Jaká zvířata se lidem nejvíce líbí? A která nejméně? A proč?
S výzkumným týmem docenta Frynty z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy jsme se snažili mimo jiné rozřešit, jestli existují univerzálně krásná zvířata, nebo zda má každý člověk úplně jiné preference. A zda závisí obliba nějakého zvířete na znalosti (ať už praktické nebo teoretické) přírody.
Ptali jsme se lidí samotných, většinou jsme je nechali ohodnotit zvířata na obrázcích. Samozřejmě není v silách člověka prohlédnout portréty všech známých živočichů (dokonce i jen obratlovců je několik desítek tisíc!), proto respondentům předkládáme vždy jen výběr - sadu ilustrací nebo fotografií, zvolených podle určitého klíče. Tak nám naši respondenti hodnotili například zástupce plazů, samotné hroznýšovité hady, korálovky, papoušky, tukany, všechny savce, turovité kopytníky nebo primáty. Jedna sada obvykle obsahuje od 32 do 140 obrázků (ale třeba ptáků bylo téměř 400!).
Tímto za celý výzkumný tým děkuji všem našim přátelům, rodinným příslušníkům, spolužákům, studentům, profesorům, známým, jejich přátelům, rodinným příslušníkům atd. i docela neznámým lidem za ochotu a trpělivost, s níž se bez nároku na odměnu zúčastnili našeho výzkumu. Toto poděkování by zde mělo být uvedeno ještě v angličtině, španělštině a zhruba desítce dalších jazyků, protože jsme se sadami obrázků cestovali mimo jiné do Arménie, Ázerbájdžánu, Etiopie, Indie, Indonésie, Kamerunu, na Papuu-Novou Guineu a na mnoho dalších míst.
A co jsme zjistili? Bez ohledu na rasu, národnost, věk, pohlaví, vzdělání či zkušenost, hodnotí všichni lidé zvířata do značné míry stejně, shodujeme se na nejkrásnějších i na těch nejošklivějších. I když se zvířata v rámci svého konce žebříčku trochu střídají, „vítězové“ a „poražení“ se nikdy neprohodí. Já teď budu psát především o savcích, protože za tuto skupinu jsem byla zodpovědná. A také, málo platné, savci jsou nám nejbližší a nejlépe je známe.
Jako krásná vnímáme zvířata s načechranou srstí, velkýma očima, se vzorem a často s dlouhýma nohama. Zvířata celkově velká nebo připomínající ty nejroztomilejší plyšáky. První místa pravidelně obsazovaly šelmy, především ty kočkovité a jim podobná zvířata (lemur kata, panda červená). Dále jsou oblíbení medvědi a vše, co je připomíná (koala, vombat). Líbí se i kopytníci: žirafy, koně a zebry, velbloudi, dále třeba klokani.
Tygr, žirafa, koala, lemur… tak přece má každý člověk odlišné preference! Co je na tom za shodu, řeknete si, vždyť vypadají každý jinak! Tady musím přiznat, že na kráse savců se lidstvo shoduje poněkud méně než u plazů a ptáků. Snad proto, že jsou pro nás savci tak důležití, zatímco ke zvířatům opeřeným či šupinatým mnohem hůř hledáme nějaký osobnější vztah. Tygr, žirafa, lemur… Jsou odlišní i nejsou. Abyste onu shodu pochopili, je třeba představit si savce v celé jejich bohatosti, což není snadné. Skupina savci (vědeckým jménem Mammalia) totiž obsahuje zhruba pět a půl tisíce druhů, přes dvě třetiny z toho ale tvoří hlodavci nebo podobná zvířata (vakomyši, vačice, vakorejsci, netopýři, hmyzožravci, srstíni…). Tyto „myši“ či „krysy“ vyplňovaly do značné míry střed našich hitparád, víc se líbily snad jen veverky (prototyp plyšáka) či kapybary (to už je vzhledem skoro kopytník).
A zvířata nejošklivější? Nejméně sympatií jednoznačně získali obyvatelé podzemí - krtci, zlatokrti, vakokrti, slepci, rypoši. Druhy s malýma očima a ušima, válcovitým tělem a někdy velkými drápy či zuby. Naši anketu jednoznačně prohrál rypoš lysý, cosi jako krtek bez srsti, co nejvíc ze všeho připomíná scvrklý špekáček s obřími hlodavými zuby.
Možná vás teď napadne, k čemu jsou tato naše zjištění dobrá. Nezastírám, že mě celé toto bádání nesmírně bavilo, ani že jsem z legrace o své práci hovořila jako o sestavování hitparády plyšáků. Jenže všechno je mnohem složitější a vážnější. Zjišťování, jak hodnotíme krásu zvířat, pro nás znamená jenom dílek do velké mozaiky. Do obrazu vnímání přírody a její ochrany.
Znáte příběh o Noemově arše? Když hrozila potopa, shromáždil Noe pár od každého druhu zvířat a na své lodi s nimi přečkal, dokud voda neustoupila. V dnešní době mizí přírodní prostředí téměř stejně rychle jako suchá zem v prastarém příběhu (podobnou záchranu před potopou uvádí Bible i Korán, ale pověst samotnou známe už z dob starověké Mezopotámie). Mnoho druhů dnes přežívá jen díky lidem, novodobým Noemům. Jako archa slouží rezervace, zoologické zahrady, farmy, soukromé chovy. Problém je v tom, že na rozdíl od plavidla z pověsti, na tuto naši archu se všechny druhy zkrátka nevejdou. Ať už z prostorových nebo z ekonomických důvodů – chov mnoha druhů je finančně nesmírně náročný. Některá zvířata zachraňovat nepotřebují, protože se jim daří dobře (někdy až příliš - třeba holubům, potkanům nebo divokým prasatům). Pro mnoho zbylých druhů ale může být chov v lidské péči jedinou nadějí na přežití. Nás zajímalo, co rozhoduje o tom, které druhy se na palubu oné pomyslné archy dostanou a které si budou muset poradit bez přímé lidské pomoci. Záleží na míře ohrožení? Náročnosti chovu? Nebo vstupují do hry i jiná kritéria než jen rozumová, třeba právě naše vnímání krásy?
