Chřadnoucím smrkovým lesům pomůže "výchova". Jen se musí zahájit včas

Přirozená obnova smrku o hustotě 45 000 jedinců na hektar a horní porostní výšce 5 m; mateřský porost byl odtěžen v důsledku kalamity; v mlazině je patrný hojný výskyt žloutnutí, lesní správa Vítkov, 2013

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti

Podle lesníků v výzkumného ústavu není odkládání či vynechání výchovných zásahů v mladých chřadnoucích smrkových porostech řešením problému. Je to jen odkladem do středního věku, kdy hrozí riziko rozpadu přeštíhlených porostů v důsledku sněhových a větrných kalamit.

Metodika se soustřeďuje na výchovné zásahy v chřadnoucích porostech ve fázi nárostů, mlazin a tyčkovin, kde ještě lze relevantním způsobem ovlivnit statickou stabilitu, porostní mikroklima, koloběh živin, případně druhovou skladbu.

Ve starších chřadnoucích smrkových porostech je naopak od aktivní výchovy ustupováno, neboť v současné době představuje značné riziko zrychlení rozpadu smrkových porostů zejména zvýšeným výskytem václavky v důsledku poškození kořenových systémů při vyklízení dřeva. Cílem navrhovaných pěstebních postupů je udržení příměsi smrku jako ekonomicky cenné dřeviny v porostní skladbě, nikoli pokračování v pěstování smrkových monokultur.

Těžištěm chřadnutí smrku je čtvrtý a pátý lesní vegetační stupeň, tedy oblast, která pro něj není ekologicky vhodná. Ale na druhou stranu zde má smrk své optimum produkční. Existují zde smrkové mlaziny a tyčkoviny vzniklé buď z přirozené obnovy, nebo z obnovy umělé.

Odborníci využili výsledky dlouhodobých experimentů s výchovou smrkových porostů a uplatnili také poznatky z nedávno založených experimentů v mlazinách a tyčkovinách na území severní Moravy, kde se plně projevuje chřadnutí smrku ve všech věkových kategoriích, včetně nejmladších porostů. Doporučení v této metodice se opírají o průkazně pozitivní efekt výchovy mladých smrkových porostů na akceleraci tloušťkového přírůstu, který byl jednoznačně potvrzen i v porostech s výskytem chřadnutí smrku.

„Cílem výchovy smrku v těchto oblastech je dosažení pestřejší druhové skladby, v níž však zůstane smrk stále zastoupen. Za realistické lze považovat dosažení zastoupení smrku do 10 až 20 procent ve čtvrtém a do 20 až 30 procent v pátém lesním vegetačním stupni," upřesňují členové výzkumného týmu David Dušek, Jiří Novák, Marian Slodičák a Dušan Kacálek. Výchovu přehoustlých mlazin z přirozené obnovy je třeba zahájit včas, aby při horní porostní výšce asi dva metry zůstalo v porostu 3 500 až 4 000 smrků na hektar. "Výchovu smrkových mlazin z umělé obnovy, které byly zakládány v hustotě 3 500 až 4 000 jedinců, je třeba zahájit nejpozději při horní porostní výšce 5 až 7 metrů. Vždy je třeba upřednostnit selektivní zásahy před schematickými,“ dodávají.

V porostech od stadia tyčkovin je zapotřebí porostní výchovu smrku výrazně omezit nebo dokonce zcela vyloučit, neboť dle současných poznatků zpravidla vede k zrychlení rozpadu porostů. Díky včasným výchovným zásahům se majitelům lesa výrazně sníží náklady na pěstební činnost. Nevyčíslitelný je přínos v oblasti ochrany a tvorby krajiny a zachování lesního prostředí.

Odborníci Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti připravili pro lesníky soubor pěstebních postupů v chřadnoucích mladých smrkových porostech v podmínkách 4. a 5. lesního vegetačního stupně. Metodika vychází z praktických zkušeností z experimentálních ploch v rámci celé České republiky.