https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/potravinovy-les
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Potravinový les

11.4.2020 03:38 | PRAHA (Pražská EVVOluce)
Plody potravinového lesa budou čekat spíš až na vaše potomky. Vás čeká jen hledání správné cesty a učení se z vlastních omylů.
Plody potravinového lesa budou čekat spíš až na vaše potomky. Vás čeká jen hledání správné cesty a učení se z vlastních omylů.
Licence | Volné dílo (public domain)
O potravinových či jedlých lesích se poslední dobou hovoří hodně. Mnozí si nesprávně ztotožňují jedlý les s přírodní zahradou či zahradou ponechanou svému vývoji s minimálními zásahy člověka. To není jedlý les, to je zahrada, která pustne.
 

Když se v polovině 70. let minulého století Geoff Lawton (*1954), dnes považovaný za jednu z předních postav permakulturního designu, vydal na svůj první výlet mimo rodnou Anglii, zamířil do Maroka. Netušil, že to, co potká mimo tehdy obvyklé turistické trasy, změní jeho život.

Hned první cesta mimo rodnou Anglii mu změnila život. Geoff Lawton.
Hned první cesta mimo rodnou Anglii mu změnila život. Geoff Lawton.
Foto | BonnieFreibergs / Wikimeda Commons

Na radu místních vyrazil suchým pouštním údolím do osady jménem Inraren, které místní říkali Rajské údolí. Uprostřed vyschlých úbočí hor objevil šťavnatý, zelený les. Při bližším pohledu ale nešlo o obyčejný les – ve stínu datlovníků rostlo nečekané množství stromů, lián, keřů, bylin a dalších rostlin, které prakticky všechny byly jedlé. Nalezli byste tu banány, tamarind, pomeranče, fíky, kvajávu, citróny, granátová jablka, moruše, kdoule, vinnou révu, několik druhů skořápkovin. Na travnatých plochách pod olivovníky a argániemi se pásly uvázané ovce, na stromech hřadovaly slepice. Na celkové rozloze necelých třiceti hektarů v lese hospodařilo na osm set lidí, kterým les poskytoval téměř veškerou obživu. Tito lidé byli pevnou součástí malého ekosystému, který Lawton popsal jako „prastarý organismus“, a byli podmínkou jeho fungování. Nestáli nad ním. Byli jeho součástí.

Nikdo nebyl schopný říci, jak je les starý, bezesporu to bylo ale stovky let. Péče o les se předávala jako kulturní tradice z generace na generaci, stejně jako si místní ptáci předávají specifické dialekty zpěvu.

Lawtona tento úkaz tak ohromil, že se v následujících letech a dekádách stal průkopníkem designu potravinových lesů a vedle ekologa a biogeografa Billa Mollisona, se kterým začal úzce spolupracovat, se stal průkopníkem permakultury, tedy dlouhodobě udržitelného zemědělství, jehož pevnou součástí se koncept jedlého lesa stal.

Tématu lesa se věnuje aktuální číslo magazínu Pražská EVVOluce. Stáhněte si ji hned, je zdarma.

Jak jedlý les vznikl? Nevíme to přesně. Dost možná prostě tak, že lidé vylučovali semena rostlin, které konzumovali, poblíž svých sídel, případně si tyto rostliny aktivně přibližovali. A jako v případě lidí z marockého Rajského údolí ve snaze co nejlépe napodobit strukturu lesa začali postupně doplňovat další druhy, a to i ze stále vzdálenějších oblastí, obchodem či výměnou. V případě marockého potravinového lesa lze za všechny exoty zmínit jihoamerickou kvajávu nebo banány, původně z jihovýchodní Asie.

Jak se pozměněné prostředí zahušťuje a pokusem a omylem vznikají nová účelná spojenectví druhů (živočišných i rostlinných), druhy, byť třeba původní, avšak pro člověka neužitečné, pomalu mizí. Spolu s rostlinami přichází i živočichové, kteří jsou si s rostlinami vzájemně prospěšní. Drůbež se skvěle hodí k likvidaci hmyzích škůdců a roztočů, přežvýkavci zase dokážou držet na uzdě náletové stromky atp.

A z tohoto uměle vytvořeného ekosystému začíná profitovat i člověk, pokud si osvojí základní praktiky, které pomáhají lesu jakožto stabilnímu, v co největší možné míře uzavřenému celku. Čím je les starší, tím je stabilnější, odolnější vůči okolním změnám a z hlediska člověka vyžaduje stále menší péči, jednak tím, že si lidé osvojují stále účelnější a méně náročné praktiky údržby lesa, jednak také proto, že komplexní ekosystém, v němž má každý prvek minimálně jednu „zálohu“, která je schopná alespoň částečně převzít jeho funkci, ožívá do značné míry vlastním, byť ne vždy zcela zamýšleným životem.

Kvajáva je ovoce stromu kvajáva hrušková, pocházejícího z Jižní Ameriky, kde jsou tyto plody velmi oblíbeným ovocem.
Kvajáva je ovoce stromu kvajáva hrušková, pocházejícího z Jižní Ameriky, kde jsou tyto plody velmi oblíbeným ovocem.

Oproti klasickému zemědělství má potravinový les řadu nevýhod. Tou hlavní je, že pokud jej založíte, velmi pravděpodobně se nedožijete jeho plného fungování. Bývají také vázány na sepjaté, menší komunity a jsou nezřídka držené, pokud ne přímo v cíleném utajení, tak alespoň pro vnější svět nepříliš viditelně. A pak lidské praktiky spojené s péčí o konkrétní potravinový les jsou vázány na určité místo v určitý čas a přenositelné jsou jen ve velmi hrubých obrysech, pokud vůbec.

Doslova transgenerační časová měřítka, časová, geografická i topografická situovanost a bez předchozí zkušenosti a tradice těžko uchopitelná ekologická komplexnost potravinového lesa tak na mnoha místech vedla k tomu, že ty již existující byly nahrazovány jednoduššími, často krátkozrakými formami zemědělské produkce. Tak například Lawtonův marocký les je utlačován plantážemi datlí, citrusů, argánie a dalších plodin a co hůř – od té doby, co se Rajské údolí stalo turistickým cílem, začala fungovat elektřina, objevil se vodovod a potřeba kupovat si nové konversky a mobily (na které se nejsnáze vydělá právě v turistickém průmyslu či produkcí arganového oleje, nikoliv však téměř posvátnou péči o jedlý les), populace žijící z tohoto malého Edenu stárne a nelze vyloučit, že jednoho dne zcela vymizí. Spolu s ní i jedlý les.

Situace může vypadat beznadějně, ale možná není třeba propadat panice, nebo alespoň ne zcela. V poslední době se například stále častěji hovoří o agrolesnictví, způsobu péče o zemědělskou či lesní půdu, jehož cílem není jenom maximalizace výnosu, ale nese v sobě i ideu udržitelnosti. Agrolesnické systémy sice obvykle nebývají a zatím ani nemohou být tak komplexními ekosystémy jako například Amazonie, na druhou stranu jde o jistý krok směrem k udržitelnosti. Avšak o tom, zda jsou tyto systémy životaschopné a zda například mohou pokrýt zvyšující se nároky rostoucí lidské populace, se vedou diskuze. Skutečnost, že marocký Eden při svých 30 hektarech uživí 800 lidí, by snad dávala jistou naději.

Zakládání potravinových zahrad se dnes stalo módou a nejsem si osobně jist, zda se o tom spíše víc nemluví, než že by se to dělalo. Časová náročnost, frustrace z opakujících se neúspěchů, nemluvě o nemalém penzu odborných znalostí z řady oborů nezřídka zchladí původní nadšení.

Pěstování rajčat v zástinu ořešáků na zemědělské usedlosti Terres de Roumassouze.
Pěstování rajčat v zástinu ořešáků na zemědělské usedlosti Terres de Roumassouze.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Aleš Erber

I náš spolek Pastvina v roce 2019 podnikl s podporou ministerstva životního prostředí první kroky k založení toho, čemu eufemisticky říkáme „jedlý les“, či spíše při rozloze kolem 8 000 m2 „jedlý remízek“. Jako iniciátor tohoto podniku jsem si více než bolestivě vědom řady úskalí, která to s sebou nese. Původní výsadba více než 400 jedlých stromů a keřů může padnout za oběť suchu, ovcím, přemnožené drůbeži, vandalům a daleko nejpravděpodobněji prostému nezájmu členů spolku, kteří po počátečním nadšení z vidiny tun čerstvého ovoce a zeleniny zjistí, že si na první ovoce budou muset ještě nějaký pátek počkat, byť péči bude remízek vyžadovat stále.

Bez komunity, ideálně sahající napříč generacemi, totiž není ani potravinový les. Jsem si také vědom, že i pokud se podaří všechny možné disbalance a katastrofy překonat, nedožiju se s největší pravděpodobností takového stavu lesa, v jakém bych si jej přál vidět.

Příklady dobré praxe z celého světa však ukazují, že to má cenu. Ve stopách Geoffa Lawtona, který se nyní s překvapivou úspěšností zabývá designem permakulturních projektů v extrémních podmínkách, od Jordánska až po vysychající oblasti Číny, kráčí stále více lidí. Budoucnost těchto projektů je nejistá, ale dovolím si na závěr citát mnou tak oblibovaného Mičurina: „Neúspěch není hanbou, hanbou je strach z pokusu.“


reklama

 
Další informace |
Článek je převzatý z magazínu Pražská EVVOluce.

foto - Stella Marco
Marco Stella
Autor je zahrádkář, antropolog a historik přírodních věd.
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (20)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Karel Zvářal

Karel Zvářal

11.4.2020 09:09
Moc hezký článek. Jak vidno, les uživí nejen zvěř, ale i tvora z nejmoudřejších. Jestli zcela, tak je to úžasné, předpokládám však, že mouku a pod. dovážejí. Navíc pravděpodobně bez chem. vstupů. Přitom není třeba nic mýtit a vytvářet tepelné ostrovy, záhony jsou v polostínu. Řek bych, že takové hospodaření má svou budoucnost.
Odpovědět
RV

Richard Vacek

11.4.2020 12:06
Situoval bych to do období mezi sběrače kořínků a trojpolní systém. Ale jako koníček to je zajisté lepší, než chodit do hospody.
Odpovědět

Jan Šimůnek

11.4.2020 13:11
Problém je, že výživa obyvatelstva v technologicky orientovaném státě se takto řešit nedá. Bude to fungovat jen v oblastech s velmi řídkým osídlením, kde místní žijí "z ruky do huby".
Opět stačí blbá trojčlenka na to, aby člověk konstatoval, že pro 10 a něco milionů obyvatel by území našeho státu řádově nestačilo.
Odpovědět
PD

Petr Dvořák

12.4.2020 22:10 Reaguje na Jan Šimůnek
Opravdu?
Odpovědět

Jan Šimůnek

13.4.2020 14:00 Reaguje na Petr Dvořák
Je to extenzívní pěstování. V našich zeměpisných šířkách je navíc menší příkon sluneční energie (opět větší nároky na plochu).
Odpovědět

Jan Šimůnek

13.4.2020 14:03 Reaguje na Petr Dvořák
Je to extenzívní pěstování. V našich zeměpisných šířkách je navíc menší příkon sluneční energie (opět větší nároky na plochu).
Odpovědět
PD

Petr Dvořák

13.4.2020 16:57 Reaguje na Jan Šimůnek
když dám do té trojčlenky čísla z ćlánku..
Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

11.4.2020 19:12
"Schodek agrárního zahraničního obchodu dosáhl přes 40 miliard korun. Podle Zemědělského svazu se tak ukazuje závislost Česka na zahraničních výrobcích. Saldo bylo naposledy kladné v roce 1993. Od té doby je bilance v minusu.
Nejhoršího výsledku, jak je v posledních letech zvykem, bylo dosaženo u masa. Tady činí záporné saldo 23 miliard korun, což je 60 procent celkového záporného salda agrárního zahraničního obchodu.

Špatný výsledek je u mléka, a u zeleniny, kde z vlastní soběstačnosti stačíme vyprodukovat pouze 35 procent.Peníze utíkají z republiky, vyveze se živé zvíře nebo syrové mléko, tam se z toho udělá masná konzerva nebo jogurt, a ten je následně dovezen k nám zpátky. Agrární zboží loni nejvíce směřovalo na Slovensko (21,8 procenta), do Německa (19,7 procenta) a do Polska, hlavními odběrateli mimo EU jsou Rusko, Japonsko, Čína, Turecko nebo USA.

Naopak do ČR nejvíce míří dovozy z Německa (21,6 procenta) a Polska (16,9 procenta), dále pak z Nizozemí, Slovenska a Španělska, ze zemí mimo EU jde o Čínu, Turecko, USA nebo Norsko."
===========================================
Shrnuto a podtrženo, konvenční soběstačnosti bychom v pohodě dosáhli, kdyby naši zemědělci dostávali od státu stejnou podporu jako mají ve Francii,
Německu,Španělsku...

Agrolesnictví by mělo mít podstatně výraznější podporu od státu - kdo má zájem - http://agrolesnictvi.cz/
Odpovědět
RV

Richard Vacek

11.4.2020 19:52 Reaguje na Miroslav Vinkler
Teď je pandemie, tak se mělo okamžitě zvýhodnit osazení polí potravinami, popřípadě krmivem pro zvířata, protože kdo ví, jestli bude možno vše potřebné nakoupit jinde.
Ale v klidných dobých je lepší peníze vydělávat jinak než zemědělskou produkcí.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

11.4.2020 20:52 Reaguje na Richard Vacek
Nechci vám sahat do svědomí, ale nebyl jste to náhodou vy, kdo vehementně prosazoval myšlenku skoro vše koupit v zahraničí? Už vidíte, jak krátkozraké je vaše uvažování? A tohle ještě nic není, to je jen slabý odvar, možná bude zelenina stát hodně, ale pro mě za mě ať stojí kilo cibule klidně sto korun, alespoň si lidé začnou zemědělců vážit.
Odpovědět
VN

Václav Neguš

11.4.2020 23:08 Reaguje na pavel peregrin
a tento stav se zřejmě nedá změnit(snad nová revoluce?),ale dokud budou mít lidé co jíst,nikdo nebude mít zájem o změnu. Proč vlastně byly dotace nastaveny tak drasticky nerovnoměrně(západ - východ),národní i evropské ?
Odpovědět
pp

pavel peregrin

12.4.2020 13:06 Reaguje na Václav Neguš
Protože Západ si potřebuje odbýt vlastní zemědělskou produkci a na země z východního bloku zvysoka ser.e. Kromě Polska, kde v agrárním sektoru zůstalo pracovat velké množství potencionálních voličů a tak Polsko zaujímá vyjímečnou pozici.
Odpovědět
VN

Václav Neguš

11.4.2020 23:08 Reaguje na pavel peregrin
a tento stav se zřejmě nedá změnit(snad nová revoluce?),ale dokud budou mít lidé co jíst,nikdo nebude mít zájem o změnu. Proč vlastně byly dotace nastaveny tak drasticky nerovnoměrně(západ - východ),národní i evropské ?
Odpovědět
RV

Richard Vacek

12.4.2020 02:31 Reaguje na pavel peregrin
Máte pravdu, že zemědělskou produkci u vyspělé země pokládám za nedůležitou. A to proto, že vyspělá země není schopna téměř nic vypěstovat bez dotací a intenzivním zemědělstvím si poškozuje krajinu. Soustředění se na obory, kde vyspělá země dosahuje lepších výsledků, vede k rychlejšímu zbohatnutí společnosti, která pak má více zdrojů, které může přesměrovat na řešení případných krizí. Vidím to i při dnešní pandemii 1/ pro USA není problém přeplatit ostatní země při nákupu zdravotního materiálu z Číny 2/ pro USA není problém uvolnit prostředky (dotace) pro přesměrování jejich zemědělství na pěstování potravin 3/ pro USA není problém přesměrovat bohaté vnitřní zdroje do produkce vlastního zdravotního materiálu.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

12.4.2020 13:09 Reaguje na Richard Vacek
No, situaci v USA se neodvažuji hodnotit, myslím, že zaděláno na slušné problémy mají znamenitě. Ale vyspělé země hospodaří s dotacemi v podstatě všechny, je to v rámci udržení zdání levných potravin pro všechny a obyvatelstvo těchto zemí většinou rozchcapeností neví, co by.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

15.4.2020 07:31 Reaguje na Miroslav Vinkler
Shrnuto a podtrženo, konvenční soběstačnosti bychom v pohodě dosáhli, kdyby naši zemědělci dostávali od státu stejnou podporu jako mají ve Francii,
Německu,Španělsku...

Ovšem potom by se museli chovat jak těchto zemích. Vy ale sám kritizujete, že naši zemědělci zemi ničí. Máme největší nečleněné plochy polí, největší průmyslově-zemědělské komplexy (ve státech EU jsou dotace většinou zastropované na 100 ha), největší pole s řepkou i možná s kukuřicí pro bioplynky a pak se nemůžeme divit, že nemáme produkci potravin.
To není tím, že nám EU platí málo, ale tím, že se sami chováme jako idioti a volíme si devastatci celé země přímo ve volbách.
Odpovědět
JD

Jindřich Duras

12.4.2020 12:05
A jsme u jádra věci. Záleží na kultuře té které komunity. Kultuře jako způsobu života a nazírání světa. A kultura rychlé spotřeby a záplavy nových a nových věcí je ďábelsky přitažlivá. Ovšem návrat ke kultuře rovnováhy, skromnosti a sounáležitosti se širším (polo)přírodním systémem není atraktivní pro každého. Závislost na světě věcí a jejich spotřeby je fatální, jak vidno z mnohých příkladů...
Děkuji autorovi za výborný článek.
Odpovědět
MK

Majka Kletečková

13.4.2020 15:36
Článek jsem si přečetla s velkým zájmem. Raduji se z naděje na další "pozitivní ostrůvek" v ČR. Konkrétní příklad v našich podmínkách snad inspiruje další, aby se o něco podobného také pokusili. Díky podobným ostrůvkům se zvýší pestrost okolí a to bude ku prospěchu lepšího zdravotního stavu prostředí u nás. Každá kapka v moři se počítá, a i když několik kapek neznamená celý oceán, jsou důležité.
Odpovědět
MK

Majka Kletečková

13.4.2020 15:53
Marco, držím vám palce! Líbí se mi kromě jiného váš citát od Mičurina, že neúspěch není hanbou...
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

16.4.2020 09:10
Marco, řek bych, že tak trochu "objevujete Ameriku", jako Váš slavnější jmenovec-cestovatel. Naši předkové museli mít všechno u huby, neznali ani Kauf, ani Lidl. Na políčku erteple a zeľá, nad hlavou ořešáky a trnky kvůli odpočinku při horku, i jako zástin nenáročných plodin. Půdy neměli nazbyt, proto museli kombinovat zahradu se sadem ("lesem"). Zbytky takového hospodaření jsou ještě místy k vidění.

48.9785144N, 17.2784822E
Odpovědět
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist