Dává Iniciativa Evropské komise týkající se opylovačů naději?

V roce 2018 vydala Evropská komise Iniciativu EU týkající se opylovačů. Jedná se o dokument velmi zdařilý, který má jednu jedinou vadu. Opatření uvedená v příloze této iniciativy měla být prováděna do roku 2020. To se bohužel nestalo. Každopádně se aktuálně začíná něco dít, tak uvidíme, kam se to posune.

Ačkoliv se to na první pohled nezdá, všichni můžeme pro opylovače hodně udělat. V první řadě tím, že budeme vysazovat původní druhy, které mají přínos pro opylovače. Proto, aby nebylo potřeba nastudovat původnost druhů, před návštěvou zahradnictví, je vydáno opatření 9B) Komise prozkoumá možnost použití ekoznačky EU na produkty, které podporují ochranu opylovačů, jako jsou například směsi semen planě rostoucích květin, hrnkové rostliny pro opylovače a jiné příslušné zahradnické produkty.

Mezi hmyzí opylovače řadíme celý řád blanokřídlí, k němuž patří např. včely a čmeláci, dvoukřídlí (např. – vosičky). Dále mezi opylovače řadíme například motýly, některé brouky, dvoukřídlé a síťokřídlé. Další skupinou opylujícího hmyzu jsou vzácně i třásněnky. Poslední dobou se začíná konečně věnovat zasloužená pozornost volně žijícím opylovačům a rozbíhají se programy na jejich podporu. Včela medonosná (Apis mellifera) je již oficiálně brána jako hospodářské zvíře. Navíc Česká republika je jedním z „nejpřevčelenějších“ států v Evropě a nadměrné rozšíření včely medonosné ubírá potravu ostatním volně žijícím opylovačům.

Ve Velké Británii byla za účelem podpory volně žijících opylovačů zavedeno také několik značek.

Z hlediska udržitelnosti se v našich návrzích zeleně zaměřujeme výhradně na původní druhy poskytující nektar a pyl pro opylovače nebo-li tzv. divoké trvalky. Jejich nabídka na trhu je nedostatečná a obvykle se omezuje na malé rodinné bylinkové školky.

Podmínkou pro udělení jakéhokoliv štítku potvrzující vhodnost rostliny pro opylovače, by ale mělo být vypěstování rostliny v podmínkách ekologické produkce. Zahraniční studie prokázaly, že okrasné rostliny jsou ve velkých trvalkových školách ošetřovány směsí insekticidů a fungicidů a významná rezidua těchto chemikálií jsou stále přítomna v rostlinných tkáních, když se dostanou od pěstitelů a prodejců do zahrad. Často byly detekovány zejména neonikotinoidní insekticidy a fungicidy boscalid, spiroxamin a prochloraz (Lentola et al., 2017). Podmínkou nabízet rostliny prospěšné pro opylovače v biokvalitě zároveň splníme Opatření 7 týkající se omezování pesticidů.

Myšlenka odrazového můstku pro opylovače

Níže cituji odstavec uvedený na straně 4 v kapitole Úbytek přírodních stanovišť. Tento odstavec mě v iniciativě EU týkající se opylovačů zaujal nejvíce. Je to z důvodu, že vystihuje základní princip zakládání sadových úprav na projektech, kde naše firma poskytuje poradenství v oblasti udržitelnosti: „I když pro zdravé populace opylovačů je rozhodující úloha venkovských oblastí, roste současně význam městských a příměstských oblastí, které mohou posloužit k zachování jejich přírodních stanovišť. Veřejné i soukromé prostory, jako jsou parky, zahrady, zelené střechy a stěny, fungují jako útočiště pro opylovače a slouží jako „odrazový můstek“, který jim umožňuje se pohybovat a rozptýlit v urbanizovaných oblastech. Propojením na přírodní a polopřírodní oblasti na venkově, tak tyto prostory napomáhají tvorbě sítě přírodních stanovišť opylovačů v širším prostředí.“

Dobrým příkladem druhu, pro který je nutné vytvořit „odrazové můstky“ a tím docílit kratších vzdáleností, jsou včely samotářky. Ty potřebují v krajině vhodné biotopy pro hnízdění a dostatek potravních zdrojů v doletu od hnízda, což je maximálně několik set metrů. Na rozdíl od včely medonosné, která má běžně dolet 4-5 kilometrů. Proto je nutné na volně žijící hmyz zaměřit pozornost v mnohem větším měřítku, než bylo doposud zvykem.

U motýlů je situace o to složitější, že potřebují ke svému přežití kromě potravy ve formě nektaru pro dospělce také přítomnost živných rostlin na daném stanovišti. Když jsme před více než 10 lety začínali s návrhy sadových úprav zaměřených na podporu volně žijícího hmyzu a ptáků, ovlivnilo nás setkání s Martinem Němcem, který vytvořil brožuru Původní keře ČR a jejich využití v zahradách. Brožura původní keře ve svém obsahu vyzdvihuje význam dřevin pro poskytování potravy ptákům a vedle toho zdůrazňuje právě používání druhů, které slouží jako živné rostliny pro naše denní motýly.

Všechny certifikace udržitelnosti požadují, aby vysazené druhy rostlin byly přínosné, užitečné a prospěšné. Všemi těmito výrazy je možné přeložit anglické přídavné jméno „beneficial“, které je uvedené v požadavcích příručky pro certifikaci udržitelnosti BREEAM. Z hlediska přínosu pro opylovače je určitě nutné, aby rostlina poskytovala pyl, pak samozřejmě nektar a pokud se jedná zároveň o živnou rostlinu, myšlenka přínosu je jistě naplněna.

Průmyslové parky, které tvoří největší podíl našich projektů, jsou v tomto směru velmi vhodnými lokalitami. Průmyslové parky nabízí opravdu velké plochy zeleně, kde je možné vytvořit rozvolněnou až řídkou výsadbu dřevin, doplněnou o luční plochy. To je přesně ten typ ekosystému, kterého máme nedostatek.

Mnoho druhů původních keřů je vhodných pro krajinářské úpravy tohoto typu. Mezi nimi se najde až překvapivé množství živných rostlin pro motýly. Motýli se následně starají o to, aby byly jejich živné rostliny opyleny. Proto jejich vysazením nebo vysetím na zahradu přilákáte i dospělce, kteří Vám budou dělat při každé návštěvě radost.

U stromů je situace ještě jednoduší. Při využívání původních listnatých druhů stromů při výsadbách dochází k přirozenému doplnění živných druhů dřevin pro motýly do krajiny.

Vrba jíva (Salix caprea), která je vhodná i pro suší podmínky a která je zároveň dobře dostupná na trhu, se ale standardně v krajinářských návrzích nevyskytuje. Přitom její přínos pro časně jarní pastvu všech blanokřídlých, kteří se zrovna probrali ze zimního spánku, je klíčový. I motýli ji hojně navštěvují. Proto je předepsaná povinně na každý náš projekt. U včel samotářek jsou dokonce některé druhy, které jsou čistě specializované na pyl vrby jívy nutný pro zdárný vývoj potomků a přežití druhu v naší krajině. Jedná se například o hedvábnici jarní (Colletes cunicularius), pískorypku časnou (Andrena praecox) a pískorypku potulnou (Andrena vaga).

Co se týče živných rostlin pro motýly ze skupiny bylin a travin, nejlepším řešením je založit na pozemku květnatou louku s použitím původních druhů. Většina lučních směsí určených do krajiny obsahuje živné rostliny denních motýlů, některé dokonce označované univerzální živné rostliny. Toto označení se používá pro rostliny, na kterých může zdárně dokončit svůj vývoj více druhů motýlů a zároveň poskytují nektar pro dospělce. Jedná se zejména o štírovník růžkatý (Lotus corniculatus), čičorku pestrou (Securigera varia) a úročník bolhoj (Anthyllis vulneraria).

Do každé květnaté louky patří i traviny, na kterých se vyvíjí housenky většiny okáčů a některých soumračníků. Klíčové pro úspěšné dokončení cyklu vývoje hmyzu a pro motýly to platí dvojnásob, je odpovídající péče o zeleň, kam patří například mozaiková seč. V tomto směru jsou určitě velké rezervy i na projektech, které obdrží certifikát udržitelnosti.

Nemusíme mít všude úplně uklizeno. Někdy je nejlepší nedělat nic

Vždycky bude pro opylovače lepší zanedbaná údržba než nakrátko střižené trávníky a čisté obrubníky a lemy chodníků. V létě, kdy nastane delší období sucha, městské trávníky stále z většiny střižené na krátko rychle zaschnou. Lépe jsou na tom často zanedbané obrubníky, kde vyrůstají někdy méně vzhledné, ale nezřídka i celkem pěkné byliny, které jsou pro opylovače důležitou potravou. Často je to jediný zdroj potravy pro hmyz, který na okrasných zahradách nezřídka jen těžko hledá něco k jídlu. Ovšem pokud údržba nestíhá mít všechno posekané i v suché žluté trávě najednou krásně rozkvetou například čekanky obecné (Cichorium intybus).

Volně žijící opylovači jsou velmi výkonní v opylování

Stále více studií podává důkazy, že diverzita opylovačů je zásadní i v produkci plodin, jak pro kvantitu, tak pro kvalitu výnosu plodin. Reprodukční úspěch v přirozených rostlinných společenstvech pozitivně koreluje s funkční diverzitou opylovačů. Ukázalo se, že rostliny navštěvované funkčně různorodým společenstvím opylovačů produkují vysokou kvalitu a množství semen (Katumo et al., 2022). Příkladem může být srovnání chování divokých včel v ovocném sadu, kde vykazují menší preference hustoty květů ve srovnání s včelami medonosnými. Včely medonosné navštěvují květy pouze na hustě kvetoucích jabloních, zatímco divoké včely navštěvují květy na všech stromech v sadě. Lze říci, že včely samotářky nevykazují žádné zaujetí pro hustotu květů (Mallinger 2015). Dalším příkladem je zjištění, že v prostředí se silným větrem včely medonosné shánějí potravu ve spodních vnitřních částech stromů, zatímco divoké včely navštěvují květy ve vyšších částech korun (Brittain et al., 2013).

Ve městech nám tedy včely samotářky určitě budou velmi prospěšné na našich ovocných zahradách, ale největší potencionální přínos mají pro využití v ekologickém zemědělství. Včely samotářky jsou více efektivní opylovači než včela medonosná. Mnoho včel samotářek nedisponuje sběracím košíčkem, ale mají pylosběrný aparát na spodní straně zadečku a označují se proto tzn. břichosběrné. Patří mezi ně například čalounice, maltářky, zednice apod. Toto umístění pylosběrného aparátu vyžaduje poněkud odlišnou techniku opylování, než používají včely s košíčkem. Všechny břichosběrné včely po dosednutí na květ doslova plavou mezi pylovými tyčinkami a vyčesávají pyl z prašníků vrtivými pohyby zadečku, pyl pak ulpívá na hustých břišních kartáčích. Ve srovnání s nohosběrnými včelami, které mají košíčky, je tento způsob sběru méně efektivní, protože se zachytí méně pylových zrnek. Proto musí samice těchto břichosběrných druhů včel v průměru navštívit až desetkrát více květů. Tudíž břichosběrné včely jsou mnohem výkonnější opylovači.

V jarním období se v ČR podílí na opylování zemědělských plodin až 88 druhů včel samotářek. Druhy hnízdící ve dřevě jsou aktuálně zastoupené v malé míře z důvodu nedostatku příležitostí k hnízdění a také z důvodu převážně letní hnízdní aktivity. Z toho důvodu vznikla v roce 2021 Metodika podpory populací samotářských včel v agroekosystémech. Metodika obsahuje doporučená opatření na podporu samotářek v krajině a prezentuje nová zjištění o diverzitě samotářek a o potravních preferencích zednic.

Volně žijící opylovači jako přirození predátoři škůdců

Součástí Opatření 9 EU iniciativy je navýšit informovanost a povědomí veřejnosti o významu opylovačů společně s naléhavou potřebou okamžitě začít jednat ve prospěch opylovačů. Pro stále více druhů volně žijících opylovačů nám přibývá vědeckých důkazů o jejich prospěšnosti. Jedním z těchto druhů jsou pestřenky, na které se úmluva přímo zaměřuje v bodu 1B) Komise začne připravovat evropský červený seznam pestřenkovitých. Larvy pestřenek jsou známy svojí schopností spořádat opravdu velké množství mšic. Larva pestřenky rybízové (Syrphus ribesii) během svého vývoje zkonzumovala 209–262 mšic makových (Aphis fabae) střední velikosti. Menších mšic však larva spotřebuje mnohem víc. Jedna larva pestřenky hrušňové (Scaeva pyrastri) zkonzumovala za život 420 středně velkých mšic, ale až 820 drobných mšic.

Jak tedy přilákat dospělé pestřeny na zahradu, aby nakladly vajíčka mezi mšice? Pestřenky silně preferují žlutou barvu, a dokonce u některých vyvolává vrozenou reakci v podobě vysunutí sosáku směrem ke žlutému objektu. Z původních druhů je pro přilákání pestřenek vhodné vysadit hvězdnicovité rostliny, které mají žluté trubkovité květy úboru. Příkladem může být kopretina bílá (Leucanthemum vulgare), řimbaba chocholičnatá (Tanacetum corymbosum), nebo sedmikráska obecná (Bellis perennis).

Často právě na podporu sedmikrásek stačí nesekat trávník příliš často, aby mohly vykvést. Sedmikráska obecná je neuvěřitelný přeborník v délce kvetení. Doba květu sedmikrásky obecné je od února až do konce září. Pokud je teplý podzim i déle. Mezi časně jarní zástupce žlutých hvězdnicovitých patří například podběl lékařský (Tussilago farfara), který je jedním z prvních druhů rostlin, poskytujících na jaře nektar. Brzy z jara kvetou také žluté cibuloviny, která jsou velmi nenáročné a přitom opomíjené. Jedná se o křivatec žlutý (Gagea lutea) a křivatec luční (Gagea pratensis).

Zároveň není náhodou, že žlutá barva přítomná v květech patří mezi nejčastější nositele dobře patrných ultrafialových vzorů, které zvyšují atraktivnost květu pro opylovače a slouží jako vodítka ke generativním orgánům květu. Naopak na bílých květech nacházíme UV-absorpční pigmenty pouze výjimečně. V odborných kruzích panuje shoda, že rostliny původně využívaly flavonoidy a podobné UV-absorpční látky pro ochranu pylu nebo dalších částí květu, protože pigmenty pohlcující ultrafialové světlo chrání květ a jeho části před UV zářením, které může mít degenerativní účinky. Až následně se jejich opylovači citliví na UV světlo naučili podle takového znaku rozpoznávat rostliny s největším množstvím pylu. Tento signalizační systém může být narušen v případě používání kultivarů trvalek s jiným než původním zbarvením květů.

Je velmi málo studií, které hodnotí reakci opylovače na změnu, která nastala tvorbou kultivaru a která znatelně ovlivnila UV vlastnosti daného květu. Jeden takový průzkum proběhl na Old Dominion University v Norfolku ve Spojených státech. Studie byla zpracována pro jejich původní druhy třapatek: Rudbeckia hirta a R. fulgida (Horth et al., 2014).

Z hlediska morfologie, kromě barvy, opylovači upřednostňují rostliny s květenstvím, které má větší květní plochu oproti jednotlivým dílčím květům a samozřejmě je klíčová délka trubky ve vztahu k délce sosáku.

Nejdelší trubky z dvoukřídlých vyhledávají například dlouhososky. Naopak opylovači s krátkým sosákem jsou při směru nektaru omezeni na otevřené květy a na květy, které mají koruny s krátkými trubkami. Tomu vyhovují například miříkovité. Nejvíc kvalitního nektaru pro hmyz mají v květech druhy dvouleté. V této skupině rostlin máme k dispozici mnoho druhů, které se tradičně pěstují na zahrádkách. Jediné, co je potřeba, nesklidit rostliny hned v prvním roce a nechat napřesrok vykvést třeba jednu až dvě mrkve, petržele nebo pastiňáky. Další miříkovité druhy pěstované pro kuchyňské využití jsou například kopr, kmín, fenykl a libeček. Pokud je necháme vykvést, měli bychom je po odkvětu odstřihnout, tak aby se nemohla šířit jejich semena, protože řada těchto druhů je nepůvodní a i pokud jsou původní, tak se prodávají a pěstují ve formě kultivarů.

V souvislosti s miříkovitými je potřeba také zmínit otakárka fenyklového (Papilio machaon), protože miříkovité jsou jeho živnou rostlinou. K miříkovitým patří i náš původní bolševník obecný (Heracleum sphondylium), který je velmi vyhledáván opylovači pro svůj nektar. Není nutné si ho pořizovat na zahradu, úplně bude stačit, pokud se každý přesvědčí- při přípravě na ničení bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum), že si ho nespletl s bolševníkem obecným. Bohužel ve stylu honby na čarodějnice jsou často v dobré vůli lidmi ničeny populace bolševníku obecného úplně zbytečně. Tady je nutná osvěta úplně nejvíc.

Jak uzdravit půdu plnou pesticidů

Součástí Opatření 7 EU iniciativy jsou opatření, která mají omezit dopad používání pesticidů na opylovače. Některá rezidua i již zakázaných a nepoužívaných herbicidů a pesticidů jsou stále detekovatelná v zemědělské půdě. Jedná se například o organochlorované pesticidy. Důvodem je jejich velmi pomalý rozklad. Tyto látky mohou následně pronikat do zemědělských plodin, ale i do kvetoucího plevele, na který létají opylovači. Rezidua pesticidů se však do úlu mohou dostat i z jiných než zemědělsky obhospodářovávaných ploch. Podle Českého hydrometeorologického ústavu se vyskytují rezidua pesticidů v České republice jak v podzemních, tak i v povrchových vodách.

Při hodnocení vlivu pesticidů na včely se za nejnebezpečnější skupinu považují insekticidy, protože jsou určeny k hubení hmyzu, a proto ohrožují včely nejvíce. Analýzy pylu a medu však dokazují, že včely se při hledání potravy setkávají s mnoha dalšími druhy chemických látek. Ze 43 zjištěných účinných látek během let 2016 a 2017 bylo 13 látek (30 %) herbicidní povahy, 20 látek (47 %) fungicidní povahy, 6 látek (13 %) insekticidní povahy a v malém množství se vyskytly i akaricidy, léčiva, repelenty, a dokonce i nebezpečný konzervant potravin (celkem 10 %).

Jedním z přirozených způsobů sanace půdy je použití biouhlu. Díky pórovité struktuře má biouhel prokázané velmi vysoké sanační schopnosti. Biouhel může mimo jiné napomoci ke snižování bioakumulace těžkých kovů v rostlinách tím, že do své porézní struktury absorbuje těžké kovy, které následně nejsou pro rostliny dostupné. Výzkumy ukazují, že biouhel snížil množství chromu o 64 %, olova o 49 % a kadmia o 32 % v biomase rostlin. I ostatní těžké kovy byly pro rostliny méně přístupnější po použití biouhlu. Jejich nepřístupnost však nebyla tak výrazně omezena jako u výše vyjmenovaných těžkých kovů.

Na projektech usilujících o certifikát udržitelnosti jsou samozřejmě zakázány všechny produkty, které nesplňují podmínky pro použití v ekologicky obhospodařovaném režimu. Povoleny jsou pouze organická hnojiva, zejména kompost. Při výsadbách je navíc předepsáno použití biouhlu.

Navíc biouhel díky své porézní struktuře poskytuje vhodné prostředí, ve kterém zdárně prosperují všichni zástupci půdní mikroflóry. Přítomnost půdních mikroorganizmů je nezbytná pro dekompoziční a transformační procesy půdní organické hmoty, zejména pro transformaci uhlíkatých a dusíkatých látek v půdě. Dále má biouhel pozitivní stimulační vliv i na samotný kořenový systém rostlin. Aplikací biouhlu došlo ke zvýšení množství kořenové biomasy o 32 %. Kořenová plocha se zvětšila o 39 %, kořeny byly delší o 52 % a hlízek fixujících dusík bylo o 25 % více. Rostliny se silnějším a bohatším kořenovým systémem jsou pak schopné efektivněji čerpat živiny a vodu z půdy, jsou tedy méně náchylné vůči suchu a jiným extrémním klimatickým jevům.

Projekty průmyslových hal jsou také stále častěji stavěny v místech brownfieldů a bude tomu tak i do budoucna, což je dobře. Na těchto plochách je ještě důležitější využít sanační schopnost biouhlu při výsadbách. Přestože před realizací projektu dochází k sanačním opatřením, vždy se jedná pouze o snížení obsahu kontaminantů pod zákonem danou limitní úroveň. Pokud navrhujeme krajinářské úpravy v rámci průmyslového areálu s ohledem na co největší přínos pro opylující hmyz, snažíme se právě použitím biouhlu snížit obsahy kontaminantů na co nejnižší úroveň. Tím je podpořen nejen zdárný růst rostlin, ale také se omezen průniku kontaminantů do životního prostředí.

Jak bylo vysvětleno výše, opylovači potřebují zdravou a pestrou krajinu s dostatkem potravy a místa pro úspěšné hnízdění. Přímý vliv druhové pestrosti byl již spolehlivě prokázán na všechny druhy opylovačů, ať se jedná o včely, motýly, pestřenky, můry nebo mouchy. Bez vlivu jsou pouze vosy, které také můžeme počítat mezi opylovače. Pozitivní vztah druhové pestrosti na výskyt opylovačů byl zároveň prokázán pro všechny kategorie krajinného pokryvu (Kral-O'Brien et al., 2021).

Vědeckými experimenty s manipulací funkční diverzity rostlin a opylovačů bylo navíc prokázáno, že zvýšení funkční diverzity opylovačů následně zvýšilo druhovou bohatost rostlin v rostlinném společenství (Katumo et al., 2022). Funguje to bohužel oběma směry. Po čtyřletém vyloučení některých opylovačů z návštěv květin byl pozorován úbytek druhové bohatosti rostlin. (Bain et al., 2021) Toho jsme aktuálně svědky v naší krajině. Diverzita opylovačů tak může velmi silně určovat kvalitu zemědělského výnosu a tím i naši budoucnost. Proto se musíme snažit mimo jiné prostřednictvím krajinářských úprav poskytovat potravu pro tento užitečný hmyz.  

