Do budoucna nelze se smrkem jako s hlavní hospodářskou dřevinou počítat, shodli se odborníci

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

„Ve vyšších polohách Vysočiny by se smrk v přiměřeném zastoupení mohl stále uplatňovat. Ovšem vývoj počasí v posledních letech a klimatické prognózy do budoucna ukazují, že častěji budou nastávat podmínky, v nichž smrk zřejmě nebude dobře prosperovat," říká Václav Hlaváč, ředitel Správy Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. "Smrk ztepilý je přirozenou dřevinou chladnějších a vlhčích poloh. Ve středních a nižších nadmořských výškách není tato dřevina schopná odolávat nepříznivým vlivům jako jsou dřevokazné houby, hmyz, vítr a podobně.“

„Záchranu nepředstavuje ani často zmiňovaná douglaska tisolistá, která sice může snášet nízkou vlhkost půdy, ale není jisté, jak by reagovala na nízkou vlhkost vzduchu," dodává Libor Ekrt z Katedry botaniky Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Právě nízká vlhkost vzduchu je totiž jeden z faktorů, se kterým musíme do budoucna počítat. "Proti douglasce tisolisté hovoří i fakt, že se jedná o nepůvodní druh evropských lesů. Navíc se místy chová dokonce invazně a ohrožuje biologickou rozmanitost přírodovědně cenných lesů," říká Ekrt. Zároveň není vyloučeno, že i ji, tak jako jiné jehličnany, mohou v budoucnu při monokulturním využití decimovat škůdci. "Zásadním argumentem je i to, že máme k dispozici naši domácí jedli bělokorou, která je k douglasce plnohodnotnou alternativou,“ říká Ekrt.

„Varováním z minulosti je negativní zkušenost s výsadbami též nepůvodního smrku pichlavého v Jizerských a Krušných horách, kde horské smrčiny hromadně usychaly v důsledku kyselých dešťů," říká Václav Hlaváč. Introdukovaný smrk pichlavý měl představovat záchranu horských lesů, avšak vysazené porosty v důsledku napadení kloubnatkou smrkovou již řadu let také předčasně usychají. "S nepůvodními dřevinami je lepší si nezahrávat, zvláště v podobě monokulturních lesů,“ říká Hlaváč.

Méně smrku bude třeba.

Foto | Niilo Isotalo / Unsplash

„Než opakování šablonovitých výsadeb smrku a introdukovaných jehličnanů, je daleko vhodnějším postupem obnova lesa pomocí přípravných dřevin jako je bříza, jíva nebo osika," říká Luděk Čech ze Správy CHKO Žďárské vrchy. "Ty navíc dobře snášejí mikroklimatické podmínky velkoplošných holin, zvláště při horkém a suchém počasí, kterého jsme byli svědky v posledních letech. Využít je možno také další druhy přirozeně se vyskytujících náletových a výmladkových dřevin včetně křovin, jako je líska nebo mahalebka,“ dodává Čech.

„S ohledem na místní poměry a potenciál dané lokality je nezbytné na místě vytěžených holin co nejdříve obnovit důležité ekologické a mikroklimatické funkce lesa. Porosty přípravných dřevin sice budou vypadat poněkud nezvykle, ale svoji úlohu plní velmi dobře. Založením lesa přípravného ovšem práce nekončí, konečným cílem by měly vždy být druhově i strukturně pestré a stabilní porosty cílových dřevin, nikoliv opět čisté kulturní smrčiny,“ dodává Luděk Čech.

„Především v nižších polohách Vysočiny představuje alternativu k jehličnanům také dub. Už nyní je proto výhodné v lesích uvolňovat koruny stávajících dubů, aby byla podpořena fruktifikace – tvorba žaludů. Právě přirozená obnova, případně i síje dubu, představují jedno z možných řešení, a to i z ekonomického hlediska,“ říká Jan Horník, botanik z oddělení sledování stavu biodiverzity z Agentury ochrany přírody ČR.

Raději jedli.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Joan Simon / Flickr

„Pravděpodobné budoucí klima nižších nadmořských výšek v České republice si můžeme představit jako podnebí Maďarska. Proto se alternativní dřevinou k výsadbám pro budoucnost jeví dub – a to jak dub zimní, tak i dub letní," říká Jan Roleček z Masarykovy university a Botanického ústavu Akademie věd ČR. Dub letní je podle něho velmi plastický druh, který snáší přísušky i otevřené porosty. "Dubové lesy navíc poskytují cenné houbařské terény, takže mohou nahradit smrk i v tomto ohledu,“ dodává Roleček.

„Ovšem k lesnímu prostředí patří i odumírající a odumřelé stromy, včetně na zemi ležícího tlejícího dřeva. Na tato mikrostanoviště jsou vázány mnohé druhy, včetně řady vzácných a ohrožený rostlin, hub a živočichů. Odumřelé stromy a tlející dřevo nepatří jen do přírodních rezervací, ale mělo by být v určité míře součástí i našich hospodářských lesů. Kůrovcová kalamita přináší ekonomické ztráty, ale pro přírodu není tragédií, pokud nám po ní nezbydou jen holé paseky bez ničeho a pokud se z ní dokážeme poučit,“ říká Vojtěch Kodet z České společnosti ornitologické.

„Průzkumy ukazují, že ponechání tlejícího dřeva v lese pozitivně působí na vznik nového lesa. Souše a pahýly vylepšují mikroklima pro nově vznikající les a v delším časovém horizontu také dodávají lesní půdě potřebné živiny,“ doplňuje Markéta Nováková z Fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze.

Seminář Přírodní rozmanitost a ochrana přírody v praxi se konal 7. a 8. 2. v Telči a hostilo jej Výukové středisko ČVUT. Na 12. ročníku odborného semináře se sešlo téměř 100 odborníků, vědců, zaměstnanců státní ochrany přírody z celé ČR.