Cizokrajný dub červený produkuje více dřeva než dub zimní a dub letní

Dospělý porost dubu červeného, střední Čechy.

Foto | Jan Řezáč / VÚLHM

Dub červený (DBC) pochází z východní a střední části USA a částečně zasahuje i do jižní centrální části Kanady. Do Evropy se dostal kolem roku 1700. Jeho první využití bylo v zámeckých zahradách a parcích. Později se postupně rozšířil po celé západní a střední Evropě. Kolonizoval některé oblasti Belgie, Německa i Polska a v některých případech se stal invazním druhem.

V evropských lesích se vyskytuje především na okrajích lesních porostů, tam kde je dostupnost světla a tím i dostatek tvorby taninu ve dřevině, což jsou nejdůležitější podmínky pro přežití druhu a dlouhověkost.

V ČR zaujímala v roce 2010 plocha dubu červeného přibližně 6000 ha a celková zásoba byla 900 000 m3. V současnosti v českých lesích dub červený roste přibližně na ploše 6719 ha (0,25 % porostní plochy lesů) a jeho celková zásoba je 1 493 000 m3 (0,21 % celkové zásoby dřevní hmoty českých lesů).

Průměrný věk porostů s DBC je necelých 53 let. Největší zastoupení této dřeviny je v lesích na území hlavního města Prahy (3,12 %) a dále ve Středočeském regionu (0,75 %). V pražských lesích je také nejstarší průměrný věk (62 let), naopak nejmladší průměrný věk DBC je v Moravskoslezském regionu (46 let).

V ČR byla problematice DBC a jeho uplatnění v lesích věnována dosud velmi malá pozornost. Poznatky o produkčních vlastnostech a určitém hodnocení kvalitativních veličin prakticky zcela v ČR chybí.

Proto pracovníci Útvaru biologie a šlechtění lesních dřevin VÚLHM, v. v. i., v letech 2013–2023 založili 34 trvalých zkusných ploch (dále jen TZP) s DBC. Plochy byly založeny v 11 přírodních lesních oblastech (PLO). Nejvíce ploch (9) se nachází v PLO 10 Středočeská pahorkatina. V regionu Střední Čechy, se nachází zhruba třetina všech porostů s dubem červeným v ČR. Další nejpočetnější TZP byly založeny v PLO 17 Polabí, PLO 7 Brdská vrchovina a PLO 6 Západočeská vrchovina.

Malý dub červený v oplocence.

Foto | Jan Řezáč / VÚLHM

Vyhodnocením těchto TZP získali vědci poznatky o růstu porostů dubu červeného, které shrnuli a publikovali v článku Produkční schopnosti dubu červeného na různých stanovištích v českých lesích, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu 4/2024. Článek vznikl při řešení projektu QK22020045 „Potenciál geograficky nepůvodních druhů dřevin v lesním hospodářství ČR“.

Šetření vědců ukázalo, že při srovnání produkčních schopností dosahuje dub červený ve vyšším věku (kmenoviny) výrazně vyšších hodnot než domácí druhy dubů.

(Kmenovina je poslední růstová fáze lesa, kdy porost dozrává a plně plodí; vymezena střední výčetní tloušťkou od 20 cm výše a věkem nad 50 let.)

Zdravotní stav jedinců dubu červeného byl na všech plochách hodnocen jako výborný.

Na sledovaných plochách se vyskytuje přirozená obnova DBC, avšak často zmiňovaná schopnost agresivního živelného přirozeného zmlazení se zde výrazněji nepotvrdila.

Dub červený je v mladém věku dřevinou rychlého růstu, přičemž tvoří poměrně kvalitní kmeny. Má nižší nároky na půdu, na dobrých živných stanovištích reaguje rychlým růstem.

Menší nároky na stanovištní podmínky umožňují širší využití např. na obtížněji zalesnitelných lokalitách. Koncepční výchovou je možné usměrňovat kvalitu a zdravotní stav porostů na požadované úrovni až do mýtného věku, který by měl u této dřeviny dosáhnout alespoň 100 let. Od 5. věkové třídy je vhodné začít porosty s dubem červeným postupně rozvolňovat.

Dub červený má potenciál rozšířit dřevinnou skladbu našich lesů, protože dobře roste ve stávajících klimatických podmínkách a odolává klimatickým extrémům (nedostatek srážek, teplotní výkyvy).

Výsledky také poukazují na to, že dub červený by mohl být určitou alternativou domácích dubů na srážkově chudých stanovištích, především v lokalitách, kde jsou dlouhodobě negativní zkušenosti s vyšší mortalitou a slabším růstem domácích druhů dubu.

Biologické a produkční možnosti spolu s nižšími stanovištními nároky vytvářejí předpoklad jeho možného uplatnění v nižších lesních vegetačních stupních.

Názory na využití dubu červeného v našich lesích se velmi různí. Na jedné straně jsou zde obavy z jeho invazivnosti a negativního vlivu na domácí bylinná společenstva, na druhé straně jsou prokázány jeho meliorační účinky na chudých stanovištích, dobré produkční schopnosti a adaptační potenciál na klimatickou změnu. Hledání schůdného, zřejmě kompromisního řešení pro pěstování této dřeviny by mělo podle autorů vycházet z exaktně zjištěných poznatků. Proto je žádoucí pokračovat v řešení problematiky využití nepůvodních dřevin i nadále.

Článek Produkční schopnosti dubu červeného na různých stanovištích v českých lesích je volně ke stažení.