https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/gump-posledni-zijici-jester-jehoz-druh-nahle-zmizel-z-vanocniho-ostrova
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Gump: Poslední žijící ještěr, jehož druh náhle zmizel z Vánočního ostrova

29.5.2022 02:04 | CANBERRA (ČTK)
Druh Emoia nativitatis (na obrázku uprostřed) zmizel bez křiku a povyku - jeho vyhynutí bylo stejně tiché jako každodenní život.
Druh Emoia nativitatis (na obrázku uprostřed) zmizel bez křiku a povyku - jeho vyhynutí bylo stejně tiché jako každodenní život.
Licence | Volné dílo (public domain)
Foto | Biodiversity Heritage Library / Flickr
Poslední ještěr endemického druhu z čeledi scinkovití na Vánočním ostrově se jmenoval Gump. Samička žila v tamním národním parku v prostorné kleci plné kamenů, kmenů a půdy, s čerstvou stravou v podobě bezobratlých živočichů na dosah drápku. Nebyla moc čilá, ale kdo ví, co se odehrávalo v její ještěří mysli, píše list The Guardian.
 

Jejím jmenovcem byl Forrest Gump, hrdina stejnojmenného amerického snímku. Oba byli samotáři, kteří navzdory své mírnosti a nenápadnosti stáli u osudových okamžiků dějin. A ani jeden si neuvědomoval, nakolik je jejich život výjimečný.

Ještěr s latinským názvem Emoia nativitatis na svém domovském ostrově, australském zámořském území u pobřeží Indonésie, ještě donedávna prospíval. V roce 1979 vědci doložili, že se jedná o nejhojnějšího zástupce čeledi scinkovitých na celém ostrově. Tito plazi byli vzhledem poměrně nenápadní. Nebyli příliš malí, ale s průměrnou délkou okolo 20 centimetrů rozhodně ani moc velcí. Jejich štíhlé tělo pokrývaly hnědožluté šupiny a celkově tak přesně odpovídali tomu, co si člověk představí pod pojmem "ještěr". Ještě v roce 1998 jste mohli mezi listím posetou lesní půdou spatřit desítky malých, světle hnědých tělíček, která se vyhřívala ve slunečních paprscích prosvítajících hustým lesním porostem a chroupala polapený hmyz.

Odborníky, kteří s láskou na Gump a její příbuzné vzpomínají, asi nejvíc frustruje, že nemohou s jistotou říct, co rychlou zkázu druhu Emoia nativitatis způsobilo. Tito ještěři patří mezi starobylou skupinu druhů, která se vyvinula před více než pěti miliony let. Na Vánočním ostrově žili po desítky tisíc, možná stovky tisíc let. Přesto trvalo jen pouhé desítky let, než jejich hojná populace vyhynula. V roce 2003 jste tyto ještěry mohli najít jenom na vybraných místech ostrova, který má rozlohu pouhých 135 kilometrů čtverečních.

Vyhynutí tohoto druhu je patrně výsledkem souhry několika faktorů. Přibližně čtvrtina ostrova byla ve 20. století vykácena kvůli těžbě fosfátů, což narušilo ekosystém způsobem, jaký dodnes vědci plně nechápou. Další problém způsobily nepůvodní druhy - lykodoni obecní, zdivočelé kočky i obří stonožky s oblibou ještěry lovili. Příslušníci druhu Emoia nativitatis, kteří na svém izolovaném ostrově dlouho čelili jen minimu přirozených predátorů, neměli šanci takovému tlaku ze všech stran odolat.

V roce 2008 už byli ještěři jenom na jednom místě na ostrově. Jejich úbytek byl tak rychlý, že se pod tlakem naopak ocitli biologové. O těchto plazech toho věděli jen málo, a oni se jim přesto v podstatě ztráceli před očima. S pocitem velké naléhavosti se v roce 2009 vědci rozhodli pochytat co nejvíc zástupců tohoto druhu pro chovný program. Bylo však už pozdě. Mrštných, plachých tvorů bylo příliš málo: nakonec chytili jen tři, všechny samičky. Mezi nimi byla i Gump.

Trojice žila několik let v kleci, dokud dvě ještěří samičky nešťastnou náhodou neutekly a neuhynuly. Zůstala jenom Gump. Ochránci přírody doufali, že se jim pro ni na ostrově podaří najít samečka, aby druh nevyhynul. I když důkladně prohledali každý kout drsného ostrova, prozkoumali vápencové balvany i pročesali tamní les, od roku 2010 žádného ještěra nezahlédli.

