Jeden název, sedm druhů: Vědci odhalili chyby ve světových sbírkách
Sbírky jsou běžně využívány s předpokladem, že uložené kmeny jsou správně určeny, zejména pokud jsou přiřazeny ke známým druhům. V současnosti je již běžné, že pro každý nově uložený kmen je určena jeho DNA, která funguje jako unikátní genetický čárový kód. Na základě DNA lze poté ověřit identitu konkrétních kmenů, pokud existuje typový nebo jiný referenční materiál. Pokud takové informace nejsou dostupné, nebo v případech, kdy byly kmeny určovány před nástupem molekulárních metod, byla identifikace založena především na morfologii.
Analýza autorů ukazuje, že morfologické znaky, pokud jsou nesprávně interpretovány, mohou zakrýt skutečné evoluční vztahy mezi druhy. Studie zároveň potvrzuje, že i přes veškerou péči, kterou sbírky uloženým mikroorganismům věnují, historické chyby v identifikaci přetrvávají a mohou vést k dlouhodobým nepřesnostem, pokud nejsou ověřeny pomocí moderních metod.
Autoři zjistili, že ze sedmi uložených kmenů druhu Pleurophragmium parvisporum pouze jediný odpovídá původnímu určení, zatímco ostatní představují nové nebo již známé, avšak nesprávně určené druhy. Kombinací molekulárně-biologických analýz DNA, biogeografických dat a klasických mikroskopických pozorování se podařilo ověřit identitu jednotlivých kmenů, detailně popsat jejich morfologii a zmapovat jejich celosvětové rozšíření. Na základě těchto výsledků bylo popsáno pět nových druhů a jeden nový rod a zároveň revidováno a sjednoceno vymezení rodů Pleurophragmium a Neomyrmecridium.
„Naše výsledky ukazují, že i v renomovaných sbírkách mohou být pod jedním názvem uchovávány geneticky nepříbuzné organismy. Bez rutinního ověřování morfologie a porovnání DNA může docházet k přenosu chyb. Každý takový omyl může ovlivnit další výzkum, protože tyto kmeny slouží jako referenční materiál,“ říká Martina Réblová z Botanického ústavu AV ČR.
Závěrem studie upozorňuje na potřebu pravidelného ověřování starších izolátů uložených ve veřejných sbírkách, zejména těch, které byly identifikovány před nástupem molekulárních metod, a zdůrazňuje význam kombinace klasických a moderních přístupů při studiu diverzity.
Více informací: Réblová M., Nekvindová J., Bauchová L. & Hernández-Restrepo M. (2025). IMA Fungus: Pleurophragmium parvisporum: One name, seven stories – a case highlighting the need for verification of strains from public culture collections.
reklama
Dále čtěte |
Vzácný leknín trpasličí obohatil sbírku ostravské zoo. Neobvyklý druh potřebuje mělké bahno a kořeny v teple
Olomoučtí vědci odhalili dálkové ovládání genů v ječmeni, pomůže to šlechtění
Růst rostlin ovlivňují těkavé látky, které produkují bakterie, zjistili vědci
Další články autora |
Pražské oázy biodiverzity: I v hlavním městě lze stále objevovat v Česku dosud neznámé lišejníky
Sociální sítě pomáhají vědcům sledovat invazní rostliny napříč kontinenty
Čeští vědci objevili nové houby. Žijí v prostředí s vysokým obsahem soli - mořské trávě a slané půdě v západních ČecháchOnline diskuse
Všechny komentáře (1)
Jan Šimůnek
5.1.2026 14:00V podstatě platí, že když vezmete desítky položek mikroskopických hub, kdysi určených podle mikroskopické morfologie (protože tehdy nic jiného nebylo), tak zpravidla většina bude geneticky patřit k sobě, ale nějaké menší množství bude podle DNA úplně jinde.
Druhou věcí je, že dříve nebyla k dispozici lyofilizace, takže se sbírkové kmeny musely periodicky přeočkovávat. Přitom běžně po pár pasážích ztratily kmeny mikroskopických hub morfologii (což je docela problém pedagogický, protože se pro studenty nedal vytáhnou sbírkový kmen, ale musely se získat a pourčovat čerstvé izoláty). Taky se mohlo stát, že se kmen při přeočkování zkontaminoval a dál se už pasážovala jen kontaminanta (nemuselo se na to přijít, pokud to byla podobná houba, právě pro nejistoty v morfologii). Je nutno konstatovat, že celá mykologie byla dost podfinancována a na řadu už tehdy dostupných technik prostě neměly peníze ani vrcholná pracoviště.
Existoval také problém vícero systémů některých skupin podle různých kritérií. Pro rod Fusarium např. existovaly dva systémy západní a jeden sovětský, a aby se to hodně pletlo tak používaly stejná jména pro různě definované druhy. Takže když epidemii otravy pod obrazem alimentární toxické aleukie vyvolalo v SSSR ve 40. letech (asi 17 000 mrtvých) Fusarium nivale podle Bilajové, tak tuto houbičku těžko ztotožníme s moderní literaturou (třeba Pitt a Hockingová).
Nicméně mykologie v tom není sama, před nějakými 30 lety propukl skandál v tom smyslu, že se ukázalo, že většina kultur HeLa buněk je kontaminována nějakým vnitrobuněčným parazitem, a že se vlastně na většině světových pracovišť dělaly pokusy s použitím zcela nestandardního materiálu.
