Návrat tygrů, karet, tuňáků a slonů ukazuje, že ochrana přírody funguje. Trend zmenšujících se populací obratlovců ale podle zprávy WWF trvá

Světový fond na ochran přírody (WWF) publikoval nové vydání zprávy Living Planet Report pro rok 2026. Kromě upozornění na pokračující úbytek přírody a pokles stavu populací obratlovců přináší poprvé i dobré zprávy a důvod k naději. Na příkladu mořských želv karet obrovských, tuňáků, tygrů a slonů uvádí, že dobře zacílená ochrana a obnova přírody funguje. Právě dnes začíná v Arménii setkání COP17 Úmluvy o biologické rozmanitosti.

---

reklama

---

Nejprve jedna velká špatná zpráva: Velikost sledovaných populací volně žijících obratlovců se za posledních 52 let zmenšila o 73 %. Jedná se o průměrnou změnu velikosti sledovaných populací obratlovců, nikoli počtu všech zvířat na Zemi nebo počtu zaniklých populací, upozorňuje WWF.

„Stáda jsou menší, hejna ptáků jsou řidší, hejna ryb jsou prořídlá,“ říká Lenka Fryčová, ředitelka WWF Česko. „A přestože populace některých druhů rostou, tak zhruba polovina populací se zmenšuje a to tempem, které celý index táhne dolů.“

Nejhůře ze všech skupin jsou na tom sladkovodní ekosystémy. Velikost sledovaných populací ve sladkých vodách klesla v průměru o 85 %. „Je to proto, že dochází k velkému znečištění vody, řeky jsou přehrazovány, dochází k odběrům vody a živočichové se nemají, kam přesunovat,“ vysvětluje Lenka Fryčová.

U suchozemských ekosystémů činí pokles 69 % a u mořských 59 %. I tam jsou ale velké rozdíly mezi jednotlivými skupinami – například rejnoci a žraloci dál prudce ubývají.

Nejčastěji ohrožuje populace obratlovců ztráta a zhoršování stavu přirozených stanovišť. Následuje nadměrné využívání přírodních zdrojů, změna klimatu, znečištění a šíření invazních druhů a nemocí.

Situace se liší napříč kontinenty. Nejvýraznější pokles populací zaznamenala Latinská Amerika a především Karibik, kde dochází k rozsáhlé přeměně druhově bohatých stanovišť na zemědělskou půdu. Následuje Afrika a s odstupem oblast Asie a Tichomoří.

Evropa a Severní Amerika tak velká čísla nevykazují, to je ovšem dáno především tím, že k největším zásahům do přírody na těchto světadílech došlo už dříve v minulosti, před rokem 1970.

Zpráva zahrnuje období mezi lety 1970 až 2022. „Během této doby dochází k neustálému poklesu biologické rozmanitosti a průměrné velikosti populací. Zhruba to vychází tak, že každý rok dojde k poklesu o 2,5 %,“ říká Lenka Fryčová.

Zpráva o naději

Přestože je celkový trend kvůli rozsahu poklesů jednoznačně negativní, je tu místo i pro drobný optimismus. Polovina sledovaných populací zůstává stabilní (7 %) nebo roste (43 %).

Díky dlouhodobé a cílené ochraně se podařilo obnovit například populaci mořských želv karet obrovských, tuňáků, tygrů nebo slonů afrických.

Samotná ochrana jednotlivých druhů a obnova míst k jejich životu ale podle zprávy k zastavení celkového úbytku biodiverzity stačit nebude. Potřeba budou velké systémové změny.

Hlubší příčiny současného stavu spočívají v současném způsobu zemědělství – jeho spotřebě vody a degradaci půd, emisích skleníkových plynů z energetiky i financování škodlivých hospodářských aktivit.

V roce 2023 šlo zhruba 7,3 bilionu dolarů do aktivit, které přírodě škodí, na aktivity zaměřené na její ochranu a obnovu směřovalo pouze přibližně 220 miliard dolarů. „Ten poměr je alarmující. Na jeden dolar na ochranu přírody jde zhruba 33 dolarů na věci, které přírodu poškozují,“ upozorňuje Lenka Fryčová.

Index živé planety (Living Planet Index - LPI) sestavuje Zoologická společnost v Londýně. Letos zahrnula údaje o změnách ve 35 803 populacích 5 790 druhů savců, ptáků, plazů, obojživelníků a ryb mezi lety 1970 a 2022. Nové hodnocení vychází z většího množství údajů o populacích a delší časové řady než předchozí vydání zprávy z roku 2024 – přibylo 967 populací a 295 druhů.

Aktuální hodnocení potvrzuje trend úbytku biodiverzity z předcházejících zpráv či dalších ukazatelů vyjadřujících pokračující zhoršování stavu přírody (index IUCN pro Červený list ohrožených zvířat či rostoucí počet zdokumentovaných vyhynutí konkrétních druhů). Ani jednotlivá vydání indexu LPI ale nelze přímo porovnávat, protože se v čase mění soubor sledovaných druhů a populací a prodlužuje se sledované období.

V následujících dvou měsících se uskuteční hned dvě mezinárodní jednání o ochraně biodiverzity a klimatu. Dnes, 19. října 2026, začíná v arménském Jerevanu setkání COP17 Úmluvy o biologické rozmanitosti. O měsíc později pak summit COP31 o klimatu v turecké Antalyi.

Obě konference by se měly podle WWF zaměřit na urychlení plnění stávajících závazků pro rok 2030 – rozšiřování využívání obnovitelných zdrojů energie, zastavení odlesňování a degradace prostředí zemědělstvím, obnovu ekosystémů, omezení plýtvání s přírodními zdroji a rušení dotací pro hospodářské aktivity, které přírodu dlouhodobě poškozují.

Česká příležitost v plánu obnovy

Úbytek přírody se týká též Česka. Početnost ptáků zemědělské krajiny se od roku 1982 snížila o více než 40 %, ohroženo je také 61 % druhů ryb i plazů.

Mezi druhy, které se do české přírody naopak vrací, patří bobr, vydra nebo orel mořský.

Nástrojem, jak české biodiverzitě pomoci, se má stát Národní plán na obnovu přírody, který podle nařízení EU připravují všechny její členské státy. Český návrh právě prochází schvalovacím procesem – Evropské komisi ho má Ministerstvo životního prostředí předložit do konce října.

„Máme špičkové poznatky, jak přírodu účinně obnovovat, a plán by měl vycházet z nich, ne z politických ideologií a zájmů jednotlivých skupin a musí mít konkrétní cíle, jejichž splnění se dá ověřit,“ říká Jan Freidinger, zástupce ředitelky WWF Česko.

Ekologické organizace a spolky pečující o krajinu apelují, aby národní plán obsahoval měřitelné cíle, vědecky podložená opatření a spolehlivé financování. A také aby nezůstal jen na papíře, jak se to podle Nejvyššího kontrolního úřadu opakovaně stávalo u dřívějších strategií v oblasti sucha a krajiny, a opatření nešla proti sobě. Podle dopadové studie Evropské komise může každé správně vynaložené euro do obnovy přírody přinést až 38 eur.

„V diskuzi se až do omrzení opakuje, že víme, jak na to, ale nějak to neumíme přivést do reality,“ říká Ladislav Miko, biolog a bývalý ministr životního prostředí. Jeden důvod je podle jeho slov společenský, druhý finanční.

„V Evropské unii máme naši biodiverzitní strategii součástí, u nás tak nešťastně diskutovaného a nenáviděného, Green Dealu,“ pokračuje Ladislav Miko. V Evropě tak podle jeho slov máme pravděpodobně nejkomplexnější a nejkvalitnější právní rámec, co se týká přírody a biodiverzity. A máme na to i ve srovnání s jinými více peněz, podotýká.

Neusínout na vavřínech

Ladislav Miko upozorňuje na rozšířenou relativizaci úlohy vědy v poslední době. Bez využití vědy nemůžeme zjistit současný stav. A bez znalosti stavu je velmi těžké podnikat účinná opatření.

Zároveň upozorňuje na to, abychom ve chvíli, kdy se zjistí, že se něco zlepšilo, neusnuli na vavřínech a neměli za to, že máme hotovo a trend se obrátil. Zlepšení se dá jednoznačně připsat úsilí, které jsme vynaložili.

„Funguje to, když to děláte pořádně. Ale když to přestanete dělat, tak to přestane fungovat,“ říká Ladislav Miko.

Když už se investuje do ochrany biodiverzity, tak se podle jeho slov velmi často investuje do řešení následků nikoli příčin. Jako příklady uvádí stavbu přehrad a hrází, intenzivní zemědělství nebo smrkové monokultury.

„Nakonec jsou to i ty papírky v lese, které nám někdo doporučuje sbírat, když chceme chránit přírodu. Můžete to řešit tak, že je budete chodit sbírat, když tam jsou naházené, anebo budete předcházet tomu, aby se tam naházely,“ uVádí Ladisalv Miko.

Role byznysu

Na mezinárodním poli to v diskuzích vždy podle Ladislava Mika končí na otázkách: kolik to bude stát a kdo to zaplatí? Podle Kchun-mingsko-montrealského globálního rámce pro biologickou rozmanitost z roku 2022 bychom potřebovali kromě peněz, které už jsou k dispozici (asi 100 miliard dolarů ročně), dalších 700 miliard dolarů ročně, aby se úbytek biodiverzity zastavil a obrátil.

Z toho by mohla 500 miliard dolarů tvořit zmiňovaná změna přístupu k dotacím. „Dotace, které aktivně škodí biodiverzitě, se otočí tak, aby biodiverzitu podporovaly. Vzhledem k tomu, že celkový objem dotací je, když započteme fosilní byznys, v bilionech, tak najít 550 miliard ročně by mělo být dosažitelné. Je to otázka vůle. Zatím se to nedaří.“

V evropských podmínkách se může změnit například nastavení zemědělských dotací tak, aby víc podporovalo šetrné a udržitelné hospodaření. Důležitá je přitom objednávka společnosti, aby začala požadovat po velkých hráčích změnu přístupu ke svému podnikání.

Ochota financovat ochranu přírody podle Ladislava Mika obecně klesá. A důvod je paradoxně v jejím úspěchu. Ochrana přírody se zaměřila na velké druhy, kterých viditelně přibývá. Funkčnost krajiny je ale podmíněna biodiverzitou malých neviditelných druhů, které stále ubývají.

Energetické a další globální krize snižují ochotu i možnosti veřejného sektoru finance do ochrany přírody navyšovat, na mnoha místech je problém je i udržet.

Na druhou stranu je tu rostoucí ochota a možnost financování od drobných dárců a především velký prostor pro financování od byznysové sféry, dodává Ladislav Miko. Ať už z pocitu zodpovědnosti nebo prosté skutečnosti, jak moc do budoucna celá řada významných byznysových odvětví na zachovalé biodiverzitě závisí.

---

reklama

---