Veteranizace, pollarding a kroužkování stromů vs. jejich ochrana

Přihlížíme proměnám krajiny probíhajícím nebývalou rychlostí. Nemáme nyní na mysli mnohokrát skloňované dopady změny klimatu, ale zejména důsledky změn v užívání krajiny člověkem. Ještě před sto lety, kdy se živila zemědělstvím a lesnictvím třetina obyvatel České republiky a průměrná velikost zemědělského podniku nedosahovala ani 5 hektarů (Kučera 1994), bylo využívání krajiny v řadě ohledů intenzivnější, ale zároveň mnohem mozaikovitější. V současnosti se na obhospodařování krajiny podílí desetkrát méně lidí, industrializované zemědělské hospodaření probíhá na rozsáhlých zcelených plochách a bylo upuštěno od obhospodařování ekonomicky marginálních ploch a od tradičních forem hospodaření náročnějších na lidskou práci.

Výsledkem je pokračující homogenizace krajiny, proměna a zánik řady biotopů a společenstev a alarmující plošný úbytek až vyhynutí řady druhů. Pokud máme tomuto trendu čelit, musí ochrana přírody usilovat o obnovu historických forem hospodaření nebo jejich účinků dosahovat realizací vhodných náhradních opatření. Součástí „ochranářského managementu“ je tak již standardně snaha o obnovu pastvy na vhodných lokalitách, provádění mozaikové a různě časově a plošně diferencované seče travních porostů usilující o náhradu pestrosti, kterou přirozeně generovalo maloplošné hospodaření apod. Součástí využívání krajiny však byla i pestrá paleta dalších činností, včetně mnoha různých forem využívání dřevin a jejich částí. Mezi opatření na podporu biodiverzity je potřebné zahrnovat i obnovu těchto historických způsobů hospodaření nebo náhradní postupy iniciace a vytváření biotopů pro druhy organismů (zejména pro saproxylický hmyz), které jsou na takové prostředí specificky vázané. V tomto příspěvku se budeme věnovat speciálně úpravě dřevin rostoucích mimo les.

Dřevní hmota byla před nástupem fosilních paliv mnohem vyhledávanějším zdrojem energie. Byla získávána i na vzdálených a obtížně dostupných místech, a to co možná nejjednodušším způsobem. Zároveň byl les využíván jako zdroj nejrůznějších materiálů a lesní i nelesní porosty dřevin jako zdroj doplňkové biomasy. Zejména obecní pastviny, někde i zádušní pozemky a světlé lesy, byly užívány intenzivně pro pastvu a hojně zde docházelo k pařezení, ořezávání větví apod. Využívala se i letnina a opad stromů. V případě stromů rostoucích podél cest, v plotech a na hranicích pozemků bylo běžně prováděno vrškové hospodaření. Zároveň byly dřeviny vystaveny působení dobytka a v neposlední řadě též ohně. Tyto činnosti, spolu s věkově a druhově více rozrůzněnými lesy a vyšším zastoupením věkovitých solitérních stromů (vč. starých ovocných stromů) v krajině byly zárukou kontinuálně přetrvávajících vhodných podmínek pro výskyt saproxylického hmyzu a dalších organismů vázaných na osluněné kmeny, dutiny, praskliny a další mikrohabitaty typické pro senescentní stadia dřevin. Dnes jsou bývalé obecní pastviny, vysokokmenné sady a pařeziny zarostlé hustými porosty dřevin, často převedeny na lesní půdní fond a obhospodařovány pasečně, případně tvoří lesy ochranné ponechané bez úmyslných těžeb. Od vrškového hospodaření a dalších způsobů získávání dřevní hmoty se upustilo (Szabó 2010).

Náhradní opatření pro vytvoření biotopů

Mnoho druhů, živočišných i rostlinných, je na biotopy spojené s tradičními formami hospodaření svou existencí vázáno (Šebek et al. 2013). Zřejmě to souvisí s faktem, že přinejmenším některé z těchto forem jsou obdobou přírodních procesů, které stromy ovlivňovaly i bez člověka. Ořez stromů může být obdobou působení velkých savců, kroužkování a výmladkové hospodaření vytvářejí zase podobné biotopy jako oheň. O to větším problémem je fakt, že takto ovlivněné stromy z krajiny postupně mizí. Nevyhnutelně tak ubývají stanoviště nezbytná pro přežití mnoha ohrožených organismů (Čížek a kol. 2016). Moderní ochrana přírody proto hledá cesty náhrady tradičních forem hospodaření s cílem udržet podmínky nezbytné pro příznivý vývoj populací jednotlivých ohrožených druhů a společenstev. Mezi takové postupy patří také řízená veteranizace a další typy zásahů na dřevinách, které umožňují urychlit tvorbu stanovišť vázaných na pokročilejší fáze vývoje (stárnutí a rozpadu) dřevin (popis jednotlivých způsobů blíže viz box). Vzhledem k míře ohrožení jednotlivých druhů vázaných na odumírající dřeviny (či jejich části – dutiny), jejich zpravidla pomalému vývoji a nízké populační dynamice (např. u tesaříka obrovského, páchníka hnědého či roháče obecného s několikaletým vývojovým cyklem) a také vzhledem k nerovnoměrnému zastoupení „nástupnických“ dřevin v odpovídajícím stáří a stavu, je potřebné vytvářet biotopové podmínky s delším časovým výhledem a nelze se omezit pouze na konzervaci současného, často reziduálního stavu, kdy by po dožití a rozpadu, byť vhodně udržovaných dřevin, došlo také k zániku populací na ně vázaných druhů. Takový scénář bohužel v řadě případů hrozí a mnohdy bude obtížné mu zabránit (např. v případě výskytu druhů vázaných na aleje apod. skupiny dřevin, z nichž některé jsou i součástí soustavy Natura 2000) – o to větší význam pak má realizace opatření v územích, kde je potenciál k dlouhodobému udržení příznivého stavu jednotlivých druhů a podmínek jejich stanovišť.

V mnoha státech jižní a západní Evropy se tradiční formy hospodaření částečně udržely dodnes; v jiných (např. severských) již řadu let probíhá jejich obnova z iniciativy ochrany přírody (Alexander 2012, Cavalli, Mason 2003, Speight 1989, Read 1996, Unrau a kol. 2018, Vignon, Orabi 2003).

Vytváření biotopů není poškozováním dřevin

Zákonná omezení ochrany nelesní zeleně mají u nás základy již v prvorepublikovém okrašlovacím hnutí. Šlo o reakci na tehdejší až přílišnou exploataci krajiny (pastvou, ale i neregulovaným kácením dřevin) a cílem bylo co nejvíce ochranu dřevin posílit.

Současná zákonná úprava (od r. 1992 v § 7 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny) obecně zakazuje „poškozování a ničení“ dřevin. Zároveň zmocňuje MŽP, aby prováděcím právním předpisem vymezilo (konkretizovalo), které zásahy mají či mohou mít povahu „poškozování“ nebo „ničení“ dřevin, a je tedy nutné je považovat za „nedovolené“. Toto zmocnění logicky umožňuje vymezit druhy či případy takových zásahů také „negativně“, tedy stanovit, v jakých případech lze z legitimních důvodů dané zásahy považovat za dovolené. MŽP zohlednilo současné odborné poznatky a potřeby ochrany ohrožených druhů a v rámci vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich kácení, stanovilo (konkrétně v § 2 odst. 2 vyhlášky), že „o nedovolený zásah se nejedná, pokud je prováděn za účelem zachování nebo zlepšení některé z funkcí dřeviny, v rámci péče o zvláště chráněný druh rostliny nebo živočicha, v rámci péče o zvláště chráněné území prováděné v souladu s plánem péče nebo zásadami péče anebo v rámci péče o evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast prováděné v souladu se souhrnem doporučených opatření.“ Zatímco ve zvláště chráněných územích a obdobně v EVL či ptačích oblastech lze vycházet z plánovací dokumentace, tedy plánů péče nebo souhrnů doporučených opatření, neváže vyhláška „péči o zvláště chráněný druh rostliny nebo živočicha“ na žádnou další formální podmínku (a to ani na skutečnost, že by se v dané lokalitě měl cílový zvláště chráněný druh/druhy vyskytovat před realizací zásahu).

V případě zvláště chráněných druhů živočichů či rostlin je tak potřebné vycházet z odborných podkladů, kterými mohou být nejen záchranné programy či regionální akční plány, ale i další odborné návrhy péče formulované v rámci konkrétních projektů či opatření (viz dále). V každém jednotlivém případě je obecně třeba posoudit, zda je zachován právní princip proporcionality. Tedy jestli je zásah vhodný (objektivně způsobilý vytvořit podmínky umožňující posílení populace cílových druhů v dané lokalitě), potřebný (v dané lokalitě nejsou možná jiná, alternativní opatření, která by umožnila dosáhnout v rámci péče o dané druhy srovnatelného cíle) a přiměřený. Odborné podklady pak tak měly poskytovat informace potřebné k zodpovězení těchto otázek. Samozřejmě je potřebné zásahy také vyhodnotit ve vztahu k dotčeným dřevinám – většinou bude možné považovat zájem na záchraně druhu za větší přínos než újmu vzniklou na běžných dřevinách, ale mohou existovat opačné situace (vzrůstem mimořádné exempláře dřevin, s vysokou kulturní hodnotou apod.). Pokud není iniciátorem opatření přímo orgán ochrany přírody, je vhodné, aby potřebnost a odbornost návrhu orgán ochrany přírody aproboval a iniciátor opatření měl jistotu, že zásahy nebudou kontrolními orgány vyhodnoceny jako nežádoucí a nepřiměřené. Doporučit je tedy možné předjednání opatření s AOPK ČR jako odbornou organizací ochrany přírody a mimo území CHKO a národních parků s příslušným krajským úřadem, do jehož gesce spadá zvláštní druhová ochrana.

Nepodcenit přípravu projektu

Pokud opatření nevyplývá z plánovací dokumentace ochrany přírody (plán péče, souhrn doporučených opatření, záchranný program), je účelné zpracovat projekt, ze kterého bude patrný cíl realizace opatření, potřebnost a způsob sledování účinnosti. Je třeba také vyhodnotit, zda projekt nevyžaduje jiné posouzení a povolení (např. výjimky v ZCHÚ nebo s ohledem na přítomnost ZCHD) či zda dotčené dřeviny nepodléhají památkové ochraně (např. v zámeckém parku). Z hlediska ochrany dřevin se k samotným zásahům prováděným v souladu s § 2 odst. 2 vyhlášky č. 189/2013 Sb. povolení nevydává (nejedná se o kácení), nicméně je vhodné o zásazích informovat místní obec, resp. vhodným způsobem i širší veřejnost tak, aby byla zajištěna potřebná akceptace. Pokud se jedná o dřeviny v památkově chráněném objektu, je vždy nutná dohoda s orgány památkové péče1).

Projekt může vycházet z existujících odborných metodik, viz např. metodika AOPK ČR „Ochrana saproxylického hmyzu a opatření na jeho ochranu“ (Krása 2015) nebo „Metodika zajištění ochrany a lokalit výskytu vybraných druhů brouků“ (Konvička a kol. 2017), v případě evropsky významných, saproxylických druhů brouků pak z MŽP certifikovaných metodik pro tyto druhy (Čížek et al. 2015). V současné době se zpracovává standard „Péče o stromy jako biotop vzácných druhů organismů“ (Pešout, Štěrba 2013). Jsou také vhodné konzultace se specialisty, protože může být potřebné modifikovat/zpřesnit doporučené postupy dle potřeb konkrétního druhu.

Nutná změna přístupu

Tak jak se mění užívání krajiny člověkem, musí se vyvíjet i nástroje soudobé ochrany přírody a krajiny. V tomto případě je zjevné, že konzervativní ochrana dřevin rostoucích mimo les a řada nástrojů ochrany lesa ještě z dob Rakouska-Uherska jsou v mnohém překonané. Je potřebné reagovat na současný stav a užívání krajiny, dopady změny klimatu, nové výzvy a aktuální poznatky.

Je také zřejmé, že naznačené biotopové úpravy dřevin bude vždy možné plánovaně realizovat z kapacitních a ekonomických důvodů jen ve velmi omezeném rozsahu a zejména v chráněných územích. Chráněná území však existenci mnoha druhů živočichů i při nejlepší péči nespasí. Je proto třeba tradiční formy využívání krajiny, které jsou ekonomicky realizovatelné zemědělci a lesníky, podporovat úpravou subvenčních nástrojů, případně i legislativy, aby mohly být realizovány mnohem plošněji. Pomoci zlepšit situaci může také environmentální osvěta informující o potřebě ponechávání neošetřených zlomů a jiných defektů neohrožujících stabilitu dřevin bez ošetření.

Poznámky:

1) Příkladem území s koncentrovaným zájmem památkové péče a ochrany přírody, kde bylo třeba dohodnout způsoby péče o dřeviny (vč. ošetření senescentních stromů, obnovy porostů, zajištění kontinuity biotopů saproxylického hmyzu apod.) je hřebčín v Kladrubech nad Labem (Beneš a kol. 2018) či zámecký park ve Vlašimi (Hejda, Kříž, Pašek 2017).

Poděkování:

Za přečtení a připomínky k článku děkujeme Lukáši Čížkovi (EntÚ AV ČR), Davidu Čípovi (ČSOP), Evě Mazancové (MŽP), Radku Hejdovi a Vladanu Riedlovi (AOPK ČR).

Použitá literatura

Alexander K.N.A. (2012): The IUCN European Red List of Saproxylic Beetles – working towards a European Saproxylic Beetle Conservation Strategy. In: Jurc M, editor. Saproxylic beetles in Europe: monitoring, biology and conservation. Ljubljana: Studia Forestalia Slovenica. pp. 7–10.

Beneš M. a kol. (2018): Krajina pro chov a výcvik ceremoniálních koní v Kladrubech nad Labem. Nominační dokumentace UNESCO. 315 s.

Bengtsson V, Hedin J, Niklasson M (2012): Veteranisation of oak—managing trees to speed up habitat production. In: Rotherham ID, Handley C, Agnoletti M, Samojlik T (eds) Trees beyond the wood : an exploration of concepts of woods, forests and trees. Conference proceedings. Wildtrack Publishing, Sheffield, pp 61–68.

Čížek L. a kol. (2015): Management populací evropsky významných druhů hmyzu v České republice. EntÚ AV ČR, České Budějovice. Certifikované metodiky MŽP. 219 s. http://baloun.entu.cas.cz/~cizek/BrouciNatura2000ManagementPopulaci/

Čížek L. a kol. (2016): Metodika péče o druhově bohaté (světlé) lesy. EÚ AV ČR, České Budějovice. Certifikovaná metodika MŽP. 126 s.

Cavalli R., Mason F. (2003): Techniques for re-establishment of dead wood for saproxylic fauna conservation. LIFE Nature project NAT/IT/99/6245 «Bosco della Fontana» (Mantova, Italy), State Forestry Service, National Centre for the Study and Conservation of Forest Biodiversity, Verona – Bosco della Fontana, Rapporti Scientifici 2-2003. Gianluigi Arcari Editore, Mantova, 109 s.

Ford Ch.R., Elliott K.,J., Clinton D. B., Kloeppel B.D. a Vose J.M. (2011): Forest dynamics following eastern hemlock mortality in the southern Appalachians. Oikos 121/4:523 – 536.

Hejda R., Kříž K., Pašek O. (2017): Zastaví OPŽP ústup páchníka? Ochrana přírody 1:15 – 19.

Kolařík J. a kol. (2003): Péče o dřeviny rostoucí mimo les I. ČSOP Vlašim. 261 s.

Konvička O., Hauck D., Trnka F., Sekerka L., Vávra J., Straka M., Čížek L. (2017): Metodika zajištění ochrany a lokalit výskytu vybraných druhů brouků. Biologické centrum AV ČR. Certifikovaná metodika MŽP. 61 s.

Kozel J. (2010): Od borových monokultur k listnatým lesům. Lesnická práce 89/7:10.

Kučera M. (1994): Populace České republiky 1918 – 1991. Acta demographica XII. Česká demografická společnost ve spolupráci se Sociologickým ústavem AV ČR. 198 s.

Krása A. (2015): Ochrana saproxylického hmyzu a opatření na jeho ochranu. Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha. – 156 s.

Noel A.R.A. (1970): The Girdled Tree. Botanical Review 36:162-195.

Percival G.C, Smiley, E.T. (2015): The influence of stem girdling on survival and long term health od English oak (Quercus robur L.) an silver birch (Betula pendula Roth.). Urban Forestry, Urban Greening 14:991 – 999.

Pergl J. a kol. (2014): Standard Likvidace vybraných invazních druhů rostlin. BÚ AVČR a AOPK ČR. 25 s.

Pešout P., Štěrba P. (2013): Standardy péče o přírodu a krajinu. Ochrana přírody 3:8-10. AOPK ČR.

Rackham, O.(2015): Woodlands. HarperCollins Publishers Limited. 220 s.

Read H.J, ed. (1996): Pollard and Veteran Tree Management II - Incorporating the Proceedings of the Meeting Hosted by the Corporation of London at Epping Forest in 1993. Berkshire: Richmond Publishing Company. 141 p.

Šebek et al. (2013): Is Active Management the Key to the Conservation of Saproxylic Biodiversity? Pollarding Promotes the Formation of Tree Hollows. PLoS One 8 (3), e60456.

Speight M.C.D. (1989): Saproxylic invertebrates and their conservation. Nature and Environment Series, 42: 81 s. Council of Europe. Strasbourg.

Szabó, P. (2010): Driving forces of stability and change in woodland structure: A case-study from the Czech lowlands. Forest Ecology and Management 259:650-656.

Szabó, P. (2012): "Wann es zw 7 jarn chumpt" Medieval and early modern woodland management in Moravia. Forum Urbes Medii Aevii 6, 252 – 259.

Unrau, A., Becker, G., Spinelli, R., Lazdina, D., Magagnotti, N., Nicolescu, V.N., Buckley, P., Bartlett, D., Kofman, P.D. (eds.) (2018). Coppice Forests in Europe. Freiburg i. Br., Germany: Albert Ludwig University of Freiburg. 75 s.

Vignon V., Orabi P. (2003): Exploring the hedgerows network in the west of France for the conservation of saproxylic beetles (Osmoderma eremita, Gnorimus variabilis, Lucanus cervus, Cerambyx cerdo). In: Bowen CP, editor. Proceedings of the second pan-European conference on Saproxylic Beetles. London: People's Trust for Endangered Species. pp. 36–38.

---

reklama

---