Přečtěte si článek Může se nám líbit divočina? Prales z pohledu estetiky
Z databáze zvířat v zoologických zahradách na celém světě vyplývá, že nejvíce chované druhy savců (pokud nepočítáme domácí zvířata) jsou tygr, surikata a lemur kata, ty samé druhy, jaké nám lidé pravidelně umísťovali do čela žebříčků. Na míře ohrožení příliš nesejde a co se týče náročnosti na držení, zoologické zahrady (stejně jako lidé samotní) mají slabost pro velká zvířata. Ponechme teď stranou otázku chovatelnosti různých druhů. Existují zvířata, která v lidské péči zkrátka držet neumíme, nedokážeme jim zajistit podmínky k přežití nebo rozmnožování (například horští hlodavci pišťuchy), to už je jiný problém. Na druhou stranu, při intenzívní snaze se dříve nebo později najde někdo, kdo dotyčné zvíře rozmnožit dokáže. Výjimku z pravidla o velikosti tvoří jen ty opravdu největší druhy - ne každá ZOO si může dovolit držet skupinu slonů či kosatek dravých, o plejtváku obrovském nemluvě. Preference velké velikosti je ještě výraznější u ptáků (pštrosi, plameňáci) a u plazů (krokodýli, varani, anakondy).
Je to špatně? Nemyslím. Zoologické zahrady plní i jiné úlohy než jen záchranu ohrožených druhů. Slouží také ke vzdělávání, relaxaci i zábavě (škola hrou!). V neposlední řadě musíme také uvážit, že ZOO jsou do značné míry závislé na návštěvnících a bez nejoblíbenějších zvířat by zkrátka nepřežily. Některé druhy jsou zároveň krásné i ohrožené (tygr), jiné jen krásné (surikata) nebo jen ohrožené (hroznýšovec portorický). Zodpovědní pracovníci zoologických zahrad dovedou dobře namíchat směs druhů tak, aby díky těm oblíbeným (byť třeba běžným), mohli zároveň zachraňovat zvířata, která se bez naší pomoci neobejdou, ale nemají potřebné charizma.
Ať chceme nebo ne, jsme lidé, a to včetně ředitelů rezervací a zoologických zahrad, ošetřovatelů, vědců, ochránců zvířat, mecenášů. Hodnocení krásy a preference krásného jsou nám hluboce vrozené, hlouběji, než kam sahají rozdíly mezi rasami či národnostmi, s tím nic nenaděláme. Ale je třeba si tuto vlastnost uvědomit a usměrňovat ji. A pokud ji nemůžeme zkrotit, lze ji alespoň využít. Třeba chovem krásných zvířat v ZOO (aby „uživily“ ty méně oblíbené) nebo vybíráním preferovaných druhů do kampaní na ochranu přírody (ochranou lesů pro tygra zachraňujeme i mnoho dalších živočichů a rostlin). Je potřeba slepě nepodléhat instinktům, kterými nás příroda vybavila pro život v pralese a savanách.
Krása zvířat: vítězové a poražení
Savci
Lidem se líbí: kočkovité a medvědovité šelmy (a vše, co je připomíná např. koala), žirafa, klokani, velbloudi, koně a zebry, ale také „nebarevný“ a téměř lysý slon
Lidem se nelíbí: podzemní zvířata: rypoši, krtci, vakokrt, zlatokrti, slepci; štětinatec, někteří netopýři
Nejchovanější druhy: tygr, lev, lemur kata, surikata
Ptáci
Lidem se líbí: druhy s dlouhýma nohama, krkem a ocasem, barevné, především modré – páv korunkatý, plameňáci, většina barevných papoušků, ledňáčci, lejsek modrobílý, jeřáb paví, sokolovití dravci, některé sovy, ale také kiwi (třásnité peří připomíná savčí srst)
Lidem se nelíbí: nevýrazně zbarvení, s lysými místy nebo různými výrůstky na hlavě – supi, kondoři, papoušek tricha orlí, husovec strakatý
Nejchovanější druhy: pštrosi, plameňáci, páv korunkatý, papoušci
Plazi
Lidem se líbí: zelení a modří (popř. červení) ještěři s dlouhýma nohama a velkýma očima – varan smaragdový, gekon felzuma, chameleoni…
pestře skvrnité želvy (želva tečkovaná)
hadi zelení (krajta zelená, chřestýšovec zelený) či kontrastně skvrnití a pruhovaní (korálovka šedá)
želvy a ještěři jsou vždy vnímáni jako hezčí než hadi
Lidem se nelíbí: zvířata hladká a lesklá, na pohled „slizká“, která nevýraznou hlavou a ocasem připomínají červy – hadi slepáci, beznozí ještěři - beznožky a dvouplazi
z želv druhy nevýrazně zbarvené, často „beztvarým“ kožovitým krunýřem, např. kožnatka či kožitka
Nejchovanější druhy: gekončík noční, leguán zelený, želva nádherná a uhlířská, krajta královská a hroznýš královský
reklama
Žádné jiné zvíře pro nás není takovým nebezpečím a takovým požehnáním
Proč velryby a delfíni umírají na plážích? A máme je zachraňovat?