https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/popelka-v-ceske-kotline
reklama
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Popelka v české kotlině

31.10.2023 06:33 | PRAHA (Ekolist.cz)
Odkalovací nádrže popílku a zatopené těžebny – tyto lokality si jsou kupodivu velmi podobné vysokou biologickou rozmanitostí.
Odkalovací nádrže popílku a zatopené těžebny – tyto lokality si jsou kupodivu velmi podobné vysokou biologickou rozmanitostí.
Rozsvítit si pouhým zmáčknutím vypínače nebo zatopit v celém bytě pomocí jednoho tlačítka už je pro nás taková samozřejmost, že ani nepřemýšlíme, odkud se k nám elektřina dostává. Z pohledu výroby elektřiny jsou v České republice tepelné elektrárny, spolu s jadernými, těmi nejdůležitějšími. Popílek, který v tepelných elektrárnách zůstává po spálení uhlí, je zachytáván a ukládán na odkalištích. Kdo by si myslel, že v takovém prostředí nic nepřežije, tak by se mýlil. Biodiverzitu těchto sedimentačních nádrží studovaly výzkumné týmy Roberta Tropka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a Biologického centra AV ČR a Davida Boukala z Jihočeské univerzity. Jejich objevy mění dosavadní pohled na ochranu biodiverzity.
 
Dříve se popílek vznikající spalováním v tepelných elektrárnách zachycoval do směsi s vodou, ze které poté sedimentoval v k tomu určených odkalovacích nádržích. Díky novým technologiím je ale nyní možné zachytávat popílek i suchý a využití má například ve stavebnictví. Odkaliště popílku tak ztratila smysl a jsou postupně rekultivována.

To se na první pohled zdá správné, ale aby to bylo možné posoudit, je potřeba se podívat na biodiverzitu v již zmíněných sedimentačních nádržích. Již dříve totiž bylo zjištěno, že mají funkci sekundárních útočišť pro některé ohrožené druhy suchozemského hmyzu. Toto velmi neobvyklé uměle vzniklé prostředí je totiž obýváno mnohými ohroženými druhy, jejichž přirozené prostředí, jako jsou písčiny či slatiniště, z české krajiny téměř zmizelo, nebo bylo nenávratně pozměněno přísuny živin a dalších chemikálií ze zemědělství a rybářství. Naopak je tedy na zvážení, zda bychom neměli popílkoviště chránit.

K prohloubení našich znalostí o biodiverzitě odkališť popílku se tentokrát vědci zaměřili na vodní ekosystémy odkalovacích nádrží, ve kterých vůbec poprvé podrobně studovali výskyt ryb, bezobratlých živočichů, rostlin a fytoplanktonu (řas, sinic a podobných organismů). Aby výsledky uvedli do širšího kontextu, srovnali vědci biodiverzitu v popílkových lagunách se zatopenými pískovnami a dalšími těžebnami, které jsou dobře známé vysokou biodiverzitou sladkovodních organismů, včetně řady ohrožených druhů.

Běžným obyvatelem sedimentačních nádrží byl například tento zranitelný druh chrostíka, Agrypnia pagetana.
Běžným obyvatelem sedimentačních nádrží byl například tento zranitelný druh chrostíka, Agrypnia pagetana.

A na co přišli? Tyto dva typy lokalit se nijak výrazně nelišily ani ve své biologické rozmanitosti, ani ve svém ochranářském potenciálu. V popílkových lagunách se hojně vyskytovaly druhy ze slanisek, mokřadů a obecně z oligotrofních vod (s nízkým obsahem živin), které v dnešní přehnojené krajině již téměř nenajdeme. V sedimentačních lagunách bylo nalezeno 15 ohrožených druhů, z nichž některé dokonce chyběly v zatopených těžebnách. To že se zde vyskytovaly ve větších počtech znamená, že jde o stabilní populace, a ne o nějaké náhodné tuláky.

Jak je ale možné, že se v popílkových lagunách nachází tolik organismů, když je v nich často zvýšená koncentrace některých těžkých kovů? Vědci to vysvětlují tím, že tyto kovy se v popílku často vyskytují v biologicky nedostupné formě a jejich množství je stále daleko pod hranicí, která by zjištěné organismy ohrožovala. Spousta z nich, například některé druhy bezobratlých živočichů, má ještě ke všemu adaptace, díky kterým se s těžkými kovy dokáží vypořádat. Těžké kovy totiž mohou představovat jakési síto, kterým prošly jen tolerantnější druhy.

Popílková odkaliště a zatopené těžebny se tedy mírně lišily ve složení organismů, které je osídlily. Těžké kovy v tomto rozdělení mohou hrát roli, jejich vyšší koncentrace ale stanoviště nedělá nutně neobyvatelným, a to dokonce ani pro jinak ohrožené druhy. Toto důležité zjištění je nyní potřeba zohlednit v praxi. Vědci již v předchozích studiích popsali, jak by měla být suchozemská stanoviště na popílkovištích v budoucnosti obnovena, tak aby byla zohledněna jak rizika pro okolní prostředí, tak jejich potenciál pro ochranu ohrožených druhů. Velmi podobné postupy je možné aplikovat i na vodní prostředí odkališť. Mimo jiné je u nich potřeba zabránit větrné erozi a úniku kontaminované vody do okolí zajištěním uzavřeného koloběhu vody. Jinak je ale dobré nechat v rámci ekologické obnovy co největší prostor přírodním procesům.

