Žádné jiné zvíře pro nás není takovým nebezpečím a takovým požehnáním
Myši, myšice, potkani, krysy a další myšovití hlodavci, které běžně nazýváme prostě myšmi, představují především významné škůdce v zemědělství a potravinovém průmyslu. Že myši loupí sýr? Také, pokud na to ale přijde, hlodavci rozhodně nejsou vybíraví. Sežerou cokoliv rostlinného i živočišného původu: zrní, pečivo, maso, ovoce, zeleninu, vejce, seno, papír, kožené výrobky… A to zbylé alespoň rozkoušou (třeba izolaci elektrického vedení či plastové trubky) a znečistí.
I když se uvádí, že hlodavci na celém světě znehodnotí až třetinu úrody, v našem vztahu k hlodavcům nejde jen o přímou ztrátu majetku. Hlodavci také přenášejí celou řadu nemocí. Slyšeli jste o morových epidemiích? Od 6. (v českých zemích od 14. století) do 18. století našeho letopočtu vyhladila tato nemoc odhadem čtvrtinu až třetinu obyvatel Evropy. A kdo za ni může? Myši, přesněji řečeno krysy (Rattus rattus). Přestože podle posledních výzkumů stáli na úplném prvopočátku morových ran roztomilí pískomilové (mezi divokými pískomily se mor vyskytuje dodnes), krysy, ty vděčné souputnice člověka, vydatně pomáhaly v jeho šíření. Ve svých kožíšcích totiž nosí blechy, z nichž některé byly nakažené morem a občas přeskočily na člověka. Hlodavci jsou ale zdrojem či přenašeči i mnoha jiných nemocí. Kromě už zmíněného moru jen namátkou: leptospiróza, Weilova žloutenka, tularémie, leishmanióza, klíšťová encefalitida, toxoplasmóza, nejrůznější horečnatá onemocnění… Tyto nemoci dodnes lidstvo trápí, a to i v rozvinutých zemích (ano, i včetně moru).
Není divu, že se už od počátku věků snažíme s hlodavci všemožně bojovat. Přijali jsme do svých domovů kočky, k boji s krysami a potkany byla vyšlechtěna i zvláštní plemena psů. Krysařík nese původní určení přímo ve svém jméně, k lovu krys a potkanů ve stodolách ale sloužili také teriéři, odtud jejich samostatnost, odvaha a instinkt lovit a zabíjet.
V posledním století však hlodavci, byť ne z vlastní vůle, páchané zlo do jisté míry odčiňují - stali se totiž důležitými pokusnými zvířaty. Jsou nenároční na chov, rychle se množí a přitom je nám jejich organismus dostatečně podobný. Snad každý lék či lékařský postup, a možná i část zahraniční kosmetiky (testování kosmetiky na zvířatech je v mnoha zemích, včetně České republiky, zakázané zákonem), prošly při svém vývoji fází testování na hlodavcích. Myši pro nás zkoušejí i nejrůznější jedy, jen díky nim víme, které látky můžeme používat na výrobu nádobí, oblečení, hraček, nátěrů, hnojiv, postřiků proti plevelu a dalším škůdcům a kdoví, čeho ještě.
Nemyslete si ale, že laboratoře jsou krvavá jatka, kde se hlodavci týrají a vraždí ve velkém, to ani náhodou. Každý jednotlivý pokus musí být schválený a povolený etickou komisí, přičemž je nutné dokázat, že: za prvé je potřeba ho provést (dosud ho nikdo neprovedl a jeho výsledek bude zásadním přínosem), za druhé neexistuje jiná možnost, než k tomu použít živá zvířata a za třetí nelze použít menší počet jedinců, než se uvádí v žádosti o povolení. Dále musejí být splněny nejrůznější podmínky chovu, aby zvířata žila co nejspokojeněji. Ani během pokusu nesmějí zbytečně strádat, v podstatě mají stejnou péči jako lidé v nemocnicích včetně například tišení možné bolesti. Přesto po skončení některých pokusů nezbývá než zvířata utratit. I taková smrt však podléhá přísným předpisům, zvíře nesmí v žádném případě trpět.
Část pokusných zvířat slouží paradoxně i ke zkoumání nejrůznějších způsobů hubení svých divokých příbuzných. Mimo zdi vědeckých ústavů totiž myši, potkany a krysy trávíme a chytáme do pastí ve velkém. A jejich smrt není ani bezbolestná ani rychlá, naopak, má být co nejpomalejší. Jistě, některé obzvlášť kruté způsoby zabíjení jsou zakázané (například chytání na lep), ale jinak se po utrpení zvířat mimo laboratoře nikdo neptá. V kanalizacích, v obytných domech, v chatách, na sídlištích, na nádražích, v obchodech, zemědělských objektech, potravinářských závodech, továrnách… Válka s hlodavci zuří dál, a to nejrůznějšími prostředky, jak z naší strany, tak ze strany hlodavců.
Vyhráváme? Jak se to vezme. Vyhubit myši nejspíš není možné, udržet množství škůdců na úrovni, kdy neohrožují zdraví lidí, se nám ale celkem úspěšně daří. Neběhají po ulicích jako ve středověku nebo v některých rozvojových zemích. Nikdy nezapomenu na večerní procházku v jednom indonéském městě, na pohled, který se nám naskytl při břehu místní říčky. Povrchová stoka se doslova hemžila téměř souvislou masou olysalých, malátných a i jinak zjevně nemocných hlodavců.
Proč musí být trávení myší pomalé? Hubit hlodavce totiž není snadné. Rychle se množí, jsou nesmírně opatrní a nedůvěřiví, dokonce mají své průzkumníky a ochutnávače. I potkan nebo myš si velmi dobře pamatují, co žrali, a pokud je jim po nové potravě zle, už si nikdy ani nelíznou. Proto se všechny otrávené návnady vymýšlejí tak, aby účinkovaly až za delší dobu. Kdyby si hlodavci počínali se stejnou inteligencí i v jiných oblastech, vládla by dnes možná civilizace myší a ne lidí! A nejspíš by nás také hubila, jako škůdce a nebezpečné zabijáky.
Přitom všem se zapomíná na jednu věc - hlodavci nepřenášejí nemoci a neničí náš majetek schválně, aby nám ublížili, jen se snaží přežít. Přičemž v nadbytku, který jim naše civilizace mimoděk poskytuje, se jim přežívá náramně dobře. Ale ani my nezabíjíme myši, krysy a potkany z nenávisti k nim samotným, pouze chráníme náš majetek, zdraví a životy.
Myši, krysy a potkani nás doprovázeli v začátcích zemědělství, stavěli s námi pyramidy, paláce i továrny, objevovali a osídlovali s námi nové země a kontinenty, sdílejí s námi naše domovy. Zabíjejí, škodí, léčí, přinášejí nám radost. Ať chceme nebo ne, žádné zvíře pro nás není takovým nebezpečím a zároveň požehnáním jako myš, žádné jiné zvíře neznamená pro naši civilizaci tak mnoho. Myši jsou všechno, jen ne obyčejné!
Myšovití hlodavci - co možná nevíte:
Vědci v současné době rozeznávají téměř 600 druhů myšovitých (Muridae), v širším pojetí patří do této čeledi ještě další víc než stovka druhů, včetně hrabošů, křečků, bodlinatek a pískomilů.
Žijí na všech kontinentech a v každém podnebném pásmu, včetně Antarktidy a mnoha ostrovů. Na část z těchto míst se dostali, a také zde přežívají, jen díky lidem.
V České republice se vyskytuje 16 druhů, včetně myši domácí (Mus musculus), krysy (Rattus rattus) a potkana (Rattus norvegicus). Myš domácí je v Evropě původní, krysa se k nám dostala z jihovýchodní Asie zhruba před tisíci lety, potkan přicestoval z východní Asie až v 18. století. Krysa u nás postupně prakticky vymizela, takže většina „krys“ jsou ve skutečnosti potkani.
V současnosti se v laboratořích a výzkumných ústavech v České republice nachází pro pokusné účely přes 100 000 laboratorních potkanů a myší (laboratorní krysy nejsou), zoologické zahrady chovají několik stovek myšovitých hlodavců, blíže neurčený počet mají lidé doma jako mazlíčky a další se chovají jako krmení pro jiná zvířata v lidské péči (šelmy, dravé ptáky, plazy apod.).
Jen v pražských kanalizacích žije odhadem 5 milionů potkanů, další pobíhají na povrchu. Vidět jsou hlavně na skládkách a zanedbaných územích, můžete se s nimi setkat ale třeba i na Karlově náměstí v Praze.
Na mnoha místech se provádí pravidelná deratizace (hubení hlodavců), jen do pražských kanalizací se ročně sype okolo 10 t speciální návnady. Počet otrávených zvířat je těžké odhadnout, protože mrtvá těla se většinou nesbírají. Další hlodavci padají za oběť jedům a pastem nastraženým dalšími firmami i soukromými osobami. Zdá se, že potkanů neubývá, ale alespoň ani nepřibývá.
V přírodě hrají důležitou úlohu - rozšiřují semena různých rostlin, kypří půdu, loví drobné živočichy včetně hmyzu (někteří jsou částečně masožraví) a jiných hlodavců, slouží jako potrava mnoha zvířatům. I velké šelmy jako rysi nebo vlci při nedostatku větší kořisti často přežívají jen díky hlodavcům.
Hlodavci tomuto tlaku čelí obrovskou schopností množit se. Jedna myš domácí může mít najednou až 12 mláďat (průměrně ale jen 5), zabřeznout může až pětkrát do roka, přičemž mláďata mohou dospět už ve dvou měsících. V ideálních podmínkách, a kdyby všechna mláďata přežila a množila se, dá jedna samice za rok vzniknout několika tisícům myší.
To nejmenší, co může v boji s hlodavci udělat každý z nás, je nevyhazovat potraviny. Chovat se šetrně k přírodním zdrojům prospěje nejen k udržení hlodavců na přijatelné úrovni.
reklama
Další články autora |
Jaká zvířata se lidem nejvíce líbí? A která nejméně? A proč?
Proč velryby a delfíni umírají na plážích? A máme je zachraňovat?Online diskuse
Všechny komentáře (8)
