https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/komplexni-pozemkove-upravy-z-pohledu-ochrany-prirody-a-krajiny
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Komplexní pozemkové úpravy z pohledu ochrany přírody a krajiny

22.11.2019 05:30 | PRAHA (Ochrana přírody)
Komplexní pozemkové úpravy z pohledu ochrany přírody a krajiny.
Komplexní pozemkové úpravy z pohledu ochrany přírody a krajiny.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Ochrana přírody
Komplexní pozemkové úpravy (dále KoPÚ) jsou ambiciózním projektem státu, který však dostatečně neplní očekávané přínosy pro zlepšení funkcí krajiny z hlediska vodního režimu, půdní eroze i biodiverzity. Toto poněkud odvážné tvrzení se pokusíme podrobněji rozebrat v následujících řádcích při vědomí toho, že celá problematika je obsáhlá a přehled problémových okruhů není úplný. Text vychází z poznatků, jak jsou reflektovány některými regionálními pracovišti Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.
 

Komplexky a pozemky

Stěžejním dokumentem celé pozemkové úpravy je Plán společných zařízení (dále PSZ), v němž jsou navrhována opatření, která plní veřejný zájem. KoPÚ jsou „o pozemcích“ a právě v nich, přesněji v jejich nedostatku, tkví první a v případě mnoha katastrálních území zásadní překážka pro využití možností, které by KoPÚ mohly nabídnout. Jestliže je zapotřebí pro PSZ vyčle­nit nezbytnou výměru půdního fondu, použijí se přednostně pozemky ve vlast­nictví státu, potom ve vlastnictví obce a v případě nedostatku státní a obecní půdy je možné využít i pozemky ve vlastnictví soukromých osob. Je řada katastrálních území, ve kterých již není k dispozici žádná nebo téměř žádná státní půda a nebyl dodržen ani zákonný limit zachování 3  % státní půdy v katastru.

Cesta jako když střelí – polní dálnice.
Cesta jako když střelí – polní dálnice.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Radim Jarošek / Ochrana přírody

Tím jsou značně omezeny možnosti vymezení vhodných opatření v PSZ a jejich následné umístění do krajiny. K možnosti odebírání poměrné části půdy vlastníkům pro vymezení potřebných opatření do PSZ Státní pozemkový úřad (dále SPÚ) v praxi nepřistupuje, a pozemky tak zůstávají soukromým vlastníkům, často i v původním druhu pozemku. Navrhované úpravy musí odsouhlasit sbor zástupců vlastníků pozemků. Vlastníci a především uživatelé zemědělských pozemků, kteří v obvodu KoPÚ hospodaří, nejen že často odmítají podílet se částí své výměry na společných zařízeních, ale mnohdy nesouhlasí např. s rozdělením velkých bloků orné půdy, s uspořádáním pozemků kolmo ke spádnici apod., a tím „blokují“ celou pozemkovou úpravu.

SPÚ záhy požadavkům vlastníků vyhoví, protože jinak by musel celou pozemkovou úpravu, po několika letech prací a investování značných finančních prostředků, zastavit. Jinou možností, jak se s nedostatkem pozemků vypořádat, je provést jen ta opatření, která jsou vnímána jako ta s vyšší prioritou. A která to jsou? Asi nejvýmluvněji o tom hovoří samotné realizace, neboť se logicky začíná od opatření nejdůležitějších a nejpotřebnějších z pohledu sboru zástupců, jehož členy jsou většinoví vlastníci, uživatelé, zástupci obce a zadavatele. Zde s náskokem „vedou“ polní cesty, poldry, různé typy příkopů a malé vodní nádrže.

Jednoslovný návod, kterak postupovat při úvahách nad asfaltováním vedlejších polních cest.
Jednoslovný návod, kterak postupovat při úvahách nad asfaltováním vedlejších polních cest.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Radim Jarošek / Ochrana přírody

Plán společných zařízení

Opatření ke zpřístupnění pozemků neboli polní dálnice

Metodický návod k provádění pozemkových úprav je definuje jako opatření, jejichž hlavním účelem je zajištění přístupu k pozemkům, umožnění racionálního hospodaření a řešení prostupnosti krajiny. Těmito opatřeními jsou polní nebo lesní cesty, mostky, propustky, brody, železniční přejezdy apod. Polní cesty se dle dopravního významu dělí na hlavní, vedlejší a doplňkové. Jak je výše uvedené naplňováno v praxi? Hlavní polní cesty a mnohdy i velká část vedlejších polních cest jsou navrhovány s nepropustným povrchem (nejčastěji asfaltobeton) se všemi negativními dopady na odtok povrchové vody, snížení infiltrace, zvýšení teploty nad vozovkou, urychlení výparu, vlivem na některé druhy živočichů atd.

U vybraných hlavních polních cest, které mají charakter páteřních zemědělských komunikací, a jsou reálně nejvíce zatíženy dopravou, to má své opodstatnění. V případě vedlejších komunikací bývá jejich návrh často doprovázen sdělením, že konkrétní technické řešení bude následně specifikováno až prováděcím projektem, a jedním dechem se dodává, že je možno při realizaci požadovat snížení kvality povrchu (rozuměj od zpevněného k nezpevněnému), ale naopak nikoliv. A tak se ve velkém navrhují asfaltky. V každém katastru jsou jich celkem stovky metrů až první kilometry a při jejich normované šířce 3,5 až 4,0 m a někdy i více si plochu nepropustných ploch může každý spočítat.

Současná velkoformátová zemědělská krajina.
Současná velkoformátová zemědělská krajina.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Radim Jarošek / Ochrana přírody

Ne vždy se v PSZ vymezují nové cesty, často zpracovatel navrhuje rekonstrukci stávajících, která bývá téměř vždy spojena s rozšiřováním vozovky dle příslušné normy, někdy dochází k likvidaci stávající vzrostlé zeleně. Můžeme se i ptát: Je pro zpřístupnění pozemku opravdu nutná oprava stávající funkční cesty? Nebo ještě jinak: Je rekonstrukce polní cesty zpřístupněním pozemků? Pozemky byly přece zpřístupněné již stávající cestou...

Doplňkové polní cesty, které jsou navrhovány s propustným povrchem (štěrk, zatravnění apod.), jsou z hlediska potřebného rozčlenění velkých bloků pozemků důležité. Tyto cesty jsou sice v PSZ navrhovány, nicméně vzhledem k velkoplošnému charakteru zemědělství jsou pro uživatele svým způsobem nepotřebné. Je proto opodstatněný předpoklad, že nebudou z velké části vůbec realizovány. Přitom právě ony, hlinitotravnaté či kamenité polňačky přispívaly a přispívají i dnes ke zvýšení biodiverzity zemědělské krajiny.

Travnatá cesta se skupinami dřevin – protierozní opatření a biotop zároveň.
Travnatá cesta se skupinami dřevin – protierozní opatření a biotop zároveň.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Radim Jarošek / Ochrana přírody

První skupinou „dotčených“ živočichů je hmyz, na příkladu Pálavy o tom podrobnější informace uvádí příspěvek Pavla Dedka v článku Polní cesty – ostrůvky biodiverzity uvnitř zemědělské pouště na příkladu CHKO Pálava. Další skupinou jsou ptáci. Všeobecně je známá skutečnost, že jiřičky a vlaštovky na hlinitých polních cestách sbírají stavební materiál na hnízda. Některým druhům, např. koroptvím, slouží k osychání po dešti a popelení. U řady dalších je to otázka sběru potravy. Na klasické – rozuměj hlinitoštěrkové – polní cestě je zpravidla minimálně středový pruh porostlý „plevelem“. To je zdroj vlastní potravy pro mnohé zrnožravé ptáky a najdou tam samozřejmě i hmyz, kterým se zčásti živí. Vegetace v bezprostředním okolí cest pak může sloužit jako úkryt, místo odpočinku nebo hnízdní biotop. Důležitá je její různorodost a druhová pestrost. Pouhé stromořadí pečlivě zapěstovaných stejnověkých vysokokmenů toho pro živočichy příliš nenabízí.

A opět se dostáváme k problému vegetačního doprovodu při rekonstrukci cest. Nejsou vzácné případy, kdy je navrhována obnova již řadu let zarostlých úvozů, čímž dochází k likvidaci mnohdy nejhodnotnějšího ekologicko-stabilizačního prvku v území. Za desítky let se v něm vyvinulo stabilní a druhově bohaté stromové, keřové i bylinné patro, někdy také i s kamennými snosy, které jsou specifickým biotopem.

Roli biokoridoru může velmi dobře plnit i obnovená polní cesta s pestrým vegetačním doprovodem.
Roli biokoridoru může velmi dobře plnit i obnovená polní cesta s pestrým vegetačním doprovodem.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Radim Jarošek / Ochrana přírody

Cesty jsou v KoPÚ převáděny většinou na obec, která následně ponese břímě jejich údržby, a je otázkou, zda oprava asfaltového povrchu nebude náročnější než vysypání nerovností na „měkké polňačce“ štěrkem. I přes využití veřejností jsou polní cesty primárně určeny pro zemědělce, kteří je dostávají k užívání zdarma (bez vlastní spoluúčasti), avšak, jak bylo uvedeno výše, jejich údržba je na vlastníkovi, a tím je téměř u všech cest příslušná obec.

Jsou na místě otázky: Jak uživatelé jezdí doposud? Skutečně jim nestačí dosavadní cesty? Nebo pichlavěji: Souhlasili by s novou asfaltkou či rekonstrukcí staré cesty tímto luxusním způsobem, kdyby se na ní měli finančně spolupodílet?

Svahy Velkého a Malého Roudného jsou ukázkou esteticky přitažlivé různorodé krajiny.
Svahy Velkého a Malého Roudného jsou ukázkou esteticky přitažlivé různorodé krajiny.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Radim Jarošek / Ochrana přírody

Jak uvedené vypadá v podobě finančních nákladů? Příklad z regionálního pracoviště Správa CHKO Poodří – v roce 2018 se vyjadřovalo k několika KoPÚ, resp. PSZ ve volné krajině (tedy mimo CHKO). V případě jedenácti KoPÚ, kde byly vyčísleny náklady na realizaci PSZ, byly náklady na jednotlivé typy opatření následující: zpřístupnění pozemků – 74,1  %, protierozní opatření na ochranu ZPF – 5,3  %, vodohospodářská opatření – 7,3  %, opatření k ochraně a tvorbě životního prostředí – 13,3  %. Zpřístupnění pozemků je vnímáno z pohledu KoPÚ jako prioritní a lze tak očekávat, že ostatní opatření budou, už jen z finančních důvodů, upozaďována.

Výsadba švestkové aleje je příslibem do budoucna.
Výsadba švestkové aleje je příslibem do budoucna.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Radim Jarošek / Ochrana přírody

Protierozní opatření na ochranu půdy neboli jen ne meze

Při zpracovávání stanovisek k PSZ se setkáváme s výrazným upřednostňováním organizačních a agrotechnických opatření, jakými jsou protierozní rozmisťování plodin, střídání plodin, ochranné zatravnění, využití protierozní agrotechniky apod. Jejich význam může být značný, neboť vodu je zapotřebí zadržet hlavně vsakem v ploše, tedy na místě, kam spadne. Rovněž ovlivňují důležitý koloběh organických látek v půdě, neboť kvalita půdy, která je daná především organickou hmotou, je pro její jímací schopnost zásadní. Jejich nevýhodou v KoPÚ je to, že nejsou pro vlastníky a uživatele zemědělských pozemků závazná a vymahatelná, a tak přestože jsou v PSZ popsána, nijak není zajištěno jejich provedení v praxi na rozdíl od v krajině fyzicky přítomných technických opatření.

Odmyslíme-li si navrhované liniové výsadby podél komunikací a skladebné části územního systému ekologické stability (ÚSES), jsou technická opatření využívána k ochraně zemědělského půdního fondu málo, neboť je zřejmá nevole uživatelů k jejich zahrnování do PSZ především z důvodu ztíženého obhospodařování pozemků a zmenšení plochy pro zemědělskou výrobu. Tato opatření však mají komplexnější přínosy, než je snížení eroze – především zmenšení velikosti půdních bloků – a dále jsou biotopem, který nabízí úkrytové, potravní, hnízdní a další možnosti pro řadu organismů. Jednou z využívaných možností ochrany půdy je její zatravnění. Toto nebývá v PSZ většinou dále podrobněji specifikováno. Nabízí se zde možnost neosévat pouze čistě travní směsí, ale využit druhově pestřejších jetelotravních směsí nebo směsi regionální, a tím přispět ke zlepšení biotopní nabídky pro hmyz.

Zatravněná údolnice v polích má pozitivní vliv na odtok vody při vydatnějších srážkách. Obohacení travní směsi o vhodné druhy dvouděložných rostlin by mohlo být navíc prospěšné pro hmyz.
Zatravněná údolnice v polích má pozitivní vliv na odtok vody při vydatnějších srážkách. Obohacení travní směsi o vhodné druhy dvouděložných rostlin by mohlo být navíc prospěšné pro hmyz.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Radim Jarošek / Ochrana přírody

Vodohospodářská opatření aneb v hlavní roli poldry a příkopy

Jde o různorodá opatření, která se týkají povrchových i podzemních vod, jsou umístěna v ploše povodí i na vodních tocích, slouží k závlaze i odvodnění, k ochraně před povodněmi i suchem. V PSZ tvoří dominantní roli poldry, záchytné a svodné příkopy a malé vodní nádrže. V principu proti nim nelze nic namítat, čertovo kopýtko se skrývá v tom, kde a v jaké podobě jsou navrženy. Velkou roli zde má erudice projektanta. Malé vodní nádrže jsou často umístěny ne příliš vhodně, břehy jsou nezřídka projektovány s nadbytečně masivním opevněním kamenným pohozem, slouží k rybochovným účelům, které snižují jejich ekologickou funkci apod. Některá navrhovaná opatření ve výsledku spíše zhoršují retenci vody v krajině a způsobují její zrychlený odtok.

Z pohledu správce vodního toku a zpracovatele PSZ jsou „problematické“ vodní toky určeny ve velké míře k pročištění. K zadržení splavenin jsou často navrženy např. různé retenční přehrážky, jejichž pozitivní funkce není dostatečně prověřena. V daleko menší míře jsou navrhovány revitalizace vodních toků, většinou pro ně chybí PSZ vymezené potřebné plochy. Zpracované strategie boje proti suchu zatím bohužel vedou jen u malé části projektantů k inovativnějšímu přístupu ke KoPÚ. Nejdůležitější je zadržení vody přímo v území – budováním tůní, mokřadů, odtrubněním toků, jejich změlčením a umožněním rozlivu. Samostatnou kapitolou této problematiky by bylo zpravidla potřebné rušení některých, často již dosluhujících meliorací, kterých je na území naší republiky obrovské množství.

Různorodost krajinných prvků v Moravské bráně.
Různorodost krajinných prvků v Moravské bráně.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Radim Jarošek / Ochrana přírody

Opatření k tvorbě a ochraně životního prostředí

Jejich náplní je vymezení ploch pro ÚSES. Lze jen kvitovat, že se tím nemyslí jen biocentra a biokoridory, ale z pohledu KoPÚ rovněž interakční prvky, které jsou v návrzích poměrně hojně zastoupeny. Většinou jde o liniové výsadby podél komunikací. Vymezení ÚSES vychází především z platných územních plánů obcí. Během zpracovávání a projednávání PSZ je nezřídka lokalizace jednotlivých skladebných částí ÚSES měněna, což může být někdy na škodu, jindy však i ku prospěchu. Z důvodu nesouhlasu sboru zástupců a hospodařících zemědělců dochází i k tomu, že není navrženo dostatečné vymezení skladebných částí ÚSES. Jako pro všechna opatření jsou i pro tvorbu ÚSES nezbytné pozemky. Dávno pryč je doba, kdy platila povinnost neprodávat pozemky státu začleněné do KoPÚ. Jak šel čas, pravidla prodeje se uvolňovala, až se uvolnila zcela…

Pozemky pak často nejsou k dispozici a ÚSES, který je veřejností vnímán zbytněji ve srovnání s cestami a dalšími opatřeními, se zelená jen na papíře. Navíc mnohde není ani změněn druh pozemku, který zůstává stejný jako před schválením KoPÚ. Který z vlastníků by si dobrovolně chtěl změnit druh pozemku na „ostatní“, když ten je zatížen výrazně vyšší daní z nemovitosti, než je tomu u orné půdy či trvalého travního porostu. Navíc mají vlastníci zemědělskou půdu propachtovanou a realizací ÚSES tak přijdou o zisk z pachtu. Uvědomělí uživatelé-zemědělci, kteří jsou svolní s výsadbami, přicházejí nejen o produkci, ale i o plošnou platbu ze zemědělských dotací, případně také o platbu v agroenvironmentálně-klimatických opatřeních, pokud výsadby budou vnějšími krajinnými prvky.

Kde je asi větší půdní eroze? Foto je pár let staré, dnes místo vypadá jinak – ubylo meziček...
Kde je asi větší půdní eroze? Foto je pár let staré, dnes místo vypadá jinak – ubylo meziček...
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Radim Jarošek / Ochrana přírody
Problém spočívá nejen v pozemích, ale též v plánech ÚSES, konkrétně v určité šablonovitosti, neboť skladebné části jsou navrhovány až na výjimky jako prvky lesního charakteru, což má oporu v nevhodně aktualizované a obsahově zastaralé Metodice vymezování ÚSES (MŽP, 2017). AOPK ČR s takovýmto zněním metodiky, které neodráží potřeby ochrany přírody, nesouhlasí a vyvíjí aktivity k její úpravě. Obvyklou praxí při zakládání skladebných částí ÚSES je, že po přípravě plochy osevem travní směsí následuje výsadba dřevin lesnickým způsobem nebo (polo)odrostky dle výsadbového schématu do oplocenky s následným plošným ožínáním. Druhová skladba dřevin by měla odpovídat stanovišti, na obvodu je keřový lem, uvnitř pak stromová zeleň. Ani to však není často dodržováno. Ve výsledku mají po několika letech po výsadbě biokoridory a biocentra podobu přehoustlých dřevinných ploch, které tvoří především stromy s vysoko nasazenými a často deformovanými korunami. I tento stav je jistě pro krajinu přínosný, protože i podobný prvek je ekologicky hodnotnější než pole, která se nacházejí v jeho okolí, není ale zdaleka optimální.

Prostředí ÚSES, které vznikne tímto jednorázovým založením, je dosti uniformní a nestabilní, náchylné k poškození větrem a mnohdy ani neplní základní funkce skladebné části. Především ale chybí různorodost stanovišť – otevřených i zastíněných ploch s různým charakterem bylinné i dřevinné vegetace, jinými slovy mozaika biotopů. Z pohledu ochrany přírody je pak jednoznačně vhodnější založení ÚSES jako trvalý travní porost či zmíněná mozaika biotopů než klasický lesnický způsob výsadby. Po výsadbě následuje obvykle víceletá následná péče, která je prováděna často formou plošného ožínání. Tímto se sice tlumí plevel, na druhé straně se tak lesnické sazenice na exponovaných stanovištích vystavují zvýšenému působení větru a slunce. Příznivý vliv vzrostlé travinné vegetace na zadržování vláhy se v letních obdobích posledních let projevuje stále více.

Na poli po vydatnějším dešti – voda se sbírá v údolnici; dříve v ní byl travnatý pás s potoční vlásečnicí, možná nějaká vrba, pár keřů…
Na poli po vydatnějším dešti – voda se sbírá v údolnici; dříve v ní byl travnatý pás s potoční vlásečnicí, možná nějaká vrba, pár keřů…
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Radim Jarošek / Ochrana přírody

Truchlivý závěr – KoPÚ nepřímo vedou k intenzifikaci zemědělské velkovýroby

Tvrzení v úvodním odstavci o neplnění očekávání, které do KoPÚ bylo z pohledu krajiny jako celku vkládáno, nechť si každý posoudí podle svých zkušeností. Čtenář možná nabývá dojmu, že příspěvek vyznívá až příliš kriticky, a v této souvislosti je zapotřebí zmínit i skutečnost, že výše uvedené výtky nelze paušalizovat a kvalita PSZ se může výrazně lišit. Není jednoduché zohlednit zájmy všech zúčastněných stran – vlastníků, uživatelů, místních samospráv a dalších subjektů.

Zároveň je nutno zdůraznit, že do zpracování KoPÚ a realizace opatření jsou investovány poměrně značné finanční prostředky. Neméně důležitý je fakt, že KoPÚ, které svým způsobem stanovují (stabilizují) podobu dotčených katastrálních území na řadu let, jsou postupně zpracovávány pro celé území ČR a náklady na ně (včetně realizace) nese v plné míře stát.

Vodní nádrž u Bílova (VN 4) – vítěz v soutěži Žít krajinou v kategorii Tvorba a ochrana krajiny v roce 2018. Soutěž pořádá Státní pozemkový úřad ve spolupráci s Českomoravskou komorou pro pozemkové úpravy.
Vodní nádrž u Bílova (VN 4) – vítěz v soutěži Žít krajinou v kategorii Tvorba a ochrana krajiny v roce 2018. Soutěž pořádá Státní pozemkový úřad ve spolupráci s Českomoravskou komorou pro pozemkové úpravy.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Radim Jarošek / Ochrana přírody

Z předchozích odstavců vyplývá, že KoPÚ nepřímo vedou k intenzifikaci zemědělské velkovýroby a v nedostatečné míře příspívají k potřebné diverzifikaci krajiny, a to zejména z důvodu zachování značně velkých půdních bloků, což má zásadní vliv na vodní režim, biodiverzitu i erozi. Zásadně pak chybí nástroj, který by organizační a agrotechnická opatření umožnil vymáhat v praxi. Současný přístup reálně neumožňuje regulovat libovůli velkých vlastníků či uživatelů. V současné době se připravují v přístupu ke KoPÚ určité změny, kdy větší důraz bude kladen na problematiku sucha, tedy na zadržení vody, a protierozní ochranu. To je určitě vítaný posun. Krajina je však komplexní, vzájemně provázaný systém a zdůrazňování jednoho je – i přes aktuální situaci s nedostatkem srážek – v delším časovém horizontu problematické.

Poldr u obce Hať na Opavsku – součást systému vodohospodářských a protierozních opatření.
Poldr u obce Hať na Opavsku – součást systému vodohospodářských a protierozních opatření.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Radim Jarošek / Ochrana přírody

Klíčovým faktorem zemědělské krajiny je její heterogenita. Tato různorodost je základem jak pro dlouhodobný ekonomický přínos, který má krajina skýtat, tak pro její celkové zdraví, ať už vyjádřené pestrostí a početností rostlinných a živočišných druhů, schopností hospodařit s vodou, nebo i – pro svou subjektivitu – poněkud opomíjenou estetiku. Žijeme v „době velkoformátové“ a drobnokresba rozmanitých krajinných struktur u nás byla, a někde doposud stále je, hodnotou, kterou bychom měli zachovávat a navracet zpět. K posílení heterogenity krajiny by měly KoPÚ přispívat v míře co možná největší.

Krajina nad poldrem. Povodí je téměř zcela zorněné bez krajinných prvků, které by přispěly ke zmenšení odtoku a měly komplexnější přínosy, než „špunt“ suché nádrže.
Krajina nad poldrem. Povodí je téměř zcela zorněné bez krajinných prvků, které by přispěly ke zmenšení odtoku a měly komplexnější přínosy, než „špunt“ suché nádrže.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Radim Jarošek / Ochrana přírody

Pozemkovým úpravám se sice daří prostorově a funkčně uspořádávat pozemky pro jejich lepší využívání, ale dle zkušeností z mnohých pracovišť AOPK ČR nejsou v řadě případů dostatečně naplňovány jejich další funkce – ochrana a zúrodňování půdního fondu, zlepšování odtokových poměrů v krajině ve smyslu snižování nepříznivých účinků povodní a sucha a zvyšování ekologické stability krajiny, jak je v zákoně o pozemkových úpravách a dalších dokumentech (např. Situační a výhledová zpráva Půda 2018, Koncepce pozemkových úprav na období let 2016–2020) deklarováno.

Od letošního roku jsou avizovány změny v zacílení KoPÚ s tím, že se musí navrhovat řešení, která budou dostatečně účinná v klimatických podmínkách předpovídaných pro druhou polovinu 21. století. Lze tedy snad doufat, že bude přibývat kvalitně zpracovaných KoPÚ, které budou skutečně komplexní, tedy vyváženě zaměřeny na všechny složky krajiny.

Přečtěte si také |
Jan Moravec: Žít asfaltem


reklama

Další informace |
Článek je převzat z časopisu Ochrana přírody.
Radim Jarošek, Jaromír Kosejk, Magda Matoušová, Jana Jiskrová
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (13)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

LK

Lukáš Kašpárek

22.11.2019 07:44
Velice děkuji za článek. Pěkně shrnuje veškeré kontroverze kolem KoPÚ... osobně mi to už pár let leží v žaludku a myslím si, že je potřeba se tomuto věnovat a informovat veřejnost o těchto údajných "úžasných změnách, které probíhají"... už hodně lidí v mém okolí se mi divilo, proč furt tak remcám ohledně takových aktivit, že je to přece super, a že se dělá hodně pozitivního... většinová společnost totiž nedokáže posoudit co je pro přírodu, krajinu a člověka v ní přínosné a co se za to jen vydává..... často lidé ani neví co je to příroda a jakou roli v ní člověk sehrává...... situace se sice pomalu zlepšuje, ale je prostě každý den vidět další a další promarněné šance pro opravdová zlepšení a mrhá se obrovské množství peněz na to, že se někdy dokonce ŽP poškozuje... prostě ČR.... smutné....
Odpovědět
MM

Milan Milan

22.11.2019 08:28
Můj závěr je jako obvykle, opět stát chce něco řídit, tentokrát přetvářet krajinu k jakémusi z "idealizovanému obrazu" dle úředních rozhodnutí..... Ta VN 4 je k něčemu,žije tam něco nebo jen zachytí nějakou vodu? Voda vypadá jako mrtvá, zařasená docela nechutná břečka. To snad nemá být cíl? Jak asi vypadají ty projekty co nevyhrály?.
Odpovědět
M

Martin Kysela

22.11.2019 17:30 Reaguje na Milan Milan
vypadají stejně, záleží jak dobře se to nalétne dronem :-)
Odpovědět
pp

pavel peregrin

22.11.2019 10:17
Jakožto přímý účastník těchto úprav se ptám- a komu brání dělat cesty pouze kamenité, s infiltrací vody a vším ostatním? Pro nás zemědělce určitě není asfalt potřebný, zrovna jako všechny ty cesty, nadělané v často úrodné půdě, která se tím natrvalo ztrácí. Toto nevadí všem těm rádoby ekologům a dojemným ochráncům přírody? Ale hned odpovím- tyto cesty jsou jen zástěrka pro hospodaření zemědělců a mají sloužit pro aktivity typu inlajnů, cykloturistiky, obchvatů vesnic apod. Je veřejnosti potřeba říci pravdu a hlavně nikoho neoblbovat.
Odpovědět
M

Martin Kysela

22.11.2019 17:29 Reaguje na pavel peregrin
několika jednání jsem s etaké zúčastnil. SPÚ argumentuje zejména životností neasfaltových ploch, což je do určité míry pravda, ale pak nemá smysl hlásit se k odkazu žít krajinou, když vlastně gro komplexek končí asfaltkama. Biloická hodnota těch bvudovaných nádrží je často taky nevalná, za což ale částečně může povodí, které je často velmi intenzivně obhospodařované. Proto by bylo žádoucí spíše více mokřadů než rybníků, a ještě do toho zapojit nějaké odborníky na polní mokřady, které jsou velice cenné (mnohem víc než ty vykamenované rybníky narvané kaprama a stromy osázenými okraji). Ale proč se do toho AOPK víc nezainteresuje?
Odpovědět
pp

pavel peregrin

22.11.2019 22:44 Reaguje na Martin Kysela
Pokud SPÚ argumentuje větší životností asfaltek, je to tragikomické. Kamenitá cesta vydrží staletí, to by měli vědět, natož cesta štětovaná, i když tuto technologii by dnes už asi nikdo nedělal.
Odpovědět
MV

Miroslav Vinkler

22.11.2019 20:28
Každou dobrou věc lze nevhodným způsobem pokazit. KoPÚ není výjimkou , i já jsem viděl projekty,které víc kazily než napravovaly. Ingerence AOPK také není zárukou kvality záměru. Naprosto souhlasím s p.Peregrinem , často se pod to schovají věci ,které by tam být vůbec neměly atd. Je to fakt velký problém.




Odpovědět
pp

pavel peregrin

22.11.2019 22:42 Reaguje na Miroslav Vinkler
Souhlasím.
Odpovědět

Jan Škrdla

22.11.2019 23:41
Ta druhá asfaltka s nápisem STOP je mi povědomá, v našem katastru máme dost podobnou, postavenou dávno před komplexkami. Z takové cesty se pak často stane silnice (sice vedená jako účelová komunikace, ale s provozem srovnatelným na klidnější okresce).

V nejmenované obci (resp. části města) jsem zažil situaci, kdy zpevněnou cestu, která by stačila pomístně opravit, komplet celou vyasfaltovali. Celkem zbytečná akce, netřeba dodávat, kolik to vše stálo. Nechci spekulovat, ale možná to bylo jedním z důvodů, proč se opatření navržená v rámci plánu společných zařízení(včetně biokoridorů a rozšíření biocentra) realizovala více než 6 let po ukončení KPÚ.
Odpovědět
RJ

Radim Jarošek

23.11.2019 18:31 Reaguje na Jan Škrdla
Dobrý večer, děkuji všem diskutujícím za jejich komentáře a dovolte, abych na některé z nich reagoval.
I když článek vyznívá kriticky, domnívám se, že KoPÚ jsou, resp. by mohly být velmi užitečné, ale doposud jsou velmi nedostatečně využívanou příležitostí (samozřejmě existují výjimky). Milan Milan: KoPÚ jistě můžeme považovat za úřední krajinný inženýring, ale na druhé straně jejich projednávání probíhá dlouho, v řádu prvních roků a má možnost se do nich zapojit každý vlastník, drtivá většina tak ale bohužel nečiní. Pavel Peregrin: Souhlasím s Vámi, že mnohé obce vnímají asfaltky jako cyklotrasy či inlajnové "dráhy" a podobné silnice místy pak vytvářejí až cestní síť pro automobilovou dopravu, jak zmiňuje Jan Škrdla. Z mých zkušeností, ale vyplývá, že zájem zemědělců o asfaltky je, někde větší někde menší. Považuji za špatné, že stát hradí vše a z dotčených se nemusí nikdo na realizaci návrhů KoPÚ finančně spolupodílet. Martin Kysela: AOPK do tvorby KoPÚ může (resp. přímo musí) aktivně vstoupit pouze na území chráněných krajinných oblastí, kde je dotčeným orgánem státní správy. Mimo ně je její stanovisko pouze doporučující. AOPK nemusí být pro sdělení stanoviska ani oslovena Státním pozemkovým úřadem nebo zpracovatelem KoPÚ.
Odpovědět

Jan Škrdla

24.11.2019 21:47 Reaguje na Radim Jarošek
Dobrý den. Děkuji za odpověď.
Ještě se vrátím k té hranici 3% státní půdy. Neměla by se z principu KPÚ týkat zemědělského půdního fondu? Např. takové vodohospodářské významné toky, železnice nebo dálnice jsou v majetku státu, stejně tak velká část lesů, ale v procesu pozemkových úprav tyto pozemky nelze směňovat (taky ze své podstaty nespadají do obvodu pozemkových úprav).
Ale to, že ten limit nebyl dodržen je věc druhá, to asi někdo udělal chybu, nebo ji udělal schválně.
Odpovědět
IP

Ivo Podracký

25.11.2019 14:17
Vážený pane Jarošek, váš článek mne nadchnul. Po 24 letech projektování PSZ jsem konečně pochopil všechny souvislosti. Kolegy jako jste vy, s jasným viděním této problematiky, kteří by tuto činnost byli ochotni dlouhodobě vykonávat za 2/3 průměrného platu marně hledáme. Pokud chcete pomoci krajině jako my, prosím přidejte se k nám, zúročit všechny vaše kvalitní znalosti z oboru geodézie, geologie, dopravy, vodohospodářství, ochrany krajiny a pozemkových úprav. Veškeré vaše know-how budete moci vždy během 2 - 3 měsíců, které jsou průměrně k dispozici na PSZ jednoho k.ú., přenést do návrhu, projednat ho se všemi úrovněmi DOSS, správci technické infrastruktury, sborem zástupců, zastupitelstvem a SPÚ. Věřím, že se vám lépe než nám ve spolupráci s SPÚ, podaří využít procesu KoPÚ pro ochranu krajiny, aniž byste se dotkl základních práv a svobod občanů, pro které, jak se zdá, stále není naše jedinečná krajina prioritou. Ivo Podracký, AGERIS s.r.o.
Odpovědět
JC

Jan Chloupek

26.11.2019 09:23
Navrhovat polňačky, aby se koroptev popelila a vlaštovky tam nalezly bahno, tak to si rovnou, současné polní tankové cesty, to si rovnou můžeme je nechat a ještě ušetříme nerealizovanou výstavbou. A teď vážně !! Budeme pořád kecat a zbytečně, dokud stát nenastolí ,,protierozní vyhlášku" ! Stát by měl na své náklady zavádět veškerá opatření v rámci boje proti erozi vodní či větrné, měl by prosazovat veškeré krajinné prvky včetně různých biokoridorů. Je třeba vlastníky postavit k tomu , že stát bude tržně platit za pronájem, tržně zaplatí v případě odkoupení pozemků, ale stát musí trvat na realizaci ! Jinak se nikam nepohneme !!!
Upravit to nebo odstranit
Odpovědět
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist