Rok po povodních se v Jeseníku sejdou odborníci na zadržování vody v krajině
Událost zahájí vedoucí oddělení klimatické změny Českého hydrometeorologického ústavu Radim Tolasz a vystoupí na ní řada dalších hostů, jako je ředitelka českých klimatických programů Člověka v tísni Magdalena Davis, generální ředitel Povodí Odry Petr Birklen a další. Záštitu nad konferencí Cesta vody převzal ministr životního prostředí Petr Hladík, ministr zemědělství Marek Výborný a hejtman Olomouckého kraje Ladislav Okleštěk.
„Hlavním tématem bude cesta vody – od pramenných oblastí hor přes lesy, zemědělskou půdu, mokřady až po městskou a příměstskou krajinu. Právě v místě, které je symbolicky spjato s vodou jako s léčebným zdrojem, budeme sdílet praktické zkušenosti a hledat řešení, jak v krajině lépe zadržet vodu, jak urychlit realizaci potřebných opatření a jak se připravit na změny klimatu,“ dodává ke konferenci Eva Procházková, odborná garantka Národního ústavu pro integrovanou krajinu.
Konference je určena zejména zástupcům měst a obcí, projektantům, zemědělcům, lesníkům, správcům toků, vlastníkům půdy i dalším odborníkům, kteří mohou ovlivnit podobu krajiny a její schopnost zadržovat vodu a čelit extrémním jevům. Součástí programu jsou také odborné terénní exkurze s ukázkami dobré praxe, inovativních řešení a konkrétních projektů zaměřených na zadržování vody a protipovodňovou ochranu. Diskutovat se bude o tom, jak urychlit a zefektivnit realizaci opatření, která pomohou chránit majetek, infrastrukturu a zároveň posílit ekologickou a klimatickou stabilitu krajiny pro budoucí generace.
Konference se uskuteční 15.–16. října 2025 v Jeseníku. Vstupenky za 990 Kč jsou dostupné na www.cestavody.eu.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (18)
Slavomil Vinkler
19.9.2025 07:19Je však nutno vodu skutečně brzdit, nikoli jí dělat rychlodálnice k odtoku. A taky stavět uvážlivě. Ale lidi staví u dravé řeky nebo na činné sopce.
Břetislav Machaček
19.9.2025 09:00 Reaguje na Slavomil Vinklerna síle vody na kopci. Pak tu je ta cena. Bohatý si vybere a
koupí jaké místo chce, ale chudák takové, na jaké má. Je tomu
tak pořád a navíc na lidi působí i to, že se tomu místu povodeň
staletí vyhýbala a tak neměli obavu tam stavět. No a nebo se
snažili povodním zabránit a nyní to nesmí, nechce a nebo to už
není možné. Ono hodně záleží na profilu krajiny, okolní přírodě
a jiných okolnostech. Tytéž srážky v různých místech mívají
různé dopady, ale lidé rádi věří příkladům, že to co funguje
jinde bude fungovat i u nich. Nejhůř jsou na tom úzká údolí,
kde to, co je živilo(pole) bylo mimo dosah povodní a na domy
zbyly riziková místa, Tehdy ale v domech nebylo na zničení
skoro nic. Mí prarodiče na soutoku Odry a Olše vynesli skromný
nábytek na půdu společně s drůbeží a čuníkem. Kráva vydržela
stát ve vodě a nebo ji udělali v chlévě plošinu z pražců a
hnoje. Děda vždy v poklidu říkal, že jak voda do domu přijde,
tak odejde, ale zničená úroda na poli ho štvala. Na vlhké
stěny byli zvyklí a tu zatuchlinu z vlhka nevnímali. Byl to
pach i jejich sousedů a považovali to jako normální zápach.
Po přestěhování na kopce bez rizika záplav tvrdil, že se nyní
nudí, když se už nemusí obávat povodní a chystat se na ně.
Byl ale rád, že na stáří už nebyl vystaven těm rizikům.
Dnes tam už voda nepáchá škody jako kdysi i dvakrát do roka,
ale pouze jednou za třicet let(1997 a 2024) a to o mnoho
menší, než kdysi. Řeka je zregulována, prohloubena a tak je
průtok značně zkapacitněn. Pokud tekla líně plytkým korytem,
tak byl rozliv do okolí při každém větším dešti a to si dnes
ekologisté zase přejí. Prý je to zadržení vody v krajině a
je jim fuk, že to bude na úkor místních obyvatel. Ono z okna
paneláku z pátého patra se hezky kouká, jak má někdo zaplavený
přízemní dům kvůli zanesené řece štěrkem a zatarasené kládami
stromů pokácených bobry. Toto sobecké jednání odrazuje občany
od ekologie, která se stává terorismem vůči nim a proto je tu
tak nízká podpora stran se zeleným programem. Mysleme v prvé
řadě na ty místní a nebo jim umožněme žít jinde a tu krajinu
obětovat pokusům o návrat k divočině. Má stát na to dělat ty
pokusy, pak sanovat vzniklé škody a nebo škodám předcházet?
Slavomil Vinkler
19.9.2025 18:30 Reaguje na Břetislav MachačekKarel Zvářal
19.9.2025 19:57 Reaguje na Slavomil VinklerBřetislav Machaček
20.9.2025 11:54 Reaguje na Slavomil Vinklerstále více a více materiálu a ukládaly ho tam, kde
se rychlost proudu klikatěním snižovala. Dravá řeka se prohlubuje a ta pomalá tekoucí meandry se zanáší. No a když je zanesená, tak voda, co by tekla korytem
teče po okolí řeky. Dostatečný průtočný profil je
podmínkou protipovodňové ochrany a nepomůže vůbec
nic, když ho necháme zanášet sedimenty. Můj děda
pracoval nějakou dobu u firmy těžící štěrkové
lavice z Odry u Bohumína. Měli na to dvě loďky
spojené do katamaranu s konstrukcí pro drapák.
Ten spouštěli na dno, odbagrovali štěrk a vyzvedli
nad hladinu. Pod drapák podjela nákladní loďka
pro ten štěrk a tak stále dokola. Měli co dělat
pořád, protože nový štěrk, zase řeka přinesla.
Dnes se štěrk pohodlněji těží na štěrkovnách a
v řece zůstává. Průtočný profil se navyšuje už
jen ochrannými hrázemi a dno se neustále zvedá.
Po povodních se tak Odra u Starého Bohumína
rozšířila na dvojnásobnou šířku, ale má nyní
poloviční hloubku. Povodí ji místy nesmí uvést
do předchozího stavu a tak se dá čekat opět
její vylití z břehů. Hraniční meandry Odry
jsou sice nádherné, ale pro okolní obyvatele
je rizikem zpomalení odtoku a vzedmutí hladiny
proti proudu, protože rozdíl nadmořské výšky
je tam 3 metry, což je za povodně, když se
hladina zvedá o 7 metrů, zanedbatelný rozdíl.
Voda se tak paradoxně vrací tam, odkud měla
odtékat a povodňová vlna jde proti proudu.
Slavomil Vinkler
20.9.2025 21:42 Reaguje na Břetislav MachačekRadim Polášek
24.9.2025 17:00 Reaguje na Slavomil VinklerJarek Schindler
27.9.2025 18:48 Reaguje na Radim PolášekBřetislav Machaček
20.9.2025 12:04v Praze sevřenou mezi kamenné zdi, aby na březích mohly stát budovy včetně ND. Pokud bychom nebyli
sobci, tak můžeme vše zbourat včetně těch zdí a
dát řece možnost tvorby břehů podle svého, jak
ekologisté požadují na venkově. Stáčí se vžít do
pozice místních a pak rozdávat knížecí rady o
tom, že se má dát řekám volnost vytvářet svá
koryta podle sebe.
Jan Šimůnek
20.9.2025 15:17Připomínám knihy mého dětství od Jaromíra Tomečka z oblasti Dyje. V knize "Admirál na Dyji" je hrdinou právě bagrista, který vámi popisovanou činnost dělá na řece Dyji. Ale mihne se i v dalších.
Břetislav Machaček
21.9.2025 11:41 Reaguje na Jan Šimůnekspolečnosti. Chápal potřeby lidstva žít v kulturní krajině mající
blízko k přírodě, což dnes radikální ochranáři neuznávají. Chtějí
návrat od kulturní krajiny k divočině a podřídit ji dosavadní
hospodaření s přírodním bohatstvím. Chtějí tu přírodu neziskovou
a navracet ji stále více divočině, což je ale v rozporu se zájmy
většiny lidstva. Je nutné být realisty jako kdysi pan Tomeček a
uvažovat v souvislostech, že zájmy obou táborů musí být pouze
kompromisem a nikoliv vítězstvím jen jednoho z názorů.
Radim Polášek
24.9.2025 17:03 Reaguje na Břetislav MachačekAdmirála na Dyji jsem ale nečetl.
Jan Šimůnek
21.9.2025 14:12Zcela jistě máte pravdu. Problém je v tom, že oni fanatičtí ekologové, jejichž demokratická legitimita je blízká nule, mají jednak podporu z Bruselu, který cíleně řídí od špatného k horšímu, i od bruselských přitakávačů, jako je spolu. Za 14 dnů bude rozhodnuto, jestli ten trend likvidace všeho s přitakáváním naší vlády bude zachován, nebo zda se nám podaří obrátit kormidlo jako třeba v USA.



Chmelařský výzkum v Česku trvá 100 let. Teď míří na odolnost vůči změnám klimatu
Spolek Klimatická žaloba podal stížnost do Štrasburku, státu vyčítá pasivitu
Červený řekl, že nepopírá klimatickou změnu, chce ji ale řešit racionálně