Vodu u pobřeží rybníka ovládli divocí koně. Spásáním rákosu pomáhají přírodě

Mělké vody u břehů rybníků a jezer patří v přírodě k místům s největší biologickou rozmanitostí. V krajině, kde nevhodně hospodaří člověk, však tato místa obvykle zarůstají hustými porosty orobince a rákosu, které většinu života v pobřežních zónách udusí. Informuje o tom Dalibor Dostál z České krajiny.

Podobný osud před lety potkal i rybník Jáma na okraji Hradce Králové. Změny k lepšímu se dočkal až v loňském roce. Díky příchodu stáda divokých koní na Plachtu, kde se rybník Jáma nachází, se do těchto míst začala vracet původní pestrost. V roce 2018, kdy stádo do lokality dorazilo, byl rybník vypuštěný, a tak vliv pastvy na vodní a mokřadní organismy nebylo možné pozorovat. Pozitivní vliv pastvy na tyto biotopy se tak naplno projevil až v roce 2019.

„Chtěli jsme omezit jednotvárné rákosiny. Více je rozčlenit, pokusit se v nich obnovit dnes již zaniklou slatinou louku a hlavně v nich vytvořit prostředí, které by vyhovovalo co největšímu spektru druhů,“ popsal záměry ochranářů David Číp, předseda ochranářské organizace JARO Jaroměř, které se o hradeckou Plachtu stará. Tyto plány se nakonec podařilo naplnit vrchovatou měrou.

Divocí koně přitom nenarušili hnízdění vodních ptáků, přestože měli i během velké části tohoto pro ptáky kritického období do mokřadů přístup. V té době obnovovali pastvou hlavně sousední slatinnou louku. Do hlubších vod se začali vypravovat až v létě, kdy ptáci již vyvedli mladé.

Velmi oblíbené se staly stezky, které stádo v rákosinách vyšlapalo. „Ke slunění je využívali obojživelníci a dokonce ještěrky obecné, které se v rákosinách rybníka nalézaly ve velkém množství. Díky stezkám byly ještěrky jak blízko u vody, tak na sluníčku, kde se mohly vyhřívat, a současně byly skryté před zraky predátorů,“ doplnila zooložka Blanka Mikátová. Ještěrky se přitom v rákosinách běžně nevyskytují. Jejich chování bylo způsobeno suchem na louce. Prakticky na všech lokalitách, kde byla možnost, se v té době ještěrky stahovaly na okraj vody.

Na změnu postupně reagovaly také rostliny. Rákosiny začínají být druhově pestřejší i v místech, kde původně byla pouze monokultura rákosu nebo orobince. To by mělo více vyhovovat některým druhům vážek, mokřadních motýlů nebo brouků.

Po stepích, které se nacházejí v pilotní rezervaci divokých koní ve středočeských Milovicích, tak na Plachtě divocí koně ukázali, že velmi pozitivně ovlivňují také vlhká a podmáčená stanoviště. „V Nizozemí a Belgii pomáhají divocí koně z Exmooru s ochranou mnoha desítek rezervací, včetně národních parků. Řadu těchto lokalit tvoří právě podmáčené a mokřadní biotopy. Jsme rádi, že se divocí koně ve stejné roli osvědčili také v Česku, ať už jde o Plachtu v Hradci Králové, Josefovské louky u Jaroměře, nebo Kozmické louky u Opavy,“ navázal Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina, která zakládací stádo divokých koní dovezla v roce 2015 do Milovic.

Na Plachtě pomohli divocí koně zlepšit také stav porostů v sušších částech pastvin. Z většiny vytlačili agresivní porosty třtiny křovišťní a bezkolenců, na uvolněných místech se začaly rozrůstat mateřídoušky, trávničky, kručinky, hvozdíky nebo čičorky.

---

reklama

---