Gump žila sama ještě několik tichých let. Při pohledu na ni a na její osamělou existenci "máte opravdu zvláštní pocit", říká John Woinarski, biolog z australské Univerzity Charlese Darwina. "Koukáte se na toho posledního jedince s vědomím, že když umře, což se nevyhnutelně stane, bude to konec té celé dlouhé evoluční historie. Je to jizva na našem svědomí," dodává.

Gump uhynula v květnu 2014, jen pár měsíců poté, co australská legislativa konečně zařadila její druh na seznam ohrožených druhů. Mezinárodní svaz pro ochranu přírody (IUCN) druh oficiálně prohlásil za vyhynulý v roce 2017.

I kdyby jejich úpadek nebyl tak rychlý, Gump by i se svými ještěřími příbuznými nejspíš patřila z hlediska ochranářství ke smolařům. Velké a koordinované snahy o záchranu se obvykle soustředí spíš okolo sympatičtějších druhů. "Je to lidská předpojatost a neměli bychom ji brát v potaz - všechny tyto druhy mají právo na existenci," říká Woinarski.

Druh Emoia nativitatis zmizel bez křiku a povyku - jeho vyhynutí bylo stejně tiché jako každodenní život.


reklama

 
BEZK využívá agenturní zpravodajství ČTK, která si vyhrazuje veškerá práva. Publikování nebo další šíření obsahu ze zdrojů ČTK je výslovně zakázáno bez předchozího písemného souhlasu ze strany ČTK.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (2)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Karel Zvářal

Karel Zvářal

29.5.2022 05:15
Celkem nedávno se tu psalo o vymizení devíti druhů ještěrek z jedenácti na jednom ostrově. Takže takových Gumpů bylo v (pre)historii nepočítaně, včetně těch, o které se postaraly šířící se původní druhy. A přesto, že to víme, statečně vypouštíme nepůvodní druhy ryb (duhák), a to i přes do očí bijící úbytek původních "plevelných" druhů ryb. Petrův zdar!
Odpovědět
FP

FRANTIŠEK PTÁČNÍK

30.5.2022 08:50
Zde je vidět co dokazuje mamon. Ale nemusíme chodit daleko. U nás mizí ptáci, drobná zvěř a td. Nejhorší situace je koroptev. Pamatuji si v začátkem 90 let, když zemědělci ještě hospodařili, starali se o dobytek a hlavně neměli peníze na chemiji. Tak stav koroptví obrovsky narostl, dnes nenajdu u nás ani jednz. Ještě bych dodal, pole třeba u nás na Vysočině nebyli tak velké, hodně cest, kde byli keře a byliny. Přišli dotace a s tím kontrola z nebe. Fotky z letadel ukazovali ze stromů stín a to tedy nebylo podle úředníků zoráno, tak se to vykácelo a nebo nejdříve ořezalo(zrcátka se pokládala) a pak odoralo, až keře a sromy postupně zmizeli, pole se zvětšili, samozřejmě mezníky se odorali též. Přišlo zaměřování parcel a s tím nové a již nerozlučitelné scelení a kdo byl u toho, ten si pomohl k parcelám blíže ke vsi a ostatní se opět vystěhovali. Mě to připomínalo 50 léta kolektivizace, ale to byla již nová doba.
Takže nemusíme chodit daleko a podívejte kolik druhů člověk zmičil u nás.
Hovoří se hodně o vodě, ale nic se neděje, opět jen ten, kdo se dostane k dotacim a pozemkům.
U nás koroptev, mnoho druhů motýlů, brouků a myslim, že i rakovina.U nás vidim zemědělce v řepce dvakrát za týden, min. Hnůj nemaji, tak i hnojení......
Pokud se neprobereme z mamonu zabijeme vše. Jen se podívejte co se děje v lesích, podle těch co jásají, že se zalesňuje a i dřevinami melioračními, tak zapoměli, že to je dlouhý proces a ani moje vnučka nikdy neuvidí onen nádherný chrám a to je starý les. Nehledě na to, že by jsme se měli učit u Finů, to je hrůza.... a zároveň je z toho smutno.
U nás ochrana přírody neexistuje, pokud ochranáři něco udělají, tak mohou přijít o peníze a bez nich to nejde. Žádný mecenáš se nenajde, ti bohatí čerpají z likvidace přírody též a kdo jiný pomůže. Stát? Ne.
Je smutné, že tento druh zničili za tak krátkou dobu, to není ani jeden lidský život.
Odpovědět
 
reklama


Blíž přírodě

Pražská EVVOluce
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist