https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/kun-prevalskeho-neni-jako-mustang-i-pres-nejnovejsi-objev-vedcu-2
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Kůň Převalského není jako mustang. I přes nejnovější objev vědců

6.3.2018 15:07 | PRAHA (Ekolist.cz)
Kůň Převalského (na obrázku) přežil díky chovu v zajetí. V přírodě vyhynul na přelomu 60. a 70. let 20. století a desítky let byl chován v lidské péči v zoologických zahradách a dalších chovných zařízeních. První transporty vracející koně Převalského do přírody směřovaly na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století do Číny a Mongolska.
Kůň Převalského (na obrázku) přežil díky chovu v zajetí. V přírodě vyhynul na přelomu 60. a 70. let 20. století a desítky let byl chován v lidské péči v zoologických zahradách a dalších chovných zařízeních. První transporty vracející koně Převalského do přírody směřovaly na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století do Číny a Mongolska.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Dalibor Dostál / Česká krajina
Jen málokterou oblast lidského vědění změnil výzkum zaměřený na analýzu genů tak výrazně, jako naše znalosti o koních. Platí to i pro studii, kterou nedávno publikoval prestižní časopis Science o koních Převalského (na Ekolistu zde). Podle vědeckého výzkumu jsou totiž koně Převalského potomky zvířat, která byla před 5500 let domestikována takzvanou botajskou kulturou na území dnešního Kazachstánu, a poté uprchla ze zajetí zpět do volné přírody.
 

V souvislosti s touto zprávou se pak objevila velmi přehnaná tvrzení, že na světě již nejsou žádní divocí koně a že koně Převalského jsou na tom stejně, jako američtí mustangové. Tato přirovnání jsou však velmi nepřesná. "Na koni Převalského je zřetelné, že si i přes pobyt v zajetí udržel typický vzhled divokého zvířete. Navíc genetické analýzy potvrzují, že se jen minimálně křížil s domácími koňmi. Svým vzhledem a genetikou jde tedy o divoké zvíře," říká Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina a spoluautor studie o evropských divokých koních.

"Ostatně není to poprvé, kdy kůň Převalského přežil díky chovu v zajetí. V přírodě vyhynul na přelomu 60. a 70. let 20. století a desítky let byl chován v lidské péči v zoologických zahradách a dalších chovných zařízeních," připomíná Dalibor Dostál. První transporty vracející koně Převalského do přírody směřovaly na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století do Číny a Mongolska. "Koně Převalského zůstávají představiteli linie divokých koní, kteří žili na východ od řeky Volhy. Ani nejnovější objev vědců tak nesnižuje výsledky mezinárodního úsilí zoologických zahrad na jejich záchranu a navracení do přírody," dodal Dalibor Dostál.

Přirovnání s mustangem je proto velmi nepřesné a zavádějící. "Rozdíl mezi mustangem a koněm Převalského představuje několik tisíc let intenzivního křížení, kterým prošli domácí koně, jež později na severoamerickém kontinentu zdivočeli. I po staletích pobytu v přírodě se mustangové vyznačují tělesnými proporcemi domácích koní a často pestrým zbarvením, které neodpovídá divokým koním v přírodě. Včetně bílých skvrn a znaků typických pro domácí koně," porovnal Dalibor Dostál.

Podobný osud, jako koně Převalského v Asii, měli v Evropě divocí koně pocházející z oblasti anglického Exmooru. I když řada vědců, především z britských ostrovů, předpokládá, že ve volné přírodě žijí kontinuálně, není vyloučeno, že na území dnešní Velké Británie koně dočasně vyhynuli a z kontinentu je na ostrovy přivedl člověk, konkrétně Keltové. "Rovněž v případě koní z Exmooru byl pobyt v zajetí natolik krátký, že si tato zvířata udržela vzhled divokých koní. Také po genetické stránce je dodnes patrný jejich distanc od domácích koní," doplnil Dalibor Dostál. "Exmoorští koně tak dodnes zůstávají reprezentanty divokých koní, kteří se vyskytovali na západ od Volhy," upozornil Dalibor Dostál.


Přečtěte si komentář ředitele pražské zoo Kůň Převalského? S přepisováním dějin ještě počkejte


Exmoorské koně spojuje s koněm Převalského také to, že se nevyhnuli částečnému křížení s koněm domácím. Jak historicky, tak při současném výskytu ve volné přírodě. Pokud by chtěli být vědci naprosto striktní, měli by jak v případě exmoorských koní, tak v případě koní Převalského, užívat místo termínu divoký kůň pojem "ekvivalent divokého koně". Jenže podobné označení by bylo pro oba koně příliš kruté. "Hranice, jaké zvíře lze označit za divoké, je velmi tenká. Například z více než půl milionu amerických bizonů jen asi osm tisíc zvířat není poznamenáno křížením s domácím skotem. Křížení s domácí kočkou se nevyhnula ani kočka divoká, velmi silně například ve Skotsku. Severoameričtí vlci jsou zase z části potomky kříženců s indiánskými psy... Ve světě, kde žije sedm a půl miliardy lidí, nelze u některých druhů zabránit jejich ovlivnění ze strany člověka. Pokud bychom měli být striktní u koní, měli bychom stejně přistupovat i k ostatním živočišným druhům," upozornil Dalibor Dostál.

Divokost je relativní pojem i v případě zvířat, která se nezkřížila s domácími živočichy. "Také zubři přežili jen díky tomu, že byli člověkem několik desítek let chováni v zajetí. Neměli bychom je tedy kvůli pobytu v lidské péči považovat za divoké? Rovněž jeleni, které vnímáme jako typické divoké zvíře, přežívají zimu jen díky intenzivnímu přikrmování v přezimovacích obůrkách. Při striktním pohledu by skutečně řada velkých druhů zvířat, která jsou nucená potkávat se s člověkem, neobstála," dodává Dalibor Dostál.

Podle jeho slov by se při rozlišování, která zvířata lze považovat za divoká, a která za zdivočelá, nemělo zapomínat na zdravý rozum. "Je potřeba rozlišovat mezi zvířaty, kde vlivem krátkého pobytu v zajetí, nedošlo ke změně tělesných proporcí, zbarvení a větší části genetické výbavy. To se týká jak koní Převalského, tak exmoorských koní nebo bizonů. Nelze je srovnávat se zvířaty, která byla po tisíce let šlechtěna člověkem a do přírody se dostala za situace, kdy již byla svým vzhledem a zbarvením na hony vzdálená původním, divokým druhům. To je případ amerického mustanga, východoevropského tarpana, středomořského muflona nebo australského dinga," podotkl Dalibor Dostál.

Zjednodušující soudy by mohly podle něj ohrozit záchranu divokých koní v Evropě i v Asii. "Divocí koně žijící ve volné přírodě v Exmooru i v Mongolsku jsou ohrožováni křížením se zatoulanými koňmi domácími. Pokud budeme zpochybňovat jedinečnost těchto divokých koní, budou ochranářské organizace jen velmi těžko zdůvodňovat, proč tato zvířata nadále chránit a proč bránit jejich křížení s domácími zvířaty. A to by bylo tragické," uzavřel Dalibor Dostál.

Není to poprvé, kdy byla divokost koní Převalského zpochybňována. Vědecký popis koně Převalského v roce 1881 byl přijat rozporuplně, někteří zoologové a hippologové jej považovali za zdivočelého domácího koně nebo dokonce křížence koně s divokým asijským oslem. Důvody ke zpochybňování souvisely především s malou zkušeností s tímto druhem a také špatnou kondicí postupně dovážených živých koní do Evropy. V průběhu 20. století, zvláště pak v jeho druhé polovině, převládl názor, že jde o zástupce kdysi rozšířených a prosperujících divokých koní, a to na základě mnoha morfologických, několika chromozomálních a celé řady molekulárních znaků.


reklama

Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist