Česko ukrývá obrovské ložisko zlata. Jenže se nedá vytěžit jinak, než kyanidovým loužením

Pohled z rozhledny na Veselém vrchu západním směrem, vpravo při úpatí vrchu vesnička Mokrsko.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | h3jl / Wikimedia Commons

V rámci národního průzkumu ložisek zlata v 80. letech 20. století bylo přímo ve Veselém Vrchu objeveno veliké ložisko zlata. Při geologickém průzkumu pomocí štol se zjistilo, že v 30 milionech tun žulového masivu se nachází přibližně 57 tun zlata.

Pro srovnání, průměrná roční těžba Ruska coby největšího producenta zlata je cca 250 tun. A to také znamená, že jde o jedno z největších známých ložisek zlata v Evropě. Zájem zahraničních společností o toto ložisko je proto pochopitelný.

Zatím se uskutečnily dva pokusy o zahájení těžby mokrského zlata. Počátkem 90. let 20. století byla Ministerstvem životního prostředí vyhlášena veřejná soutěž o průzkum známých ložisek žlutého kovu. Mezinárodní výběrové řízení vyhrála britská těžařská společnost Rio Tinto Zinc, která povolení k průzkumu dostala, povolení k těžbě však již nikoliv.

O téměř 20 let později, v roce 2013, požádala o umožnění průzkumu zdejšího ložiska kanadská těžební společnost Astur Bohemia. V tomto případě byl zamítnut jak průzkum, tak těžba ložiska.

Hlavním důvodem zamítnutí v obou případech byl jednak protest a petice občanů Mokrska a okolních vesnic, jednak to, že Státní surovinová politika počítá se zlatem jako s rezervou do budoucnosti a jeho využití podmiňuje splněním zákonných, zejména ekologických, požadavků.

A těžba zlata není nic ekologického.

Zlato je uvnitř Veselého Vrchu víceméně rovnoměrně rozptýleno v nepatrných částečkách, tak jemných, že je nelze pouhým okem spatřit. V každé 1 tuně granodioritu by se mělo nacházet 1,9 gramů zlata.

Z tohoto důvodu by bylo nutné použít povrchovou těžbu a k separaci samotného kovu využít kyanidové loužení.

Pokud by se celý Veselý Vrch odtěžil, to je zhruba 30 milionů tun žuly, vznikla by jáma o velikosti 600 (délka) x 400 (šířka) x 200 (hloubka) metrů. Vytěžená žula by se na místě drtila a rozemlela na prach o zrnitosti cca 60 mikronů.

Poblíž Veselého Vrchu nebo přímo v místě těžby by se postavily velké vany pro kyanidové loužení. Rozdrcená žula by byla ve vanách propláchnuta roztokem kyanidu a vody. Zlato by se napojilo na atomy kyanidů a posléze se od nich separovalo.

Způsob těžby by znamenal likvidaci obce Mokrsko a dalších okolních obcí. To by, kromě vystěhování občanů a zboření vesnic, s největší pravděpodobností způsobilo úpadek celé oblasti Chotilska.

Veselý Vrch je též součástí přírodní rezervace Vymyšlená pěšina, která v sobě zahrnuje jedno z posledních poměrně zachovaných území v oblasti Povltaví. Těžitelné těleso se sice ještě nachází mimo rezervaci, není ale pochyb o tom, že rezervace by pravděpodobně byla těžbou výrazně negativně ovlivněna, možná i úplně zničena, označení přírodní rezervace by tedy již nemělo smysl.

Samotná těžba kyanidovým způsobem představuje vysoké riziko kontaminace životního prostředí. Během těžby by bylo vyprodukováno přibližně na 50 milionů tun odpadu. Existuje také riziko havárie van s kyanidem. Ze zkušeností z praxe vyplývá, že vždycky nějaké chemikálie zbudou.

Kyanid je prudký jed, který zabraňuje přenosu kyslíku z krve do tkání a k otrávení dochází požitím, inhalací prachu či vstřebáním kůží. V kyselém prostředí navíc uvolňuje rovněž prudce jedovatý kyanovodík, který má schopnost rychlého úniku do atmosféry.

V masivu žulového kopce se také vyskytuje asi 9 tisíc tun arsenu. Arsen se z hlediska svého působení řadí mezi těžké kovy, které představují hrozbu pro životní prostředí. Pokud by se arsen dostal do řeky, mohl by následovat zničující dominový efekt.

Sloučeniny arsenu mají vysokou schopnost akumulace v organismech, a jako takové jsou vysoce toxické. Také trvalé vystavení organismu zvýšenému množství arsenu je zdraví velmi škodlivé. Otravy arsenem se projevují například dermatologickým poškozením nebo zvýšeným výskytem kardiovaskulárních chorob. Předpokládá se, že 90 % obsahu arsenu by se podařilo zlikvidovat, nicméně stále zde zůstává problém, co se zbylým arsenem.

Zájem zahraničních společností o těžbu je zčásti samozřejmě pochopitelný, vždyť cena zlata stále stoupá. Nicméně, nejenže by krajina byla zdevastována, ale v případě těžby zahraniční společností by zlato putovalo na světový trh, takže ani v tomto směru by z toho ČR neměla prospěch.

V současné době neexistuje šetrnější způsob těžby takto rozptýleného zlata než kyanidové loužení. Můžeme tedy jen doufat, že ministerstvo se svého původního stanoviska bude i nadále držet, a upřednostní ochranu našeho životního prostředí před zlatými vanami s kyanidem.