Šimpanz Sherley. Jak jsem pátral po bývalé české celebritě

Samec šimpanze váží kolem pětačtyřiceti kilo a většinou se sám postará o to, abyste ho nepřehlédli. Ale najít jednoho konkrétního šimpanze ztraceného kdesi v Číně je stejné, jako hledat jehlu v kupce sena. Tohle je příběh hledání šimpanze Sherleyho, který byl svého času českou celebritou.

Šimpanzí samec Sherley se narodil v africké Conakry 3. 7. 1998. V ilegální zoologické zahradě. Krátce poté odtud putuje za nejasných okolností do České republiky. Stal se osobním majetkem Ludvíka Berouska, majitele cirkusu. Dočasným domovem Sherleyho se stal Zoopark Bašť nedaleko Prahy, který slouží jako útočiště pro přestárlá zvířata z cirkusů.

Sherley se pak stal skutečnou celebritou. Na chvíli.

Pamětníci jej viděli po boku Helenky Vondráčkové, Ivety Bartošové, Heidi Janků nebo v pořadu Banánové rybičky Haliny Pawlovské. Možná si ho pamatuje i z reklamy, jak se tahá o jablko s ředitelem Komerční banky.

V roce 2005 je ale s televizní kariérou konec. Ludvík Berousek přichází o zákonnou výjimku, která mu umožňovala profitovat na vystoupeních Sherleyho. Těžko říct, zda se pak z oblíbeného chovance stal obtěžující přívěšek. Jisté je jen to, že začátkem dubna 2007 se Sherley objevuje v Zoologické zahradě Hodonín. Proč? Oficiálně proto, že podmínky v Bašti nebyly pro chov šimpanze vyhovující. Těžko to zpětně vypátrat. Pověstný je ale příjezd Sherleyho do jihomoravského domova. Takový transport divokých zvířat v českých zoo k vidění skutečně nebývá. „Přijel s panem Berouskem, na předním sedadle jako spolucestující,“ vzpomíná Petra Bílková, ošetřovatelka primátů ze Zoo Hodonín. „Na sobě měl tričko a kšiltovku a železný řetěz na krku, ke kterému mu pan Berousek připnul vodítko, a za ruku ho odvedl do ubikace.“

Dřívější dráha zvířete od filmu se na něm těžce podepsala. „Protože vyrůstal od malička v neustálém kontaktu s lidmi, kteří po něm chtěli, aby se choval jako cvičená ´opička´, neměl možnost naučit se sociálnímu chování šimpanzů,“ dodává Lukáš Baránek, který má hodonínské primáty rovněž na starost. „Nikdy se nám úplně nepovedlo zbavit ho lidské výchovy a z ní vyplývající potřeby vyhledávat člověčí přítomnost.“ Lidských zvyklostí se zbavoval pomalu a těžko a jen díky stěží představitelné každodenní práci ošetřovatelů se ho podařilo úspěšně uvést do života s dvěma šimpanzími samicemi.

Outsider, kterého lidé zbožňovali

Dá se říct, že Sherley byl nefalšovaný outsider šimpanzího světa, ale i nadále zůstal miláčkem návštěvníků. Jeho nesmírně živá mimika obličeje a schopnost zrcadlení tváří zamračených návštěvníků ostatně učarovala i autorovi tohoto článku. Byl taky jedním z těch zamračených, kteří před jeho výběhem dokázali prosedět hodiny a odcházeli pak s úsměvem.

Jenže pak jednoho dne Sherley zmizel.

Zvíře, které váží půl metráku a vládne silou, že vám klidně utrhne ruku v rameni, nezmizí jen tak. Z kraje roku 2016 si na něj vzpomněl jeho právoplatný majitel. V hodonínské zoo byl totiž Sherley jen v úschově, jako trochu chlupatější a živější balík. Z pověření pana Berouska Sherleyho odvádí hlavní zooložka zoo Buštěhrad Dana Fraňková. Prý proto, aby mladého šimpanze připravila na transport do Číny.

Sherleyho hodonínští ošetřovatelé cítili zármutek ze ztráty živočicha, který je po léta zaměstnával a činil jim radost svými malými pokroky. A také měli obavu, kde vlastně Sherley skončil. Co si budeme povídat, kolik článků o kšeftování se zvířaty jsme na Ekolistu už četli? Kolik příběhů o zvířatech, vystavovaných v menažériích v obrovských nákupních centrech jsme tu už měli? A protože i autor tohoto článku měl Sherleyho rád, rozhodl se, že ho zkusí vypátrat.

Vybaven jen několika reprezentativními fotkami údajného nového Sherleyho útočiště kdesi v Kantonu jsem se snažil najít odpověď na jednoduchou otázku: „Kam se poděl ´náš´ šimpanz?“. A nastalo dlouhé a nekonečné telefonování, rozesílání e-mailů a často marného čekání na odpověď.

Jen pro ilustraci, není problém dozvědět se, jak se vede třeba Moje, prvnímu mláděti gorily nížinné narozené v České republice. Žije spokojeně ve španělském v Zoo Cabárcenu.

Evropské zoologické zahrady spolu navzájem komunikují a tyto informace reprezentující společné úsilí o záchranu druhu rády sdílí s veřejností. A pokud byste měli pochybnosti o tom, v jakém stavu právě Moja je, můžete se sami buď zeptat španělských i českých ošetřovatelů primátů, kteří jsou ve vzájemném osobním kontaktu. Klidně si je můžete najít na FaceBooku. Do Cabárcenu si můžete i sami zajet a přesvědčit se na vlastní oči. Pokud by vám tedy nestačil on-line přenos přímo z jejího výběhu.

Evropské zoologické jsou často státní, vzdělávací nebo výzkumné instituce, minimálně u nás pak městské příspěvkové organizace. Ze svých daní přispíváme nějakým haléřem na jejich provoz a proto máme zákonné právo vědět, co se s jejich chovanci děje nebo kam odcestovali.

Ale v případě Sherleyho? Sherley je „majetkem“ soukromého chovatele. Místo práva na informace tu platí ochrana osobních a obchodních údajů. A pak je tu jazyková bariéra. Zkuste si schválně vygooglit čínského ošetřovatele primátů v konkrétní zoo.

Můj první dotaz směřoval na ředitele hodonínské zoo Martina Kruga. „Zvíře bylo majetkem Ludvíka Berouska a ten ve spolupráci s paní Fraňkovou ze Zoo Buštěhrad zorganizovali údajné darování zvířete do Číny. Na základě vystavené vývozního certifikátu CITES jsme byli nuceni zvíře odevzdat pro tento účel majiteli. Bohužel Vám víc nepomůžu,“ zní odpověď.

Logické bylo zavolat majiteli Sherleyho, Ludvíku Berouskovi. Zavolal jsem mu hned, a příjemné povídání to zrovna nebylo.

Pokud bych měl vytáhnout jen to podstatné, pak Ludvík Berousek mi řekl asi toto: „České Ministerstvo životního prostředí je děsná špína, protože mi se zvířetem nedovolí podnikat. Tak proč by ho tady nechával? Potažmo v zoo, kde by za umístění zvířete musel platit nájem, když si jej nemůže nechat doma, tam kde byl dříve. Šimpanz je v Číně, nevím kde, odvezla ho tam Fraňková. Tečka.“

Dana Fraňková ze Zoo Zájezd v Buštěhradu. Promluvit si s ní nebylo právě snadné. Po osmi e-mailech a bezpočtu marných volání jsem začal „nahánět“ i jejího zaměstnavatele. Nakonec jsme si promluvili po telefonu. „Je pravda, že moje firma zajišťovala přepravu tohoto šimpanze do jedné z nejkrásnějších zoo, kde byl zapojen do jejich skupiny šimpanzů; omlouvám se, ale další informace neposkytujeme.” V průběhu dalších hovorů se už trochu osmělila a ozřejmila mi, že to “nepodávání informací” má své opodstatnění. Obávala se, že jsem jedním z těch šílených aktivistů a rádoby ochránců zvířat.

Výsledkem dalšího jednání bylo pár fotek prázdného expozičního výběhu v čínské zoologické zahradě, vlastněné společností Guangzhou Chimelong Group Co., kde Sherley měl být umístěn.

Společnost Guangzhou Chimelong Group Co. je koncern velikosti české Škodovky. Provozuje desítky hotelů a ubytovacích zařízení, zábavních atrakcí, obchodních center po celé Číně. A ta nejkrásnější zoo v parku v Kantonu? Na 130 hektarech jeho rozlohy se nachází i dinopark, aquapark a noční cirkus. Neskončil Sherley spíš někde tady, nebo někde v reklamním mall-centru, nebo rovnou na talíři?

K tomu, abyste dostali za hranice šimpanze, potřebujete spoustu papírů, aby vás na letišti neotočili zpátky. K vývozu se musí vyjádřit orgán českého odboru CITES, stanovisko k vhodnosti zařazení živočicha zaujímá Agentura ochrany přírody a krajiny a samotné povolení, vývozní permit, vydává Ministerstvo životního prostředí.

Měl jsem štěstí, že jsem narazil na neuvěřitelně ochotné úředníky. Pochopitelně přísně v intencích toho, aby neohrozili osobní údaje „dárce“ a „příjemce“. Dominika Pospíšilová z tiskového oddělení MŽP a vedoucí oddělení mezinárodních úmluv Jiří Mach komunikují na jedničku. Pavla Říhová z oddělení mezinárodní ochrany biodiverzity a CITES radí a pomáhá. AOPK? To nejlepší na konec. Prokousal jsem se dostupnými informacemi do té míry, že už jsem přesně věděl, kam Sherley zmizel a kde by teoreticky opravdu měl být. Pořád mi ale chyběl výsledek, který bych chtěl. Jediná fotka toho zatraceného opičáka.

Můj anděl měl jméno Jindřiška Jelínková, vedoucí oddělení mezinárodní spolupráce AOPK. Byl to její nápad, že by nebylo od věci ozvat se na vědecký orgán CITES „na druhé straně“ hranic v Číně. Já si s nimi dopisovat moc nemůžu, ale ona z hlediska své funkce ano. I když je to práce navíc.

Neuvěřitelné se stalo skutečností. Čína komunikuje. Sherley žije. Zhigang Jiang, ředitel CITES SA China v Pekingu popsal, že Sherley se z cesty už vzpamatoval, přibral sedm kilo, a i když je zatím oddělen od hlavní skupiny, má s nimi alespoň oční kontakt.

Čili není z něj cirkusový klaun, neskončil jako pudr pro podporu plodnosti, nesnědli ho. Dneska budu dobře spát.

---

reklama

---