Nenechme se tedy zmýlit. Stejně jako se z nenáviděné Popelky nakonec stala princezna, původně odsuzovaný popílek z uhelných elektráren se ukázal být v našich ekosystémech přeci jen důležitý.

Kolar V., Chmelová E., Bílková M., Borovec J., Carreira B.M., Černý M., Ditrich T., Horká P., Hrivniak L., Hrubý F., Jan J., Landeira-Dabarca A., Lepšová-Skácelová O., Musilová Z., Otáhalová Š., Poláková M., Polášková V., Sacherová V., Špaček J., Sroka P., Vebrová L., Boukal D.S., Tropek R. (2023) Muddying the unexplored post-industrial waters: Biodiversity and conservation potential of freshwater habitats in fly ash sedimentation lagoons. Science of the Total Environment 900: 165803. https://doi.org/10.1016/j.scitotenv.2023.165803


reklama

 
Další informace |
Článek je přejatý z webu Přírodovědecké fakulty.
foto - Leštinová Eliška
Eliška Leštinová
Autorka je redaktorkou webu Přírodovědecké fakulty.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (8)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

DM

Dalibor Motl

31.10.2023 07:55
No a díky zatracené sukcesi a technologickým změnám v lapání popílku teď ropáci nemají kde žít :(
Odpovědět
IP

Ivo Přikryl

31.10.2023 13:43
Problém s popílkovišti je, že nemají vlastní zdroj vody. Někde je hladina i vysoko nad okolním terénem. Po skočení jejich funkce by se musela čerpat. I kdyby se dala voda doplňovat z nějakého toku samospádem, neprojde to. Popílkoviště (pokud se neplaví do nějaké jámy) jsou stavby a musí být udržovány, aby byly bezpečné. To nikdo zadarmo ani zalevno dlouhodobě dělat nebude. Smiřme se tedy se zajímavým poznáním před koncem jejich existence. Aspoň ta suchozemská rekultivace by tak měla být provedena citlivě s maximální podporou biodiverzity a vybraných ohrožených druhů.
Odpovědět
HH

Honza Honza

1.11.2023 06:43
na tomto článku je vidět celá problematika rozhodování v ekologii, umět posoudit priority. Ekologové se zcela jednostranně zaměří na jednu věc (tak jako pro profesora ve škole je nejdůležitější jeho obor), nedokážou posoudit priority, nedokážou vytvořit harmonogram těch nejméně škodlivých a tím nejefektivnějších postupů, nakonec bojují proti všemu- stávají se sektářskou, fanatickou, protispolečenskou skupinou. Každá činnost vytváří neekologické odpady a postižení přírody. Z jádra je jaderný odpad, z plyn. elektráren CO2, z fotovoltaiky zátěž těžby kovů aj. surovin, baterie. Nejhorší pro přírodu je nerecyklovatelný odpad, krátká životnost zařízení, nutnost jejich neustálé obnovy, zpracování, recyklování, těžba dalších nových surovin, jejich doprava = vždy je příroda výrazně poškozena. Fotovoltaika i elektroauta mají životnost krátkou, proto celkově škodí přírodě více i když zdánlivě neprodukují škodliviny.
Topení dřevem otravuje ovzduší, produkuje CO2 a vytváří popílek, ale je to nejekologičtější postup: dřevo je přírodní fotovoltaika z přírodních surovin (i CO2 bere z přírody, žádný nový CO2 neprodukuje), popel ze dřeva je hnojivo a vliv emisí ve vzduchu např. na rakovinu plic není prokázaný, je zanedbatelný např.proti plastům, které jsou všude a budou brzy součást každé živé buňky. Produkce dřeva podporuje zalesnění a les spolu s vodou je jediný stabilizátor celé přírody, bez lesa nyní k a ž d á krajina vysychá a umírá (a to na celém světě: i oblasti, které dříve bez lesa prosperovaly: stepi, polopouště se svojí biodiverzitou, odlišnou od jiných oblastí, nyní bez lesa umírají). Dřevo je zároveň nejekologičtější a nejefektivnější baterie bez všech chemikálií, kovů, plastů, energii zachycenou v létě poskytuje v zimě, to žádná umělá baterie zatím neumí, proto význam fotovoltaiky pro energetiku je sporný.
Proto boj proti topení dřevem = boj proti přírodě.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

1.11.2023 08:44 Reaguje na Honza Honza
Je to příznak toho, že v české přírodě nejvíce chybí vypasené stepi a rozdupané písčiny. To se pak těm kriticky ohroženým organismům musí hodit místo přesypu i smradlavý popílek.
Odpovědět
HH

Honza Honza

1.11.2023 14:25 Reaguje na Slavomil Vinkler
hlavně aby se z rozdupané písčiny nevyvinula mongolská duna ohrožující vesnici
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

1.11.2023 18:10 Reaguje na Honza Honza
No ty laguny nahoře jsou proto, aby se neprášilo.
Takže pokud se budou doplňovat, halda se nepřestěhuje.
Odpovědět
VK

V. Kolar

2.11.2023 17:12 Reaguje na Slavomil Vinkler
nesmrdí :-)
Odpovědět
VK

V. Kolar

2.11.2023 17:12 Reaguje na Honza Honza
Já uplně nevím k čemu píšete, možná nejprve začněte tím, co je to ekologie a čím se zabývá https://cs.wikipedia.org/wiki/Ekologie
Mno a ten článek není o dřevě a ani o lese ... Jinak zarůstání lesem a hromadné vysazování stromů není ideální hlavně pro biodiverzitu, ale na to už tu bylo taky několik článků :-).
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist