Ta zima je taková – divná…

Zima převlečená za jaro není důvod k radosti. Ilustrační foto.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Josef Laimer / Flickr

Opravdu je zima pouhým nutným zlem a obdobím, kdy si příroda dává nucenou technickou odstávku a jediné, co by nás na ní mělo trápit, jsou zaskočení silničáři a to, zda v Peci jedou sněhová děla? Věci jsou, zdá se, o něco složitější, než se na první pohled může zdát.

Dopustím se nyní velmi hrubého zjednodušení v popisu toho, jak se také projevuje současná klimatická změna, která nám naděluje různá veselá i méně veselá meteorologická alotria měrou v dřívějších dekádách nevídanou. Není pochyb o tom, že celkově se naše planeta otepluje, toto oteplování se však neděje rovnoměrně. Studená roční období se obecně oteplují více než období teplá; během studených částí denního cyklu rostou teploty více než v těch teplých; a konečně studená místa se relativně ohřívají rychleji než místa teplá. Na malé i velké škále se tak ocitají v ohrožení organismy adaptované na chladné podmínky, a to jak sezónně, tak i celoročně.

Tento text vznikl pro magazín o pražské ekovýchově Pražská EVVOluce. Magazín si můžete stáhnout zdarma.

Žijeme v době, kdy se výkyvy v počasí stávají spíše normou než výjimkou a tak není výjimečné, že během několika málo dní se teploty mohou změnit i o deset a více stupňů. Například občasný závan extrémně studeného a obvykle suchého arktického vzduchu, který po dobu několika dní či týdnů doslova zmrazí vše (včetně fungování lidských společností) a může dosáhnout až netypicky daleko na jih, nic nemění na tom, že celkově se zimy oteplují a ubývá sněhových srážek.

Naše představa „ladovské“ zimy, tedy nízkých, ale nikoliv arktických teplot, s hojnou sněhovou nadílkou, bývá bohužel často narušována dvěma, resp. třemi extrémy, z nichž ani jeden pro živou přírodu (a ani pro lidské společnosti) nevěští nic dobrého.

My čekali jako a potom přišel mráz.

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | freestocks.org / Flickr

Jednak abnormálně vysoké, „falešně“ jarní teploty a brzký, často vyloženě explozivní, nesynchronizovaný příchod skutečného jara, jednak teploty extrémně nízké, často zcela bez srážek. Chaotické změny počasí, které můžeme v posledních letech vídat stále častěji, mohou vést i k opačnému extrému v podobě masivních sněhových srážek za krátké časové úseky, které pak nezřídka vystřídá extrémně rychlá obleva se všemi doprovodnými jevy, které si čtenář jistě dovede představit.

Můj oblíbený obskurní estonský biolog Jakob von Üexküll charakterizoval přírodu jako harmonickou a přesnou hru na varhany. S tím lze celkem snadno nesouhlasit, protože historie přírody viděna na velké časové škále je přímo prosycená různými disturbancemi, nestabilitami, kolapsy a dramatickými změnami, které ty současné svým rozsahem nejen dotahují, ale i předčí. Nicméně pokud by měla být řeč o kratších úsecích, kdy příroda funguje tzv. „normálně“ (tedy tak, že máme dojem, že všechno funguje, tak jak jsme zvyklí, tak jak má, a proto nás to vlastně moc nezajímá), na čem opravdu záleží, je správné načasování.

To platí jak pro obrovské systémy na úrovních kontinentů či celé planety, ale mnohem hmatatelněji je můžeme pozorovat i tam, kde se v přírodních procesech aktivně angažujeme a usilujeme je využít pro náš vlastní prospěch, tedy na našich zahradách a pochopitelně v zemědělství.

Na jaře vykvétají různé stromy, keře a květiny a na svůj nektar lákají opylovače, kteří roznášejí jejich pyl na další květy. Kdyby rostliny vykvetly příliš brzo, opylovači by se ještě nemuseli probudit, nedošlo by k opylení, a tím by se dramaticky snížilo množství plodů a také semen v nich, jejichž prostřednictvím se rostliny množí.

Bohužel se toto načasování může u různých stran tohoto symbiotického (oboustranně výhodného) vztahu řídit jinými signály – řada rostlin reaguje například na to, když se několik dní po sobě oteplí. Jiné zase na to, když se prodlouží dny. A opylovači, zejména tedy hmyz, budou vyčkávat, dokud se celkově neoteplí.

Za normálních okolností (kterým jsme si zvykli říkat „jaro“) se všechny tyto věci dějí v souběhu. Nicméně jedním z velmi hmatatelných důsledků klimatické změny je to, že tato synchronizace leckdy začíná selhávat – hranice ročních období, zejména jara a zimy, ale také jara a léta, začíná být neostrá a řada organismů má problém se na tyto nové podmínky adaptovat.

V únoru se může oteplit tak, že například stromy vykvetou, aby květy omrzly dříve, než se probudí opylovači. Vše, co rostlina investovala do energeticky náročných květů a také nových pupenů listů, tak přijde vniveč. Na další kolo nemusí mít dostatek síly a zahyne.

Z hlediska mého časově a finančně náročného koníčku, zahradničení, nám může být slabou útěchou, že v některých letech je například možné vysazovat dřeviny třeba i v lednu (pokud se zima rozhodne prostě nepřijít, jako v loňském roce), ale i to má svá úskalí.

A i když dojde ke správnému opylení, i tak se rostlina nemusí další rok rozmnožit. U řady našich zelených přátel je ke klíčení semen třeba, aby prošly obdobím mrazu. Extrémně teplá zima tak může způsobit, že nevyklíčí vůbec, jindy se zase po náhlém oteplení (někdy se tomu říká falešné jaro) může znova ochladit až do té míry, že mladá, právě vyklíčená rostlina zahyne.

Úroda není samozřejmost. Snadno o ni můžete přijít.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Chesapeake Bay Program / Flickr

Při příchodu a následném odchodu falešného jara mohou i dospělé stromy přijít o listy, květy či se zarazí vývoj plodů. To může znamenat katastrofu nejen pro nedočkavé zahrádkáře, ale i zemědělce, kteří takto mohou přijít o téměř veškerou úrodu. I u nás jsme byli v posledních letech svědky toho, že například sadaři v některých oblastech přišli kvůli omrznutí květů v důsledku náhlého oteplení a následného ochlazení prakticky o vše.

Bez sněhu jak nazí v mraze

Globální změna klimatu s sebou kromě celkového oteplení a větších teplotních výkyvů v krátkém čase nese i menší úhrn sněhových srážek. To, kolik vody na planetě celkově z nebe spadne, zůstává víceméně stejné, co se však dramaticky mění, je to, kde, kdy, v jakých časových intervalech, v jakém množství a v jakém skupenství k tomu dojde. To může a zřejmě i bude mít velmi závažné důsledky. Velkým problémem je to, že vrstva sněhu krom jiného funguje jako tepelná izolace, která ve vrstvě pod sebou udržuje víceméně stabilní teplotu a umožňuje zde celkem pohodlné přežití řadě organismů. Například takový rejsek v zimě nespí a tráví ji v této vrstvě pod sněhem, která v mnoha ohledech připomíná jakési přírodní iglú.

Pod sněhem to žije. Když je. Na snímku myšice lesní.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Hanna Knutsson / Flickr

Existence této izolované vrstvy, které se říká subnivium, umožňuje například velkým býložravcům se pást, přezimovat některým obratlovcům a aktivně fungovat celé armádě mikroorganismů, která ve svém tmavém iglú neúnavně rozkládá organický materiál. Ten na jaře poslouží jako hnojivo a zčásti se podílí na explozivním jarním růstu rostlin, na kterém stojí a padá přežití mnoha dalších organismů.

Některé druhy hmyzu spoléhají na sněhovou izolaci například pro ochranu na podzim nakladených vajíček. Co se tedy stane, když měnící se klima přinese zimy bez sněhu? I když se celkově mohou zimy oteplit, absence sněhu způsobí, že teploty v této biologicky aktivní a důležité vrstvě klesnou vinou ztráty sněhové izolace. Může k tomu dojít až do takové míry, že mnoho zástupců fauny a flóry, včetně nás lidí a zejména našeho zemědělství, bude vystaveno doslova existenčním problémům. Zatímco pod sněhem panuje konstantní teplota, jeho absence způsobí, že obyvatelé subnivia se ocitnou doslova nazí na smrtícím mraze.

Sníh, který nespadne, také obvykle ani neroztaje. Pomalé tání sněhu, mnohem méně pak déšť jako takový, zejména během vegetační sezóny, kdy si většinu vody vezmou rostliny, je hlavním zdrojem vláhy pro spodnější vrstvy půdy a zejména pro doplnění zásob podzemních zdrojů vody. Suchá zima znamená obvykle i suché jaro a léto, což pro zahrádkáře, zemědělce a ostatně všechny lidi závislé na zemědělské produkci (což, tuším, činí necelých 100 procent lidských obyvatel Země) představuje bolestný problém.

I pokud sněhu napadne hodně, ale v důsledku náhlého teplotního výkyvu roztaje téměř naráz, nemá čas se vsáknout (také se jej část rychleji odpaří) a výsledek je opět podobný jako v předchozím případě, totiž sucho.

Sucho. Asi v zimě málo sněžilo.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Ivan Radic / Flickr

K tomu je ještě třeba připočítat i skutečnost, že sníh, pokud s ním nečiníme nějaké nepravosti, má obvykle bílou barvu. Nejenže tedy tepelně izoluje a je zdrojem vláhy, ale zároveň odráží značnou část energie dopadající na Zemi ze Slunce. Pokud sníh nenapadne, případně roztaje a odhalí tak tmavou plochu půdy pod ním, která pohlcuje více energie (rychleji se zahřívá), dochází opět k většímu odparu a následnému suchu.

Ze zahrádkářské a koneckonců i zemědělské praxe pak vyplývá, že řada rostlin sice skvěle vydrží mráz, ale přes zimu prostě a jednoduše uschne. V kombinaci s klesajícími hladinami spodních vod i množstvím vody v řekách, ze kterých by bylo teoreticky možné brát vodu na zalévání, to vytváří velmi nepříjemný začarovaný kruh – půda, která zcela vyschne (což se snáze děje na půdách s malým nebo žádným podílem organické složky, které si systematicky vytváříme řadou „konvenčních“ zemědělských praktik), nemusí být schopná vodu nadále absorbovat.

Knížecí rady

Listí je na zahradě váš spojenec.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Don LaVange / Flickr

Jak udržet vláhu v půdě, jak se bránit suchu, jak čelit výkyvům teplot? Raději předesílám, že řešením rozhodně NENÍ instalace sněžných děl. Jak se vypořádat se suchou zimou? Začal bych jedním nešvarem, je typický právě pro toto období – při všech svatých, nehrabte na podzim listí! Zkušenost napovídá, že pokud jej necháte ležet, do jara stejně zmizí. Přesně na tom místě, kam spadlo, pak nejen, že zadržuje vodu, ale také představuje pro řadu živočichů a koneckonců i rostlin tepelnou izolaci, bez které se během suchých zim neobejdou. Prostřednictvím různých půdních organismů nejen že zlepšujete kvalitu půdy, ale také jí obohacujete živinami (ano, nebude třeba vynakládat tolik peněz na cererit pro váš trávník, také proto, že žádný mít nechcete) a navíc také sekvestrujete uhlík! (oblíbené zaklínadlo posledních let).

Ze stejných důvodů také mulčujte spíše než ryjte (z dlouhodobého hlediska rytím půdě spíše škodíte a činíte jí mj. méně odolnou vůči suchu). Neplýtvejte tím nejcennějším, co pravděpodobně v životě vyprodukujete, totiž organickým odpadem – kompost je přesně to, co Vaše půda potřebuje a každý kousek odpadu, který zkompostujete, neskončí na skládce, kde by jinak „vysmrděl“ v podobě zejména čpavku a metanu, který je významným skleníkovým plynem.

Není třeba všem výše popsaným změnám klimatu ještě přitápět pod kotlem, situace je dostatečně špatná i bez vašeho příspěvku. Vyhnete se tak i nutnosti nákupu hnojiv, ať už syntetických či přírodních, které k vám obvykle putují ze značné dálky. Což s sebou obvykle nese další emise skleníkových plynů, jedné z hlavních příčin „zajímavých časů“.

Pěstujte více druhů a více odrůd. Ideálně v různých vegetačních patrech a zapomeňte na trávník. I ve špatných letech, pokud je vaše zahrada užitková, budete mít alespoň nějakou úrodu, větší biodiverzita také vede ke stabilnějším systémům z hlediska výkyvů (ano, sice Vám zmrzly meruňky, ale na druhou stranu, jablek bude dost; salát sice sežrali slimáci, ale na mangold nejdou!).

Navíc to, co na místě vypěstujete, také na místě sníte, tedy bez nutnosti transkontinentálních transportů argentinských jablek na váš stůl.

Buďte zahradou přímo posedlí a sázejte všude! Odhalená půda bez rostlinného pokryvu rychle degraduje, zatímco rostliny mají schopnost nejen vodu zadržovat samy o sobě, ale ovlivňovat vlastnosti půdy tak, že ji zvládá lépe absorbovat.

Nenechte zbytečně odtéct dešťovou vodu.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Zadržujte vodu! A to jakýmkoliv způsobem. Když už to k vám spadlo, nenechte to odtéct ani vypařit se. Znáte to – zadarmo i kdyby škodilo! A když se vám voda nehodí teď, někdy v budoucnu by mohla.

Buďte kreativní! Nové podmínky s sebou nesou i potřebu nových přizpůsobení a technologií. Ne vše tedy naleznete v Pomologii z roku 1953, ba ani váš VHS archiv všech dílů Receptáře nemusí stačit. Zkuste něco vyvinout sami, inspirujte se dobrou praxí a přemýšlejte i o zaběhlých praktikách. Jako již zmíněné hrabání listí či pěstování trávníků mohou způsobovat pravý opak toho, čeho chcete dosáhnout. Jde v zásadě o obecné principy, kterými se může řídit každý (a taky na téměř jakékoliv úrovni organizace), které leckdy šetří nejen čas, ale I peníze (tj. čas někoho jiného) a které se netýkají pouze problematiky nestabilních zim. Ta je podskupinou obecnějších problémů, pro které se však nabízejí obdobná řešení. Nápady, jak by bylo možné je realizovat na úrovni vyšší, než je zahrádka za humny, však nechám na čtenáři.

Až příště uslyšíte někoho, jak si v lednu či v únoru libuje nad tím, že může chodit venku v tričku a popíjet chlazený nápoj v zahradní restauraci, spíše ho politujte. Nevidí totiž, že ladovská zima s nízkými, ale nikoliv arktickými teplotami a pořádnou sněhovou duchnou je totiž přesně to, co fauna, flóra a také my lidé nutně potřebujeme. A nejistá budoucnost plná zelených zim, falešných jar, zmrzlých květů i bleskových sněhových bouří doprovázených rychlými oblevami zřejmě znamená, že se nudit rozhodně nebudeme.