pár let a Temelína do roku 2032.
Co říká o zmíněných obnovitelných zdrojích koncepce MPO? Není pravdou, jak se tvrdí v řadě prohlášení zelených aktivistů, že by je nepodporovala. Právě naopak, podpora se předpokládá, ale pouze na lokální a decentralizované úrovni a určitě ne formou garantovaných výkupních cen elektřiny dodávané do sítě. U fotovoltaiky se tak spoléhá hlavně na instalace na střechách, kde se dá využívat přibližování cen elektřiny pro spotřebitele a nákladů na jednotku produkované elektřiny u fotovoltaiky. V rozsáhlejším měřítku se pak využívání fotovoltaiky a větru pro dodávky elektřiny do sítě předpokládá jen v případě, že se obejde bez masivních dotací. To je podstatný rozdíl od představ zelených aktivistů, které prosazují pokračování garantovaných dotovaných výkupních cen a masivní produkci elektřiny z těchto zdrojů pro síť i v podmínkách, kdy to potřebuje velkou dotaci. Koncepce MPO a Energetická Revoluce se liší i v tom, že se nespoléhá na dovoz elektřiny z obnovitelných zdrojů ze zahraničí.
Jen pro doplnění je třeba dodat, že v pozdější době koncepce Energetické Revoluce počítá s využíváním geotermální energie k výrobě elektřiny. K tomu se však u nás musí budovat vrty až do hloubky 5 km a v současnosti jsou odhady, kdy se od prototypových projektů přejde k reálnému využívání a jak to bude efektivní a ekonomické, velmi nejisté.
Jaké se dají předpokládat dopady jednotlivých koncepcí?
Než se podíváme na rizika a dopady jednotlivých koncepcí, zmiňme nejpodstatnější rozdíl mezi energetickou koncepcí MPO a Energetickou Revolucí. Ta první se snaží udržet a podporovat rozmanitý a široký energetický mix. Tedy podpořit využití řady zdrojů v míře a způsobem, kdy jsou v našich podmínkách nejefektivnější. A zároveň je relativně flexibilní, takže může v dost velkých uváděných koridorech reagovat na změny v naší i mezinárodní situaci. Nejdůležitější však je, že koncepce MPO je realistická a je uskutečnitelná i bez dramatického velmi rychlého technologického pokroku v konkrétní oblasti. Pokud takový pokrok bude dosažen, tak je možné jej využít, ale nespoléhá se na něj. Důležité také je, že koncepce MPO nespoléhá na dovoz elektřiny ze zahraničí. Pokud bude možné odtud získat levnou elektřinu z ekologických zdrojů, je to fajn a může se to využít. Pokud tomu tak nebude, předpokládá se dostatečný místní potenciál.
Koncepce Energetická Revoluce počítá velice často s idealizovanými potenciálními možnostmi bez ohledu na to, do jaké míry jsou opravdu reálně využitelné. To se týká hlavně využití biomasy pro výrobu elektřiny. Už v roce 2015 se předpokládá v základním scénáři výroba elektřiny z biomasy v objemu 5,7 TWh za rok a v roce 2020 už 10 TWh za rok, tedy skoro o řád více než bylo v předchozích letech. Z toho 2,4 TWh v tepelných elektrárnách na biomasu a 7,6 TWh při společné výrobě elektřiny a tepla. V roce 2050 má být produkce elektřiny z biomasy 18 TWh ročně a má to být hlavní český zdroj elektřiny. Je opravdu hodně pravděpodobné, že reálné možnosti při současném zajištění dostatku potravin a zdrojů biomasy pro využití pro produkci tepla u lokálních spotřebitelů nedosahují těchto hodnot.
O problémech s fotovoltaikou a větrnou energií jsem už psal, i o riziku při spoléhání se na dovoz elektřiny ze zahraničí. I samotná Energetická Revoluce přiznává, že neexistuje reálný příklad fungující soustavy s výraznou převahou obnovitelných zdrojů. Byť Německo a Dánsko deklaruje cestu k ní. Ovšem, je třeba připomenout, že Dánsko sice pomocí větru vyrábí 28 % elektrické energie, ale stále má větší zastoupení fosilních zdrojů, než je u nás. Navíc může využívat vývoz velkých přebytků větrné energie při vhodném počasí do severských zemí a dovozu jejich elektřiny z vodních zdrojů v době bezvětří. Dánsko musí udržovat v podstatě stále stejnou flotilu fosilních zdrojů, které zálohují ty větrné.
Problémy Německa při jeho cestě k zelené energetické revoluci jsou popisovány zde. A ukazují jasně rozdíl mezi Energetickou Revolucí, která se hlásí k německé cestě k bezjaderné energetice, a reálnou německou energetickou koncepcí. Nedávným oficiálním spuštěním dvou nových hnědouhelných bloků, každý o výkonu 1000 MW, se německá elektrárna Neurath stala druhou největší hnědouhelnou elektrárnou v Evropě. A v Německu se staví řada dalších nových uhelných bloků. Jen pro zajímavost je životnost těchto uhelných bloků větší než životnost větrných turbín, které se spouštějí ve stejné době. Stejně jako v Německu je i v Dánsku dostatečná kapacita uhelných a dalších fosilních zdrojů, které ještě dlouho mohou dodávat většinu produkované elektřiny. Reálná jejich koncepce se tak opírá o fosilní zdroje. V případě nesplnění víry v uskutečnění zázraku v podobě soustavy s převahou větrných zdrojů mají dostatek uhlí a uhelných zdrojů, které jim umožní produkovat potřebnou elektřinu. Možná stojí za připomenutí, že Dánsko a Německo patří k největším hříšníkům překračujícím emisní stropy pro škodliviny dojednané v rámci Göteborského protokolu.
Ideální možnost pro studium německé koncepce dává nedávno uveřejněná zpráva DENA (Detsche Energie-Agentur) o integraci OZE v následujících čtyřiceti letech, která vychází z plánů zelené revoluce. Ten ukazuje, že německá energetika se ani v roce 2050 neplánuje a nemůže obejít bez klasických elektráren, které musí zajistit fungování sítě a jsou z toho důvodu naprosto klíčové. Německo tak předpokládá mít v roce 2050 výkon klasických, hlavně fosilních, zdrojů 61 GW (oproti 96,5 GW v roce 2010). Aby mohlo v roce 2050 maximálně využívat obnovitelné zdroje, musí mít jak v obnovitelných tak klasických zdrojích velmi velký výkon. Celkový výkon elektráren tak stoupne z hodnoty 156,1 GW v roce 2010 na 239,2 GW v roce 2050. V podstatě to znamená, že místo jedné elektrárny bude potřeba mít dvě a pro fosilní zdroje se předpokládá daleko menší roční využití výkonu, než je tomu nyní. Je tak jasné, že při tak malém využití se ve většině případů neobejdou bez dotace. Tento velký nárůst výkonu má proběhnout za nezměněné hodnoty celkové spotřeby elektřiny. Zdůrazňuji spotřeby, protože Německo, které dosud pomáhalo Itálii a Rakousku dodávkami elektřiny, předpokládá, že se stane významným dovozcem elektřiny. Významným dovozcem by se mělo stát už v roce 2030 a v roce 2050 chce dovážet 20 % elektřiny. Zajímavé třeba je, že zmíněných 20 % je zhruba tolik, co v roce 2010 dodaly jaderné reaktory. Tedy odstavené jaderné bloky nahradí dovoz elektřiny. To je třeba připomenout těm, kteří i u nás spoléhají na dovoz elektřiny. Odkud se ta elektřina vezme? Všichni ji přece chtějí jen dovážet a ne vyrábět. Hlavní podíl elektřiny v Německu by měly vyrobit větrníky na mořském pobřeží (v roce 2050 okolo 38 %). A ty mi také nemáme. Velice pěkný rozbor zprávy organizace DENA provedl na svém blogu Petr Nejedlý. Jen bych si dovolil doplnit jednu důležitou věc. Německá koncepce je stále nepříliš realistická. Hlavně díky obrovským nákladům, které ponese postavení tak velkého výkonu v obnovitelných zdrojích současně s jejich zálohami v klasických elektrárnách. A také v otevřené otázce, zda se podaří postavit potřebná síťová propojení severu s jihem. V neposlední řadě pak v nezodpovězené otázce, kdo dodá elektřinu, která se plánuje importovat. Na druhé straně realisticky plánuje postavit dostatečné množství uhelných a plynových zdrojů, které v případě neuskutečnění idealistických nereálných plánů dokáží výpadek potřebné produkce nahradit, ovšem s odpovídajícími ekologickými dopady.
Energetická Revoluce českých Greenpeace nic takového neobsahuje. Co se stane, jestliže se víra v rychlý technologický zázrak v oblasti obnovitelných zdrojů a dovozu elektřiny i ze severu Afriky nesplní? Protože obnovení zrušené jaderné energetiky je hodně náročné a postavení jaderné elektrárny je velmi dlouhodobou záležitostí, zbude jediná možnost. Postavit rychle uhelné elektrárny a vytěžit vše, co lze. Jak jasně ukazuje i dosavadní průběh událostí a plány v Německu, bude likvidace jádra cestou k fosilním zdrojům.
Energetická koncepce MPO umožňuje díky využívání současného potenciálu jaderné energetiky v Česku i jeho dalšímu rozšíření velmi efektivní snížení podílu uhlí při výrobě elektřiny. Důraz na znevýhodnění neefektivních starých uhelných zdrojů a utlumení vývozu elektřiny z nich i zvýšení podílu plynu je dalším způsobem, jak ušetřit uhlí. Tím automaticky dochází ke snížení emisí škodlivin i oxidu uhličitého. Naopak Energetická Revoluce svým rychlým odstoupením od jaderné energie a spoléháním se na idealizované možnosti využití biomasy či dovozu elektřiny ze zahraničí nese obrovské riziko, že místo jádra bude muset být nasazeno uhlí. Zatímco koncepce MPO tak sice nezaručuje, ale obsahuje reálnou možnost, že se nebudou muset prolamovat limity, u Energetické Revoluce je v případě, že se dostatečně brzy nepovede technologický skok, jisté, že se limity budou muset prolomit a jádro bude nahrazeno uhlím, stejně jak se to děje v Německu. I z toho je vidět, která z koncepcí je reálně vhodnější pro řešení problému klimatu či záchrany sídel ohrožených těžbou. Ani surovinová koncepce a ani energetická koncepce nevylučují, že se v budoucnu limity neprolomí. Ovšem v případě, že se zeleným aktivitám podaří prosadit předkládané rychlé uzavření Dukovan a Temelína a nepodaří se rychlý technologický rozvoj, který by umožnil jejich náhradu jinak, tak nedostatek zdrojů elektřiny u nás povede k zintensivnění těžby uhlí a prolomení limitů, ať už se nyní napíše a schválí na papíře cokoliv.
Cena elektřiny při různých koncepcích
Když němečtí zelení aktivisté prosazovali odstoupení od jaderné energie a větší zastoupení obnovitelných zdrojů, vždy přiznávali, že to bude německou společnost něco stát. A Němci vyjadřovali ochotu si za zavření jaderných bloků a větší podíl obnovitelných zdrojů v ceně elektřiny připlatit. Jinou otázkou je, že zdražení ceny elektřiny pro spotřebitele se ukázalo být tak velké, že i pro bohaté Němce začíná být neúnosné. A to jsou teprve na začátku cesty.
Naši zelení aktivisté hlásají, že koncepce, která chce předčasně uzavřít zdroje, jejichž investiční náklady jsou již dlouho splacené nebo se už brzy splatí a mohou ještě řadu let až desetiletí s minimálními provozními náklady produkovat velmi levně elektřinu, zajistí levnější elektřinu než koncepce, která počítá s jejich dalším využíváním. A to i přesto, že tyto zdroje zajišťují více než třetinu produkce elektřiny. To by nefungovalo, i kdyby se podařilo postavit nové zdroje, které je nahradí, v ceně těch původních. A tím méně to může fungovat, když je chceme nahradit fotovoltaickými nebo větrnými zdroji, které jsou mnohonásobně dražší.
Velice často se uvádí, jak budou bloky, které rozšíří elektrárnu v Temelíně, drahé. Ano, jsou to velké zdroje a jejich výstavba bude stát hodně. Fotovoltaická elektrárna na střeše je mnohonásobně levnější. Ale takto to nelze srovnávat. Pokud bychom chtěli postavit fotovoltaické elektrárny, které by vyrobily ročně stejné množství elektřiny jako nové temelinské bloky, budeme potřebovat několikanásobně až téměř řádově více financí. A to ještě neuvažujeme o nutné stavbě zdrojů, pravděpodobně paroplynových, které by je zálohovaly. Za dotace, ke kterým se stát zavázal vůči fotovoltaickým elektrárnám, by se oba nové bloky v Temelíně spolehlivě dostavěly. Vyráběly by místo 2,5 % produkce elektřiny zajišťovaných postavenými solárními elektrárnami okolo 20 % a jejich životnost by byla nejméně dvojnásobná.
Často se nyní připomíná, že cena silové elektřiny na burze je díky obnovitelným zdrojům nízká a nové jaderné zdroje nejsou z tohoto hlediska konkurenceschopné. Problém je, že se trh s elektřinou dostal díky extrémním dotacím hlavně v Německu do velice pokřivené situace, kdy se nevyplatí stavět žádný nový nedotovaný zdroj. Připomeňme, co se stalo. Dotované obnovitelné zdroje mají výkupní cenu elektřiny zaručenu a je násobně vyšší než cena silové elektřiny. Navíc je její výkup povinný. Takže další zdroje doplňují na burze jen to, co zbývá po uplatnění dotovaných zdrojů s povinným výkupem. Řadí se za sebou podle provozní ceny, tedy nejdříve jaderné, pak levnější uhelné a nakonec dražší plynové. Cena na burze je pak dána nejdražším zdrojem, který se ještě uplatnil. V současné době se v Německu zvyšuje podíl dotovaných zdrojů a také ještě funguje dost jaderných bloků a relativně levných uhelných zdrojů, které pracují s místním uhlím. Ceny na burze jsou z tohoto důvodu tlačený tak silně dolů, že se žádný nový nedotovaný zdroj nevyplatí. A protože na burze elektřiny v tomto regionu dominuje díky své velikosti Německo, dopadá to i na nás. Je třeba zdůraznit, že pokles cen elektřiny na burze silové elektřiny neznamená nízkou cenu pro spotřebitele. Právě naopak, protože spotřebitel musí zaplatit dotace za obnovitelné zdroje v ceně elektřiny, znamená větší podíl dotovaných obnovitelných zdrojů vyšší cenu elektřiny pro spotřebitele. Rozevírají se tak nůžky mezi cenou silové elektřiny a cenou elektřiny pro spotřebitele (blíže zde a zde). Německo tak patří k zemím s jednou z nejvyšších cen elektřiny pro spotřebitele. Což pro fotovoltaiku může být i pozitivní, protože zvyšování ceny elektřiny pro spotřebitele přibližuje dobu, kdy se vyrovná ceně elektřiny z domácích fotovoltaických zdrojů. I to je důvod, proč je Německo blíže tzv. grid paritě než jižní země s ideálními podmínkami pro využití slunce.
Je sice velmi pravděpodobné, že se situace po odstavení i zbývajících jaderných elektráren v Německu dramaticky změní. Navíc ani bohaté Německo a hlavně jeho obyvatelé nemohou dlouho vydržet tak intenzivní dotace do cen elektřiny. Ceny silové elektřiny tak půjdou nahoru. Ale průběh těchto změn, který navíc nezávisí na České republice ale hlavně na Německu, nelze předem předpovědět a už vůbec jej nelze garantovat. To jsou také důvody, proč se energetická koncepce MPO zmiňuje o případné nutnosti garancí investorovi při stavbě nových jaderných bloků. V každém případě však případné dotace na jednotku vyrobené elektřiny budou u jádra mnohem nižší než u fotovoltaiky. Jestliže jsou náklady budování fotovoltaiky takové, že cena zaplacená za jednotku vyrobené elektřiny je násobně vyšší než u nového jaderného zdroje, tak s tím opravdu lze těžko něco dělat. V Energetické Revoluci se sice počítá s poměrně rychlým snižováním ceny fotovoltaiky. Je však otázka, do jaké míry je to reálné, když se extrapoluje situace, kdy velká část poklesu cen byla dána přechodem výroby do Číny. A tento potenciál už byl vyčerpán.
Závěr
Pokusil jsem se ukázat některé aspekty různých energetických koncepcí a jejich možná rizika a dopady. A hlavně zjednodušenost a nepravdivost většiny hesel a zkratek, které se objevují na stránkách zelených aktivit k energetické koncepci. I když je mi jasné, že daleko větší účinek na veřejnost budou mít právě tyto stránky. Televizní reklama nic neříká o reálných vlastnostech výrobků, nemá s nimi nic společného. Její úspěšnost je dána úplně jinými aspekty. A i rychlost i kvalita vytvoření zmíněného webu ukazuje, že Greenpeace a další zelené aktivistické organizace jsou mistry v propagaci. Vylezení na komín Pruneřova nic neříká o tom, jaký typ rekonstrukce této elektrárny je nejefektivnější a nejekologičtější, je to však skvělý marketingový tah. Stejně tak medvědi na pumpách SHELL nevypovídají nic o tom, zda něco a co ohrožuje lední medvědy v Arktidě, zda energetické koncepce Greenpeace jsou realizovatelné a ekologické a zda třeba mohou reálně vést ke snížení produkce oxidu uhličitého nebo právě naopak. Ale je to účinné, veřejnost to intenzivně osloví a pohne požadovaným směrem. Většina lidí si neprostuduje fakta kolem daného problému, ale s chutí se podívá na video blokády jaderné elektrárny nebo obsazení vrtné plošiny.
Jsem tak docela skeptický k tomu, zda se nakonec podaří současnou navrhovanou koncepci MPO nakonec prosadit, i když osobně ji považuji za jednu z nejrealističtějších a nejekologičtějších. Pravděpodobně však bude úspěšná její aktivistická kritika. Upřímně řečeno jsem doufal, že postoj ze zelených pozic bude racionálnější. V předchozím textu jsem se nezmiňoval o teple. Tam se návrhy energetické koncepce MPO a návrhy zelených aktivistů docela shodují. Důraz na podporu zateplování, vytápění sluncem, tepelnými čerpadly a úspory je jasnou prioritou a skrývá velký potenciál. Jen trochu nechápu, proč se brání znevýhodnění skládkování. To snad zvýhodňuje i recyklaci. Chápal bych, kdyby tlačily na ještě efektivnější recyklaci toho, co jde. Ale bránit spalování v případě, že recyklace není možná, mi připadá i na základě zkušeností z vyspělých zemí nepříliš přínosné. Chápal bych, kdyby se zelení aktivisté snažili o posílení nástrojů na zabránění vývozu elektřiny z uhlí. Potlačení vývozu elektřiny hlavně z neefektivních uhelných zdrojů v koncepci MPO sice je, ale schválení energetické koncepce a forma jejího reálného prosazení se mohou hodně lišit a společný tlak na ekologizaci energetiky by byl velmi užitečný. Ovšem odepsání této koncepce a navržení protinávrhu s tak nerealistickým a ve svém důsledku tak protiekologickým požadavkem, jako je téměř okamžité odstavení Dukovan, asi moc naděje na nějakou dohodu a rozumný kompromis nedává. Když jsem se ptal jednoho z aktivistů, jak si opravdu reálně představují, že ty Dukovany během pouhých pár let nahradí, řekl mi, že to není podstatné. Vždyť to je přece nemožné u nás prosadit. I Němci si před patnácti lety mohli říkat totéž, a nyní zavírají jaderné elektrárny a stavějí největší uhelné elektrárny v Evropě. A neví, jak to s tou jejich zelenou energetickou revolucí nakonec dopadne. Z hlediska PR patří Greenpeace k těm nejlepším expertům a dovedu si představit, že i u nás nakonec spolu s ostatními zelenými organizacemi a pomoci našich sousedů prosadí německou cestu. Možná pak prohlásí, že je to něco jiného než chtěly a že za neblahé následky prosazené cesty vlastně mohou politici.
Trošku mi to připomíná situaci s fotovoltaikou. Dnes se zdůrazňuje, že za nárůst fotovoltaiky a tím i dotací na ně mohou politici. A že výše dotací je dána ročním zdržením při snižování výkupních cen. Ovšem pravdou je, že výše dotací je primárně dána množstvím elektřiny vyrobeném fotovoltaikou. Nyní jsou výkupní ceny zhruba poloviční oproti těm, které byly před jejich snížením. Do roku 2010 byly vyšší než 10 Kč/kWh a nyní jsou u nových větších elektráren více než 5 Kč/kWh a u menších více než 7 Kč/kWh. Nyní dodává fotovoltaika u nás zhruba 2,4 % celkové produkce elektřiny. Jestliže bychom chtěli získávat celkově podíl fotovoltaiky na produkci elektřiny 7,2 %, budeme muset současné extrémní dotace zdvojnásobit a pořád nejsme ani na polovině toho, co dodává Temelín. Zelené organizace už od devadesátých let neustále bombardují veřejnost i politiky představami, jak se Temelín nemusí stavět a lze jej nahradit obnovitelnými zdroji, hlavně fotovoltaikou a větrem. Že už brzy bude možné ve velkém nahradit jádro a uhlí fotovoltaikou a že je třeba maximálně podpořit masovou produkci elektřiny a její dodávku do sítě z tohoto zdroje. A jedině toto je správné, zelené a ekologické. Vždyť taková propagace se používá beze změny i teď při kritice energetické koncepce MPO. Veřejnost není expertem na energetiku. Když se zmasíruje názory, jak je třeba rychle nahradit jádro fotovoltaikou, tak to chtějí po politicích. A ti se řídí představami svých voličů. K tomu přistoupí lobbisté z dané průmyslové oblasti a investoři, kteří čekají na zaručený dotační zisk, a výsledek je jasný. Takže si znovu dovoluji upozornit, že prosazení Energetické Revoluce a tedy německé cesty může být i pro naši ekologii opravdu Pyrrhovo vítězství. A také, že kampaň za masivní nasazení energetického zdroje v čase a podmínkách, kdy není technologický na něco takového připraven, jej může zdiskreditovat. Jako se tomu stalo s fotovoltaikou u nás. Ta je nyní ve stavu a ještě dost dlouho bude, kdy je ideálním doplňkovým zdrojem na lokální a decentralizované úrovni. A tam je perfektní. Její úspěšné prosazování jako masivního zdroje pro dodávky elektřiny do sítě a náhrady uhlí a jádra může ještě dlouho vést jen ke špatným koncům.
reklama
Geologický vodík - přehlížený zdroj posiluje a vyvolává zlatou horečku
ČEPS: Investice do přenosové a distribuční soustavy se budou muset zvýšit
Tři uhelné elektrárny vypustily stejně emisí jako všechna auta v ČR, uvedly ekologické organizace