Hnízdní podložky na stožárech vysokého napětí pomáhají ohroženému rarohovi velkému
„Práce to ale rozhodně nebyla jednoduchá. Do dvaceti až čtyřicetimetrové výšky museli lezci na zádech vynést nejen kovovou podložku o rozměru 60 x 60 x 20 cm, ale i 35 litrů keramzitu a kbelík štěrku.“
Celosvětová populace raroha velkého je odhadována na 6 700 až 15 700 párů. Raroh je proto řazen mezi celosvětově ohrožené druhy a v ČR patří mezi kriticky ohrožené. Vlivem intenzifikace zemědělství v krajině ubývá jeho přirozené potravy, tedy hlodavců a ptáků. S tím je spojená menší úspěšnost a produktivita hnízdění, k rizikovým faktorům patří mimo jiné i kontaminace životního prostředí chemikáliemi. Počet v ČR hnízdících párů raroha velkého od roku 2015 znatelně klesl na dva až pět, letošních osm párů, z toho šest na hnízdních podložkách, proto představuje velký úspěch tohoto projektu.
„Jsme rádi, že naše stožáry mimo svého základního účelu mohou sloužit i k tak záslužné aktivitě, jakou je záchrana celosvětově ohroženého druhu dravce. Je to krásný příklad, jak lze technickou infrastrukturu využít ve prospěch přírody,“ uvádí Zdeněk Hruška, ředitel sekce Rozvoj a technická koncepce přenosové soustavy ČEPS.
Projekt Oblastního muzea v Ústí nad Labem byl realizován nejen s podporou provozovatele přenosové soustavy, ale i jihomoravské pobočky České společnosti ornitologické, která pomohla vytipovat nejvhodnější stožáry, a společnosti RPS – Ochrana dravcov na Slovensku, jež se podělila o své cenné zkušenosti, jak nejlépe podložky instalovat.
Projekt byl podpořen z programu Životní prostředí, ekosystémy a změna klimatu financovaného z Norských fondů, konkrétně z výzvy Rondane, a z Dárcovského programu ČEPS.
reklama



Čápi se do Česka vracejí čím dál dřív. Zapojte se do jejich sledování
Ve Žďárských vrších začínají hnízdit sokoli. Loni tam po desítkách let vyvedli dvě mláďata
Populace sýčka obecného na Hodonínsku a Znojemsku dosáhla 25letého maxima