Divokých koní v Česku je poprvé více než sto, vědci sečetli letošní přírůstky

Stáda divokých koní pocházejících z anglického Exmooru se v Česku rozrůstají. Po sčítání letošních přírůstků vědci napočítali v pěti rezervacích celkem 111 divokých koní. Největší stáda se nacházejí ve středočeských Milovicích, kde je nyní na dvou pastvinách dohromady 71 koní, a v Národním parku Podyjí na Jižní Moravě, kde je na dvou pastvinách celkem 20 koní.

„Divocí koně se v Česku velmi dobře množí. Je vidět, že zde našli výborné podmínky k životu,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina. Dynamika, s jakou se stáda koní zvětšují, vynikne v porovnání s dalšími velkými kopytníky – zubry.

První čistokrevný zubr byl do Česka přivezen v roce 1948. Populace zubrů pak překročila stovku až v roce 2017, tedy po sedmdesáti letech. První divoké koně přivezli ochránci přírody do milovické rezervace v lednu 2015, jejich populace překročila stovku v roce 2019, tedy již po pěti letech. Celosvětově jsou přitom divocí koně z Exmooru méně početní, než zubři. Zatímco počty zubrů se nyní blíží osmi tisícům, exmoorských koní jsou zhruba jen dva tisíce a jsou podobně početní, jako pandy velké.

Letošní počty přírůstků by se již neměly výrazně měnit. „Na milovické pastvině zůstává poslední březí klisna, která pravidelně rodí v pozdějším termínu,“ doplnila Kateřina Šandlová z Jihočeské univerzity, která se zabývá výzkumem etologie koní ve stádech a prováděla sčítání hříbat.

Divocí koně v Česku zachraňují stepní a mokřadní rezervace, které předtím zarůstaly agresivními druhy trav a křovin. Celkem se nyní vyskytují na pěti místech. Kromě Milovic a Národního parku Podyjí jsou menší rezervace také na Plachtě v Hradci Králové, Josefovských loukách u Jaroměře a v Dobřanech u Plzně. Dvě z nich, milovická a hradecká, vznikly díky spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny.

„Podobně jako v Milovicích se i na východě Čech potvrdilo, že divocí koně z Exmooru přednostně spásají právě agresivní druhy trav. Pastviny díky tomu nezarostou jednotvárné trávníky a motýli i celá řada dalších opylovačů včetně včel, čmeláků nebo pestřenek má k dispozici neustále kvetoucí louky plné potravy,” oceňuje Josef Rusňák, ředitel Regionálního pracoviště AOPK Východní Čechy. Divocí koně totiž při pastvě z hustého vysokého trávníku „vysvobozují“ kvetoucí byliny, kterým se cíleně vyhýbají.

Důležitější než celkový počet koní je počet a původ zvířat, která populaci založila. Jen vysoký počet nepříbuzných zakladatelů může vytvořit geneticky různorodou a tedy soběstačnou tuzemskou populaci. „Česká populace exmoorských koní je unikátní, protože ji založilo 40 nepříbuzných zakladatelů. Vzhledem k tomu, že druhou světovou válku přežilo pouhých 45 exmoorských koní, jde o skutečně vysoké číslo. Tak vysoký podíl zakladatelů patrně nemá žádná jiná populace,“ upozornil Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích.

Nemělo by se však jednat o konečná čísla. V české populaci totiž nejsou zastoupeny některé vzácné linie divokých koní z odlehlých oblastí Exmooru. Proto bude do budoucna potřebné dovážet další zvířata z Anglie pro dosažení maximální genetické pestrosti stád žijících v Česku.

Ochranářská společnost Česká krajina je nyní celosvětově jedním z pěti největších chovatelů divokých koní z Exmooru.

Česká populace se tak stala zásadní pro zachování těchto vzácných kopytníků. „S českou populací exmoorů se mezinárodně počítá. Vzhledem k vysokému standardu našich chovů, pečlivé evidenci všech zvířat, veterinárnímu monitoringu a spolupráci s plemennou knihou vedenou v Anglii máme dobré jméno u britských institucí, které vedou plemennou knihu exmoorských koní. Loni dokonce absolvovaly tři naše kolegyně certifikovaný inspektorský kurz, abychom mohli provádět pravidelné inspekce našich početných hříbat vlastními silami. Jde o historicky první akreditované inspektory mimo Západní Evropu a tedy i projev velké důvěry britských autorit vůči nám,“ dodává Miloslav Jirků.

Úkol, který přijeli divocí koně v Česku splnit, ještě není zdaleka dokončený. Vědci ve studii pro Ministerstvo životního prostředí vytipovali celkem 145 potenciálních lokalit, které může pastva divokých koní a dalších velkých kopytníků zachránit. Právě zarůstání otevřené krajiny patří v současnosti k největším problémům tuzemské ochrany přírody. Na velkých plochách o rozloze desítek a stovek hektarů představuje pastva velkých kopytníků nejvhodnější a zároveň finančně nejefektivnější řešení.

---

reklama

---