Od pestrých závazků k pestré přírodě?

Postupující ztráta biodiverzity, to je téma, která by nás mělo také zajímat. Ilustrační snímek

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | a4gpa / Flickr.com

I přesto, že se mediální superstar roku 2020 stala ježatá koronavirová koule, naší pozornosti by neměla uniknout ani stále častěji zmiňovaná biodiverzita – respektive její postupující ztráta. Biodiverzita neboli biologická rozmanitost: variabilita organismů, rozmanitost druhů, genů i ekosystémů. Tedy pestrost života, která od nás dostává docela na frak.

Neviditelná ztráta

Nebezpečí pojící se s úbytkem biologické rozmanitosti spočívá v tom, že není na první pohled vidět. Však i klimatické změny jsme v České republice přehlíželi až do té doby, než některým z nás začaly vysychat studny. Úbytek biodiverzity naše životy také zdánlivě neohrožuje přímo a neprovází ho žádné dramatické živelné pohromy. Ve skutečnosti se může početnost populací různých druhů snižovat naprosto přirozeně, a navíc velmi pozvolna, takže si můžeme říkat, že se vlastně nic tak hrozného neděje. Nebo si nemusíme říkat nic, protože o tom jednoduše ani nebudeme vědět – nejenže skutečný počet všech druhů na Zemi přesně neznáme, většina z nich dokonce ani není vědecky popsána a určena a ani v ČR i přes dlouhodobě výbornou úroveň taxonomie biologové nepopsali všechny taxony. [2]

Jisté je, že vymírání druhů je v současné době natolik významné, že někteří uznávaní vědci dokonce hovoří o historicky šestém masovém vymírání, za které však nemohou geologické jevy či pád asteroidu jako u těch v dávné minulosti, nýbrž lidská činnost. [3]

I kdybychom se vzdali etického a hodnotového rámce a nesdíleli přesvědčení, že veškerý život je cenný sám o sobě a má smysl usilovat o zachování pestré přírody pro ni samotnou, nevyhneme se prosté skutečnosti: na biodiverzitě včetně dobře fungujících ekosystémů jsme bez nadsázky existenčně závislí – potravinově, hospodářsky, zdravotně – a jejich zhroucení by pro lidskou společnost mělo fatální následky. Pro fanoušky čísel tu máme i odhadované finanční ocenění přínosů soustavy chráněných území Evropské unie Natura 2000 na 200–300 miliard eur ročně [4]. Jen pro představu, jde téměř o roční rozpočet celé Evropské unie.

Evropská unie usiluje o „Navrácení přírody do našeho života“

Právě proto se tématem úbytku biodiverzity aktivně zabývá i Evropská unie. Podtitul nové Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, kterou představila Evropská komise v květnu 2020 a která je jedním z pilířů tzv. Zelené dohody pro Evropu, zní právě „Navrácení přírody do našeho života“ a symbolizuje právě onu všudypřítomnost biodiverzity v našich životech, kterou jsme dosud považovali za samozřejmou (nebo o ní spíše nevěděli) a na které jsme závislí.

Základem ochrany biodiverzity v EU zůstává kromě druhové ochrany a péče o ekosystémy soustava chráněných území, a to jak národní, tak i v rámci EU – tedy soustava Natura 2000. Ta se v ČR rozkládá přibližně na 14 % území a často se překrývá s národními kategoriemi zvláště chráněných území (jako jsou např. národní parky či chráněné krajinné oblasti).

Soustava chráněných území však není dostatečná a je potřeba zvýšit rozlohu i intenzitu ochrany a péče: jedním z cílů Strategie je tedy do roku 2030 v Evropské unii chránit až 30 % rozlohy pevniny (tedy minimálně o 4 % více než dosud) a 30 % mořských ekosystémů, mít pod přísnou ochranou 1/3 chráněných území a zajistit především jejich účinnou správu. Pro Českou republiku by to znamenalo zvýšit plochu zvláště chráněných území o 8 % [5]. Ta jsou sice základní kostrou pro ochranu přírody, ale pokud se nám nepodaří výrazněji změnit zemědělské a lesnické hospodaření, úbytek rozmanitosti přírody se nám zastavit nepodaří.

Součástí strategie EU pro ochranu biodiverzity je i plán na obnovu ekosystémů (zejména sladkovodních a lesních), podpora městské zeleně a regulace a odstranění invazních nepůvodních druhů. Podrobně se věnuje také situaci v zemědělství, které by mělo klást důraz vedle potravinové bezpečnosti na udržitelné postupy a zvyšovat podíl ekologického zemědělství.

Všechny přednesené cíle budou nejprve prodiskutovány s členskými státy a Evropským parlamentem a až postupně přetaveny do konkrétních legislativních návrhů. Strategii nyní projednává Parlament České republiky.

Že se přes dosavadní snahy nedaří zabránit ztrátě biologické rozmanitosti, potvrzuje také souhrnná zpráva o stavu přírody v EU (za období 2013–2018), sestavená ze zpráv jednotlivých členských států. Úbytek chráněných druhů a stanovišť se i přes dílčí úspěchy prokazatelně nedaří zastavit.

Zavázali jsme se, že se zavážeme

Když se z Evropy přesuneme o stupínek výš na úroveň globální, o biodiverzitě se diskutuje i na ní. Musíme zmínit Summit OSN o biodiverzitě, který se odehrál na konci září roku 2020. Vzhledem k takřka nulovému pokrytí českými médii, která jsou ponořena do nekonečného seriálu koronavirových opatření, jste o něm nejspíš ani neslyšeli.

Ve zkratce: světové politické špičky se (opět) shodly na závažném zhoršování stavu biodiverzity, které postupuje navzdory dosud přijatým opatřením a má vážné dopady na životy lidí na celé planetě. V tomto duchu řečnili rozliční státníci (včetně našeho premiéra Andreje Babiše) a slíbili napnout veškeré úsilí k zastavení úbytku biodiverzity do roku 2030. Mělo by být směřováno mj. ke vzniku nového globálního rámce ochrany přírody a jeho přijetí světovým společenstvím v roce 2021 na konferenci smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti. Mezi hlavní navrhovaná řešení patří proměna dnešního způsobu hospodaření zejména s půdou, udržitelné zemědělství a lesnictví či ozeleňování měst.

Své odhodlání státníci stvrdili podepsáním „Závazku politických vůdců přírodě“ (Leader’s Pledge for Nature), který na čtyřech stranách stručně formuluje jednotlivé cíle, k jejichž plnění se zavazují [6]. K dnešnímu dni se však k Závazku připojilo pouze 81 států, tedy méně než polovina členských zemí OSN, přičemž chybí podpisy významných globálních hráčů – jako jsou např. Čína, Indie, USA či Brazílie – tedy těch, které mají reálnou možnost ve světovém měřítku něco změnit. Zda je za uvedeným postojem určitý překryv s cíli Pařížské dohody či nedostatek konkrétních řešení a způsobů, jak jich dosáhnout, případně jiné důvody, je těžké určit.

Základem ochrany biodiverzity v EU zůstává kromě druhové ochrany a péče o ekosystémy soustava chráněných území. Ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | DaKaM / Wikimedia Commons

Příroda je jen jedna

Ukázat, že se ochrana přírody neodehrává jenom na papíře, a přispět ke zlepšení stavu biodiverzity a plnění dílčích cílů Strategie EU v oblasti biodiverzity se v České republice pokouší rozbíhající se projekt Jedna příroda, koordinovaný Ministerstvem životního prostředí. Dále se na něm podílí Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a z vědeckých partnerů Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, Ústav výzkumu globální změny Akademie věd ČR - CzechGlobe a Biologické centrum Akademie věd ČR. Zaměřuje se na zefektivnění péče o zvláště chráněná území, výzkum jejich přínosů lidem, posilování spolupráce s vlastníky a uživateli pozemků ve zvláště chráněných územích, a samozřejmě i na provádění managementových zásahů v terénu.

V ČR se jedná se o největší projekt v rámci Programu LIFE, což je další důležitý nástroj Evropské unie, který přispívá zejména k ochraně biodiverzity a klimatu a finančně podporuje vybrané projekty. Od vstupu do Unie jich v ČR proběhlo či stále probíhá již 24.

K naplnění některých cílů strategie EU ochrany biodiverzity má Česká republika docela blízko. Vyhlášení zvláště chráněných území na Soutoku Moravy a Dyje, v nejrozsáhlejších lužních lesích v ČR ohrožených nevhodným lesním hospodařením, je už snad na dohled (soutok.nature.cz). Nabízí se zakotvit ochranu nejcennějších vrcholových partií Krušných hor formou chráněné krajinné oblasti. Na druhou stranu tolik žádoucí změna zemědělského hospodaření je i díky odmítnutí zásadnější reformy Evropské zemědělské politiky v nedohlednu stejně jako v ostatních státech evropské sedmadvacítky.

Velké dohody, úmluvy a předsevzetí ovšem vždy zůstávají především gestem. K zachování přírody a jejích schopností poskytovat neoceněné přínosy nám všem (zemědělcům, vodohospodářům, obcím, rekreantům, sportovcům…) potřebujeme především naplňovat globální vize na nejnižší úrovni. Dnes uvedené východisko bez aktivní a oboustranně prospěšné spolupráce s vlastníky a hospodáři, ale i neziskovými organizacemi a obcemi stát sám zajistit nemůže.

[1]Legagneux et al. (2018): Our House Is Burning: Discrepancy in Climate Change vs. Biodiversity Coverage in the Media as Compared to Scientific Literature. Front. Ecol. Evol. 5:175.
[2] Brendan B. Larsen et al, Inordinate Fondness Multiplied and Redistributed: the Number of Species on Earth and the New Pie of Life, The Quarterly Review of Biology, 2017.
[3] Globální hodnotící zpráva o biologické rozmanitosti a ekosystémových službách IPBES, 2019.
[4] European Commission: The Economic Benefits of Natura 2000, 2013.
[5] Pešout, Pavel: Navrácení přírody do našeho života. Ochrana přírody, 4/2020.
[6] Convention on Biological Diversity: Leader’s Pledge for Nature, 2020.