Návrhy sadových úprav, nepůvodní druhy a greenwashing
Klient byl stejně jako my velmi nemile překvapen výsledným malým zastoupením původních druhů. Proč je tedy v technickém popisu návrhu uvedeno na prvním místě, že byly zvoleny místní druhy, když více jak polovinu návrhu tvoří nepůvodní druhy?
Vysoký ekologický přínos původních druhů je pro volně žijící hmyzí druhy prokázaný, a to zdaleka ne všechny důležité vazby jsou již známy. Namísto toho ekologický přínos nepůvodních, zejména těch invazních druhů, je zatížen negativním vlivem na přírodní stanoviště.
Například se jedná o vytlačování původní bioty, navyšování počtu a intenzity výskytu plevelů na obdělávané půdě, zvětšení nákladů na sanace v chráněných oblastech atd.
Jednalo se tedy o záměrné klamání o ekologické prospěšnosti návrhu sadových úprav? Pokud ano, takto vyjádřeno to spadá do základní myšlenky, jak je definován termín greenwashing.
Nejde o to, že bychom vyžadovali uvádění typu druhového složení v pořadí, v jakém je zastoupeno. Takto se uvádí například složení u potravin. Není nutné dělat si poměrovou statistiku. Ale aby byl rovný přístup, měly by vedle původních druhů být v popisu technické zprávy návrhu zmíněné i nepůvodní druhy. Stejně tak by měla být uvedena původnost druhu v ČR především pokud je druh archeofyt, popřípadě neofyt, a zároveň by měl být uveden jejich invazní status.
I tak je otázkou, jak moc je zavádějící prezentovat kultivarové formy původních druhů mezi původními druhy. Vždyť i pro člověka jsou některé kultivarové druhy pomalu k nerozeznání od divoké formy. Jedná se často o úplně jinou barvu květů, jiný tvar listů a květů. Aktuálně je nedostatečně probádáno, jakým způsobem ovlivní kultivarová forma vnímání dané rostliny hmyzem, a to zejména po vizuální stránce.
Již víme, že hmyzí opylovači vidí květy rostliny v jiném vizuálním spektru. Je to velmi důležitá součást těsné vazby mezi opylovači a rostlinami.
Na straně rostlin probíhal a stále probíhá výběr vhodných barev a konkurenční boj o vlastního opylovače. Avšak díky extrémním cíleným selekčním tlakům člověka při záměrném šlechtění vznikly a stále vznikají další nejrůznější barvy i tvary květů, které by v přírodě samy pravděpodobně nevznikly. Takový selekční tlak opylovači pravděpodobně vytvořit nemohou a proto není přirozený.
U plnokvětých a sterilních kultivarů asi každému dojde, že není možné počítat s nějakou užitečností pro opylující hmyz. Plnokvěté formy obvykle neprodukují žádný nektar. Druhá řada okvětních lístků je u plnokvětých kultivarů tvořena na úkor vzniku nektária, kde se běžně tvoří nektar. Tyto typy kultivarů jsou na budovách, které usilují o certifikát udržitelnosti, samozřejmě zakázané.
Dostupnost informací týkajících se všech změn, které má kultivarová forma vůči původní, je prakticky nulová. Nejjistější je používat tzv. divoké formy neboli skutečně původní druhy. Vzhledem k dlouhé historii a oblíbenosti bylinkaření v Česku je naštěstí možné divoké trvalky stále sehnat. My sami bychom si taky nekoupili oregano pro kuchyňské použití v kultivarové formě. Základní bylinky, které se na trhu prodávají, jak pro léčivé čaje, tak pro použití v kuchyni jsou vždy původní druhy v divoké formě. Hmyz má právo na totéž.
Těsná vazba mezi opylovačem a rostlinou
Před několika lety jsem si doma založila experimentální záhon pro sbírku divokých trvalek. Po čase, jak rostla druhová rozmanitost divokých trvalek, tak se navyšovala se rozmanitost opylovačů. Začaly se vyskytovat hmyzí druhy, které člověk potkává jen velmi zřídka.
K podobnému závěru došla i jedna z mála publikovaných studií věnující se porovnání atraktivity zahradních druhů rostlin pro hmyz, publikovaná pod názvem Quantifying the attractiveness of garden flowers for pollinators. Jedním z autorů podepsaných pod touto studií je David Gouldson, který se velmi intenzivně věnuje popularizaci problematiky úbytku hmyzu. Studie zaznamenávala počet návštěv opylovačů a druhy hmyzích opylovačů. Některé kvetoucí druhy byly navštěvovány větším spektrem opylovačů, jiné menším. Mezi nejvíce navštěvované původní trvalky patřily například dobromysl obecná (Origanum vulgare), sadec konopáč (Eupatorium cannabinum) a hadinec obecný (Echium vulgare). Nejvíce navštěvované nepůvodní druhy byly záplevák (Helenium sp.) a marulka šantovitá (Calamintha nepeta).
Z publikovaných dat pozorování hmyzu v této studii jsem zpracovala následující graf.
Z grafu je vidět, že včela medonosná a běžně se vyskytující čmeláci dosáhli stejné nebo vyšší návštěvnosti u nepůvodních druhů v porovnání s původními. To prokazuje, že zahradní nepůvodní druhy zvolené pro studii byly skutečně atraktivní druhy pro opylovače. Významně horší návštěvnost u nepůvodních druhů však byla prokázána pro včely samotářky, pestřenky a další méně všední hmyzí opylovače, kteří jsou ve vyšší míře vázáni na specifické původní druhy. A právě těchto opylovačů i jejich rostlinných „parťáků“ ve volné krajině ubývá.
Některé nepůvodní druhy ohrožují i naše zdraví
V posuzovaném projektu mě ale nejvíce zarazil návrh jahodky indické (Duchesnea indica). Jahodka, někdy uváděná pod názvem Potentilla indica, patří mezi mochny a je velmi podobná jahodníku obecnému (Fragaria vesca) čili lesní jahodě, a to jak listem, tak plodem. Na rozdíl od jahody lesní ale nejsou plody jedlé. Uvádí se u nich mdlá chuť, která by měla případné zájemce odradit od další konzumace. V malém množství není požití plodů toxické. Zdraví nebezpečnou dávku musíme řešit až po požití minimálně 20 plodů.
Všichni rodiče svoje děti samozřejmě učí, že venku nesmí jen tak nějakou bobuli dát do pusy. Ale lesní jahůdky normálně jíst můžou, a to jak v lese, tak i jinde, kde rostou. Náš původní jahodník obecný je nesmírně nenáročná pokryvná rostlina, která navíc dělá spoustu chutných plodů. Důvod, proč někdo navrhuje místo lesní jahody nepůvodní mochnu, která je od jahodníku téměř nerozeznatelná, a ještě tím ohrožuje dětské zdraví, mi zůstává opravdu záhadou. Skutečně ani dospělý by nemusel vždy poznat rozdíl mezi těmito druhy, natož dítě.
Jediný možný závěr je, že jak návrh, tak i výsadba jahodky indické zcela odporuje zdravému rozumu. Zejména s ohledem na to, že se jednalo o revitalizaci veřejné ulice v obytné zóně.
Rostliny stále velmi podceňujeme, zejména co se šíření týče. Rozumně uvažujícího člověka by snad nikdy nenapadlo koupit si ve zverimexu hlodavce původem z Ameriky nebo Asie, nejlépe páreček, a vypustit je do volné přírody. Jaký by to mělo přímý negativní vliv na naše prostředí si představit umíme. Ale u rostlin takto obezřetní nejsme, přestože nám již mnohokrát ukázaly, že se nevyplatí je podceňovat. Jejich potenciál šíření semeny větrem dosahuje často několik kilometrů. Místa nejhůře zasažená rostlinnými invazemi se zpravidla vyskytují v okolí velkých silně urbanizovaných ploch a podél vodních toků.
Bude lépe? Nejdůležitější je osvěta
Aktuálně na České zemědělské univerzitě v Praze v rámci fakulty životního prostředí probíhá projekt pod názvem: Pěstuj bezpečně – nepodporuj invazní druhy.
Projekt je zaměřen na přenos informací od vědecké komunity, která si problém s nepůvodními druhy již delší dobu uvědomuje, k odborné i laické zahradnické veřejnosti včetně studentů středních odborných škol. Cílem projektu je představit odborné zahradnické veřejnosti rizika pěstování invazních nepůvodních druhů schopných zplaňovat do krajiny a zároveň možnosti jejich plnohodnotného nahrazení alternativními „bezpečnými druhy“ či kultivary podobných kvalit a estetických hodnot.
Součást projektu je hlavně osvěta, která tady skutečně chybí. Mnozí krajinní architekti, se kterými jsme se posledních 10 let setkali, nemají o původnosti jimi navrhovaných druhů žádné povědomí.
Bohužel ale původ neřeší ani zahradnické prodejny. Máme velmi špatnou zkušenost s tím, jak jsou realizovány projekty, které projdou naší revizí, kdy jsou nepůvodní druhy nahrazeny původními. Dodavatel si standardně poptá výsadbový materiál a v případě nedostupnosti některého druhu mu je nabídnuta náhrada, která je zpravidla nepůvodní. Přestože investora upozorňujeme na nutnost konzultovat každou záměnu s našimi odborníky, již se několikrát stalo, že byla tato nevhodná náhrada vysazena. Pokud se jednalo o neinvazní druhy, náprava zpravidla zahrnovala pouze vysazení námi navržených druhů nad rámec původního rozpočtu, abychom nepřišli o cílené kredity za udržitelnou zeleň. Pokud se jednalo o výsadbu invazního druhu, bylo nutné jeho odstranění a následná náhrada dle našeho návrhu.
