https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/ta-zima-je-takova-divna
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Ta zima je taková – divná…

14.12.2021 06:58 | PRAHA (Pražská EVVOluce)
Zima převlečená za jaro není důvod k radosti. Ilustrační foto.
Zima převlečená za jaro není důvod k radosti. Ilustrační foto.
Často slýcháme o tom, jak je v zimních měsících „krásně, jako zjara“, což obvykle znamená, že se teploty drží nad nulou, nesněží, neprší a svítí slunce. Pro městského člověka, nezřídka poněkud odtrženého od přírodních cyklů, je to jistě důvodem k malé oslavě, například s pivem v lednu na vysluněné hospodské zahrádce.
 
Ostatně, co taky jiného v tomhle divném ročním období, když ani lyžovat se nedá jet, protože nějak nepadá sníh. Přitom zima se sněhovými srážkami není důležitá jen pro vlekaře, ale i pro množství dalších organismů, které změna klimatu, které jsme bezesporu svědky, ohrožuje nikoliv jako v případě zmíněných provozovatelů finančně, ale existenčně.

Opravdu je zima pouhým nutným zlem a obdobím, kdy si příroda dává nucenou technickou odstávku a jediné, co by nás na ní mělo trápit, jsou zaskočení silničáři a to, zda v Peci jedou sněhová děla? Věci jsou, zdá se, o něco složitější, než se na první pohled může zdát.

Dopustím se nyní velmi hrubého zjednodušení v popisu toho, jak se také projevuje současná klimatická změna, která nám naděluje různá veselá i méně veselá meteorologická alotria měrou v dřívějších dekádách nevídanou. Není pochyb o tom, že celkově se naše planeta otepluje, toto oteplování se však neděje rovnoměrně. Studená roční období se obecně oteplují více než období teplá; během studených částí denního cyklu rostou teploty více než v těch teplých; a konečně studená místa se relativně ohřívají rychleji než místa teplá. Na malé i velké škále se tak ocitají v ohrožení organismy adaptované na chladné podmínky, a to jak sezónně, tak i celoročně.


Tento text vznikl pro magazín o pražské ekovýchově Pražská EVVOluce. Magazín si můžete stáhnout zdarma.


Žijeme v době, kdy se výkyvy v počasí stávají spíše normou než výjimkou a tak není výjimečné, že během několika málo dní se teploty mohou změnit i o deset a více stupňů. Například občasný závan extrémně studeného a obvykle suchého arktického vzduchu, který po dobu několika dní či týdnů doslova zmrazí vše (včetně fungování lidských společností) a může dosáhnout až netypicky daleko na jih, nic nemění na tom, že celkově se zimy oteplují a ubývá sněhových srážek.

Naše představa „ladovské“ zimy, tedy nízkých, ale nikoliv arktických teplot, s hojnou sněhovou nadílkou, bývá bohužel často narušována dvěma, resp. třemi extrémy, z nichž ani jeden pro živou přírodu (a ani pro lidské společnosti) nevěští nic dobrého.

My čekali jako a potom přišel mráz.
My čekali jako a potom přišel mráz.
Licence | Volné dílo (public domain)

Jednak abnormálně vysoké, „falešně“ jarní teploty a brzký, často vyloženě explozivní, nesynchronizovaný příchod skutečného jara, jednak teploty extrémně nízké, často zcela bez srážek. Chaotické změny počasí, které můžeme v posledních letech vídat stále častěji, mohou vést i k opačnému extrému v podobě masivních sněhových srážek za krátké časové úseky, které pak nezřídka vystřídá extrémně rychlá obleva se všemi doprovodnými jevy, které si čtenář jistě dovede představit.

Můj oblíbený obskurní estonský biolog Jakob von Üexküll charakterizoval přírodu jako harmonickou a přesnou hru na varhany. S tím lze celkem snadno nesouhlasit, protože historie přírody viděna na velké časové škále je přímo prosycená různými disturbancemi, nestabilitami, kolapsy a dramatickými změnami, které ty současné svým rozsahem nejen dotahují, ale i předčí. Nicméně pokud by měla být řeč o kratších úsecích, kdy příroda funguje tzv. „normálně“ (tedy tak, že máme dojem, že všechno funguje, tak jak jsme zvyklí, tak jak má, a proto nás to vlastně moc nezajímá), na čem opravdu záleží, je správné načasování.

