Karel Srdečný: Zelená úsporám: nestandardní standardy

V programu Zelená úsporám narazíme na pojem „pasivní standard.“ Ten je zde definován potřebou tepla na vytápění max. 20 kWh/m², požadavkem na průměrný součinitel prostupu tepla obálkou budovy max. 0,22 W/m².K a požadavkem na těsnost budovy h₅₀ ≤0,6 h^-1 (platí pro rodinné domy). Odborná veřejnost i informovaní laici jsou zmateni: až dosud se za pasivní pokládal dům s potřebou pod 15 kWh/m². Uvádí to dokonce i norma ČSN 730540, ovšem v nezávazné, doporučující části.

Méně přísný požadavek ministerstva životního prostředí (MŽP) vychází nejspíše ze snahy zjednodušit stavebníkům život, protože dosáhnout parametru 15 kWh/m² není u rodinného domu opravdu nic jednoduchého. Proč tomu ale říkat „pasivní energetický standard“?

Jinde se v programu Zelená úsporám setkáme s pojmem „nízkoenergetický standard“, který je pro rodinný dům definován jako potřeba tepla na vytápění maximálně 70 kWh/m².rok a pro bytový dům max 50 kWh/m².rok. Pojem „nízkoenergetický dům“ či „standard“ není v ČR nikde závazně definován; odborná veřejnost však již léta chápe „nízkoenergetický dům“ jako dům se spotřebou pod 50 kWh/m².rok. Viz také ČSN 730540.

Snahou MŽP bylo podpořit domy i bez strojního větrání s rekuperací tepla. Proto ona hranice potřeby tepla 70 kWh/m².rok. Proč tomu ale říká „nízkoenergetický standard“ a zvyšuje už tak velký zmatek v této oblasti, je záhadou.

Zajímavé je, že podle podmínek programu Zelená úsporám se do oněch 50 kWh/m².rok nezapočítává vliv vytápěcího systému, tj. ztráty v kotli a rozvodech. Jde o potřebu tepla, nikoli spotřebu energií. To je jednoznačně směřováno proti situaci, kdy je jako nízkoenergetický prezentován téměř jakýkoli dům vytápěný tepelným čerpadlem, bez ohledu na kvalitu stavebního řešení.

Program Zelená úsporám je jistě velmi chvályhodná věc, bohužel nerespektování odborného názvosloví snižuje jeho důvěryhodnost.

---

reklama

---