Opravdu bych se velmi přimlouvala za to, aby informace o původu druhu byla součástí popisu vlastností dané rostliny. V lepších e-shopech tomu tak u některých druhů bývá, ale spíše ze zajímavosti. Tento údaj původu rostliny by měl být uveden v základních vlastnostech druhu. Konkrétně v přehledových údajích, kde se uvádí vhodné stanovištní podmínky a požadavky na péči. Nejlépe, aby tam kromě původnosti byl uveden i invazní status.
Každý zahrádkář, s kterým jsem kdy mluvila, má alespoň jednu zkušenost, že si koupil nebo od někoho přinesl nepůvodní keř nebo bylinu, která se začala na zahrádce chovat expanzivně. Začala vytlačovat a přerůstat ostatní pečlivě opečovávané druhy a v tu chvíli na ni zahrádkář začne koukat jako na plevel.
Každá okrasná zahrada, nebo městský trvalkový záhon slouží jako zdroj semen pro šíření druhů do okolí. Toto je dobré si uvědomit. Všichni máme na výběr – buď budeme pomáhat navyšovat nízké počty původních druhů, nebo budeme šířit nepůvodní a zejména pak invazní druh v našem okolí. Je to na nás.
ZdrojeROLLINGS, Rosi; GOULSON, Dave. Quantifying the attractiveness of garden flowers for pollinators. Journal of Insect Conservation, 2019, Springer, 23.5-6: 803-817.
STRAKA, Jakub. Včely a evoluce barev květů – Rozmnožování rostlin závisí na věrnosti někoho třetího, 2003, Vesmír.
Pyšek P., Sádlo J., Chrtek J. Jr., Chytrý M., Kaplan Z., Pergl J., Pokorná A., Axmanová I., Čuda J., Doležal J., Dřevojan P., Hejda M., Kočár P., Kortz A., Lososová Z., Lustyk P., Skálová H., Štajerová K., Večeřa M., Vítková M., Wild J. & Danihelka J. (2022) Catalogue of alien plants of the Czech Republic (3rd edition): species richness, status, distributions, habitats, regional invasion levels, introduction pathways and impacts. – Preslia 94: 447–577.
reklama
Dále čtěte |
V Jeseníkách ochránci přírody zjišťovali, kolik ryb přežilo povodně
Nefunkční nádrž na Křivoklátsku nahradila nová tůň umožňující migraci živočichů
Ochránci přírody vysadili jižně od Prahy sto rostlin koniklece otevřeného
Další články autora |
Jana Matějíčková: Můžeme od dřezovce očekávat stejně invazní chování, jaké má akát? Oba druhy jsou si podobnější, než jsou mnozí ochotni připustit
Dává Iniciativa Evropské komise týkající se opylovačů naději?Online diskuse
Všechny komentáře (11)
Karel Zvářal
31.7.2023 08:08vaber
1.8.2023 09:08 Reaguje na Karel Zvářaljá to vidím opačně, vypadá to na posedlost nepůvodními druhy,
museli by se zakázat brambory, kukuřice a možná i obilí,
jsou nepůvodní
Karel Zvářal
1.8.2023 10:44 Reaguje na vaber-týká se to sterilních zahrad, které dají možná více práce, než ty užitkové, s ovocnáči a zeleninou
-na těchto sterilních zahradách je život prakticky nulový, neb dovezené rostliny=listy mají jiný chemismus, na který domácí druhy hmyzu (obaleči, píďalky, mšice...) nemají enzymy (tj nejedlé až toxické)
-to je asi tak, jako byste chtěl ze všech tvorů udělat termity
-zkuste si připravit tůji na smetaně či sakuru na víně
a potom napište:-))
smějící se bestie
31.7.2023 08:57Karel Zvářal
31.7.2023 09:12 Reaguje na smějící se bestieDalibor Motl
31.7.2023 12:00vaber
1.8.2023 08:55na zahradě jsem zasadil nějakou rostlinu,měla to být víceletá majoránka,nevím co to je, letos jsem ji nechal růst ,je tak 15cm vysoká, ,udělala kolo tak 70cm a vše okolo ostatní vytlačila ,skvěle roste na půdě z mého kompostu, pod květy nejsou zelené lístky skoro vidět,tak jsou husté,
na květy přilétli čmeláci,na zadku mají bílý,černý a žlutý pruh,je jich tam tolik,že po sobě lezou, nikdy jsem jich tolik pohromadě neviděl,
podobně jsem zasadil mateřídoušku, taky vytvořila veký hustý kruh a vytlačila ostatní rostliny,čmeláci chodí i tam,
nechal jsem vyrůst i jeden bodlák-štětka lesní, na něj lezou stejní čmeláci, žádné včely, přestože soused má úly a mimochodem tento bodlák má stočené listy kolem stonku tak ,že v nich udržuje velkou zásobu vody,
má svoji vlastní přehradu na vodu,
to je jen info pro protipřehradní kliku
Radim Polášek
6.8.2023 10:52Problém je totiž v tom, že invazivních rostlin je ve skutečnosti jenom velmi málo a nekryje se to s původními a nepůvodními rostlinami.
Například jako invazivní rostlina se může snadno chovat třeba medvědí česnek, protože je velmi obtížné se ho zbavit, což já vidím na zahradě a na svých stanovištích tvoří soustavně každoročně monokulturu.
Zato například taková "propálená" cizí rostlina, jako je netýkavka žláznatá invazivní není. Protože na jednom stanovišti, kde nedochází k výměně živin v půdě třeba pravidelným zaplavováním znečištěnou vodou v korytech řek nebo přehnojováním, křídlatka za asi 20 let začne ustupovat, protože jednostranně vyčerpá půdu a za asi 30 let na stanovišti prakticky zmizí, protože už nedokáže růstem konkurovat vyšším plevelům, jako jsou třeba kopřivy nebo vyšším trávám. Navíc křídlatka je poměrně světlomilná rostlina, takže ani v době své nejsilnější expanze nedokáže pod sebou místní rostliny zničit, jenom je omezí. Na rozdíl třeba od křídlatek, které se šíří v podobném prostředí pobřežních porostů. Ty dokáží pod sebou vytvořit takový nedostatek světla, že i v hodně evidentně úrodné půdě vzniklé rozpadem biomasy předchozích porostů křídlatek se tam nic nižšího než metr, metr dvacet neudrží. Křídlatka se zase neudrží v chudé půdě. Například v loukách, kde je biomasa sekána a pravidelně odvážena, není křídlatka vzrůstnější než místní rostliny, vysoké trávy a luční dvoudomé rostliny. v takových podmínkách křídlatka neexpanduje, nevytlačuje původní rostliny, spíš je jimi postupně utlačována až nakonec zmizí.
Podle mne se tak invazivnost velmi zaměňuje za životaschopnost rostliny. Ale parkové a zahradní úpravy a biotopy životaschopné rostliny potřebují, protože pěstování neživotaschopných rostlin je velmi drahé, musí se neustále dosazovat, pečlivě odstraňovat jakýkoliv plevel, pravidelně přídavky upravovat PH půdy či jinak udržovat optimální prostředí a podobně. Zato životaschopné rostliny stačí jen vysadit a potom pravidelně vytrhat ty nadbytečné a nejhorší plevel. Přežijou, když po tom pozemku občas nechají běhat psy nebo děcka, když se na nich vyspí nebo se do nich vyblije opilec nebo pes nebo děcko do nich udělá svou potřebu. A když někde nebo nějak se kus porostu přece jen zničí, stačí přejít o kousek dál, kde je těch rostlin nadbytek a přesadit je, nemusí se kupovat nové.
Například v článku zmíněná ta indická jahodka a lesní jahody (mimochodem u nás jsou tři druhy lesních jahod) Biotop lesních jahod, zvláště když tam má být vyšší koncentrace těch jahod blízká monokultuře, ne pár procentní, jako je tomu běžně v přírodě, vyžaduje velmi úzké rozmezí úživnosti půdy, vlhkosti, reakce půdy, polozastínění až plné slunce plus navíc k tomu jsou naše původní jahody velmi citlivé na sešlapávání, kdy hodně rychle mizí. I pokud se na nějaké ploše v parku do takových podmínek trefí, těžko se tam dlouhodobě udrží stabilní porost lesních jahod o vyšší než párprocentní koncentraci. A když jsou parametry toho stanoviště mimo ty podmínky, je to o soustavném dosazování dalších a dalších rostlin jahod a o soustavném odstraňování vzrůstnějších rostlin, které by je zastínily. Neboli to soustavně bude vycházet velmi draho. Zatímco tu indickou jahodku, pro nezasvěcené +- stejný efekt, nasadí na záhon a jenom v optimálním případě dvakrát , třikrát ročně odstraní plevel. To je dost velký rozdíl, zvláště když lidí ochotných pracovat manuálně a dělat zahradničinu je čím dál méně.