Zdroje literatury:
Bain J., Dickson R., Gruver A., Caradonna P., 2021: The effects of experimental floral resource removal on plant-pollinator interactions. bioRxiv. 2021-03.
Brittain, C., Kremen, C., Klein, A. M., 2013: Biodiversity buffers pollination from changes in environmental conditions. Global change biology, 19(2), 540-547.
Cayuela, M. L., Schmidt, H. P., Kammann, C., Hagemann, N., Leifeld, J., Bucheli, T. D., Sánchez Monedero, M. A., 2021: Biochar in agriculture–A systematic review of 26 global meta‐analyses. GCB Bioenergy, 13(11), 1708-1730.
Eeraerts, M., 2020: Pollination service to intensive sweet cherry orchards: local-and landscape-level drivers and functional importance of pollinator diversity (Doctoral dissertation, Ghent University).
Garibaldi L., Carvalheiro L., Leonhardt S., Aizen M., Blaauw, Brett R.B., Isaacs R., Kuhlmann M., Kleijn D., Klein A., Kremen C., Morandin L. Scheper J., Winfree R., 2014: From research to action: Enhancing crop yield through wild pollinators. Frontiers in Ecology and the Environment, 12(8), 439-447.
Horth L., Campbell L. Bray R., 2014: Wild bees preferentially visit Rudbeckia flower heads with exaggerated ultraviolet absorbing floral guides. Biology open, 3(3), 221-230. Hradská I., Naši opylovači aneb nejen včely mají zásluhy. Západočeská univerzita v Plzni, dostupné online z: https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/29374/1/Na%C5%A1i%20opylova%C4%8Di.pdf
Kral-O’Brien, K. C., O’Brien, P. L., Hovick, T. J., & Harmon, J. P., 2021: Meta-analysis: Higher plant richness supports higher pollinator richness across many land use types. Annals of the Entomological Society of America, 114(2), 267-275.
Katumo, D. M., Liang, H., Ochola, A. C., Lv, M., Wang, Q. F., Yang, C. F., 2022: Pollinator diversity benefits natural and agricultural ecosystems, environmental health, and human welfare. Plant Diversity, 44(5), 429-435.
Konvička M., Beneš J., Čížek L., 2005: Ohrožený hmyz nelesních stanovišť: ochrana a management. Sagittaria, Olomouc. Dostupné online z: http://www.lepidoptera.cz/publikace/kniha-ohrozeny-hmyz-nelesnich-stanovist-ochrana-a-management
Lentola A., David A., Abdul-Sada A., Tapparo A., Goulson D., Hill E. M., 2017: Ornamental plants on sale to the public are a significant source of pesticide residues with implications for the health of pollinating insects. Environmental Pollution, 228, 297-304.
Mallinger, R. E., Gratton, C., 2015: Species richness of wild bees, but not the use of managed honeybees, increases fruit set of a pollinator‐dependent crop. Journal of Applied Ecology, 52(2), 323-330.
Němec M., 2014: Původní keře v ČR a jejich využití v zahradách. Dostupné online z: https://www.puvodnikere.cz/kategorie/puvodni-kere/brozura-puvodni-kere-cr-a-jejich-vyuziti-v-zahradach/
Tučková D., 2019: Analýza vodných výluhů biouhlu pomocí separačních metod. Brno. Dostupné online z: https://theses.cz/id/i49rb3/. Diplomová práce. Vysoké učení technické v Brně. [cit. 2022-07-23]. Použité z Production of biochar from olive mill waste and remediation of heavy metal contaminated soil. Feeding knowledge. 2014. Dostupné online z: https://www.feedingknowledge.net/home/-/bsdp/5505/en_GB. [cit. 2019-05-04]
Wignall, V. R., Alton, K., Ratnieks, F. L., 2019: Garden centre customer attitudes to pollinators and pollinator-friendly planting. PeerJ, 7.
Online zdroje:
Evropská komise, 2018: Iniciativa EU týkající se opylovačů. Dostupné online z: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52018DC0395
Evropský účetní dvůr, 2020: Ochrana volně žijících opylovačů v EU — iniciativy Komise dosud nepřinesly výsledky. Dostupné online z: https://www.eca.europa.eu/Lists/ECADocuments/SR20_15/SR_Pollinators_CS.pdf
The Royal Horticultural Society, 2023: RHS Plants for Pollinators. Dostpné online z: rhs.org.uk/plantsforpollinators
American beautives native plant: About Us. Dostupné online z: https://abnativeplants.com/pages/about-us
Native plant project: About Us. Dostupné online z: https://nativeplantproject.com.au/about/
Kříženecká H., 2023: Blanokřídlí na louce nad skalami přírodní památky Baba v Praze 6. Dostupné online z: https://www.blanokridlivpraze.cz/aktuality/detail/?aktId=227
Patočková M., Němcová V., Vlková J., 2022: Jedy v potravinách, Ekonews. Dostupné online z: https://www.ekonews.cz/wp-content/uploads/ebook/e-book_pesticidy_jednostrany.pdf
Český rozhlas, 2014: Mouchy pestřenky likvidují mšice. Dostupné online z: https://dvojka.rozhlas.cz/mouchy-pestrenky-likviduji-msice-7512062
Ministerstvo životního prostředí, 2023: Příručka správného osvětlování. Dostupné online z: https://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/svetelne_znecisteni/$FILE/OPSZP-Prirucka_spravneho_osvetlovani_MZP-20230619.pdf
Kibblewhite M., 2020: Kontaminace půdy: znepokojující dědictví industrializace. Dostupné online z: https://www.prumyslovaekologie.cz/info/kontaminace-pudy-znepokojujici-dedictvi-industrializace
Stejskalová M., Kazda J., 2019: Nejčastější rezidua pesticidů v medu a pylu z lokalit s intenzivním hospodařením. Česká zemědělská univerzita v Praze. Dostupné online z: https://www.agromanual.cz/cz/clanky/ochrana-rostlin-a-pestovani/ochrana-obecne/nejcastejsi-rezidua-pesticidu-v-medu-a-pylu-z-lokalit-s-intenzivnim-hospodarenim
Plošek L., Elbl J., Kintl A., Záhora J., Přichystalová J., 2013: Mikrobiální parametry biouhlu a jeho vliv na půdní biotu, Mendelova univerzita v Brně. Dostupné online z: https://www.veronica.cz/soubory/Biouhel%202013/4_PLOSEK.pdf

---

reklama

---