Vysadit strom na každou volnou plochu není univerzální dobro

Češi milují stromy, přesněji jejich vysazování. Když chce firma ukázat, že to s péčí o planetu myslí vážně, vysadí stromek za každé prodané auto. Podobně naladěný politik slíbí třeba milion stromů pro Prahu. I festival Ekofilm se svého času chlubil loukou zalesněnou dubem a borovicí.

Nechceme zpochybňovat význam sázení stromů pro přírodu, krajinu i obyvatelstvo. Ale je třeba upozornit na úskalí s radostným vysazováním stromů spojená. A bylo by skvělé, kdybychom alespoň tolik proklamací a péče, kolik věnujeme výsadbám, věnovali existujícím vzrostlým stromům.

Zelenou cestu do pekel totiž lemují jednak stromy vysazené v místech, kde žádný strom raději růst neměl, jednak kmeny stromů zbytečně pokácených. Takže jak postupovat, aby příroda naší láskou a pomocí příliš neutrpěla?

Péče o přírodu samozřejmě není zdaleka jediná motivace k vysazování stromů. Pomiňme pro jednou pohled nás lidí, a podívejme se na stromy z perspektivy těch ostatních, kdo s námi krajinu obývají. Tedy včel, motýlů, brouků, ptáků, netopýrů, rostlin a hub, zkrátka všeho, co zahrnuje pojem biodiverzita.

Začněme tím, že stromů u nás není málo. Lesů a tedy i stromů je dnes na našem území nejvíc minimálně za posledních pět set let.

Jenže zatímco někde stromy vyloženě přebývají, jinde bolestně chybějí. A nezáleží jen na jejich počtu, ale také velikosti, zdravotním stavu, druhu a rozmístění v krajině.

Z lesa do města

Lesníci mají momentálně starostí nad hlavu. Zároveň už v lesích hospodaří tak dokonale, že lesní stromy většinou nemají jinou funkci, než být zdrojem dřeva.

K lesům proto jen tolik, že právě zalesňování, tedy setrvalý nárůst rozlohy lesa, je jednou z hlavních příčin ochuzování naší přírody.

Lesa už pár set let přibývá. Stejnou dobu naopak ubývá veškeré neorané a nezastavěné bezlesí. Ona „neplodná půda“, kterou dnes zalesnění nejčastěji postihuje, většinou patří k přírodně nejcennějším plochám v okolí.

Nejrůznější lada, pastviny, meze, orchidejové louky, písčiny a křovinaté stráně už z krajiny prakticky zmizely. Většinou pod příkrovem lesa, přesněji biologicky poměrně pusté lesní plantáže.

Zalesňování jejich posledních zbytků znamená mnohem více škody než užitku. Expanze lesa a decimace přírody bezlesí u nás mnohde dosáhla takového stupně, že i zanedbaný ruderál, tedy smetiště, svah nad silnicí či železnicí nebo remízek v poli, mohou být klíčové pro přežití těch pár ještěrek a motýlů, kteří v okolí ještě zbyli. Kdo chce v České republice v 21. století pomoci přírodě, les by zkrátka na bezlesí rozhodně vysazovat neměl.

To ale neznamená, že bychom stromy vůbec neměli sázet. Snad ještě rychleji, než přibývá stromů v lesích, totiž mizí stromy z volné krajiny (a také z ulic našich měst). Takzvaná rozptýlená zeleň je přitom pro zdraví krajiny mimořádně významná. A s proměnou našich lesů ve stinné plantáže pro produkci dřeva jsou stromy ve volné krajině stále významnějším útočištěm organismů, které donedávna obývaly také lesy.

To proto, že strom v hustém lese je jiný než strom, který má dost prostoru. V hustém lese – a takové lesy jsou u nás prakticky všechny – si stromy intenzivně konkurují. Jsou proto vysoké a hubené, a jakmile zeslábnou, jejich sousedé je připraví o vodu a světlo a tím je rychle zahubí.

Stromy rostoucí mimo les jsou nižší, mají mohutnější korunu, rychleji rostou. A když zeslábnou, mohou ještě staletí postupně odumírat. To je také důvod, proč v lesích najdeme tak málo starých stromů a proč nesmíme dopustit, aby okolí starých stromů zarostlo náletem.

Ve městě i volné krajině proto proti vysazování stromů nelze nic namítat. Jen je třeba splnit několik podmínek. Jednak dát pozor, abychom místo rozptýlené zeleně omylem nevysadili les, a stromy sadit opravdu daleko od sebe. A počítat s tím, že ne každý kousek krajiny vedle sebe strom snese.

Například kaluže a periodické tůňky dokáže i jediný strom „vypít“ nebo zastínit natolik, že z nich vyžene mnohé obojživelníky. Podobně ještěrky neocení, když jim posledních pár vhodných kamenů zastíní koruna stromu.

Rovněž je třeba dobře promyslet, jaké dřeviny využijeme. Ideální jsou původní, případně ovocné druhy. Cizokrajné dřeviny do naší přírody nepatří, většinou neposkytují potravu původním druhům hmyzu a mohou se také stát invazními (pokud už jimi nejsou).

Měli bychom také zohlednit paměť místa, tedy při obnově třešňové aleje sázet třešně, čímž zároveň potěšíme třeba brouky vázané vývojem na třešeň, kteří v okolí pravděpodobně přežívají.

Všechny stromy, zejména ty městské, také ocení dostatek vláhy. Za letního sucha nebo v extrémních podmínkách uprostřed betonových ploch lze tento problém řešit zaléváním, daleko lepší však je poskytnout stromům přiměřený prostor, z něhož si mohou vodu brát samy.

Ponechat kolem stromů dostatečně velké plochy trávníků, které budeme daleko méně sekat, aby udržely vodu. Nesázet stromy na kopečky, ale naopak chytře vyspádovat okolní beton či asfalt, aby voda stékala ke kořenům. Dobře zavlažené stromy budou lépe odolávat všem nepříznivým vlivům, které jsme jim v našich městech přichystali.

Nebát se a řezat

Existuje však ještě podstatně důležitější okolnost, než způsob sázení stromků. Jde o způsob, jakým budeme zacházet se stromy, které v krajině ještě zbyly. Nejvíce v naší krajině totiž chybí právě starší ročníky stromů. Jejich úbytek zahnal mnoho ptáků do vyhnanství v budkách, a přivedl na hranici existence mnoho hub, lišejníků a zejména plejádu živočichů vázaných na staré stromy, dřevo velkých objemů a stromové dutiny.

Pro většinu svých potenciálních, často ohrožených nájemníků totiž strom začíná být zajímavý přesně v době, kdy přestává být zajímavý z pohledu sadovnického. Staré stromy s dutinami, trhlinami, „zrcátky“ a proschlými částmi se stávají hotovými zoologickými zahradami, proti nimž jejich mladší a zcela zdraví kolegové připomínají jen vydlážděné parkoviště.

Význam pokáceného starého stromu proto nemůže vyvážit vysázení libovolného počtu malých stromečků. Ty ho mohou nahradit až po desítkách či stovkách let, pokud se toho vůbec dožijí.

Rozhodně nevoláme po tom, aby se stromy nekácely vůbec. Zejména v intravilánech obcí musí být první starostí bezpečnost obyvatel. Kácení vzrostlých stromů by ale mělo být voleno až jako poslední možnost.

Často totiž stačí, když strom prořežeme, ořežeme, prostě snížíme jeho těžiště. Obzvláště důležité bývá třeba zachování stromů v uličních stromořadích. Po jejich pokácení totiž ulice často zůstanou dlouhodobě bez zeleně, protože pod nimi vede hustá změť inženýrských sítí, jejichž správci vysazování stromů brání.

Nebojme se ani ořezávat stromy na tzv. torza. Zpočátku mohou působit nepatřičně, ale když obrazí, vzniknou z nich esteticky velmi zajímavé formy, které zároveň udržují vzácná stanoviště vhodná pro mnoho specializovaných druhů.

Médii občas prolétnou obrázky drasticky ořezaných lip či topolů. Česká inspekce životního prostředí rozdává pokuty a občané se pohoršují nad necitlivým přístupem správce zeleně. Přitom většina takto ošetřených stromů má šanci obrazit a za pár let neškolené oko ani nepozná, jak „necitlivý“ zásah je postihl.

Tady legislativa situaci rozhodně nezjednodušuje. Kvůli přísné ochraně stromů před poškozováním je nakonec podstatně jednodušší libovolný strom skácet, než důrazně ořezat. A tak mizí mnoho stromů, které mohly být zachovány pro budoucí generace lidské, ptačí i hmyzí. Bohulibý záměr tvůrců zákona se obrátil proti stromům samotným a je jednou z významných příčin nedostatku starých stromů u nás.

Naštěstí se situace pomalu mění a „poškozování“ stromů z důvodu ochrany ohrožených druhů se stalo legálním postupem, neděje-li se nadivoko a s potřebnými povoleními.

Přitom to není tak dávno, kdy byly podobně drasticky ořezávány téměř všechny stromy mimo les. A pravidelně. Schválně se zajděte se podívat na nejbližší památnou lípu. Nevětví se její kmen náhodou překvapivě nízko nad zemí do několika kmenů podobného průměru? Pokud ano, je prakticky jisté, že bývala pravidelně ořezávána.

Lidé ze stromů získávali větve s listím pro dobytek, dříví na otop. A ty stromy se dožívaly vyššího věku než dnes. Nejenže neplatil zákon chránící stromy před poškozováním, ale ořez stromům snižoval těžiště a také hmotnost, kterou musely nést jejich staré, převážně duté kmeny.

Prakticky nehrozilo, že se strom zlomí, rozlomí nebo vyvrátí, což často postihuje právě stromy, u nichž se s ořezáváním přestalo. Z této „péče“ neprofitovaly jen stromy. Ořezávané kmeny už v mladém věku nesou množství dutin, mrtvé dřevo a další vzácná stanoviště, jinak typická pro velmi staré stromy.

Linie ořezávaných stromů dříve podél cest a vodních toků propojovaly krajinu, takže i v prakticky bezlesých a zemědělsky velmi intenzivně využívaných rovinách jižní Moravy běžně žili a místy dosud přežívají brouci považovaní za pralesní relikty. Není divu. Dutin a dutých stromů je v hektarovém porostu hlavatých vrb, topolů, lip, jasanů, javorů nebo jilmů podstatně více, než na kterémkoli hektaru Boubínského pralesa!

Chvála sázení

Co z toho plyne? Pokud nám opravdu jde o přírodu a její mizející rozmanitost, stromy musíme sázet i kácet s rozmyslem. Nepodléhejme představě, že zalesněním každé volné plochy se děje univerzální dobro, kterým pomůžeme přírodě a zároveň zastavíme klimatické změny.

Nejlépe učiníme, když starým stromům a jejich blízkému okolí věnujeme potřebnou péči a stromy už v mladém věku začneme ořezávat. Jednak je zpřístupníme ohroženým druhům hmyzu, houbám, netopýrům a ptákům, kteří hnízdí v dutinách, jednak jim můžeme významně prodloužit život. Už jen tím, že nedopustíme, aby začaly ohrožovat své okolí.

Měli bychom také jeden typ pro fajnšmekry, a sice jak propojit sázení stromů s ochranou hmyzu vázaného na staré stromy a stromové dutiny. Sázejte špalky! Pokud zasadíte silnější větve třeba z vrby, většinou ochotně zakoření a můžete přeskočit fázi pěstování tenkého proutku a zasadit rovnou třeba patnáctiletou vrbu. Pokud navíc začnete obražený špalek ořezávat „na hlavu“, vytvoříte ve velmi krátké době hlavatou vrbu s dutinami, které si všimnou ptáci i ohrožené druhy brouků. Podobnou péči samozřejmě můžete poskytnout i volně rostoucím stromům.

Shrneme-li si tedy náš článek do jedné věty: Sázet stromy je rozhodně chvályhodné, pokud dobře uvážíme, jaké druhy a kde budeme sázet. Čtenářům Ekolistu přejeme hodně radosti při sázení mladých stromků i při péči o ty starší.

---

reklama

---