Vratislav Filler: Cyklisté nepotřebují jen 1,5 metru

Stávající nastavení povinného bočního odstupu odpovídá požadavkům na bezpečné předjíždění cyklisty, zaručuje dostatečnou rezervu pro jeho náhlé vybočení i případný pád.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | anamejia18 / Depositphotos

Kolo, ministerská popelka

Cyklistická doprava je v naší legislativě řešena velmi kostrbatě. Pravidla se zpřesňují pomalu, dlouhodobě přetrvávají chyby a nelogičnosti. Nedostatky dopadající na bezpečnost cyklistické dopravy nebo komplikující realizaci efektivních a levných cykloopatření najdeme v zákoně č. 361/2000 Sb., ve vyhlášce č. 294/2015 Sb., pravidla silničního provozu provádějící, i v dalších předpisech, jako jsou normy nebo technické podmínky.

Většina problémů je známá. Zhruba od roku 2010 existuje pracovní skupina, která má za úkol je řešit. Za „superministra“ Havlíčka o to nebyl zájem, částečně i vlivem pandemie covidu, zejména ale proto, že legislativní rámec cyklodopravy nikoho nezajímal.

To, jak je jízdní kolo v oblasti dopravy „nechtěné“ dítě, je nejzřetelněji vidět na aktualizaci národní koncepce cyklistické dopravy do roku 2030, která proběhla vloni. Namísto pevného zasazení podpory jízdy na kole napříč resorty dopravy, životního prostředí, zdravotnictví a školství, nová metodika fakticky „hodila“ veškerou podporu cyklodopravy na obce, ať si s kolem poradí v městských plánech mobility.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Automat

Nový ministr Kupka, sám aktivní cyklista, tak vzbuzoval naději, že se dlouhodobě zanedbávané problémy cyklistické dopravy začnou konečně řešit systémověji. Nové koště přece dobře mete.

Bohužel, otevřením pravidla 1,5 metru v době, kdy ještě neplatí ani jednu celou cyklistickou sezonu, uchopil ministr téma bezpečnosti cyklodopravy za ten nejméně šťastný konec.

Pravidlo funguje

Stávající nastavení povinného bočního odstupu odpovídá požadavkům na bezpečné předjíždění cyklisty, zaručuje dostatečnou rezervu pro jeho náhlé vybočení i případný pád. Díky nové možnosti přejíždět při předjíždění cyklistů plnou čáru se prostor pro předjíždění cyklistů rozšířil. Pravidlo je srozumitelné, jeho charakter je dán místní úpravou dopravního značení: ve zklidněných zónách stačí metr; a v cyklopruzích se neaplikuje, protože zde cyklisty a motorová vozidla pomáhá oddělit vyznačení pruhů (a z hlediska zákona nejde o předjíždění).

Pravidlo je kontrolovatelné. Nebezpečně těsná předjetí lze zcela očividným způsobem doložit záznamem z kamery cyklisty nebo i pouhým faktem, že k předjetí došlo v místě, kde bezpečného odstupu nelze dosáhnout.

Platí, že cyklistu lze legálně objet bez dodržení bočního odstupu, pokud zastaví u kraje vozovky. Na úzkých komunikacích je jen logické, že cyklista může být předjet teprve, až k tomu vytvoří podmínky. Cyklista se také může nechat předjet těsněji. Cílem pravidla je přece chránit cyklistu; pokud ten dá najevo, že těsnější předjetí strpí tím, že ukáže řidiči, aby jej předjel, není to žádný problém. Lidé si v provozu nezřídka vyhoví a dojde přitom k technickému porušení předpisů. Řidiči pravidelně pouštějí cyklisty na přejezdech, na kterých tito nemají přednost, a bere si snad někdo úkorně, že tím cyklista nedal přednost řidiči? Komu vadí, když chodec před přechodem ukáže, že počká, i když by mohl dávno vstoupit do vozovky, nebo když řidič pustí jiné vozidlo vjíždějící z vedlejší?

Potřebnost pravidla potvrzuje i to, že k pozitivní změně chování při předjíždění cyklistů, pozorované cyklistickou veřejností, došlo již v roce 2021, kdy se začalo o tématu veřejně debatovat a probíhal dlouhý proces jeho schválení. V sezóně 2022 nedochází k žádnému dopravnímu armageddonu, doprava kvůli nemožnosti předjet cyklisty nekolabuje.

Pokud jde o nehodovost, čísla jsou zatím neprokazatelná. Jednak není ani půlka sezóny a na silnicích zabitých cyklistů jsou naštěstí příliš malé počty pro statisticky relevantně podložené srovnání. A za druhé, případné srovnání s roky 2021 a 2020 ovlivní covidové lockdowny natolik, že takové výsledky budou zcela neprůkazné.

Spolehlivější výsledky může snad dát srovnání s rokem 2019. Bude-li ale kdokoliv operovat s dopady zákona na nehodovost, sledujte pečlivě, jakou použil metodiku, jaké příčiny nehod a druhy srážek do svých výpočtů zařadil a jaké ne. Každopádně, na nějaké smysluplné vyhodnocení je teď příliš brzy.

Lesáci jsou jen záminka

Nejhlasitějším stěžovatelem proti znění zákona jsou údajně správci lesů, kterým prý nové pravidlo znemožňuje používat plnohodnotně cesty na jejich vlastních pozemcích. Odhlédnu teď od prostého faktu, že na cestách šířky 3-4 metrů neměli co předjíždět cyklisty už před tím. Odhlédnu i od skutečnosti, že normovaná lesní cesta má mít každých 400 metrů výhybny předjetí dovolující.

V nedávné tiskové zprávě Lesů ČR, kde lesáci srdceryvně popisující děsivé napadení řidiče lesního trucku dvojicí cyklistů, kteří si na něj prý vyloženě „počkali,“ se autoři textu také obšírně věnují dobru, které pro veřejnost na své náklady ve svých lesích činí: cesty jsou veřejné, upravené, lesníci zřizují informační tabule a vůbec se snaží rekreaci v lesích všelijak zpříjemnit.

Veřejný přístup do lesů ovšem není žádným dobrodiním lesníků, ale logickým nastavením odpovídajícím funkci lesa. Na lesy už dávno nelze nahlížet jako na soukromé pozemky „vyrábějící“ dřevo. Rekreační a klimatická funkce lesních porostů je dnes společensky daleko potřebnější. A opomenout nelze ani dopravní funkci řady lesních cest tam, kde spojují vesnice mimo okresky nebezpečné pro cyklisty i chodce, jak ohledně nedávno rozhodl i Nejvyšší správní soud.

Ať je tedy právní nastavení jakékoliv, lesníci rozhodně nemají „morální výsadu“ na to vyžadovat po cyklistech, aby strpěli bezohledné předjíždění nákladními vozy na úzkých cestách – i kdyby je sami tisíckrát vlastnili, postavili a udržovali.

Z dalšího vývoje a návrhu znění úpravy nicméně vyplývá, že tento důvod je zjevně spíš zástupný. Ministerské oslabení pravidla má jiné kořeny a cílí na všechny silnice.

Přečtěte si také |

Tomáš Kindl: Ministr dopravy proti pravidlu 1,5 metru. Záminkou jsou lesní cesty

Ve jménu přirozené nadvlády auta

Na jednání, kterému jsem byl přítomen, citoval ministr údajné stížnosti od motoristů. Tomu se není co divit, že ti kteří považují cyklisty na silnici za obtížný hmyz, si budou stěžovat a zaobalí to do údajné nemožnosti cyklistu legálně předjet. Horší bylo, že ministr z toho vyvodil, že současný stav není převažujícími uživateli silnic – tedy motoristy – považován za přirozený.

Toto ministrovo sdělení je pro další uvažování o dopravě z hlediska slabších účastníků provozu i celkové bezpečnosti jednoznačně zdrcující. A vyděsilo mne více než samotná snaha zasáhnout do jednoho konkrétního pravidla.

Pravidla a infrastruktura samozřejmě mají být nastavena tak, aby se v jejich rámci lidé chovali přirozeně a pokud možno je automaticky dodržovali, je to jedna ze zásad udržitelné bezpečnosti a koneckonců na to žehráme u řady problémů pro pěší a cyklisty. Znamená-li ale „přirozenost“ zhoršení bezpečnosti či dokonce použitelnosti dopravního systému pro slabší a méně chráněné účastníky provozu, potom je odvolávání se na ni zcela nevhodné. Silniční doprava v Česku trpí dominancí automobilů skoro všude, kde se pohybují chodci a cyklisté. Tak naprosto není vhodné tento nežádoucí stav ještě více posilovat.

Jak otevřít pandořinu skříňku

Na červnovém jednání, kde jsem byl jako zástupce některých cyklistických spolků, jsme měli za cíl požádat ministra, aby téma 1,5 metru nejprve řešila existující pracovní skupina na cyklistickou legislativu. Ministr sice slíbil ještě jedno interní projednání, pro které od nás žádal argumenty, současně ale sdělil, že návrh změny posílá do meziresortu. Dalo se tedy už jen čekat, kdy ministr změkčení pravidla 1,5 metru otevře veřejně, a vypustí tím z láhve džiny jeho relativizace.

Ministerstvo uvažuje, že boční odstup by nemusel být vůbec vyžadován, pokud předjíždějící vozidlo pojede méně než 30 km/h. Je to pravidlo velmi pohodlné: porušení bezpečného odstupu by už nebylo možné vyvodit z místních podmínek (šířky vozovky, povolené rychlosti a absence cyklopruhu), možnost prokázat přestupek by se tak drasticky zhoršila.

Uznávám, že je pro cyklistu zpravidla méně ohrožující, když jej auto předjíždí menší rychlostí. Při sražení nákladními či terénními vozidly ale mají nehody zpravidla těžké následky, i když jelo vozidlo pomalu, dostane-li se cyklista pod kola vozu.

Zrušení bočního odstupu pro pomalé předjíždění tak bude znamenat větší ohrožení cyklistů a bianco šek pro jejich bezohledné tlačení na okraje úzkých silniček a cest.

O tom, jak nešťastné je relativizovat bezpečnost cyklistů, svědčí aktuální mediální výstupy. BESIP a po něm i sám ministr opět bagatelizují nebezpečné předjíždění jako příčinu nehody, uvádějící, že malý boční odstup je vzácnou příčinou. Opomíjejí přitom, že prakticky každý řidič, který cyklistu srazil, raději řekne, že se nevěnoval řízení, než že cyklistu úmyslně předjížděl v místě, kde věděl, že to dělat nemá. Pravidlo 1,5 metru je tu proto, aby řidiči předjížděli cyklisty s rozmyslem; a špatné předjíždění stojí za většinou sražení cyklisty mimo křižovatky, to účelové citace policejních statistik nevyvrátí. Pravidlo 1,5 metru je třeba lépe kontrolovat a vymáhat, ne učinit jej prakticky dobrovolným.

A Pandořina skříňka už je úspěšně otevřená. V médiích se už objevují hlasy těch, kdo by cyklisty nejraději z veřejných komunikací zavřeli do ghetta kličkujících cyklochodníků: chtějí přikázat cyklistům denní svícení nebo je vykázat ze silnic první třídy bez ohledu na to, zda podél nich vede použitelná cyklostezka nebo ne. Toužil-li ministr rozjet další kolo kulturní války proti cyklistům, úspěšně se mu to povedlo.

Skutečné problémy jsou jinde

Jak jsem přitom vyložil výše, není pro změnu důvod. Ministerstvo, BESIP i cyklistické spolky by měli – a to daleko spíš než válčit o fungující zásadu – řešit změny dopravní legislativy k lepšímu.

Cyklisté potřebují pro svou bezpečnost legálně jezdit dál od obruby, mít z praktických důvodů možnost jízdy dvou vedle sebe tam, kde to nezhoršuje plynulost. Nevztahuje se na ně v některých případech přednost před odbočujícími vozidly, nejde efektivně postihovat parkování v cyklopruzích a na cyklostezkách, malé děti nemají povoleno jezdit po chodníku, nelze zřizovat úsporné a bezpečné semafory pro nepřímé levé odbočení, vyhláška přikazuje věci nad rámec zákona, při stavbě silnic a dálnic jsou likvidována existující bezmotorová propojení, a další a další věci.

To jsou skutečné problémy, které používání jízdního kola na českých ulicích má.