Jana Matějíčková: Můžeme od dřezovce očekávat stejně invazní chování, jaké má akát? Oba druhy jsou si podobnější, než jsou mnozí ochotni připustit

Hrozivé trny dřezovce v místech, kde chodí chodci, bychom skutečně potkávat neměli. Požadavek na původnost vysazovaných rostlin na našich projektech vychází přímo ze zvoleného certifikačního systému udržitelnosti, který si vybírá investor na základě požadavků trhu. Přesto se stává, že krajinář, který je odpovědný za počáteční návrh, si vyžádá jednání s investorem, kde argumentuje, že jím navržené nepůvodní druhy jsou jedinou možností, která zajistí přežití a zdárný růst na daném stanovišti. Druhem, který je takto prezentován, bývá poslední dobou stále častěji právě dřezovec. Proto si troufáme tvrdit, že jeho pozitivní vlastnosti jsou významně přeceňovány a negativní vlastnosti upozaďovány. Tento článek si klade za cíl, toto vyvrátit.

Foto | Vendula Běťáková / Grinity s.r.o.

Větve a kmen, druhu v přirozené formě mají dlouhé, ostré trny. Z tohoto důvodu se v arboristické literatuře doporučuje používat v městských výsadbách pouze beztrnná odrůda G. triacanthos f. inermis. Přednostně pak kultivary, které tvoří pouze minimum, případně žádné plody, pomocí kterých by se následně G. triacanthos f. inermis mohl šířit.

V praxi se bohužel setkáváme i s návrhy trnitých forem Gleditsia triacanthos, a to i do zadláždění v městských ulicích. Dokonce na návrhu trnité formy někteří krajináři trvají. „Ty trny hrozně přeceňují. Ve městě přece stromy nikdo neobjímá,“ argumentovala mi krajinářka na jednání.

Gleditsia triacanthos pro výsadby ve městě je ve všech odborných zdrojích doporučená v kultivaru bez trnů. Mnozí krajináři toto doporučení bohužel nerespektují. Ačkoli není druh uveden jako toxická rostlina, kontakt s trny často vede k bolavým ranám, které se hojí pomalu. Nutné periodické odstraňování nebezpečných trnů následně navyšuje náklady na údržbu, jak uvádí „Městský standard plánování, výsadby a péče o uliční stromořadí jako významného prvku modrozelené infrastruktury pro adaptaci na změnu klimatu“, který vydal Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR) (David Hora et al., 2021).

Foto | Vendula Běťáková / Grinity s.r.o.

V mnoha směrech je dřezovec podobný akátu. V popisu vzhledových charakteristik dřezovce je akát přímo uváděn jako podobný druh, s kterým je možné si dřezovec splést. Jak dřezovec, tak akát, patří do čeledi bobovité (Fabaceae). U obou druhů se jedná o pionýrský druh, který obsazuje širokou škálu biotopů, včetně chudých a degradovaných půd. Gleditsia triacanthos si, stejně jako akát, dokáže dobře zajistit přísun dusíku prostřednictvím symbiotických bakterií, a to i přesto, že netvoří hlízky (Sambeek 2007).

Problémy spojené s výsadbou dřezovce do městských ulic

Dobré alejové stromy musí splňovat řadu kritérií. Musí mít rovné kmeny s kolmým vrcholem a volnou výšku kmene nejméně dva metry. Při pěstování se kvalitní stromy pravidelně prořezávají a větvení v koruně je vyrovnané a husté. To umožňuje v budoucnu odstranit spodní větve stromu bez ovlivnění tvaru koruny. I když se to v prvních letech nemusí zdát relevantní, vzrostlé stromy potřebují výšku kmene alespoň čtyři metry kvůli provozu, který pod nimi musí probíhat, a visícím větvím (https://www.vdberk.com/).

Vytvoření žádoucího rovného terminálu u dřezovců více náročné v porovnání s tradičně používanými druhy v městských stromořadích. Stejný problém je u rodů Styphnolobium – jerlín, Gleditsia - dřezovec, Celtis - břestovec, Koelreuteria – svitel aj. (David Hora et al., 2021).

Foto | Jana Matějíčková / Grinity s.r.o.

Na základě aktuálních poznatků se ukazuje, že použití Gleditsie pro městské výsadby, není tak jednoznačně vhodné, jak se původně myslelo. Po výsadbě je nutné věnovat zvýšenou péči sérii řezů, která vede k vytvoření jasného terminálu. Zejména některé kultivary vyžadují intenzivní pěstování průběžné osy. Jiné kultivary průběžnou osu tvoří výrazně ochotněji např. Street Keeper. S touto povýsadbovou péčí jsou spojeny zvýšené náklady na zapěstování (David Hora et al., 2021).

Dřezovec je světlomilná dřevina. Vyžaduje tedy plné slunce. Přesto se vysazuje do městských uličních alejí případně do vnitrobloků, která jsou stíněna přilehlými vysokými budovami. Výsadbu do těchto podmínek navíc v hustém sponu je možné označit pouze za nerespektování stanovištních podmínek.

Foto | Vendula Běťáková / Grinity s.r.o.

Dalším zjištěným problémem je, že obecně u čeledi bobovité (Fabaceae) přináší živné substráty až desetinásobné přírůstky oproti růstu v přirozených podmínkách a nerovnováha mezi dlouživým růstem a omezením výsadbové jámy vede ke snížení stability z hlediska odolnosti proti vývratu i odolnosti proti zlomu (David Hora et al., 2021).

Přírůstky mohou být až desetinásobně větší v živné půdě oproti růstu v přirozených podmínkách u Robinia pseudoacacia. (David Hora et al., 2021). Tvrdost dřeva je odvislá od hustoty dřevních vláken a jeho anatomické stavby. Čím jsou vlákna kompaktnější a hustěji vedle sebe uspořádány, tím je dřevo tvrdší. Několikanásobně větší přírůstky vedou k nižší tvrdosti dřeva a s tím spojené snížení bezpečnosti daného stromu.

Foto | David Hora

S akátem se pojí další problém, kterému je důležité věnovat pozornost. Oproti většině údajů z literatury byl v pražských stromořadích doložen velmi problematický jev, a to i ve značné většině kultivarů, zvláště pak u jedinců v mladém a středním věku. V ulicích je u akátu vcelku běžný velmi bujný růst v prvních letech po výsadbě, který má za následek časté lámání větví, výrazné vytažení korun a ztrátu přirozeného těžiště i stability. U řady jedinců se přidává ztráta spodních kosterních větví či vychýlení těžiště. Tato disproporce růstu nadzemní a podzemní části u akátu při výsadbě do substrátů bohatých na živiny vede k náklonům a vývratům. Co je příčinou tohoto jevu, není zcela jasné. Pravděpodobně jde o přehřívaní prostorů ulic akumulovaným a odraženým teplem v odpoledních hodinách s možnou kombinací s použitím na živiny bohatých substrátů při výsadbě (Hora 2021).

Foto | David Hora

Při správné technologii výsadeb je možné mnohým problémům předejít. Přesto musím říci, že za svých více jak 10 let praxe jsem se nesetkala s tím, aby byla výsadbová technologie specifikovaná na míru navrhovanému druhu. Vždy je uvedeno stejné složení substrátu pro všechny druhy stromů, a i množství tablet s minerálním hnojivem. Naší kontrolou přitom za více jak 10 let konzultačních služeb v oblasti udržitelnosti prošlo přes 700 projektů, z většiny Českých a Slovenských, ale v menším zastoupení prakticky z celé Evropy.

Městské výsadby Gleditsia triacanthos se potýkají i s dalšími problémy, zejména ve vztahu k menší odolnosti proti suchu ve srovnání s odolností k suchu v krajině. Důvodem je pravděpodobně trvání vláhového stresu v městském prostředí po většinu růstové sezóny. Vzhledem k ekotypové proměnlivosti se v tomto směru studie rozcházejí a je nutný ještě další průzkum. Všichni se ale shodnout na tom, že v přirozeném areálu vytvořil Gleditsia triacanthos řadu ekotypů.

Přečtěte si také |

Na stovkách hektarů milovické rezervace zasahují proti akátu. Používají metodu ověřenou v Národním parku Podyjí

U obou druhů, jak akátu, tak dřezovce je uváděná „plná mrazuvzdornost“ pro naše podmínky. Přesto ale akát trpí náchylností na jarní a podzimní mrazíky, které poškozují nevyzrálé části prýtů a následkem je křivolaký růst. Dospělé akáty se tak typicky u nás vyznačují značnou kmenovou netvárností (Vítková a kol., 2004). Stejně tak může dřezovec trpět poškozením mrazem nebo odumíráním kvůli jeho způsobu růstu. Větvičky se mohou prodlužovat, dokud je nezastaví chlad, načež jsou křehká koncová internodia usmrcena prvními mrazy. Nový růst na jaře pak pochází ze spodních postranních pupenů (Blair 1990).

Ve svém přirozeném prostředí se Gleditsia triacanthos nejčastěji vyskytuje pouze na vlhkých úrodných půdách v blízkosti potoků nebo jezer. Pro nejlepší růst Gleditsia triacanthos je nezbytná půdní vlhkost, ale snáší i sucho (Blair 1990). Přílišné sucho ale zvyšuje riziko nemocí a hmyzích škůdců, které má za následek odlistění (English 1957). Na štěrkovitých nebo těžkých jílovitých půdách je růst slabý (Blair 1990). U obou druhů se také uvádí požadavek plného slunce. Robinia pseudoacacia je silně na světlo náročný druh a netoleruje stín. Extrémní zastínění může vést až k šikmému růstu, jakožto důsledek silného fototropismu (Nicolescu 2019, McAllister R.H. 1971).

Další společnou vlastností Robinia pseudoacacia a Gleditsia triacanthos je schopnost alelopatie, která snižuje růst jiných druhů (Ruiz 2022). Stejně tak způsobují oba druhy nepřirozené obohacení stanoviště o dusík (nitrifikace). Společná výsadba s trvalkovým podrostem nebude přirozeně fungovat. Půda v nejbližším okolí stromů bude takto směřovat k holé půdě bez života, která bude mít tendenci rychle vysychat.

Vyschlá tvrdá půda má problém přijímat intenzivní srážky, kterých v posledních letech přibývá. V neposlední řadě za tendencí k vysýchání svrchních vrstev půd v akátových porostech se skrývá velmi intenzivní evapotranspirace, jež akáty vykazují (Bartha et al. 2008). Vysoká evapotranspirace, která má za následek negativní vodní bilanci v letním období, byla u Gleditsia triacanthos již také prokázána (Tognetti 2019). Z hlediska údržby má dřezovec s akátem také společný problém. Oba druhy pojí vyšší náklady na úklid plodů ve středním a vyšším věku rostliny (David Hora et al., 2021).

Přes svoje nevýhody a invazní status je akát stále používán v městských výsadbách. Dokonce byl jednoznačně nejčastěji vysazovaným stromem v uličních stromořadích Prahy s počtem 380 ks v rešerši 80 projektů uličních stromořadí z let 2002–2014 a celkového počtu stromů 1280 ks (David Hora et al., 2021).
Nesporná výhoda akátu je vysoká schopnost regenerace, kterou nám poctivě ukazuje, když se ho snažíme odstraňovat v přírodních oblastech. Tato výhoda bezesporu užitečná i pro městské výsadby. V případě silného vláhového stresu Robinia rychleji regeneruje v porovnání například s Tilia sp. Použití invazního akátu pro městské výsadby s instalovanou závlahou (viz obrázek) je ale skutečně těžko odůvodnitelné. Na fotografii je výsadba z roku 2023.

Foto | Jana Matějíčková / Grinity s.r.o.

Prokázané invazní chování u Gleditsia triacanthos

Vysoká genetická variabilita dřezovci trojtrnnému umožňuje přizpůsobení k různým podmínkám původního areálu, což může být pro druh výhodné, ale přispívá to také k potenciálnímu invaznímu chování (Tognetti 2019). Kombinovaná klonální a pohlavní reprodukce, krátké juvenilní období, vysoká produkce semen a vysoká klíčivost semen jsou považovány za definující znaky pro stupeň invazivity těchto druhů (Ferus 2013).

Původně byl G. triacanthos zaveden jako okrasný a aromatický druh, ale rychle se rozšířil a napadl různé ekoregiony a v současnosti je považován za jednoho z nejagresivnějších útočníků z bobovitých rostlin na světě (Ferreras 2015). Tato druhová invazivita představuje vážná rizika pro biodiverzitu, strukturu a funkce ekosystémů i pro zachování chráněných území a vyžaduje vysoké náklady na její likvidaci (Ferreras 2010).

Mezi další invazivní charakteristiky patří vysoká produkce semen na jednotlivce (cca 14 000 semen / rostlina / rok) v luscích s cukry a bílkovinami, které jsou konzumovány hospodářskými a divokými zvířaty, což podporuje šíření semen a klíčení semen. Dále pak životaschopnost semen 3–5 let s vysokým procentem klíčivosti společně s vysokou hustotou semen a semenáčků obklopujících dospělý strom a tím tvořící monospecifické porosty.

Hustota semenné banky G. triacanthos v městských parcích v Budapešti dosahovala běžně 100 semen/m2 (maximum až 500 semen/m2). Větší stromy měly tendenci vytvářet lépe vyvinutou půdní banku semen než menší stromy. Největší vliv měla ale úroveň údržby parku. Stromy v zanedbaných parcích vytvářely v průměru pětkrát vyšší hustotu semenné banky než stromy v dokonale udržovaných parcích (126,4, resp. 24,5 semen/m2) (Csontos 2020).

Gleditsia triacanthos se rychle šíří a pokud není kontrolován, může značně zasáhnout pastviny vytvářením hustých houštin, kde udusí produktivnější druhy trav. Ačkoli je Gleditsia triacanthos jedlý pro hospodářská zvířata, je považován za hlavní hrozbu pro udržitelnost pastvin v oblastech s vysokou produktivitou. Dále pak v zemích s prokázaným invazním chováním tvoří Gleditsia triacanthos často husté houštiny podél vodních toků.

Situace šíření Gleditsia triacanthos do krajiny je problematická také kvůli dlouhým a tuhým trnům, které jsou schopny způsobit vážná zranění lidem, domácím mazlíčkům, divokým zvířatům a hospodářským zvířatům. Neošetřená zranění u hospodářských zvířat mohou končit i smrtí. Tyto trny mohou také způsobit poškození vozidel. Jsou tak dlouhé, že dokáží propíchnout i pneumatiky traktoru. Trny zůstávají bezpečnostním rizikem, i dlouho dobu poté, co rostlina uhyne.

Rozšíření Gleditsia triacanthos na území Evropy. Tato mapa pozorování byla aktuální ke dni 6.8.2024.

Zdroj | iNaturalist

Ani použití sterilních kultivarů, nebo kultivarů s omezenou produkcí semen, není stoprocentně bezpečné. Množství semen, které se uvádí, že je produkováno u sterilních kultivarů, je řádově 2 %. Při produkci 14 000 semen na dospělý strom za rok odpovídají 2 % produkci 280 semen. To je určitě dostatečné pro invazní šíření i sterilních kultivarů. Navíc některé původně sterilní beztrnné kultivary po více jak 10 letech od výsadby začaly mít trny nebo začaly více plodit.

V mnoha státech světa je jeho šíření a přítomnost regulována legislativou. Zároveň se ukazuje, že cílená regulace invazního šíření Gleditsia triacanthos v zemích, kde je tomu již potřeba, je stejně náročná jako u akátu. Řezání mladých stromků má za následek bujnou regeneraci z pařezů i kořenů, čímž se původní problém exponenciálně prohlubuje. Pařezy z pořezaných stromů je proto nutné ošetřit herbicidem, aby agresivní výmladky nevytvářely husté houštiny trnitých porostů.

Akátové výmladky jsou noční můrou každé městské údržby. Akát a stejně tak dřezovec velmi dobře zmlazují z poškozené nadzemní části i z kořene na vzdálenost několika desítek metrů pomocí kořenových výstřelků. Vytvoří takto až stovky nových výmladků, jak z pařezu, tak z kořenů. Výmladky akátů dokáží během jednoho roku dorůst až čtyř metrů (Vilém Jurek 2014). Jak k likvidaci dospělých akátů, tak výmladků, je nutný chemický zásah. Hlavní město Praha podpořilo vydání stručného návodu, který by měl být dodržován v rámci údržby zeleně, aby se zabránilo tvorbě výmladků a dalším nákladům na jejich opakovanou likvidaci. Link na návod https://www.ochranarskaprirucka.cz/wp-content/uploads/likvidace-akatu_tisk_A4_skladacka_2-sklady_final.pdf

Foto | Jana Matějíčková

Aktuálně je i Gleditsia triacanthos zařazen mezi přechodně zavlečené druhy v České republice (Pyšek et al. 2022). Z tohoto důvodu již není možné povolovat jeho vysazování na projektech usilujících o certifikát udržitelnosti.

V mnoha státech Evropy již probíhají projekty na monitoring přibývajícího výskytu zplaněného Gleditsia triacanthos. Ve Španělsku a Portugalsku také zaznamenávají rychle rostoucí invazivní chování a v rámci klimatické změny je velká pravděpodobnost, že se území České republiky klimaticky přiblíží státům jižní Evropy. Je proto důvodné obávat se stejného vývoje invazního chování i u nás. V Maďarsku je také již klasifikován jako naturalizovaný neofyt (Csiky 2023).

Gleditsia triacanthos je opravdu ta nejméně vhodná volba dřeviny pro vegetační ostrůvky parkoviště. Dlouhé, ostré a četné trny jsou schopné propíchnout i pneumatiky od traktoru. Tato výsadba je navíc pouze 0,5 kilometru vzdušnou čarou od hranice chráněné oblasti Přírodní park Ještěd.

Foto | Vendula Běťáková / Grinity s.r.o.

Další rizika spojená s introdukcí nepůvodních druhů dřevin

Introdukce nepůvodních dřevin má velmi často mnoho negativních vedlejších důsledků na přírodu a krajinu, které se projevují skrytě a v delším časovém horizontu v porovnáním s invazním chování druhu. Jedná se zejména o zavlečení cizích nemocí a škůdců, které ačkoliv můžeme na základě zkušeností z minulosti očekávat, věnujeme jim překvapivě velmi málo pozornosti.

Přečtěte si také |

Návrhy sadových úprav, nepůvodní druhy a greenwashing

Zvýšená obliba a výsadba G. triacanthos je na mnoha místech doprovázena odpovídajícím nárůstem počtu a druhů útočícího hmyzu (Blair 1990). Jedná se zejména o členy čeledi Bruchidae, (česky zrnokazovití). Tito malí brouci jsou ve svém přirozeném prostředí považováni za běžné škůdce semen dřevin čeledi Fabacea. Z nepůvodních dřevin čeledi Fabaceae, u nás běžně vysazovaných, kromě dřezovce napadají zrnokazovití brouci například netvařec křovitý (Amorpha fruticosa), štědřenec odvislý (Laburnum anagyroides) nebo třeba jerlín japonský (Sophora japonica), po kterém byl přímo jeden druh zrnokazu pojmenován (Megabruchidius sophorae).

U G. triacanthos byl prokázán v rámci Evropy výskyt brouka Megabruchidius tonkineus v roce 1980 v Německu a Megabruchidius dorsalis v roce 1989 v Itálii. Od té doby byl zaznamenán v mnoha evropských zemích (György 2007). Pro nás je důležitý výskyt v Maďarsku poprvé v roce 2002, kde navíc byla prokázána schopnost přezimovat v městském prostředí (Jermy et al., 2002). M. tonkineus je velmi dobrý letec a pro kladení vajec využívá zralé lusky. Neomezuje se pouze na čerstvě uzrálé lusky. Prokázáno bylo využití starších plodů, dokonce i již použitých plodů (György 2007).

Lusk z dřezovce s charakteristickými otvory prokazujícími výskyt brouka z čeledi Bruchidae. Fotka byla pořízena v roce 2021 v Royal Botanic Gardens, Melbourne (Eow 2023).

Zdroj | Val Stajsic, Royal Botanic Gardens, Melbourne (Eow 2023)

Navíc provrtání semen larvami brouků může zvyšovat úspěšnost klíčení semen. Například studie provedené na Megabruchidius dorsalis zjistily, že poškození semene larvami je primárním předpokladem pro klíčení Gleditsia japonica v Japonsku (Takakura 2002) a G. triacanthos v Evropě (Horvat a Sajna 2021a). Důvodem je vysoká tvrdost semen rodu Gleditsia jimž vnější poškození obalů semen pomáhá k úspěšnému klíčení. Ačkoliv G. triacanthos pochází ze Severní Ameriky, M. dorsalis osidluje, jak asijské druhy dřezovců, tak americké. Díky tomu se úspěšně šíří po Evropě.

Základem boje proti invazním druhům je monitoring

Nepostradatelnou součástí výzkumu invazního potenciálu nepůvodních druhů je monitoring jejich výskytu včetně jejich škůdců. S tím jsou spojeny nemalé investice. To je jeden z důvodů, proč je spontánní šíření nepůvodních druhů rychlejší než možné regulace ze strany ochránců přírody. Přinést více dat o výskytu nepůvodních druhů v krajině by mohlo i spojení databází Pladias a iNaturalist prostřednictvím projektu Česká flóra: projekt České botanické společnosti.

Do mezinárodní databáze iNaturalist přispívá mnoho dobrovolníků a na taxonomické určování dohlíží mnoho odborníků nejen z České republiky.

Projekt Česká flóra má vědecké, vzdělávací i společenské cíle propojit amatérské i profesionální botaniky, studenty a terénní přírodovědné nadšence do jedné online komunity, která bude sdílet pozorování planých a zplanělých rostlin na území ČR. Data uložená v projektu Česká flóra a v databázi iNaturalist budou pravidelně stahována a nahrávána do databáze Pladias i Nálezová databáze ochrany přírody (NDOP). https://www.inaturalist.org/projects/ceska-flora-projekt-ceske-botanicke-spolecnosti

Zdroj | https://www.inaturalist.org/projects/ceska-flora-projekt-ceske-botanicke-spolecnosti

Klimatická změna není omluva pro vysazování invazních druhů dřevin

Od zeleně žádáme mnoho ekosystémových služeb, ale za minimálních nákladů na údržbu. To v současnosti není a ani do budoucna nebude možné. Stromům je nutné poskytnout to, co potřebují. Až pak se nám odvděčí zdravým a bujným růstem. Stále je velmi těžké prosazovat principy modrozelené infrastruktury, když to jde zdánlivě obejít výběrem taxonu, který má tolerovat všechny extrémní městské podmínky, ale bez ohledu na rizika spojená s jeho možným invazním šířením.

Přečtěte si také |

Pomůžou nám při obnově lesů po kalamitě introdukované dřeviny?

Bohužel přístup některých krajinářských architektů zatím nenasvědčuje tomu, že by měli zájem problematiku invazních druhů zohlednit do svých návrhů. A to i přestože častou součástí tvorby nových krajinářských úprav je provedení dendrologického průzkumu, ve kterém se s přítomností invazních druhů pravidelně setkávají. Osvěta této problematiky se ale určitě vyplatí směrem k zákazníkům a investorům, kteří slyší na vyšší náklady na údržbu, jež bývají krajinářskými architekty často opomíjeny.

Jestli i naše území čeká stejná pohroma od Gleditsia triacanthos jakou máme od akátů, ukáže pouze čas. Co můžeme dělat teď, je koukat se kolem sebe a všímat si invazních druhů kolem nás. Nejlépe pak tato pozorování nahrávat do databáze některé z veřejně dostupných databází.