Jak se dají snižovat celkové emise CO2? Nechme mrtvé dřevo v lesích k zetlení

Mrtvé dřevo a živé dřevo. Šumava.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Zuzana a Josef Havlínovi

Jak stromy poutají a uvolňují uhlík?

S využitím slunečního záření stromy přeměňují atmosférický CO2 a vodu (s rozpuštěnými živinami) na uhlíkem bohaté organické látky pro stavbu svých těl. Zjednodušeně lze konstatovat, že cca 50 % biomasy stromů je tvořeno uhlíkem. Stejně jako u lidí, i život stromů končí smrtí, po níž se mrtvá těla stávají potravou rozkladačů, kteří složité organické látky postupně rozloží zpátky na atmosférický CO2. Tak lze zjednodušeně popsat koloběh uhlíku v přírodě.

Rychlost rozkladu mrtvého dřeva závisí na druhu dřeviny a klimatických podmínkách. V tropických lesích s teplým a vlhkým klimatem probíhá rozklad relativně rychle, a i u stromů velkých dimenzí trvá maximálně desítky let. V lesích mírného pásu a zejména boreálních lesích probíhá rozklad výrazně pomaleji, kdy se stromy velkých dimenzí rozkládají i 100 let a u některých druhů dřevin i několik stovek let.

Tyto rozdíly velmi pěkně ukazuje i aktuální článek v časopisu Nature, kde se můžeme dočíst, že 93 % do atmosféry zpět uvolněného CO2 z rozkladu mrtvého dřeva pochází z tropických pralesů. Příspěvek všech lesů mírného pásu i dosud rozsáhlých boreálních lesů činí jen zbylých 7 %, což je výrazně méně, než činí jejich podíl na světové „zásobě“ mrtvého dřeva. Ta je v lesích mírného pásu a boreálních lesích autory článku odhadována na 35 % světové „zásoby“, přičemž je zřejmé, že ve velké části těchto lesů zůstává jejich potenciál pro ponechání mrtvého dřeva nenaplněný z důvodu jejich hospodářského využití (kdy je veškerá dřevní hmota vytěžena). Kupříkladu právě tato skutečnost by měla vzbudit pozornost společnosti hledající cesty k zastavení rostoucích emisí CO2 v atmosféře.

Tropický prales v Amazonii

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Oriol Massana and Adrià López-Baucells

Úloha hmyzu při rozkladu mrtvého dřeva, na níž článek publikovaný v Nature upozorňuje především, je významná z hlediska celkové bilance uvolněného uhlíku v tropických lesích, zatímco v lesích dále od rovníku výrazně méně. Vzhledem k velkému objemu mrtvého dřeva v tropických lesích, jeho rychlé dekompozici a významné úloze hmyzu pak jsou „průměrné“ globální hodnoty uvedené v článku daleko od reality našich lesů. Nečiňme z nich proto žádné jednoduché závěry ve vztahu k našim lesům a jejich budoucnosti. Bylo to podobně pošetilé počínání, jako bychom spojili průtoky Vltavy a více než tisíckrát vodnatější Amazonky a výsledný průměr, prakticky neovlivněný hodnotami naší druhé největší řeky, následně používali k úvahám o dynamice jejích průtoků.

Letmý pohled na planetární toky CO2

Lesní ekosystémy v globálním měřítku poutají zásadní množství uhlíku. Další obrovské množství uhlíku je uloženo v lesní půdě, který se při odlesňování z velké části uvolňuje do atmosféry. Lesy zároveň každý rok ohromné množství CO2 z atmosféry v rámci fotosyntézy poutají. V rámci respirace a právě rozkladu mrtvé biomasy pak lesy CO2 do atmosféry i uvolňují, celková bilance uhlíku je ale pro lesy pozitivní. Tzn. lesy poutají každý rok více uhlíku, než kolik ho uvolní. Rozkladem mrtvé biomasy stromů se do atmosféry uvolňuje podobné množství CO2 jako antropogenním spalováním fosilních paliv (box).

Ale toto množství CO2 je pouze malá část z celkového množství CO2, kterého živé stromy „prodýchají“, to znamená uloží do svých těl a tedy pro danou chvíli „spotřebují“. Proto je porovnání množství CO2 uvolněné rozkladem mrtvé biomasy s množstvím C02 z antropogenních emisí zavádějící. Je zároveň potřeba uvést, kolik C02 lesy celkově poutají a jako rozdíl mezi nárůstem živé biomasy a rozkladem mrtvé biomasy a respirace stromů. V zásadě mnohem důležitější informace pro lidstvo je, že lesy ve výsledku každý rok poutají více uhlíku, než kolik ho uvolní a proto z části odnímají z atmosféry část antropogenně emitovaného CO2. Pokud by to stromy přestaly dělat, zvyšování CO2 v atmosféře by se zásadně zvýšilo. Až ⅓ emisí CO2 produkována člověkem konci v suchozemských ekosystémech, bez nich by nárůst CO2 v atmosféře byl mnohem výraznější.

Z uvedených faktů je zřejmé, že informace o množství C02 uvolněného z rozkladu mrtvé biomasy v lesích vytržené z kontextu celkového uhlíkového cyklu nedává žádnou relevantní informaci. Rozklad biomasy je přirozený planetární proces a nelze ho zastavit. Lesy i tak zásadně pomáhají poutat velké množství antropogenně produkovaného CO2. A nelze jednoduše říct, že mrtvá biomasa je zdrojem CO2 a proto je lepší jí například spálit anebo v lese nenechávat žádné mrtvé dřevo.

Jak nám lesy v globálním měřítku mohou pomoct vyřešit klimatickou změnu?

Z výše uvedeného je zřejmé, že lesy nám mohou pomoci řešit klimatickou krizi dvěma způsoby:

1. V nejbližších kritických 50 letech budou lesy poutat v biomase stromů více uhlíku, než kolik ho budou uvolňovat v rámci respirace a dekompozice mrtvé biomasy a celková bilance bude pozitivní.
2. Lidé budou využívat produkty založené na biomase stromů (dřevě) takovým způsobem, který zaručí dlouhodobé uložení uhlíku například v domě postaveném ze dřeva. Případně budou produkty na bázi dřeva nahrazovat produkty založené na fosilních zdrojích.

Celé to vypadá velmi jednoduše. Ale bohužel „ďábel vězí v detailu“. Můžeme si to ilustrovat na dvou příkladech.

1. Pokud vykácíme 1 ha pralesa, vytvoříme obrovský uhlíkový dluh na tomto 1 ha a zásadně přispíváme ke zvyšování CO2 v atmosféře. Splacení tohoto uhlíkového dluhu tím, že na lokalitě naroste nový les se stejnou zásobou uhlíku bude trvat dvě stě a více let. A tolik času nemáme, pokud chceme zpomalit probíhající klimatickou změnu. Pro nás je klíčových dalších 50 let. Proto je tak zásadní ochrana stávajících pralesů, protože jejich kácením uvolňujeme do atmosféry ohromné množství CO2. Kácení a odlesňování pralesů představuje zásadní zdroj emisí CO2. A tento uhlíkový dluh vzniká, i když maximálně využijeme vykácené dřevo z pralesa, protože pouze malá část se využije na produkty s dlouhou trvanlivostí. Tento uhlíkový dluh vznikne i v případě, že celou biomasu z pokáceného pralesa využijeme na energetickou štěpku, tu přivezeme do Evropy a tady ji spálíme ve vysoce efektivní spalovně místo fosilních paliv. My sice nespálíme fosilní paliva jako je uhlí nebo ropa, ale i tak je výsledná klimatická stopa vysoce negativní. Množství energie uložené na jednotku biomasy dřeva je výrazně nižší než na stejnou jednotku biomasy fosilních paliv. I tady vzniká zásadní uhlíkový dluh a celková bilance je negativní. Proto celá řada vědců upozorňuje, že pálení biomasy ze stromů není uhlíkově neutrální a nepředstavuje systematické řešení klimatické krize.

Vykácením 1 ha pralesa vzniká obrovský uhlíkový dluh, ilustrační snímek amazonského pralesa.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | guentermanaus / Shutterstock

2. Pokud vykácím 1 ha hospodářského lesa a zároveň hospodařím udržitelně, tzn. celková těžba v daném území je stejná jako nárůst biomasy v daném území, uhlíkový dluh se nevytváří. Pokud ale vykácené dřevo využiji na produkty s krátkou životností jako je papír, přínos takového lesa k vyřešení klimatické změny je nulový. CO2 z těchto produktů se rychle uvolní do atmosféry a celková bilance je nulová. Pokud dřevo využiji jako stavební materiál a nahradím jím materiály založené na fosilních zdrojích, přispěji tím ke snížení emisí CO2 z fosilních zdrojů. Ale kolik % dřeva se využije na takový typ produktů? To záleží, co ze dřeva vyrábím. Pro ČR existují odhady, že pouze 30 % vytěžené biomasy se využije na produkty s životností delší než 10 let. Pokud vyrábím ze dřeva produkty na jedno použití, jejichž spotřeba celosvětově zásadně roste, vytvářím obrovský tlak na zbývající lesy ve světě a výsledkem je opět uvolňování CO2 a negativní bilance. Bohužel pouze menší část států na světě je schopna zajistit na svém území to, že těžba dřeva nepřekračuje přirozený nárůst biomasy.

Přečtěte si také |

Ať žijí mrtvé stromy!

Tak jaký je závěr?

Lesy představují obnovitelný zdroj, který má ale zároveň své limity. Je potřeba chránit stávající pralesy a přírodní lesy, protože poutají ohromné množství uhlíku a každý rok toto množství o kousek navýší. Z hospodářských lesů dává smysl využívat dřevo především v produktech s dlouhou trvanlivostí. Množství dostupné biomasy ve stávajících lesích pro energetické účely je nejen v ČR, ale i globálně je omezené. Pálení biomasy by se mělo omezit na lokální efektivní využití nevyužitelných zbytků. Převoz biomasy na dlouhé vzdálenosti není efektivní a vytváří obrovský uhlíkový dluh.

Podporovat by se měla spíše dekarbonizace průmyslu a dopravy a využití obnovitelných zdrojů jako je větrná nebo sluneční energie. V tropických oblastech je pak záhodno zastavit odlesňování primárních pralesů a podpořit znovu zalesňovaní již degradovaných půd.