Uhlík v lesních půdách a jeho potenciál: Aby ho lesy ukládaly, musí především přežít

Uhlík v lesní půdě plní řadu klíčových funkcí: podporuje produkci dřeva, zlepšuje dostupnost živin a strukturu půdy, zvyšuje schopnost půdy zadržovat a filtrovat vodu, vytváří základ pro půdní biodiverzitu a zároveň představuje významný rezervoár důležitý pro regulaci klimatu. Organická hmota zásadně ovlivňuje fyzikální, chemické i biologické vlastnosti půdy a přispívá k její stabilitě i odolnosti vůči disturbancím. Ochrana současných zásob a případné zvyšování zásob uhlíku v lesní půdě představuje proces s řadou souběžných přínosů. V půdě se nachází více uhlíku než ve vegetaci a atmosféře dohromady. Odhaduje se, že 70 % světové zásoby uhlíku v půdě se nachází na 30 % zemského povrchu, který je zalesněný. Uhlík v půdě představuje přibližně 60 % ekosystémové zásoby v boreálních lesích, asi 50 % v lesích mírného pásu a přibližně 30 % v tropických lesích.

Z veškerého CO₂ emitovaného do atmosféry v ní zůstává jen asi polovina, zatímco druhá polovina je odstraňována pomocí úložných systémů na souši (příjem vegetací prostřednictvím fotosyntézy) a v oceánech (difúzí). Dopad emisí na změnu klimatu je tak přibližně poloviční oproti situaci, kdy by tyto přirozené úložné systémy neexistovaly. Terestrické ukládání uhlíku je přitom z velké části zajišťováno právě lesy. Klimatická funkce půdy se navíc týká i dalších skleníkových plynů mimo CO₂ – vývoj lesních ekosystémů ovlivňuje například i emise oxidů dusíku a amoniaku.

Obsah organické hmoty v půdě zvyšuje polní vodní kapacitu a tím i množství zadržované vody v půdě, zejména u písčitých půd. To má vliv na odolnost lesa vůči suchu, prevenci povodní v krajině a nepřímo také na mikroklima, jelikož vlhkost půdy významně tlumí teplotní výkyvy v denním i sezónním kolísání.

Organická hmota pozitivně ovlivňuje i další fyzikální vlastnosti – množství a stabilitu agregátů a pórovitost, což dohromady činí půdu odolnější vůči erozi. Z hlediska eroze je důležitá i přítomnost nadložních horizontů, které absorbují kinetickou energii kapek vody, zvyšují infiltraci a snižují odtok vody.

Přítomnost nadložních horizontů může být důležitější než přítomnost stromového zápoje: zatímco odstranění půdního pokryvu může zvýšit půdní erozi 10–100krát, odstranění stromového zápoje bez narušení půdního pokryvu zvyšuje míru půdní eroze pouze o několik desítek procent.

Uhlík v půdě je důležitým zdrojem energie a živin, ale i habitatem pro půdní organismy. Obecně platí, že v živinově bohatších podmínkách nacházíme bohatší společenstva organismů. Forma humusu ovlivňuje i přítomnost a podobu podrostu i dominující typ mykorhizy. Zásoba organického uhlíku tak může sloužit jako indikátor biodiverzity v půdě.

Tato multifunkčnost je významnou výhodou sekvestrace uhlíku v půdě oproti jiným strategiím mitigace klimatu, resp. jiným technikám sekvestrace oxidu uhličitého, a je také důležitým argumentem pro ochranu stávajících zásob uhlíku v půdě. Stabilitu uhlíku mohou výrazně ovlivnit některé typy lesnického managementu z nichž nejvýraznější vliv má nakládání s těžebními zbytky a zalesňování nelesních půd.

Určitý vliv může mít rovněž volba hospodářského způsobu, postupů obnovy lesa či volba dřevin. Výsledky těchto postupů se ovšem mohou na různých stanovištích lišit. Jako zásadní se jeví udržení stability a vitality lesních porostů, neboť nejvýrazněji ovlivňují půdní zásoby uhlíku rozsáhlejší disturbance, které vedou k plošnému narušení korunového zápoje – ať již jde o požáry, větrné či hmyzí kalamity.

V současnosti je schopnost lesa pohlcovat uhlík vnímána jako další z významných celospolečenských funkcí lesů, tzv. ekosystémových služeb lesa v ČR. Financování těchto služeb dosud není vyřešeno a aktuálně dobrou příležitostí a alternativou může být realizace offsetových projektů. Ty se zatím zabývají ukládáním uhlíku v nadzemní biomase lesů, jež lze dostatečně přesně kvantifikovat. Zahrnutí lesních půd do uhlíkových offsetů si vyžaduje ještě další výzkum a monitoring, jenž předpokládá například nová směrnice EU o monitorování a odolnosti půdy.

Lesnické offsetování si lze v základních obrysech představit jako finančně oceněný soubor lesnických opatření vedoucích ke zvyšování pohlcování uhlíku v lesích a ke snižování emisí skleníkových plynů. I přes skutečnost, že současná situace neukládá podnikům povinnost kompenzovat svou uhlíkovou stopu, objevují se na trhu první dobrovolné projekty, které ukazují směr, kam by se v budoucnu mohlo offsetování ubírat. Jeden z takových projektů realizovala například společnost Lesy Colloredo-Mannsfeld, s.r.o.

Lesnické offsetové projekty se mohou stát v budoucnu významným nástrojem v adaptaci lesních porostů na klimatickou změnu. Jejich úspěch do velké míry závisí na formě připravované regulace ze strany Evropské komise. Regulace a nastavení základních parametrů offsetových projektů může skrývat i četná úskalí, jako například stanovení nereálných požadavků, aktivní lesnický management versus bezzásahový režim, vyžadování dalších certifikačních systémů, nebezpečí greenwashingu.

V rámci ČR mají největší potenciál projekty v rámci IFM (Improved Forest Management), které mají prokazatelně pozitivní vliv na zvyšování uhlíku v lesích. Realizace projektů na ukládání uhlíku v lesích může významně přispět ke snížení výdajů státu na podporu vzniku a realizace adaptačních opatření v lesnickém sektoru. Toto financování může být z větší či menší části kryto z jiných zdrojů (průmyslové podniky, developeři, bankovní sektor atd.) Pro vlastníky je pak zásadní pečlivý výběr platformy (především z pohledu kredibility) a volba vhodného a stabilního partnera.

Adaptace českých lesů na klimatickou zahrnuje přednostní uplatnění přirozené obnovy – podmíněné výrazným omezením tlaku zvěře – dále uplatnění jemnějších způsobů hospodaření a průběžnou změnu dřevinné skladby směrem k druhově i věkově diverzifikovaným porostům odolným vůči klimatickým extrémům. Adaptovaný, funkční a odolný les je jedinou skutečnou dlouhodobou zárukou plnění všech společensky očekávaných funkcí – včetně ukládání uhlíku. To je však v podmínkách měnícího se klimatu funkcí sekundární: les, který nepřežije, neuloží nic.

Problematikou ukládání uhlíku v lesních půdách se zabývali vědci Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i. spolu se svými partnery z České zemědělské univerzity a IFERu – Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů, s.r.o., při řešení projektu „Kvantifikace zásob uhlíku v lesních půdách ČR a možnost jejího ovlivnění lesnickým managementem“ (TAČR SS06010148).

Zpracováno podle Sborníku „Uhlík v lesních půdách, jeho ekologický význam, monitoring, potenciál pro mitigaci změn klimatu a možnost ovlivnění jeho zásob lesnickým hospodařením“, ze Semináře v Průhonicích 25. března 2026. Sborník je volně ke stažení.

---

reklama

---