To platí jak pro obrovské systémy na úrovních kontinentů či celé planety, ale mnohem hmatatelněji je můžeme pozorovat i tam, kde se v přírodních procesech aktivně angažujeme a usilujeme je využít pro náš vlastní prospěch, tedy na našich zahradách a pochopitelně v zemědělství.

Na jaře vykvétají různé stromy, keře a květiny a na svůj nektar lákají opylovače, kteří roznášejí jejich pyl na další květy. Kdyby rostliny vykvetly příliš brzo, opylovači by se ještě nemuseli probudit, nedošlo by k opylení, a tím by se dramaticky snížilo množství plodů a také semen v nich, jejichž prostřednictvím se rostliny množí.

Bohužel se toto načasování může u různých stran tohoto symbiotického (oboustranně výhodného) vztahu řídit jinými signály – řada rostlin reaguje například na to, když se několik dní po sobě oteplí. Jiné zase na to, když se prodlouží dny. A opylovači, zejména tedy hmyz, budou vyčkávat, dokud se celkově neoteplí.

Za normálních okolností (kterým jsme si zvykli říkat „jaro“) se všechny tyto věci dějí v souběhu. Nicméně jedním z velmi hmatatelných důsledků klimatické změny je to, že tato synchronizace leckdy začíná selhávat – hranice ročních období, zejména jara a zimy, ale také jara a léta, začíná být neostrá a řada organismů má problém se na tyto nové podmínky adaptovat.

V únoru se může oteplit tak, že například stromy vykvetou, aby květy omrzly dříve, než se probudí opylovači. Vše, co rostlina investovala do energeticky náročných květů a také nových pupenů listů, tak přijde vniveč. Na další kolo nemusí mít dostatek síly a zahyne.

Z hlediska mého časově a finančně náročného koníčku, zahradničení, nám může být slabou útěchou, že v některých letech je například možné vysazovat dřeviny třeba i v lednu (pokud se zima rozhodne prostě nepřijít, jako v loňském roce), ale i to má svá úskalí.

A i když dojde ke správnému opylení, i tak se rostlina nemusí další rok rozmnožit. U řady našich zelených přátel je ke klíčení semen třeba, aby prošly obdobím mrazu. Extrémně teplá zima tak může způsobit, že nevyklíčí vůbec, jindy se zase po náhlém oteplení (někdy se tomu říká falešné jaro) může znova ochladit až do té míry, že mladá, právě vyklíčená rostlina zahyne.

Úroda není samozřejmost. Snadno o ni můžete přijít.
Úroda není samozřejmost. Snadno o ni můžete přijít.

Při příchodu a následném odchodu falešného jara mohou i dospělé stromy přijít o listy, květy či se zarazí vývoj plodů. To může znamenat katastrofu nejen pro nedočkavé zahrádkáře, ale i zemědělce, kteří takto mohou přijít o téměř veškerou úrodu. I u nás jsme byli v posledních letech svědky toho, že například sadaři v některých oblastech přišli kvůli omrznutí květů v důsledku náhlého oteplení a následného ochlazení prakticky o vše.

Bez sněhu jak nazí v mraze

Teplá zima (mnohem spíše než horká léta) představuje zároveň jednu z bran, která v přírodě umožňuje uchytit se nepůvodním druhům rostlin i živočichů. Jsme svědky šíření různých plevelů a škůdců, jako je například plzák španělský. Zdá se, že jeho invaze do našich zahrad a na naše pole by nebyla tak drtivá, nebýt teplých zim. Podobně to může být i u řady nových plevelů. Slušný mráz dokáže zlikvidovat i domácí škůdce a patogeny. Teplá zima tedy ani v tomto ohledu nic dobrého nevěští.

Globální změna klimatu s sebou kromě celkového oteplení a větších teplotních výkyvů v krátkém čase nese i menší úhrn sněhových srážek. To, kolik vody na planetě celkově z nebe spadne, zůstává víceméně stejné, co se však dramaticky mění, je to, kde, kdy, v jakých časových intervalech, v jakém množství a v jakém skupenství k tomu dojde. To může a zřejmě i bude mít velmi závažné důsledky. Velkým problémem je to, že vrstva sněhu krom jiného funguje jako tepelná izolace, která ve vrstvě pod sebou udržuje víceméně stabilní teplotu a umožňuje zde celkem pohodlné přežití řadě organismů. Například takový rejsek v zimě nespí a tráví ji v této vrstvě pod sněhem, která v mnoha ohledech připomíná jakési přírodní iglú.

Pod sněhem to žije. Když je. Na snímku myšice lesní.
Pod sněhem to žije. Když je. Na snímku myšice lesní.

Existence této izolované vrstvy, které se říká subnivium, umožňuje například velkým býložravcům se pást, přezimovat některým obratlovcům a aktivně fungovat celé armádě mikroorganismů, která ve svém tmavém iglú neúnavně rozkládá organický materiál. Ten na jaře poslouží jako hnojivo a zčásti se podílí na explozivním jarním růstu rostlin, na kterém stojí a padá přežití mnoha dalších organismů.

Některé druhy hmyzu spoléhají na sněhovou izolaci například pro ochranu na podzim nakladených vajíček. Co se tedy stane, když měnící se klima přinese zimy bez sněhu? I když se celkově mohou zimy oteplit, absence sněhu způsobí, že teploty v této biologicky aktivní a důležité vrstvě klesnou vinou ztráty sněhové izolace. Může k tomu dojít až do takové míry, že mnoho zástupců fauny a flóry, včetně nás lidí a zejména našeho zemědělství, bude vystaveno doslova existenčním problémům. Zatímco pod sněhem panuje konstantní teplota, jeho absence způsobí, že obyvatelé subnivia se ocitnou doslova nazí na smrtícím mraze.

Sníh, který nespadne, také obvykle ani neroztaje. Pomalé tání sněhu, mnohem méně pak déšť jako takový, zejména během vegetační sezóny, kdy si většinu vody vezmou rostliny, je hlavním zdrojem vláhy pro spodnější vrstvy půdy a zejména pro doplnění zásob podzemních zdrojů vody. Suchá zima znamená obvykle i suché jaro a léto, což pro zahrádkáře, zemědělce a ostatně všechny lidi závislé na zemědělské produkci (což, tuším, činí necelých 100 procent lidských obyvatel Země) představuje bolestný problém.

I pokud sněhu napadne hodně, ale v důsledku náhlého teplotního výkyvu roztaje téměř naráz, nemá čas se vsáknout (také se jej část rychleji odpaří) a výsledek je opět podobný jako v předchozím případě, totiž sucho.

Sucho. Asi v zimě málo sněžilo.
Sucho. Asi v zimě málo sněžilo.

K tomu je ještě třeba připočítat i skutečnost, že sníh, pokud s ním nečiníme nějaké nepravosti, má obvykle bílou barvu. Nejenže tedy tepelně izoluje a je zdrojem vláhy, ale zároveň odráží značnou část energie dopadající na Zemi ze Slunce. Pokud sníh nenapadne, případně roztaje a odhalí tak tmavou plochu půdy pod ním, která pohlcuje více energie (rychleji se zahřívá), dochází opět k většímu odparu a následnému suchu.

Ze zahrádkářské a koneckonců i zemědělské praxe pak vyplývá, že řada rostlin sice skvěle vydrží mráz, ale přes zimu prostě a jednoduše uschne. V kombinaci s klesajícími hladinami spodních vod i množstvím vody v řekách, ze kterých by bylo teoreticky možné brát vodu na zalévání, to vytváří velmi nepříjemný začarovaný kruh – půda, která zcela vyschne (což se snáze děje na půdách s malým nebo žádným podílem organické složky, které si systematicky vytváříme řadou „konvenčních“ zemědělských praktik), nemusí být schopná vodu nadále absorbovat.

Knížecí rady

Necítím se být jakkoliv kompetentní dávat knížecí rady, jak se s touto situací, v jejímž jádru stojí to, že „normální“ doby už prostě pominuly, vypořádat z globálního hlediska, z hlediska států, zemědělské politiky a vlastně čehokoliv, co přesahuje plot mojí zahrady. V ní jsou však opatření, domnívám se, celkem nasnadě.

Listí je na zahradě váš spojenec.
Listí je na zahradě váš spojenec.

Jak udržet vláhu v půdě, jak se bránit suchu, jak čelit výkyvům teplot? Raději předesílám, že řešením rozhodně NENÍ instalace sněžných děl. Jak se vypořádat se suchou zimou? Začal bych jedním nešvarem, je typický právě pro toto období – při všech svatých, nehrabte na podzim listí! Zkušenost napovídá, že pokud jej necháte ležet, do jara stejně zmizí. Přesně na tom místě, kam spadlo, pak nejen, že zadržuje vodu, ale také představuje pro řadu živočichů a koneckonců i rostlin tepelnou izolaci, bez které se během suchých zim neobejdou. Prostřednictvím různých půdních organismů nejen že zlepšujete kvalitu půdy, ale také jí obohacujete živinami (ano, nebude třeba vynakládat tolik peněz na cererit pro váš trávník, také proto, že žádný mít nechcete) a navíc také sekvestrujete uhlík! (oblíbené zaklínadlo posledních let).

Ze stejných důvodů také mulčujte spíše než ryjte (z dlouhodobého hlediska rytím půdě spíše škodíte a činíte jí mj. méně odolnou vůči suchu). Neplýtvejte tím nejcennějším, co pravděpodobně v životě vyprodukujete, totiž organickým odpadem – kompost je přesně to, co Vaše půda potřebuje a každý kousek odpadu, který zkompostujete, neskončí na skládce, kde by jinak „vysmrděl“ v podobě zejména čpavku a metanu, který je významným skleníkovým plynem.

Není třeba všem výše popsaným změnám klimatu ještě přitápět pod kotlem, situace je dostatečně špatná i bez vašeho příspěvku. Vyhnete se tak i nutnosti nákupu hnojiv, ať už syntetických či přírodních, které k vám obvykle putují ze značné dálky. Což s sebou obvykle nese další emise skleníkových plynů, jedné z hlavních příčin „zajímavých časů“.

Pěstujte více druhů a více odrůd. Ideálně v různých vegetačních patrech a zapomeňte na trávník. I ve špatných letech, pokud je vaše zahrada užitková, budete mít alespoň nějakou úrodu, větší biodiverzita také vede ke stabilnějším systémům z hlediska výkyvů (ano, sice Vám zmrzly meruňky, ale na druhou stranu, jablek bude dost; salát sice sežrali slimáci, ale na mangold nejdou!).

Navíc to, co na místě vypěstujete, také na místě sníte, tedy bez nutnosti transkontinentálních transportů argentinských jablek na váš stůl.

Buďte zahradou přímo posedlí a sázejte všude! Odhalená půda bez rostlinného pokryvu rychle degraduje, zatímco rostliny mají schopnost nejen vodu zadržovat samy o sobě, ale ovlivňovat vlastnosti půdy tak, že ji zvládá lépe absorbovat.

Nenechte zbytečně odtéct dešťovou vodu.
Nenechte zbytečně odtéct dešťovou vodu.
Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Zadržujte vodu! A to jakýmkoliv způsobem. Když už to k vám spadlo, nenechte to odtéct ani vypařit se. Znáte to – zadarmo i kdyby škodilo! A když se vám voda nehodí teď, někdy v budoucnu by mohla.

Buďte kreativní! Nové podmínky s sebou nesou i potřebu nových přizpůsobení a technologií. Ne vše tedy naleznete v Pomologii z roku 1953, ba ani váš VHS archiv všech dílů Receptáře nemusí stačit. Zkuste něco vyvinout sami, inspirujte se dobrou praxí a přemýšlejte i o zaběhlých praktikách. Jako již zmíněné hrabání listí či pěstování trávníků mohou způsobovat pravý opak toho, čeho chcete dosáhnout. Jde v zásadě o obecné principy, kterými se může řídit každý (a taky na téměř jakékoliv úrovni organizace), které leckdy šetří nejen čas, ale I peníze (tj. čas někoho jiného) a které se netýkají pouze problematiky nestabilních zim. Ta je podskupinou obecnějších problémů, pro které se však nabízejí obdobná řešení. Nápady, jak by bylo možné je realizovat na úrovni vyšší, než je zahrádka za humny, však nechám na čtenáři.

Až příště uslyšíte někoho, jak si v lednu či v únoru libuje nad tím, že může chodit venku v tričku a popíjet chlazený nápoj v zahradní restauraci, spíše ho politujte. Nevidí totiž, že ladovská zima s nízkými, ale nikoliv arktickými teplotami a pořádnou sněhovou duchnou je totiž přesně to, co fauna, flóra a také my lidé nutně potřebujeme. A nejistá budoucnost plná zelených zim, falešných jar, zmrzlých květů i bleskových sněhových bouří doprovázených rychlými oblevami zřejmě znamená, že se nudit rozhodně nebudeme.


reklama

 
foto - Stella Marco
Marco Stella
Autor je zahrádkář, antropolog a historik přírodních věd.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (15)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

VM

Vladimir Mertan

14.12.2021 07:48
Ak by som použil výraz p. Svobodu, jedná sa o "absolútny blábol" a idealizovanie si minulosti. Prečítajte si článok Karla Čapka z roku 1936 a zistíte, že píše v podstate to isté. https://www.lidovky.cz/nazory/karel-capek-zima-jez-neni-v-poradku.A120113_115920_ln_nazory_glu Moje osobné skúsenosti s počasím, ktoré sledujem podrobne 40 rokov, hovoria niečo iné ako píše autor. Pekné Ladovské zimy sa striedajú s teplými. V roku 1989 sme prežili novembrovú revolúciu v prívaloch snehu, ale na Silvestra nebol sneh ani na hrebeňoch Nízkych Tatier. V roku 1987 boli aj v Bratislave metrové záveje, a sneh bol celú zimu aj v nížinách ale v roku 1988 vo februári sneh na Slovensku iba na Štrbskom plese a vyššie. Spevák Dežo Ursiny spieva: Je teplá zima 82/83.
Sneh nenapadol
a v rozhlase hlásia,
že zo severu priletelo do miest
málo čiernych havranov.
Zver sa neukladá na zimný spánok.
Odpovědět

Jirka Černý

14.12.2021 08:38
Hezká je ta formulace že není důležitá jen pro vlekaře ale i pro množství dalších organismů.
Odpovědět
kk

karel krasensky

14.12.2021 08:50
Se sebezapřením jsem to zvladl dočíst po větu,že sníh je obvykle bílý a rezignoval.
Odpovědět
TK

Tomáš Kvítek

14.12.2021 08:52
Bez orby neni zasakovani vody do hlubších půdních vrstev!!!!!!
Odpovědět
pp

pavel peregrin

14.12.2021 09:26
Pane Stello, kolik toho máte za život napěstováno a živil jste se někdy tím? Rytím či orbou se půdě uškodí? Opak je pravdou! Přesně tyhle nesmysly jsem slyšel na začátku 90. let, kdy jedinou mantrou bylo neorání, nekypření a pouze minimální příprava půdy do 10 cm. Jenže tito apoštolové nové víry zapomněli dodat jednu podstatnou a rozhodující věc, že takovéto hospodaření je vhodné pouze tak na lehké půdy a to ještě ne na všechny a na převážnou část půd ČR se absolutně nehodí! Také ti, kteří tomuto trendu podlehli, později splakali nad výdělkem.
A co se listí týká- to se nedá takhle zevšeobecňovat, nehrabat!
Samozřejmě u okrasných keřů ho nechám ležet, tam slouží jako primární hmota pro rozklad, ale u ovocných stromů a keřů je vysoce žádoucí shrabat a zkompostovat, přinejhorším spálit a popel rozházet na záhony, protože listí z ovocných stromů obsahuje spory hub, které na jaře vyklíčí a způsobují nejzávažnější primární infekce.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

14.12.2021 10:35
Dovolím si podotknout, že vše špatné je často dobré a naopak. Například
včelaři vyhlížíme oteplení vzduchu nad deset stupňů v půlce zimy jako
smilování boží. Ony se totiž potřebují včely v polovině zimy "vyprášit"
(vyprázdnit se) a v opačném případě umírají a nebo kálejí v úlech a tak
vzniká nebezpečí nemocí. Takový holomráz bez sněhu spolehlivě ničí i
toho plzáka španělského, který neukryl sebe a vajíčka do nezámrazové
vrstvy v půdě. Ten holomráz taky usnadňuje predátorům lovit hraboše,
kteří se pod vrstvou sněhu věnují shánění potravy v bezpečí před nimi. Rovněž zvěř a ptáci mají lepší dostupnost potravy, než při metrové
vrstvě sněhu. Otázkou je ale ta nasycenost půdy vodou, která přichází nepravidelně a nárazově. To zvládne pouze půda rozmrzlá a plná humusu. Pokud po holomrazech napadne sníh, tak při oblevě voda odteče a v půdě
ji zůstane pouze zlomek. Pouze sníh na nezamrzlé a zdravé půdě doplní
vodní sloupec a nikoliv třeba udusaná vrstva sněhu na sjezdovce. Kruté
zimy s metrem sněhu a třeskutými mrazy tu bývaly taky, ale pro naši
přírodu mírného pásma byly často zničující. Pomrzli ptáci, zvěř,
udusily se ryby v rybnících a pomřely včelstva. Volání po takových
zimách je volání laiků, kteří si z přírody vytahují jen to, co se jim
líbí. Kdyby byl pán opravdu zahrádkář, tak by viděl jak dlouho se
sníh drží na udusané půdě a na půdě nakypřené. Před chvílí jsem se
koukal z okna na své záhony česneku vysázené začátkem listopadu do
důkladně nakypřené půdy. Na záhonech leží sníh a na ušlapaných
chodnících mezi záhony nic. Proč asi? No protože udusaná půda lépe
vede teplo z hloubky záhonů a ta nakypřená s komůrkami vzduchu ten
sníh od toho tepla izoluje. Za mrazu je chodníček samý led a záhon
samý sníh. Proto se orá, ryje a kypří, aby sníh zasakoval pomalu
a nikoliv najednou, nebo vůbec a voda odtékala po udusané zmrzlé
půdě pryč. Kultivace půdy není rozmar zemědělců, ale tisíce let
odzkoušená činnost. To samé úklid listí v sadech není rozmar, ale
likvidace chorob a škůdců. Dnes je bohužel IN hanit vše minulé
a "vynalézat" slepé uličky, protože "revolučnost" je o popírání
čehokoliv předchozího. Pseudovědci jdou cestou nicnedělání, cestou
zázraků a rezignace nad možností eliminovat negativní jevy. Pak
je kůrovec lékař lesa, les se sám obnoví a nepotřebuje péči,
slunce a vítr nám dodá energii, ale pouze tehdy když bude svítit
a foukat. Prostě revolučnost je v návratu o stovky let nazpět,
kdy člověk seděl s rukama složenýma v klíně a čekal při modlitbě
na zázrak. Ten se ale konat už nikdy nebude a pokud se oddáme
tomu zpátečnictví, tak to s lidstvem dopadne tragicky.
Odpovědět
MJ

Marcela Jezberová

14.12.2021 10:44 Reaguje na Břetislav Machaček
Souhlas!
Odpovědět
Pe

Petr

14.12.2021 11:03 Reaguje na Břetislav Machaček
Každý je schopný vidět něco jiného a chce vidět něco jiného. Kdo vidí jen výdobytky civilizace a vše, co si lidstvo nějak změnilo a upravilo podle svého na úkor přírody, ten bude význam přírody zesměšňovat a preference přírodních procesů vnímat jako zpátečnictví a jejich zastánce jako pseudovědce a ekoteroristy. Z jeho pohledu to tak opravdu vypadá.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

14.12.2021 11:35 Reaguje na Petr
Kdo denně pracuje s přírodou a je na ní závislý, nijak ji nezesměšňuje. Ale vždy je dobré věci posuzovat racionálně, což se v případě různých rádoby ekologů opravdu neděje. Navíc ono se jinak posuzuje z tepla našich příbytků a dostatku jídla, než z hladu, tmy a mrazu.
Odpovědět
MJ

Marcela Jezberová

14.12.2021 11:38 Reaguje na Petr
Příroda není hodný kouzelný dědeček, který tomu, kdo se posadí do koutka a nic nedělá, aby nic nezkazil, nadělí plný koš dobrot a postará se o něj. Příroda vám dá jen to, co si sami obstaráte, vypěstujete, odchováte (potažmo posbíráte a ulovíte, ale asi si nepředstavujete, že se lidé vrátí zpět k lovu). Ale chápu, že ten, kdo nikdy nebyl na výnosech z přírodních dějů životně závislý to není schopný vidět.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

14.12.2021 12:36 Reaguje na Petr
Ono existují lidé slepí, zaslepení a ti, co vidí
reálně. Opravdu jsme každý jiný a vidíme to jinak.
Lidé zaslepení ideologii ani netouží vidět jinak a
s tou ideologií si plně vystačí. No a ti realisté
srovnávají, zkoušejí v malém, ale nikdy nejdou ode
zdi ke zdi pouze na základě dojmologie. Slova já
se domnívám, já si to myslím ,nejsou totožné se
slovy vím a mám to ověřeno. To co jsem četl v
článku je spíše o těch dojmech a o tom, že si to
pán myslí. Jeho praxe je asi krátká a povrchní
už podle mládí a létech strávených teoretickým
studiem. Papouškovat názory učitelů není vědou,
ale pouhým reprodukováním někdy úplných nesmyslů.
On totiž i učitel se může mýlit a nebo být pouhý
fanatik. No a civilizace je podle vás co? Kdy to
začalo a jakou startovní čáru by jste zvolil?
Zkuste nastínit, kam by se měla civilizace vrátit,
abychom byli s přírodou v souladu. Prosím ale
konkrétně a jak k tomu dospět, protože utopie
patří do románů a ne do života.
Odpovědět
MJ

Marcela Jezberová

14.12.2021 10:51
Povím vám tajemství - tyhle rady pro dokonalé a bezpracné zahradničení nefungují (také jsem si tím na zahradě prošla, naštěstí mě to přešlo a vděčně jsem se vrátila k vědomostem ze střední zemědělské školy, které kupodivu i na té zahradě fungují). A co se týká příspěvku bezpracného sekvestrujícího zahradníka k boji proti změnám klimatu - je nulový. Souhlasím s diskutujícími výše - tenhle článek je pořádný blábol.
Odpovědět
Katka Pazderů

Katka Pazderů

15.12.2021 05:34
Tohle je článek o tom, aby se něco publikovalo. Už sem moc do diskusí nepřispívám, snažím se trénovat zdrženlivost. Ne všechno, co Vás zrovna napadne, je hodno tesání do "kamene". Kdybychom to museli stále ještě do kamene tesat, místo záznamu na "papír", jenž ani papírem není, to bychom si tuze rozmysleli, jestli tesat, nebo ne.
Netesejte, seďte klidně, zima právě probíhá okolo nás. Je čas klidu, čas zdrženlivosti.
Odpovědět
FP

FRANTIŠEK PTÁČNÍK

15.12.2021 07:26
Ano bez orby a hnojení. Jenže přišli naví zemědělci, ti nemají žádný vztah k půdě tak jak sedlák. Ještě v družstvech za komunistů to fungovalo, bývaůí sedláci seděli v hospodě a byvili se o polích a zvířatech.
Dnes, bioplynka. Podmítnout pole, vylít kyselý odpad, který se stejně spláchne, těžký stroje, ubitá zem. Zničené remízi, pokračování v melioracích, další odvodňování, aby netekla voda sousedovi na pole ze silnice to nesmí. Obloha opět plná letadel, stačil rok bez letadl a začlo se rovnat aspoň počasí. Další likvidace lesů, to chce tento stát. Nyní u nás udělají rychlo dráhu, na Vysočině. Pro místní ýádný přínos, ale zničí se krajina a tím, že zničily lesy tam můžou dát lichrodráhu. Kam vlastně všichni spěchají? Mikochodem, bodou muset odvodnit u nás okolo říčky Sázavky vše, stahnou nám studny což jsem zažil jako malý kluk, když udělali na druhé straně kopce melioraci, do trubek. Tehdy jsme prokopávaly studeň o 4 metry. Co se to dsěje, to budem opravdu vybetonované překladiště?
Odpovědět
KN

Kristýna Novotná

29.2.2024 05:40
Zima už není, co bývala. Těšila jsem se, že až se přestěhujeme z bytu do domu, jak si budu krásně topit, přikládat a ohřívat se u krbových kamen a ono to není skoro ani potřeba. Koupili jsme si velká kamna a nerozový komín tady odsud https://www.kominy-nerez.cz/ a stačí, abychom topili dopoledne a pak tady máme až do večera teplo.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist