https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/proc-velryby-a-delfini-umiraji-na-plazich-a-mame-je-zachranovat
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Proč velryby a delfíni umírají na plážích? A máme je zachraňovat?

3.8.2015 02:00 (Ekolist.cz)
Proč tento delfín zamířil z volného moře na mělčinu? Nevíme.
Proč tento delfín zamířil z volného moře na mělčinu? Nevíme.
Štíhlé tělo delfína prořízne hladinu a letí vzhůru jako šíp. Chvíli se zdá, jako by popřelo zemskou přitažlivost, ale pak se přehoupne a elegantně padá zpět do vody. Nemůže jinak, život delfínů a velryb je s vodou pevně svázaný. Kytovci se ve vodě rodí, hrají si, loví, soupeří spolu, páří se… Záhadou pro lidi je, proč tato inteligentní zvířata často končí svůj život na souši. A máme jim pomáhat zpět do moře?
 

Kytovci patří mezi savce, jejichž předci běhali po souši. Postupně se však vrátili do vody a znovu se zcela přizpůsobili životu pod hladinou. Dokonce se u nich, podobně jako u netopýrů, vyvinula echolokace (schopnost orientace podle odražených zvukových vln). Má se za to, že vnímají i magnetické pole Země, které jim pomáhá orientovat se v rozlehlých oceánech. Někteří kytovci díky tomu podnikají nejdelší známé migrace mezi savci.

Vodní prostředí se kytovcům stalo jediným a trvalým domovem, mimo něj trpí, a to hned z několika důvodů. Voda nadnáší, proto svou ohromnou hmotnost pod hladinou necítí ani největší velryby. Elegantní tělo se ale na souši mění v hroudu hmoty, protože bez podpory vody nedokáže udržet svůj tvar. Navíc přitom dochází k utlačení plic, takže, i když kytovci dýchají vzduch, mimo vodu se vlastně dusí. Dalším nebezpečím je přehřátí, vzduch totiž neodvádí teplo tak rychle jako voda (rozdíl mezi 20° C ve vodě a na vzduchu zná jistě každý). Sucho a slunce také poškozují velmi citlivou pokožku. Na souši přežijí kytovci bez zvláštní péče sotva pár hodin.

Co dělat, když najdete uvízlého kytovce

• Zavolejte odbornou pomoc
Mnoho zemí má záchranné programy pro uvízlá zvířata - často fungují při akváriích, muzeích nebo zoologických zahradách. Je možné obrátit se i na hasiče či policii, popřípadě na všeobecnou linku záchranného systému (v Evropské unii nejčastěji 112)

• Pokuste se (z dálky) zjistit, zda zvíře žije - hýbe se, dýchá atd.
Mrtvému zvířeti už nemá smysl pomáhat…

• Než přijedou odborníci, můžete poskytnout první pomoc vy
Udržte zvíře mokré - polévejte ho nebo přikryjte mokrými ručníky.
Dávejte pozor na dýchací otvor (otvory) na temeni hlavy, musí zůstat volný, aby zvíře mohlo dýchat. V jeho okolí lijte vodu jen těsně potom, kdy se po nádechu uzavře!

• Dbejte především na svou bezpečnost a zbytečně neriskujte!
Nepřibližujte se k ocasu a k hlavě - kytovci vás mohou zranit!
Je-li zvíře zjevně ve stresu a hází sebou, nepřibližujte se vůbec a vyčkejte na pomoc, popřípadě zkuste zvíře uklidnit mluvením

• Snažte se zvíře ještě víc nestresovat
Nedělejte hluk a rychlé pohyby, nedotýkejte se okolí očí a dýchacího otvoru.
Udržte jiné lidi (psy, malé děti) v rozumné vzdálenosti

• Nepokoušejte se vrátit kytovce zpět do vody
Jestliže uvízli, většinou to znamená, že mají vážné potíže a nejspíš by se na břehu octli znovu, neodbornou manipulací jen zvyšujete jejich utrpení

Břeh se stal pro delfíny a velryby smrtelnou pastí ve chvíli, kdy se plně přizpůsobili životu ve vodě. Z příliš mělké vody už se nedokážou dostat zpět. Přesto se kytovci na březích po celém světě čas od času objevují. Někdy na tom není nic záhadného - voda vyplaví jednotlivé mrtvé či umírající zvíře, příliš slabé na to, aby vzdorovalo vlnám a mořským proudům. Jindy se ale na mělčině objeví zvířata, která na první pohled žádný problém nemají. Pitva následně odhalí skrytá zranění, nemoc nebo třeba komplikovaný porod. Některá uvíznutí lze dát do spojitosti i s katastrofami - výbuchem sopky, únikem ropy či jiných škodlivých látek. Nápadný nárůst uvíznutí vorvaňovců (čeleď Ziphiidae - středně velcí kytovci, kteří žijí daleko od pobřeží a potápějí se do velkých hloubek) v určitých časech a oblastech se připisuje vojenským cvičením, při nichž se používaly extrémně výkonné radary. I zde však šlo v zásadě o následný jev - hluk a prudké vynoření způsobilo kytovcům těžká vnitřní poranění.

Je potřeba udržet jejich kůži vlhkou a počkat na příliv.
Je potřeba udržet jejich kůži vlhkou a počkat na příliv.

Nejzáhadnější uvíznutí kytovců se však týkají zvířat, u kterých ani případná pitva neodhalí žádný závažný problém. Prostě se jen z nějakého důvodu vydala ke břehu. Může jít o jednoho, deset anebo i o několik stovek jedinců. Kytovci vplují do mělké vody a odliv pak často dílo zkázy dokoná.

Pro naše předky byly tyto události darem z nebes, anebo špatné znamení, podle toho, jaký vztah ke kytovcům chovali (anebo jaký panoval hlad). Moderní lidé naší kultury však vnímají pohled na kytovce, ležící bezmocně na pláži, jako velmi zraňující. Proto se v posledních desetiletích oddíly záchranářů i dobrovolníci snaží uvíznutým kytovcům pomáhat. Zakrývají je před sluncem, polévají je vodou, a když přichází příliv, pomáhají jim vyplout zpět na moře.

Při tom všem se neodbytně vtírá otázka – proč? Proč někteří kytovci najednou zamíří z volného moře na mělčiny? Nejednou lidé zaznamenali takové uvíznutí doslova v přímém přenosu - kytovci míří ke zrádné mělčině s naprostou jistotou! Vše je však ještě podivnější - když se záchranářům podaří některá zvířata odvést na moře, často se vracejí zpět! Anebo celé stádo uvízne znovu za několik hodin či dní. Co se stalo s dokonalou orientací a navigací inteligentních mořských savců?

Pravdou je, že na tyto otázky dosud nikdo nezná přesnou odpověď. K uvíznutím kytovců dochází po celém světě, k těm nejmasovějším ale nejčastěji jen v několika oblastech, např. v zálivu Golden Bay na Novém Zélandu. Pravděpodobně zdejší přírodní podmínky zvířata matou, proplouvající kytovci mají pocit, že je cesta bezpečná a pod nimi ještě dost hluboko. Vinu může nést tvar dna, který tříští zvukové vlny echolokace, anomálie v magnetickém poli, extrémně vysoký rozdíl mezi hladinou vody při přílivu a odlivu nebo ještě něco dalšího, co mi lidé nevnímáme.

K uvíznutí jsou také náchylné především některé druhy kytovců – například delfíni skákaví (Tursiops truncatus) uvíznou bez zjevné příčiny jen zřídka. Naopak svou smrt na plážích často nacházejí kulohlavci (Globicephala) nebo kosatky černé (Pseudorca crassidens). V obou případech jde o zvířata, která se vyskytují daleko od pevniny v hluboké vodě. Je možné, že svou roli při uvíznutích hraje i neznalost pohybu blízko břehu.

Dalším zarážejícím faktorem je množství zvířat, která může v jedné chvíli moře vyplavit. Když první jedinci narazí na dno, proč nevarují ostatní? Proč ti se neotočí a neplavou honem do bezpečí hluboké vody? Odpovědí mohou být velmi silné vazby, které mezi sebou poutají jednotlivé členy stáda. Neopustí se. I to může být jeden z důvodů, proč se už osvobozená zvířata vracejí zpět k jisté smrti na pláži.

Ať už je to jakkoliv, kytovci nacházejí smrt na březích už miliony let, a přesto nevyhynuli. To jen my, lidé, máme pocit, že příroda musí být dokonalá, aby fungovala. Příroda je dokonalá ve své nedokonalosti a dokonalí nejsou ani kytovci. Evoluce neustále běží, propracovává se vpřed s každou chybou. Z tohoto důvodu si někteří vědci - nepříliš nahlas a rozhodně ne před zachránci uvízlých kytovců - kladou otázku, zda vůbec do přírodních dějů zasahovat. Z hlediska všech kytovců jde skutečně o nevýznamnou činnost, možná dokonce škodlivou. Nemaříme vlastně jejich vývoj do stavu, kdy už se budou umět zrádným mělčinám vyhýbat?

Chcete vidět divoké delfíny? Šanci máte i v Evropě

Máme tedy uvízlé kytovce vůbec zachraňovat? Domnívám se, že ano. Pomáhání kytovcům má totiž ještě jednu důležitou stránku. Velryby a delfíni jsou zvířata, k nimž si snadno vytvoříme vztah. A mít vztah k něčemu v přírodě znamená chránit ji. Nepochybuji o tom, že ten, komu plave někde v moři "jeho" zachráněný delfín, kulohlavec či kosatka černá, se bude k oceánům a životnímu prostředí chovat mnohem zodpovědněji. Teď, v naší šílené době, musejí kytovci (i lidé) především přežít, evoluční pochody mají času dost...


reklama

 
foto - Šimková Olga
Olga Šimková
Autorka je doktorandkou na Přírodovědecké fakultě UK.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (1)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

NK

Nela Kumpostova

13.8.2015 13:20
Moc ráda jsem si Váš článek přečetla a tím mi připomenula vyjímečné chvíle strávené na Novém Zélandě. Golden Bay je opravdu velmi ošemetné místo, spoustě uvíznutých kytovců se ani záchrany nedostane. Příliv a odliv přichází velmi rychle, kvůli dlouhému nízkému dnu táhnoucí se několik desítek kilometrů. Bylo by to příliš nebezpečné, lidé by se utopili. To může být také jeden z důvodů, proč je to místem s vysokou četností uvíznutí. Odliv nastává velmi rychle, takže velryby, pokud připlují příliš blízko pobřeží, nestihnou uplavat.

Co se týče otázky zachraňovat, či nezachraňovat uvízlé kytovce..to je úplně podle mě zbytečná otázka. To je jako se ptát, zda zachraňovat(s prominutím) nemocné lidi, hladové děti..zachráníme vlastní druh a jiné nechat umřít?..uvíznutí velryb může mít tolik příčin a nemůžeme zcela vyloučit negativní lidské působení a proto máme povinnost jim pomoci. I když se podaří zachránit pár jedinců, pořád to má smysl.

Zvlášť se množili případy za poslední roky uvíznutých velryb na Novém Zélandě a jsou právě dávány do souvislosti se "seismic exploration" kvůli těžbě..není to nijak potvrzeno, ale nikdo nikdy nemůže zcela vyloučit, zda svou činností uvíznutí nenapomáháme..
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist