https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/narodni-prirodni-rezervace-jizerskohorske-buciny-soucast-svetove-prirodni-pokladnice
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny – součást světové přírodní pokladnice

27.12.2021 07:53 | PRAHA (Ochrana přírody)
Jizerskohorské bučiny se jako první v ČR staly součástí Seznamu světového přírodního dědictví UNESCO.
Jizerskohorské bučiny se jako první v ČR staly součástí Seznamu světového přírodního dědictví UNESCO.
Foto | Zdeněk Patzelt / Ochrana přírody
Ochrana vzácných přírodních památek není otázkou sentimentality, nýbrž povinné úcty.

Karel Čapek: Prosba o milost (1928)

 
Názor, že se národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny stala v létě 2021 v médiích nejčastěji skloňovaným zvláště chráněným územím, nebude daleko od pravdy. Čtenářům jistě neuniklo, že byla jako vůbec první přírodní lokalita z České republiky zapsána na vysoce prestižní Seznam světového dědictví Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO, Plesník & Hušek 2021). Protože jsme v předcházejících sděleních podali jen stručnou charakteristiku zmiňované NPR a pozornost věnovali spíše samotné nominaci a jejímu vlastnímu schválení (Plesník & Hušek 2020, Plesník 2020), je nanejvýš vhodné představit uvedenou mimořádnou plochu nejen z hlediska péče o přírodní a krajinné dědictví poněkud podrobněji. 

Záleží nejen na velikosti, ale i na kvalitě NPR Jizerskohorské bučiny se nachází na severních svazích Jizerských hor v Libereckém kraji nedaleko hranice s Polskem (N 50°51'30'', E 15°9'20'') a již při prvním pohledu na mapu se vymyká tradičnímu modelu jediného celistvého chráněného území obklopeného po celém obvodu ochranným pásmem. Tvoří ji totiž šest segmentů o celkové rozloze úctyhodných 950,9 hektaru. Pro vysvětlení, proč tomu tak je, se musíme vrátit více než šedesát let do minulosti. V roce 1960 byly v patnáctikilometrovém pásu lesního porostu s převahou buku lesního (Fagus sylvatica) od Oldřichova v Hájích po Bílý potok pod Smrkem na šesti místech vyhlášeny státní přírodní rezervace, jmenovitě SPR Oldřichovský Špičák, Poledník, Štolpichy, Frýdlantské cimbuří, Paličník a Tišina. Po přehlášení o pět let později byla původní SPR Oldřichovský Špičák rozdělena na dvě menší – Špičák a Stržový vrch. Uvedené nejzachovalejší bučiny, popř. smrko-bukové porosty ve strmém skalnatém biotopu severních svahů Jizerských hor se staly součástí v roce 1967 vyhlášené chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. 

Pohled od Paličníku na rozsáhlý komplex bučin pokračující na severní svahy Jizerských hor.
Pohled od Paličníku na rozsáhlý komplex bučin pokračující na severní svahy Jizerských hor.
Foto | František Pelc / Ochrana přírody

Vůbec poprvé byl záměr nově koncipované národní přírodní rezervace prezentován na konferenci k 25. výročí vyhlášení chráněné krajinné oblasti Jizerské hory (Pelc 1992). Citujeme z oponentního posudku Jana Jeníka: „Návrh NPR Jizerskohorské bučiny vychází (1) z aktuálního požadavku zachovat jedinečný komplex listnatých lesů v katastrofálně postižené lesní oblasti, (2) z nadregionální potřeby ochránit souvislý komplex listnatých lesů v okrajovém pohoří České vysočiny za účelem udržení ekosystémů a genové diverzity českých lesů a středoevropské krajiny v celku, a (3) z moderních ekologických principů integrální ochrany přírody.“ Robustnost celého záměru nakonec měla význam nejen pro zlepšení kvality ochrany místních lesů, ale byla i jedním z bonusů při nejednoduchém projednávání zařazení segmentu přirozených bučin do světového přírodního dědictví UNESCO.

Acidofilní, květnaté i horské klenové bučiny a suťové lesy zabírají 94,5 % plochy NPR Jizerskohorské bučiny.
Acidofilní, květnaté i horské klenové bučiny a suťové lesy zabírají 94,5 % plochy NPR Jizerskohorské bučiny.
Foto | Jiří Hušek / Ochrana přírody

Po přijetí moderně koncipovaného zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny potvrdilo přinejmenším celostátní význam všech sedmi SPR jejich jednoznačné zařazení mezi národní přírodní rezervace (Pelc et al. 1994). V srpnu 1999 vyvrcholilo dlouholeté úsilí o zachování ojedinělého ekosystému zřízením NPR Jizerskohorské bučiny. Jednotlivá jádrová území byla citlivě a současně účelně vnořena do rozlehlého ochranného pásma zabírajícího 1750,4 hektaru (viz mapa níže). 

Mapa Jizerskohorských bučin.
Mapa Jizerskohorských bučin.
Foto | Jan Vrba / Ochrana přírody

Celé území rozprostírající se na ploše více než 27 km2 se stalo součástí I. zóny CHKO a současně představuje jednu z největších národních přírodních rezervací v ČR vůbec. Chrání největší komplex přírodě blízkého lesa s převahou buku v Čechách, navíc vázaný na unikátní horský reliéf s četnými výchozy žulového podloží (Vacek et al. 1996, 2000). Důležitost Jizerskohorských bučin ještě podtrhlo jejich začlenění do známé soustavy chráněných území Evropské unie Natura 2000, konkrétně jako stejnojmenná evropsky významná lokalita (CZ0510400) a součást ptačí oblasti Jizerské hory (CZ511008). Unikátní zachovalost NPR dokládá výmluvně skutečnost, že se spolu s NPR Praděd jedná o jediné zvláště chráněné území v ČR splňující náročná kritéria kategorie Ib (oblast divočiny) včetně nezbytné rozlohy stanovená Mezinárodní unií ochrany přírody (IUCN & UNEP 2021). 

Jizerskohorské bučiny představují nejrozsáhlejší komplex přírodě blízkého lesa s převahou buku v Čechách.
Jizerskohorské bučiny představují nejrozsáhlejší komplex přírodě blízkého lesa s převahou buku v Čechách.
Foto | Jan Plesník / Ochrana přírody

Připomeňme, že lokalitou světového dědictví UNESCO (445 hektarů) a jejím ochranným pásmem (189 hektarů) se staly dvě původní NPR – Poledník a Štolpichy sloučené po vyhlášení NPR Jizerskohorské bučiny do jediného jádrového území. Vlastní lokalita světového dědictví UNESCO tak zahrnuje i bezzásahovou plochu Poledník o rozloze 71,6 ha, zřízenou v květnu 2007 na základě dohody mezi AOPK ČR a Lesy České republiky, s. p. Zbylá část NPR a její celé ochranné pásmo tvoří pásmo péče o krajinu a udržitelného rozvoje 
(2090 hektarů).

Frýdlantské cimbuří a Polední zub v zimě.
Frýdlantské cimbuří a Polední zub v zimě.
Foto | Jiří Hušek / Ochrana přírody

Nejen živá příroda
Biotu (živou složku ekosystémů) i abiotické prostředí Jizerskohorských bučin významně ovlivňuje podnebí vykazující v průměru 1000 mm srážek ročně: jde tedy o jedno z míst v ČR s největším úhrnem srážek. 

Pro srovnání: dlouhodobý srážkový normál v ČR činí podle nejnovějších údajů 674 mm/rok. Poloha na severních svazích Jizerských hor způsobuje, že mrazivé zimy v ní nejsou žádnou vzácností. Průměrná roční teplota kolísá v rozmezí od 3 do 7,5 °C, přičemž je ale asi o 1 °C vyšší než v šedesátých letech 20. století a závisí nezanedbatelným způsobem na nadmořské výšce: vždyť NPR jako celek vykazuje značné výškové rozpětí sahající od 360 do 1006  m n. m. 

