Jak se kosi dostali z lesů a luk do kočárkáren paneláků
Ve městě najdeme biotopy velmi připomínající ty mimoměstské, třeba parky připomínající světlé lesy nebo travnaté plácky lučního typu. Na druhou stranu jsou tady prostředí zcela nová - například sídliště se svými paneláky je vlastně taková zvláštní obdoba skal. Charakteristické pro město jsou zvláštní kombinace biotopů, které mají menší rozlohu a jsou si blíž, než ty „v přírodě“, a pak samozřejmě neustálá přítomnost člověka, se kterou si druhy obývající tyto biotopy musí nějak poradit.
Druhům, které žijí ve městech, se říká synantropní. Dělí se na dvě skupiny - synantropy v širším smyslu slova, kteří žijí ve městě v biotopech podobných jejich přirozeným a nemění svou biologii v důsledku života v urbánním prostředí, a synantropy v užším slova smyslu, kteří přizpůsobí svou biologii novému ekosystému. Ale stát se takovým skutečně městským druhem, to není jen tak. Krásně se to dá ilustrovat na kosovi černém. Běžný městský pták s nádherným zpěvem, tak běžný, že se většina lidí ani nezarazí, když ho ve městě vidí. A přitom osudy tohoto druhu jsou učebnicí evoluční ekologie.
Kos je velmi přizpůsobivý druh, který obývá široké spektrum biotopů, od hustých lesů po otevřenou krajinu. Není tedy divu, že se jako jeden z prvních ptáků přizpůsobil městskému prostředí. V západní Evropě došlo k jeho synurbanizaci již na začátku 19. století, v Čechách se tak stalo přibližně o padesát let později. Kos v lidských sídlech nejprve obsadil prostředí podobné tomu přirozenému – parky a hřbitovy. Nalezl zde optimální životní podmínky a postupně jeho početnost ve městech převýšila počty kosů v neurbánní krajině. Jeho návyky se začaly měnit – „mimoměstští“ kosové na zimu táhnou na jih, kdežto ti v sídlech využívají toho, že ve městech je tepleji a že je tam díky člověku dostatek potravy, a táhnout přestali. To je první změna, ke které došlo.
Dlouhou dobu kosové parkům dominovali. Ovšem stále více a více druhů se životu v tomto prostředí přizpůsobovalo a v parcích začalo být těsno. Zabydlovaly se tam další druhy, a tak kosům rostl a roste počet jak potravních a hnízdních konkurentů, tak predátorů, kteří loví dospělé kosy i vybírají jejich hnízda. Ty jsou totiž velká a nápadná, a mnoho predátorů se soustředí na jejich vyhledávání. A kosové proto přistoupili k další změně, tentokráte biotopové. V šedesátých a sedmdesátých letech začali pronikat i do zastavěných oblastí a vstoupili tím do druhé fáze urbanizace. Nejprve obsadili zahrady a vilové čtvrti, které ještě alespoň vzdáleně připomínaly původní stanoviště, pak obsadili i sídliště. Museli si zvyknout na to, že jsou lidem velmi blízko, ovládnout svůj instinktivní strach. A to je třetí změna. Všimli jste si někdy, že když procházíte na sídlišti kolem kosů hledajících potravu u popelnic nebo na trávníku, kosové vás většinou ignorují? Naučili se, že procházející lidé nepředstavují nebezpečí. Ovšem běda, když se člověk zastaví a začne kosa pozorovat. To už je odchylka od normálního chování a zaslouží si, aby kos začal na oplátku pozorovat podezřele stojícího člověka a možná i uletěl.
Už byla naznačena i čtvrtá změna, a tou je potravní chování, ke kterému se váže i změna pátá, kterou je teritoriální chování. Kosové si ve městě v mnohém rozšířili jídelníček, což ne vždycky prospívá jejich zdraví. Můžete občas potkat kosa, který je z části bílý, což souvisí s metabolickými poruchami a vývojem zbarvení. Ovšem potravy je ve městech dostatek, kosové si mohou obhájit dostatečné zdroje na menší ploše. Proto mají teritoria menší než kosové v lesích. Na druhou stranu se ale vyplatí bojovat o vhodné popelnice celoročně, na rozdíl od stavu v lesních populacích, kde se teritorium obhajuje jen v hnízdní sezóně. Menší teritoria také umožňují, aby se na stejnou plochu ve městě nastěhovalo kosů více.
Na hnízdění a obhajobu teritoria se váže změna číslo šest, kterou je určování kvality teritoria. To je velmi specifická změna pro zástavbu, protože nefunguje ani v mnohých parcích. Jedná se o to, že důležitou součástí teritoria je dobře svítící lampa pouličního osvětlení. Čím jasnější, tím lepší a kosi jsou o ni ochotní rozpoutat malou bitvu. Dobrá lampa jim totiž umožňuje prodloužit si den, stejně jako lidem. Mohou ráno začít zpívat a tedy lákat samičku dříve, než jejich kolegové v lese, kteří čekají na první náznaky svítání. A proto když se na jaře vracíte ve městě domů ve tři ráno, mnohdy už slyšíte kosy zpívat. V lesích to tak není, zpěv je velmi energeticky náročný, ale ve městě najdou kosi potravy dost. Zpěv je pro ptáky i nebezpečný, ale kosi vidí díky světlu predátory se přibližovat dostatečně včas. Není to od kosů jen promyšlený kalkul - umělé světlo si zahrává s jejich hormonálním systémem, který řídí sezónní změny v touze zpívat.
Změna číslo sedm probíhá zrovna teď a tady. Je to změna umisťování hnízd. Kosi v lesích hnízdí na stromech nebo v hustých keřích. Tak tomu dlouho bylo i u městských kosů. Ovšem jak hnízdní predace popohnala kosy ven z parků, teď je opětovně dohnala na sídlištích. Tentokráte v podobě strak. Ty se do lidské zástavby začaly pouštět až v posledních třiceti letech. Jsou to velmi inteligentní zvířata, která se samozřejmě začala soustředit na hojnou potravu, a tou vajíčka a mláďata kosů jsou. Straky mají takzvaný vyhledávací rámec, tedy představu, kde kos hnízdí, a tato místa systematicky na sídlištích procházejí. Hnízdní úspěšnost kosů díky tomu od devadesátých let silně klesá, například na sídlištích v Českých Budějovicích je vyvedeno jen 8 % hnízd. Kosové či kosi se tomu snaží bránit různě. Hnízdí už od půlky února až do konce července, takže stihnou až tři hnízdění za rok. V lesích hnízdí jen čtyři měsíce v roce a mají maximálně dvě hnízdění za rok. Začali hnízdit v řídkých keřích, jako jsou třeba forsytie, kde jsou sice hnízda relativně nápadná, ale straky nebyly zvyklé je tam hledat. Ale i toto se straky časem naučily. A kosové se posunuli s hnízděním na balkóny. A straky se tam posunuly taky, navíc tam jako bonus často uloví i něco z lidských potravin. A proto se kosové posunuli dovnitř budov, občas zahnízdí třeba v kočárkárnách apod. Předpokládám, že straky se taky naučí, jak je tam mají hledat a my budeme brzy moci pozorovat další kolo tohoto nikdy nekončícího závodu. Protože toto je evoluční červená královna v praxi – je potřeba běžet co nejrychleji, aby se zůstalo na místě.
reklama
