Vratislav Filler: Cyklisté nesesedají

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Městem na kole

A on ne. Zastavení, sestoupení z kola, jeho vedení a opětovné nastoupení a rozjezd, je manévr, který se nedělá. Na slavném přechodu u benzínky na trase A2 v Podolí byl už před lety nasčítán poměr jízdy a vedení kola přes přechod 700 : 2. Cyklista, který vede kolo, ho má pravděpodobně nepojízdné. Nebo je tak opilý, že už na něj není schopný nasednout. Z kola se nesesedá, na kole se jezdí.

Je to logické. Zatímco motorista řídí “svůj svět” takřka neznatelnými pohyby kotníků, a zastavení před přechodem či přejezdem pro cyklisty včetně následného rozjezdu za něj udělají brzdy a motor, pro cyklistu je zastavení a slezení z kola “chodeckým” ekvivalentem je vystoupání jednoho patra schodů. Dejte chodci před místo pro přecházení štafle, aby po nich lezl nahoru a dolů – první normální člověk je skopne do vozovky. Po motoristech také nikdo nechce, aby si na stopce ze zdravotních důvodů oběhli auto. Ovšem vedení kola, to je jiná, to se cyklistům klidně naloží kdekoliv.

Velikou absurditou je vedení kola přes přechod, který přerušuje stezku. Myslíte si snad, že si cyklista vyslouží přednost, když kolo přes přechod povede? Zkuste si to někdy. Už to, že u sebe máte kolo, z vás činí pro mnohé dopravní odpad, ať kolo vedete nebo na něm jedete. “Chodeckou” přednost často stejně nedostanete. Tak proč se snažit?

Opatrnou jízdou, při které dáte přednost vy a průjezd načasujete do mezery mezi auty, dosáhnete na přechodech mnohem lepší koexistence s motoristy, než “převlékáním” za chodce, za kterého vás stejně nepovažují. Je to vzácná příležitost, kdy můžete ukázat znejistělému řidiči, ať jede, protože má přednost. Jasně že každý druhý bude brblat, že tady ten cyklista jede po přechodu. Jenže nakonec stejně podvědomě ocení, že jste s tím kolem nesesedli a nestrčili mu ho na přechodu přímo před nárazník.

Ale není to absurdita největší. Tou je, když společná stezka končí přechodem pro chodce. Řekli byste, že cyklista normálně dá přednost a odbočí do vozovky? Ne tak v Česku! Podle výkladu řady úředních osob se jedoucí cyklista nesmí přechodu v příčném směru ani dotknout. Takže správný postup je následující: Cyklista zastaví na stezce před přechodem, vyčká blíže neurčenou dobu, aby z něj opadaly jakékoliv známky “cyklističnosti”, vstoupí po přechodu do vozovky, dovede kolo do poloviny přechodu a tady na něj nasedne. Nebo naopak: Cyklista zastaví u přechodu, sleze z kola a přes přechod jej dovede na stezku, kde opět nastoupí. Co na to řidiči jedoucí za ním, kteří kvůli tomu museli zastavit, uslyší cyklista moc dobře.

Kdybychom chtěli tuto situaci pitvat dále, tak samozřejmě, řidič (a tedy ani cyklista) nesmí stát s vozidlem (kolem) na přechodu nebo v jeho těsné blízkosti, takže kolem a kolem s tím kolem vlastně ani nesmí nasednout a sesednout přímo na přechodu. Vůbec nejlepší by bylo, kdyby se s kolem na přechodu nevyskytoval vůbec, ať to kolo při přecházení třeba strčí do kapsy. Pro ještě větší jistotu by ale nejspíš měl dovést kolo k nějakému vjezdu do vrat, tam mu snad nic nasednout nezakazuje a nasednout tam. A nebo vést kolo při okraji vozovky, samozřejmě jako chodec při levém okraji vozovky, potom nasednout, otočit se o 180° a odjet opačným směrem?

Vskutku, pokud přijmeme premisu, že cyklista nesmí z cyklostezky vjet do vozovky přes přechod pro chodce, proč si nezainterpretovat s legislativou podobně kreativně i v jiných bodech? Nezjistíme nakonec, že cyklista pro změnu mezi pozicí chodce a cyklisty potřebuje na komunikacích vyznačit speciální tranzitní zóny určené k sesedání a nasedání, aby náhodou řidiče nepřekvapil tím, že se sesednutím z kola stal chodcem a na přechodu získal “nějaká práva”?

Správný projektant znalý potřeby získat na svůj projekt závazné stanovisko Policie ČR se proti tendencím cyklistů jezdit přes přechody samozřejmě pojišťuje tím, že přechod obalí dvacetimetrovými úseky s vedením kola na každou stranu. Není se pak ale čemu divit, že cyklisté považují značky “začátek a konec stezky” za platné od kraje vozovky, jakmile je v dohledu. Čím nesmyslnější jsou omezení jízdy na kole v místech, kde to slouží pouze nejistému výkladu zákona, tím méně je cyklisté budou respektovat tam, kde hrozí nějaké skutečné nebezpečí. Prosímvás, každý cyklista, který kdy jel přes přechod, poznal z chování řidičů naprosto jasně, že tam nemá přednost.

Ale – a z toho by některým explodovala hlava – jsou místa, kde cyklista má přednost před auty na přejezdu pro cyklisty. Třeba při odbočování přes signalizovaný přejezd, kdy cyklista jede rovně. Nebo ve spoustě zemí v zahraničí. Tam třeba taky chápou, že přejezd má cyklisty chránit. A že zbytečné příkazy k vedení kola jsou všem, kteří jezdí na kole, k smíchu. Zbytečné zákazy jízdy na kole potvrzují u cyklistů jednoznačně postoj, že pravidla v téhle zemi na jízdní kolo kašlou. A kde na lidi pravidla kašlou, tam neplatí jiná pravidla než pud sebezáchovy.

To přežívání se ostatně cyklistům celkem daří, protože i tak mají motoristi při srážkách s kolaři stále 60% převahu v zavinění. Ale stejně: status quo, kdy cyklisté nedodržují pro ně nesmyslná a současně nikoho neohrožující pravidla, slouží také k tomu, že jsou z nedodržování pravidel obviňováni a tím i nadále vytlačováni na okraj slušné dopravní společnosti.

Porušování pravidel si u nás můžete dovolit jen, pokud jste na stejné lodi s motoristy. Každý řidič ví, že zaparkovat je obtížné a přepálit v obci rychlost o desítku slouží dobře k plynulosti provozu. Že přes to auto není vidět přecházející dítě, nebo čas od času spěchající řidič sejme pěšáka, je jasně vina těch, kteří si nedávali dostatečný pozor: vždyť to říkají i kampaně BESIPu.

“Cyklisti si za cokoliv se jim stane, můžou proto, že jezdí po přechodech.” To je tak pohodlný závěr, že by byla věčná škoda se ho zbavit třeba vyjádřením BESIPu, že pojíždění přechodů cyklisty v zákoně nic nezakazuje. Zvlášť když s ním v řadě míst infrastruktura tiše počítá, jinak by tam kolaři museli vyvádět úděsné šaškárny.

Ale víte co? Když budete kolo přes přechody ostentativně vodit, strkat ho do vozovky, vynucovat si to, na co máte právo jako chodec – tedy přednost – a zdržovat řidiče čtvrtminutovým přecházením přechodu, ze kterého jste mohli být pryč za pět vteřin, třeba se i dočkáme toho vyjádření dopravních autorit, že pro plynulost a bezpečnost dopravy je lepší cyklista jedoucí po přechodu bez přednosti, než chodec vedoucí kolo s předností.