Jizerskohorské bučiny se na rozdíl od jiných porostů s převahou buku v subatlantsko-hercynské oblasti rozšíření buku lesního vyvinuly na žule a granodioritu, světle šedé hlubinné vyvřelé hornině s vysokým obsahem křemíku, jen obtížně rozeznatelné od žuly. Uvedená skutečnost se nezanedbatelně odráží i na rostlinných a živočišných společenstvech. Přestože acidofilní, květnaté a horské klenové bučiny a suťové lesy zabírají plných 94,5 % plochy zvláště chráněného území, najdeme v něm i významné geomorfologické útvary, vytvářené na příkrých svazích zvětráváním a odnosem. Výsledek obou procesů představují četné nepřehlédnutelné skalní útvary, jako jsou hradby, osamocené věže, hřebeny, hřiby, převisy i plotny, a také suťová pole. Stejně charakteristickými se pro zmiňovanou NPR stala i různě velká do zlomových svahů hluboce zařízlá a někdy překvapivě hluboká údolí zvyšující již tak mimořádnou členitost území. Některými z nich spadají dolů kaskádovitými peřejemi  a vodopády horské bystřiny. Nejvyšší vodopád Jizerských hor Velký Štolpich na Černém potoce překonává v několika stupních výšku 30 metrů. Traduje se, že právě zdejší nadmíru romantická krajina v roce 1814 inspirovala během léčebného pobytu v blízkých Lázních Libverda skladatele, skvělého klavíristu a dnes bychom řekli kulturního manažera Carla Marii von Webera, který mimochodem jako vůbec první začal používat při dirigování taktovku, ke složení nejznámějšího opusu, opery Čarostřelec: skála stejného jména se vypíná na svahu nad údolím Bílého Štolpichu. Celé území spadá do povodí Odry, respektive úmoří Baltského moře. 

Pokud jde o biotopy kombinující neživé prostředí a biotu, v NPR se vyskytuje hned pět typů přírodních stanovišť zařazených do přílohy I směrnice č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (směrnice o stanovištích). Zatímco chasmofytická vegetace silikátových skalních svahů pokrývá jen 1  % plochy NPR, v případě bučin asociace Luzulo-Fagetum jde o jasnou dominanci se 65 %. Další typ přírodního stanoviště chráněný uvedenou legislativou EU bučiny asociace Asperulo-Fagetum zabírají 30 % národní přírodní rezervace, kdežto středoevropské subalpínské bučiny s javorem a šťovíkem horským (Rumex arifolius) se v ní rozšířily na ploše desetkrát menší. Pro EU prioritní typ přírodního stanoviště lesy svazu Tilio-Acarion na svazích, sutích a roklích najdeme na ještě menší části zmiňovaného zvláště chráněného území, konkrétně na jedné setině jeho rozlohy. 

Les světových parametrů
Ale vraťme se k fenoménu, který se dostal do názvu NPR a který ji proslavil. I v tomto případě se musíme ohlédnout do minulosti. Za na středoevropské poměry ne zcela běžnou zachovalost vděčí tamější lesní ekosystém složitému, jen obtížně schůdnému terénu. 

Proto v něm nikdy neprobíhala tak intenzivní masivní těžba dřeva se všemi negativními dopady na původní les, podněcovaná od 16. století zejména značnou poptávkou místních skláren a později i dalších průmyslových podniků jako na náhorní plošině. Aktivní lesnické hospodaření bylo po ukončení 2. světové války na území dnešní NPR výrazně omezeno a koncem padesátých let 20. století utlumeno. Hlavní důvod představovala technologická složitost hospodaření – soustřeďování dříví probíhalo do té doby zejména v zimě svážením na saních. Po odsunu německých starousedlíků noví hospodáři tyto technologie neovládali a nebyli ochotni riskovat zdraví a životy. Většina území pak nebyla přístupná ani pro lanovky. 

Při bližším pohledu zjistíme, že ani patnáctikilometrový strukturně bohatý lesní porost není a ani nemůže být homogenní. Acidofilní bučiny na balvanitých svazích doplňují klenové bučiny vyrůstající v hlubokých údolích potoků a na skalních výchozech ve vyšších polohách zachovalé jeřábové smrčiny. Připomeňme, že tamější lesní ekosystém je na většině rozlohy NPR ponechán více než šest desetiletí samovolnému vývoji, v němž probíhají přirozené procesy zahrnující také náhodné disturbance (obvykle se opakující, v našem případě přirozený zásah z vnějšího prostředí) a jehož prostorová struktura, dřevinná skladba a dynamika převážně odpovídají stanovištním poměrům.

Pohled na druhové složení rozsáhlého lesního komplexu přirozeného charakteru potvrzuje, jak se dá předpokládat už z jeho názvu, dominanci buku, tvořícího v současnosti 79  % tamějšího porostu, následovaného smrkem ztepilým se 13  %. Do lesa s převahou buku se vmísil javor klen (2,8 %), jeřáb ptačí (2,2 %) a bříza bělokorá (1,2 %). Nízká dominance dalších dřevin, mezi něž patří modřín opadavý (0,64 %), jasan ztepilý (0,19 %), jedle bělokorá (0,08 %) a javor mléč (0,01 %), naznačuje, že se uvedené dřeviny vyskytují v Jizerskohorských bučinách jen vzácně. Jedle přitom bývala stanovištně původní dřevinou s vysokým zastoupením, ale postupně byla eliminována lesním hospodařením a její obnova blokována nadměrnými stavy spárkaté zvěře.

Smíšený les s dominancí buku na území NPR vykazuje všechny charakteristiky dlouhověkého, přírodě blízkého a v některých případech i primárního lesa. Na mysli máme nejen četné velké a staré stromy, ale také vícevrstevné stromové patro, objem ponechaného mrtvého dřeva a nemalou variabilitu stromů, pokud jde o velikost a stáří stromů. Nicméně porosty starší než 120 let se v současnosti vyskytují na 67  % rozlohy NPR a průměrný věk porostu se ustálil na 196 letech: nejstarší strom se ve zdraví dožil více než 290 let (Lábusová et al. 2019). 

Národní přírodní rezervace hraje významnou roli také jako unikátní genová banka původních dřevin, jako je buk lesní, javor klen, jedle bělokorá, jilm horský, jasan ztepilý, dub zimní, lípa srdčitá a velkolistá a javor mléč, nezastupitelných pro obnovu lesních ekosystémů Jizerských hor a Krkonoš.

Jizerskohorské bučiny díky své poloze spojují subatlantsko-hercynskou oblast rozšíření buku lesního s polsko-podolsko-moldavskou a přispěly tak k opětovnému pronikání uvedené významné dřeviny do západní a severní Evropy po konci poslední doby ledové, konkrétně před 5000–4000 lety (Magri 2008, Magri et al. 2006). 

Flóra a fauna zblízka
Při průzkumu lišejníků bylo v NPR zjištěno celkem 117 druhů, včetně 9 druhů hodnocených v červeném seznamu ČR jako obecně ohrožené, tedy kriticky ohrožené, ohrožené a zranitelné. Jeden druh byl zaznamenán v ČR vůbec poprvé (Malíček & Vondrák 2013). V roce 2005 provedená botanická inventarizace ukázala, že Jizerskohorské bučiny osídluje 357 druhů cévnatých rostlin: 184 se vyskytuje v NPR a 339 v jejím ochranném pásmu (Višňák 2005). Z ochranářsky významných taxonů jmenujme alespoň podbělici alpskou (Homogyne alpina), čípek objímavý (Streptopus amplexifolius), lilii zlatohlavou (Lilium martagon), kapradinu Braunovu (Polystichum braunii), tis červený (Taxus baccata), prhu arniku (Arnica montana), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), vranec jedlový (Huperzia selago), měsíčnici vytrvalou (Lunaria rediviva), plavuň pučivou (Lycopodium annotinum) nebo vachtu trojlistou (Menyanthes trifoliata). 

Ptačí oblast Jizerské hory byla vyhlášena mj. pro ochranu sýce rousného (Aegolius funereus).  V NPR Jizerskohorské bučiny tato menší sova hnízdí v přirozených stromových dutinách i ve vyvěšených budkách.
Ptačí oblast Jizerské hory byla vyhlášena mj. pro ochranu sýce rousného (Aegolius funereus). V NPR Jizerskohorské bučiny tato menší sova hnízdí v přirozených stromových dutinách i ve vyvěšených budkách.
Foto | Jan Plesník / Ochrana přírody

Obdobně jako flóra také fauna Jizerskohorských bučin nevyniká ani tak druhovou bohatostí (počtem druhů) jako skladbou a zejména zachovalostí. Tamější porost hostí mj. mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), čápa černého (Ciconia nigra), včelojeda lesního (Pernis apivorus), sýce rousného (Aegolius funereus), holuba doupňáka (Columba oenas) a lejska malého (Ficedula parva). Skály nabízejí vhodné hnízdní příležitosti výru velkému (Bubo bubo), v poslední době i jednomu z nejrychlejších živočichů vůbec – sokolu stěhovavému (Falco peregrinus). Vodní biotopy nebo jejich blízkost si oblíbila škeble rybničná (Anodonta cygnea), rak říční (Astacus fluviatilis), mihule potoční (Lampetra planeri), střevle potoční (Phoxinus phoxinus), čolek alpský (Ichthyosaura alpestris) a vydra říční (Lutra lutra). 

NPR není pod petlicí
Jizerskohorské bučiny protíná několik turistických stezek procházejících výše zmiňovanými hlubokými balvanitými údolími Velkého a Malého Štolpichu a Černého potoka s vodopády a kaskádami a vystupujících na vrcholy zpravidla opatřené návštěvníky oblíbenými vyhlídkami, jako je Frýdlantské cimbuří, Ořešník, Poledník nebo Krásná Máří. Zájemci proto mají příležitost navštívit nejkrásnější místa NPR, aniž by poškozovali přírodní prostředí. Stejně jako v jiných NPR platí i v bučinách na severních svazích Jizerských hor pro turisty určitá pravidla. 

Bukové porosty na mnoha místech doprovázejí žulové výchozy.
Bukové porosty na mnoha místech doprovázejí žulové výchozy.
Foto | Zdeněk Patzelt / Ochrana přírody

Jizerskohorské bučiny včera, dnes a zítra
Jizerskohorské bučiny se v důsledku obtížnější dostupnosti a od začátku šedesátých let 20. století i účinné územní ochrany vyznačují vysokou ekosystémovou integritou: probíhají v nich významné přírodní ekologické a evoluční procesy téměř neovlivněné lidmi. Zachování a pokud možno i zlepšení hodnot společných pro všechny přírodní lokality UNESCO roztroušené po celém světě by měl zaručovat podrobný Plán péče o národní přírodní rezervaci Jizerskohorské bučiny na období 2021–2030 (AOPK ČR 2021) naplňovaný státní ochranou přírody ve spolupráci s Lesy České republiky, s. p. a dalšími zainteresovanými stranami. Tamější příroda si to bezesporu zaslouží.

Seznam literatury

AOPK ČR (2021): Plán péče o národní přírodní rezervaci Jizerskohorské bučiny na období 2021 – 2030. AOPK ČR, regionální pracoviště Liberecko Liberec, 87 pp. + xcvii. - IUCN & UNEP (2021): Czech Republic.

The World Database on Protected Areas. UNEP-WCMC Cambridge, U.K. https://www.protectedplanet.net/en/search-areas?filters%5Blocation%5D%5Btype%5D=country&filters%5Blocation%5D%5Boptions%5D%5B%5D=Czech+Republic&filters%5Biucn_category%5D%5B%5D=Ib.

Lábusová J., Morrissey R.C., Trotsiuk V., Janda P., Bače R., Cada V., Mikoláš M., Mrhalová H., Schurman J.S., Svobodová K., Mateju L, Synek M. & Svoboda M. (2019). Patterns of forest dynamics in a secondary old-growth beech-dominated forest in the Jizera Mountains Beech Forest Reserve, Czech Republic. iForest 12: 17-26. 

Magri D. (2008): Patterns of post-glacial spread and the extent of glacial refugia of European beech (Fagus sylvatica). J. Biogeogr. 35: 450-463.

Magri D., Vendramin G.G., Comps B., Dupanloup I., Geburek Th., Gömöry D., Latowa M., Litt Th. Paule L., Roure J.M., Tantau I., van der Knapp W.O., Petit R.J. & de Beaulieu J.-L. (2006): A new scenario for the Quaternary history of European beech populations: palaeobotanical evidence and genetic consequences. New Phytol. 17: 199-221.

Malíček J. & Vondrák J. (2013): Lišejníky NPR Jizerskohorské bučiny. AOPK ČR, regionální pracoviště Liberecko Liberec, 7 pp.

Pelc F. (1992): Projekt záchrany největšího komplexu bučin v Čechách. Sborník 25 let chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. Český ústav ochrany přírody – Správa CHKO Jizerské hory Liberec: 72-75.

Pelc F. et al. (1994): Návrh Národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny. Český ústav ochrany přírody – Správa CHKO Jizerské hory Liberec, 70 pp.

Plesník J. (2020): V Jizerských horách se uskutečnila hodnotící návštěva IUCN/UNESCO. Ochrana přírody 75 (5): vii. - Plesník J. & Hušek J. (2020): Bude mít Česká republika první přírodní lokalitu světového dědictví UNESCO? Ochrana přírody 75 (1): ii-iii.

Plesník J. & Hušek J. (2021): Česká republika se může pyšnit první přírodní lokalitou světového dědictví UNESCO. Ochrana přírody 76 (4): ii-iii.

Vacek S., Podrázský V. & Pelc F. (1996): Ekologické poměry, skladba a management komplexu Jizerskohorských bučin. Lesnictví - Forestry 42 (1): 20-34.

Vacek S., Souček J. & Podrázský V. (2000): Natural conditions and management of the forest complex Jizerskohorské bučiny. J. Forest Sci. 46: 445- 467.

Višňák R. (2005): Inventarizační průzkum NPR Jizerskohorské bučiny z oboru botanika (floristika, fytocenologie, biotopy). Správa CHKO Jizerské hory Liberec, 83 pp.


reklama

 
Další informace |
Článek je převzat z časopisu Ochrana přírody.
Jan Plesník, Jiří Hušek, František Pelc

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (4)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Jaroslav Řezáč

28.12.2021 06:47
někteří politici měli v programu zahájení diskuse o Národním Parku Jizerské hory
Odpovědět
FP

FRANTIŠEK PTÁČNÍK

28.12.2021 09:10
Prosím jen nechte tento les růst, nepouštějte sem ochranáře, tzv. ekologi a vůbec ne politiky, ty sui na tom budou dělat svoje preference, je nezajímá ochran. Z města není nic vidět. Pro ně je lepší beton. Začnou se budovat stezky, pokud možno asfalt, zmizí klid a bude po přírodě.
Odpovědět
KP

Karel Pavelka

28.12.2021 09:18 Reaguje na FRANTIŠEK PTÁČNÍK
Co to plácáte za nesmysly? Kdyby nebylo ochránářů, botaniků zoologů atd. tak tahle území nejsou vyhlášená za chráněná. Všem těmto návrhům musí předcházet podrobné výzkumy Vy chytroláne...Kromě toho jde o území, které je dost neschůdné pro normální turisty...A asfaltové stezky v chráněných územích - no to sotva...
Odpovědět
PE

Petr Eliáš

28.12.2021 10:58 Reaguje na FRANTIŠEK PTÁČNÍK
Nechci vám radit, ale měl byste přestat plácat nesmysly. ;)
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist