Rok po povodních se v Jeseníku sejdou odborníci na zadržování vody v krajině
Událost zahájí vedoucí oddělení klimatické změny Českého hydrometeorologického ústavu Radim Tolasz a vystoupí na ní řada dalších hostů, jako je ředitelka českých klimatických programů Člověka v tísni Magdalena Davis, generální ředitel Povodí Odry Petr Birklen a další. Záštitu nad konferencí Cesta vody převzal ministr životního prostředí Petr Hladík, ministr zemědělství Marek Výborný a hejtman Olomouckého kraje Ladislav Okleštěk.
„Hlavním tématem bude cesta vody – od pramenných oblastí hor přes lesy, zemědělskou půdu, mokřady až po městskou a příměstskou krajinu. Právě v místě, které je symbolicky spjato s vodou jako s léčebným zdrojem, budeme sdílet praktické zkušenosti a hledat řešení, jak v krajině lépe zadržet vodu, jak urychlit realizaci potřebných opatření a jak se připravit na změny klimatu,“ dodává ke konferenci Eva Procházková, odborná garantka Národního ústavu pro integrovanou krajinu.
Konference je určena zejména zástupcům měst a obcí, projektantům, zemědělcům, lesníkům, správcům toků, vlastníkům půdy i dalším odborníkům, kteří mohou ovlivnit podobu krajiny a její schopnost zadržovat vodu a čelit extrémním jevům. Součástí programu jsou také odborné terénní exkurze s ukázkami dobré praxe, inovativních řešení a konkrétních projektů zaměřených na zadržování vody a protipovodňovou ochranu. Diskutovat se bude o tom, jak urychlit a zefektivnit realizaci opatření, která pomohou chránit majetek, infrastrukturu a zároveň posílit ekologickou a klimatickou stabilitu krajiny pro budoucí generace.
Konference se uskuteční 15.–16. října 2025 v Jeseníku. Vstupenky za 990 Kč jsou dostupné na www.cestavody.eu.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (18)
Slavomil Vinkler
19.9.2025 07:19Je však nutno vodu skutečně brzdit, nikoli jí dělat rychlodálnice k odtoku. A taky stavět uvážlivě. Ale lidi staví u dravé řeky nebo na činné sopce.
Břetislav Machaček
19.9.2025 09:00 Reaguje na Slavomil Vinklerna síle vody na kopci. Pak tu je ta cena. Bohatý si vybere a
koupí jaké místo chce, ale chudák takové, na jaké má. Je tomu
tak pořád a navíc na lidi působí i to, že se tomu místu povodeň
staletí vyhýbala a tak neměli obavu tam stavět. No a nebo se
snažili povodním zabránit a nyní to nesmí, nechce a nebo to už
není možné. Ono hodně záleží na profilu krajiny, okolní přírodě
a jiných okolnostech. Tytéž srážky v různých místech mívají
různé dopady, ale lidé rádi věří příkladům, že to co funguje
jinde bude fungovat i u nich. Nejhůř jsou na tom úzká údolí,
kde to, co je živilo(pole) bylo mimo dosah povodní a na domy
zbyly riziková místa, Tehdy ale v domech nebylo na zničení
skoro nic. Mí prarodiče na soutoku Odry a Olše vynesli skromný
nábytek na půdu společně s drůbeží a čuníkem. Kráva vydržela
stát ve vodě a nebo ji udělali v chlévě plošinu z pražců a
hnoje. Děda vždy v poklidu říkal, že jak voda do domu přijde,
tak odejde, ale zničená úroda na poli ho štvala. Na vlhké
stěny byli zvyklí a tu zatuchlinu z vlhka nevnímali. Byl to
pach i jejich sousedů a považovali to jako normální zápach.
Po přestěhování na kopce bez rizika záplav tvrdil, že se nyní
nudí, když se už nemusí obávat povodní a chystat se na ně.
Byl ale rád, že na stáří už nebyl vystaven těm rizikům.
Dnes tam už voda nepáchá škody jako kdysi i dvakrát do roka,
ale pouze jednou za třicet let(1997 a 2024) a to o mnoho
menší, než kdysi. Řeka je zregulována, prohloubena a tak je
průtok značně zkapacitněn. Pokud tekla líně plytkým korytem,
tak byl rozliv do okolí při každém větším dešti a to si dnes
ekologisté zase přejí. Prý je to zadržení vody v krajině a
je jim fuk, že to bude na úkor místních obyvatel. Ono z okna
paneláku z pátého patra se hezky kouká, jak má někdo zaplavený
přízemní dům kvůli zanesené řece štěrkem a zatarasené kládami
stromů pokácených bobry. Toto sobecké jednání odrazuje občany
od ekologie, která se stává terorismem vůči nim a proto je tu
tak nízká podpora stran se zeleným programem. Mysleme v prvé
řadě na ty místní a nebo jim umožněme žít jinde a tu krajinu
obětovat pokusům o návrat k divočině. Má stát na to dělat ty
pokusy, pak sanovat vzniklé škody a nebo škodám předcházet?
Slavomil Vinkler
19.9.2025 18:30 Reaguje na Břetislav MachačekKarel Zvářal
19.9.2025 19:57 Reaguje na Slavomil VinklerBřetislav Machaček
20.9.2025 11:54 Reaguje na Slavomil Vinklerstále více a více materiálu a ukládaly ho tam, kde
se rychlost proudu klikatěním snižovala. Dravá řeka se prohlubuje a ta pomalá tekoucí meandry se zanáší. No a když je zanesená, tak voda, co by tekla korytem
teče po okolí řeky. Dostatečný průtočný profil je
podmínkou protipovodňové ochrany a nepomůže vůbec
nic, když ho necháme zanášet sedimenty. Můj děda
pracoval nějakou dobu u firmy těžící štěrkové
lavice z Odry u Bohumína. Měli na to dvě loďky
spojené do katamaranu s konstrukcí pro drapák.
Ten spouštěli na dno, odbagrovali štěrk a vyzvedli
nad hladinu. Pod drapák podjela nákladní loďka
pro ten štěrk a tak stále dokola. Měli co dělat
pořád, protože nový štěrk, zase řeka přinesla.
Dnes se štěrk pohodlněji těží na štěrkovnách a
v řece zůstává. Průtočný profil se navyšuje už
jen ochrannými hrázemi a dno se neustále zvedá.
Po povodních se tak Odra u Starého Bohumína
rozšířila na dvojnásobnou šířku, ale má nyní
poloviční hloubku. Povodí ji místy nesmí uvést
do předchozího stavu a tak se dá čekat opět
její vylití z břehů. Hraniční meandry Odry
jsou sice nádherné, ale pro okolní obyvatele
je rizikem zpomalení odtoku a vzedmutí hladiny
proti proudu, protože rozdíl nadmořské výšky
je tam 3 metry, což je za povodně, když se
hladina zvedá o 7 metrů, zanedbatelný rozdíl.
Voda se tak paradoxně vrací tam, odkud měla
odtékat a povodňová vlna jde proti proudu.
Slavomil Vinkler
20.9.2025 21:42 Reaguje na Břetislav MachačekRadim Polášek
24.9.2025 17:00 Reaguje na Slavomil VinklerJarek Schindler
27.9.2025 18:48 Reaguje na Radim PolášekBřetislav Machaček
20.9.2025 12:04v Praze sevřenou mezi kamenné zdi, aby na březích mohly stát budovy včetně ND. Pokud bychom nebyli
sobci, tak můžeme vše zbourat včetně těch zdí a
dát řece možnost tvorby břehů podle svého, jak
ekologisté požadují na venkově. Stáčí se vžít do
pozice místních a pak rozdávat knížecí rady o
tom, že se má dát řekám volnost vytvářet svá
koryta podle sebe.
Jan Šimůnek
20.9.2025 15:17Připomínám knihy mého dětství od Jaromíra Tomečka z oblasti Dyje. V knize "Admirál na Dyji" je hrdinou právě bagrista, který vámi popisovanou činnost dělá na řece Dyji. Ale mihne se i v dalších.
Břetislav Machaček
21.9.2025 11:41 Reaguje na Jan Šimůnekspolečnosti. Chápal potřeby lidstva žít v kulturní krajině mající
blízko k přírodě, což dnes radikální ochranáři neuznávají. Chtějí
návrat od kulturní krajiny k divočině a podřídit ji dosavadní
hospodaření s přírodním bohatstvím. Chtějí tu přírodu neziskovou
a navracet ji stále více divočině, což je ale v rozporu se zájmy
většiny lidstva. Je nutné být realisty jako kdysi pan Tomeček a
uvažovat v souvislostech, že zájmy obou táborů musí být pouze
kompromisem a nikoliv vítězstvím jen jednoho z názorů.
Radim Polášek
24.9.2025 17:03 Reaguje na Břetislav MachačekAdmirála na Dyji jsem ale nečetl.
Jan Šimůnek
21.9.2025 14:12Zcela jistě máte pravdu. Problém je v tom, že oni fanatičtí ekologové, jejichž demokratická legitimita je blízká nule, mají jednak podporu z Bruselu, který cíleně řídí od špatného k horšímu, i od bruselských přitakávačů, jako je spolu. Za 14 dnů bude rozhodnuto, jestli ten trend likvidace všeho s přitakáváním naší vlády bude zachován, nebo zda se nám podaří obrátit kormidlo jako třeba v USA.



Ničivé počasí v jihovýchodní Asii není náhoda. Teplejší oceány poskytují bouřím více energie
Tisíce starých skládek v Evropě mohou při povodních ohrozit pitnou vodu
Studie: Africké pralesy už uhlík nezachytávají, naopak ho produkují