Pomůžou nám při obnově lesů po kalamitě introdukované dřeviny?

Douglaska tisolistá.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Walter Siegmund / Wikimedia Commons

Katalog popisuje 23 introdukovaných dřevin, které jsou využitelné zejména v podmínkách nižších lesních vegetačních stupňů, kde v posledním období dochází k chřadnutí smrku ztepilého a zahrnuje: jehličnany – borovice černá, borovice rumelská, borovice těžká, borovice pokroucená, cypřišek Lawsonův, douglaska tisolistá, jedle řecká, jedle makedonská, jedle stejnobarvá, tsuga západní, pazerav sbíhavý, sekvojovec obrovský, smrk Engelmannův, zerav obrovský; listnáče – dub balkánský, dub cer, dub červený, dřezovec trojtrnný, jeřáb oskeruše, kaštanovník jedlý, líska turecká, ořechovec hořký, platan javorolistý.

Základními kritérii výběru dřevin byla jejich přijatelná produkční schopnost, předpokládaná zvýšená odolnost k dlouhodobějšímu působení sucha, možnosti jejich lesnického využití, mortalita po výsadbě a zdravotní stav podmíněný abiotickými i biotickými vlivy, schopnost vytvářet vhodné porostní směsi s domácími dřevinami, schopnost přirozeného zmlazování, míra pozitivního či negativního ovlivňování lesního prostředí. Kritéria byla přizpůsobena tak, aby byl více zohledněn i předpokládaný projev dřevin v podmínkách měnícího se klimatu.

V systémech ekologicky orientovaného lesního hospodářství je nutné preferovat původní druhy dřevin, které jsou odrazem evolučního působení v daných podmínkách. Pokud však existuje relevantní zdůvodnění, je žádoucí využívat i introdukované dřeviny, avšak takovým způsobem, aby negativně nenarušovaly lesní ekosystém a krajinný ráz. Je nepochybné, že tyto dřeviny budou nová stanoviště vždy určitým způsobem ovlivňovat, při správném výběru však mohou být změny méně výrazné, než jaké může vyvolat např. vysoké zastoupení smrku ztepilého v přirozených polohách listnatých a smíšených lesů.

Kaštanovník jedlý.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Palickap / Wikimeda Commons

Introdukované druhy představují jednu z variant jak zmírnit škody vznikající po intenzivním chřadnutí a odumírání smrkových porostů. V úvahu přicházejí především takové dřeviny, které pocházejí z oblastí se srovnatelnými klimatickými podmínkami, přičemž je nutno vyvarovat se výsadeb druhů, u kterých byly zjištěny závažné negativní vlastnosti, především tendence k invaznímu šíření a riziko křížení s domácími druhy. Přínosy mohou být nejen produkční a ekologické (zachování lesní biocenózy), ale i estetické, technické, krajinářské, půdoochranné, vodoochranné, rekreační, zdravotně hygienické, vzdělávací ap.

Existují však i hrozby, které jsou s využíváním introdukovaných dřevin spojeny. Nejzávažnější je invazní chování, příp. invaze na ně vázaných škodlivých organismů (houbových a hmyzích patogenů), jak lze v současnosti pozorovat u kloubnatky smrkové, voskovičky jasanové či plísně olšové, které napadají naše domácí druhy dřevin. Některé nepůvodní druhy jsou příčinou i řady dalších environmentálních a socioekonomických problémů, např. ohrožení lidského zdraví produkcí toxinů, alergenního pylu aj.

Důsledky rozhodování v rámci lesnického plánování se často projevují (pozitivně či negativně) až ve vzdálenějším časovém horizontu, a proto je třeba činnostem, ke kterým nepochybně patří i sestavování porostních směsí, věnovat pečlivou pozornost. Vždy je třeba respektovat genetický původ (provenienci) reprodukčního materiálu a specifičnost stanovištních podmínek v místě výsadby i s ohledem na předpokládaný postup klimatické změny.

Ekonomika je zřejmě nejvýznamnější příčinou, proč jsou v ČR stejně jako v jiných zemích introdukované druhy lesních dřevin dlouhodobě hospodářsky využívány. Pěstování některých druhů (např. douglaska tisolistá, ořešák černý) je již tradiční, spektrum se však s postupem času mění, mj. s ohledem na dynamické změny faktorů vnějšího prostředí, na které musí lesnictví reagovat. K základním nástrojům patří právě úprava druhové skladby lesních porostů za účelem zajištění jejich dostatečné odolnosti. Předpokládá se i širší uplatnění teplomilných dubů, které jsou na menší části území ČR autochtonní, takže se v jejich případě jedná spíše o podporu přirozené expanze.

Zachovaní existence lesa i na klimaticky nepříznivých stanovištích má vysoký ekonomický dopad, který zahrnuje udržení ekologické stability lesního prostředí, zachování biodiverzity a plnění celé řady dalších mimoprodukčních funkcí (ekosystémových služeb), především však i nadále umožňuje pokračování produkce obnovitelné dřevní suroviny.

Z hlediska trvale udržitelného lesního hospodářství může vyšší druhová variabilita v důsledku využívání vhodně zvolených introdukovaných druhů podle příslušných rozhodovacích kritérií přispívat mj. ke snížení nákladů na umělou obnovu lesa omezením potřeby opakovaných výsadeb (např. ceněná růstová schopnost dubu červeného ve srážkovém stínu Krušných hor).

Některé introdukované druhy (např. ořešák černý, cypřišek Lawsonův, pazerav sbíhavý, kaštanovník jedlý) mohou poskytovat ekonomicky velmi cenné sortimenty pro speciální využití. Jiné druhy mohou být zase hodnotné pro včelařství, obornictví či potravinářství (kaštanovník jedlý, dub cer, jeřáb oskeruše).

Katalog taxonů introdukovaných dřevin s potenciálem lesnického využití na stanovištích s nižší dostupností vláhy byl zpracován v rámci řešení výzkumného projektu GS LČR č. 15/2016 „Založení výzkumných ploch s introdukovanými dřevinami potenciálně odolnými vůči suchu v oblasti pahorkatin severní Moravy postižené chřadnutím smrku“.