Juraj Lukáč: Strach ze šelem je kulturní záležitost
Lesoochranářské sdružení VLK založilo jednu z prvních soukromých rezervací na evropském kontinentě. Kde se vzal ten počáteční impuls?
Našel jsem v novinách inzerát na prodej 21 ha lesa. Znal jsem tu dolinu a bylo mi to líto, že les bude brzo vyrubaný. Tou dobou totiž fungovaly organizované skupiny, které na Slovensku skupovaly lesy. Pak je vyrubaly, dřevo prodaly a zmizely. Les má ve dřevě daleko větší cenu, než je jeho prodejní hodnota. Vlčia dolina měla dřeva asi za 8 milionů, prodejní cena činila 3,5 milionu korun. Dostal jsem nápad, že to koupíme. Příprava trvala dva měsíce, ale ty výhody, které postupně dozrávaly, jsou teď značné.
Náklady 3,5 milionu korun, rozloha 21 hektarů… ale reálný přínos pro ochranu druhů v soukromé rezervaci Vlčia je spíš minoritní, ne?
Vůbec ne. Ta směšná věc, že jsme se stali soukromými majiteli lesa, nám otevřela docela nové pozice. Ocitli jsme se na druhé straně té barikády. Vláda například prohlásí, že bude o věci jednat se soukromými majiteli lesa. A to jsme teď i my. Museli nás začít respektovat, ne jako „bezzemky“, nevládní neziskovou organizaci, ale jako regulérní soukromé majitele. Lesohospodáři často říkali: „Vy nemáte přírodu, nemáte nic, a přitom nám chcete říkat, jak ji chránit“. Teď máme lesy a máme takové výsledky, že z toho všichni padají na zadek. Dosah té koupě je daleko větší…
Přímo ovlivnit ale můžete jen areál, který vám patří, ne?
Přesvědčili jsme se, že když někde koupíte padesát hektarů lesa, zastavíte negativní činnost na mnohem větším území. V okolí přestaly černé kácečky a holoseče. Tím, že jsme si pořídili les v Tatrách o rozloze 160 hektarů, jsme zastavili kácení více než 2000 hektarů. Kdyby chtěli těžit, musí se tam dostat přes nás a domluvit se s námi. Díky tomu, že máme les, tak s námi museli vstupovat do správního řízení. Takže když se mění management na úrovni celých Tater, my do toho můžeme vstupovat a připomínkovat, i když vlastníme jen nepatrný zlomek z těch tisíců hektarů. A to už za to stojí, to už má sílu.
Jaký je tedy předmět ochrany soukromých rezervací Vlčia, Rysia a dalších?
Vyhlašujeme rezervace kvůli „ochraně přirozených procesů“. Tu možnost ostatně máte v zákoně také (na rozdíl od soukromých rezervací. pozn red). Proč? To kouzlo spočívá v tom, že pokud vyhlásíte jako předmět ochrany nějaké vzácné kytky nebo živočicha, může snadno zmizet. Známe případy rezervací s výskytem čápa černého, které někomu překážely. A není nic snazšího, než se zbavit čápů a pak říct „Co se tu chrání, když už tu není žádný čáp… zrušte tu rezervaci.“ Vyhlašovat ochranu nad určitým územím kvůli jednomu druhu, to je zásadní nepochopení myšlenky ochrany přírody. Na tom jednom druhu to prostě nestojí. Jenže přirozené procesy nezaniknou nikdy.
Velké šelmy se vrací, máme se bát?
Slovenské populace vlků a medvědů jsou regulovány odstřelem. Myslíte si, že systém kvót je v pořádku?
Žádný problém se nedá řešit paušálním odstřelem. My netvrdíme, že neexistuje problémový medvěd, třeba proto, že se naučil chodit do odpadkového kontejneru. Ale je zapotřebí ten problém řešit s tím jedním konkrétním medvědem. Přeci když zjistíme, že po Praze chodí vrah, tak paušálně neodstraníme 10 % pražské populace, jen abychom to „vyřešili“. Nehledě na to, že ten vrah může být zrovna na výletě v Roztokách, stejně jako ten medvěd. Léta se střílelo a nefunguje to. Každý rok zůstávají ty samé problémy. V první řadě je zapotřebí řešit příčinu, třeba zavírání kontejnerů. A teprve pak toho medvěda.
S populací medvědů kolem sedmi set kusů to ale nemusí být snadná práce…
Právě. Jenže myslivci musí dokázat, že zrovna tenhle medvěd je ten, který dělá problémy, a to nezvládají. Jim se vyplatí jít do lesa na podzim, když má medvěd dobrou kožešinu, která se dá dobře zpeněžit, ale ne na jaře, když ten medvěd zrovna dělá problémy. Takže už pět let napadáme správní procesy o schválení odstřelu, a dosahujeme 90 % úspěšnosti. Vláda se kvůli tomu snažila změnit celou řádku zákonů, aby tuhle naši činnost omezila, ale napadli jsme to úspěšně u evropského soudu … jak říkám, je třeba střílet, ale konkrétní problémové jedince.
A co vlci?
U vlků nejsou vůbec žádné problémy, ti se o člověka vůbec nezajímají. Pokud žádáte o náhradu škody nebo o odstřel, tak musíte navíc doložit, že máte své stádo dobře chráněné. A pokud skutečně máte u stáda ovcí jednoho dva čuvače, tak se k němu ti vlci nepřiblíží. To je ozkoušené.
Škody způsobené vlkem, třeba stržené ovce, se dají snadno vyčíslit. Dá se ale nacenit přínos vlků pro zdravou krajinu?
Máme nepřímé vyčíslení. Například tam, kde se vyskytuje vlk, není prasečí mor. To samé se vzteklinou. Podobné je to se škodami na okusu stromků vysokou. Jsou podstatně větší tam, kde není přítomen vlk. A pro zajímavost, nejlepší myslivecké trofeje pochází z míst, kde se vyskytují vlci. Pro střílení vlků tedy neobstojí žádný argument.
Na co se musíme připravit, pokud bychom v Čechách chtěli trvale žít spolu s velkými šelmami?
To je takový mýtus. Kdysi jsem byl pozvaný na jednání do Starých Hamrů, kde starostka obecní vyhláškou zapověděla dětem cesty do školy, protože v beskydských lesích se objevili vlci. Dneska tam vlci skutečně jsou a nikdo na to už nekouká. Strach ze šelem je kulturní záležitost. My na Slovensku bojujeme za to, aby nebyla přetrhnuta ta historická niť, jako v Čechách. Vy jste tu žili sto let bez vlka a teď, když se vrací, si myslíte bůhví co to není. Červená karkulka je ten nejmenší problém. Jste na vlky naučení z filmů ze západu, kde je taky nemají. Lidé u nás vidí, že tam ta zvířata žijí a nezpůsobují problémy, tak si zvyknou. Nejde o ekologické a ekonomické problémy, ale o kulturu.
Takže stačí, když se lidé smíří s faktem, že v lese chodí medvěd?
V žádostech o odstřel medvědů, které napadáme ve správním řízení, je zapotřebí doložit důvod. A divili byste se, že nejčastější důvod je: „Potkali jsme v lese medvěda“. No, kde by ho do čerta chtěli jinde potkat? Když si prostě lidé zvyknou na to, že se v lese dá potkat medvěd nebo vlk a budou to považovat za normální, tak žádné jiné problémy nebudou. VLK - Radikální nebo extrémistický?
O vašem lesoochranářském sdružení VLK tvrdíte, že není extrémistické, ale že je radikální. Jaký je v tom rozdíl?
Extrém je něco vyšinutého, je to odchýlená hodnota. Radikál je od latinského slova radix, kořen. Snažím se, abych nejen já, ale i celé naše ochranářské sdružení bylo radikální, protože jdeme po kořenech problémů. Spousta lidí jen plave na povrchu a nejdou do hloubky. Například u nás se teď vysekávají lesy kvůli dotacím na louky. Vyseká se les, aby byla stohektarová louka, vezmou se na to dotace, aby za si rok vzali jiné dotace na znovuzalesnění té samé plochy. Kořenem problému jsou dotace EU. To je snad nejhorší věc, která se české i slovenské ochraně přírody za poslední desetiletí stala.
Přesto působíte dost nekompromisně. Kde je pro vás hranice kompromisu?
Vždycky se musí dělat nějaké kompromisy, protože jinak by se nedalo nikdy dohodnout. Ale i naše kompromisy jsou o síle. Já jsem dospěl ve svém vlastním životě k poznání, že síla je nejlepší argument. Podstatně snazší je totiž přesvědčit druhou stranu nikoliv argumenty, ale silou. Alexandr Makedonský taky na druhou stranu nevyslal věrozvěsty, aby jim vysvětlili, co jim to přinese dobrého. A protože naše síla je zatím omezená, musíme pracovat s kompromisy.
A z čeho ta vaše síla vychází?
Když mluvím o síle, nemám na mysli násilí. Ale třeba to, že naše hnutí ovlivňuje myšlení dvou až tří set tisíců potenciálních voličů. Na nás si před volbami politické strany testují preference, protože náš souhlas nebo nesouhlas může vyřadit nebo připustit nějakou stranu do parlamentu. A v tom je naše síla. Jít za politikem a bavit se s ním o ekologických funkcích vlka ve volné krajině, to je naprostá blbost. On má úplně jiné zájmy.
Jak hodnotíte úroveň státní správy na Slovensku a v Čechách, pokud jde o ochranu životního prostředí?
Konečně naše dvě země od rozdělení dopěly do stavu, kdy já se dívám s hrdostí na naše politiky, poté co je porovnám s těmi vašimi. Já už jsem slyšel i takový názor, že pan prezident Zeman není ani ve skutečnosti prezident, že prostě za chvilku z hradu vystoupí umělci s tím, že je to jen nějaká kulturní performance. S panem Zemanem jsem se kdysi bavil o lýkožroutovi. To není člověk, kterému by se dalo něco vysvětlit. Smutné je, že každá politická garnitura se po změně vlády nerozhodne zanechat nic z toho, co vytvořila ta předchozí a začíná znovu od začátku. Existuje Gaussova křivka a ta nám říká, že v české populaci prostě musí nutně existovat pět milionů hlupáků, kterým se nic stejně nedá vysvětlit, a pět milionů inteligentů, se kterými se dá bavit. Ale z nich jen asi 100 000 je schopno to doopravdy pochopit. A to se nedá asi ničím změnit. V zásadě se tak na tvorbě zákonů v obou našich zemích podílí ti, kteří chtějí z toho mít nějaký užitek, ti co tomu nerozumí, a ti co chtějí zabránit konfliktu zájmů mezi těmi prvními a skutečnými ochránci.
Lesy a bezzásahovost
Jste autorem zajímavé myšlenky: „Človek nie je stvoriteľom lesa. Nevlastní jeho konštrukčný plán, nemáme sklad náhradných dielov…“ jak tedy podle vás k otázce lesů přistupovat?
Já si sice myslím, že příroda to ví líp než lesníci, na druhé straně respektuji lesníky – ti tu vznikli kulturní poptávkou, teď už z nich právníci nebo prodavači novin nebudou. My ty lesohospodářské činnosti potřebujeme. Proto říkám, dejme lesníkům 90 % zalesněného území a tam je nechejme, ať ukážou, co dovedou. Prostě ať je to jejich území, kde pracují, směle bez ochranářských omezení. Ale nechme si 10 % na přírodu, kde zase nebudou mít lesníci žádné právo. Mají podstatnou většinu, nemohou se vymluvit… když někomu něco funguje na devadesáti procentech, tak si přece nemůže stěžovat.
Je to tedy model bezzásahovosti? Příroda se o to postará?
Ano, největší problém určitě – i v Čechách – je velmi nízká, téměř nulová, rozloha bezzásahových území. To není tak, že když se zničí les, tak se vysadí nový a za sto let se může kácet znovu. Když se vykácí les, tak se ty skutečné procesy obnoví nejdřív za 1600 let. A teď si vemte, že se rube všude. To je nepředstavitelné. Proto je naší hlavní prací dosáhnout 5-10 % bezzásahového území, to je moje osobní vize – ve slovenské, v české i v evropské legislativě.
Co třeba ale invazní druhy, jejichž šíření je koneckonců ukázkou vámi často zmiňovaných evolučních sil - bez zásahů všude poroste křídlatka nebo bolševník, ne?
Když se invazní rostlina zmocní určitého území, tak už je každé úsilí o její vymýcení jen mrháním energie. A samozřejmě, jako i v případě jiných dotací, je to mrhání prostředky a přivyděláním si pro někoho jiného… To je jako to sekání těch luk. Když se podíváte, tak všechny ty invazní kytky jsou na narušených půdách. Na hlušině, podél vybagrovaných potoků. Já jsem nikdy netýkavku nebo bolševník v lese neviděl. Je to otázka, jestli tu máte jen stromy, nebo les. Když je les v pořádku, tak si tam žádnou invazní kytku prostě nepustí. Ideální boj proti tomu je tedy udržovat biotopy v normálním stavu… Vemte si třeba vlčí mák. Ten tu není domácí, ten přišel z Asie. A proč se proti němu teda nebojuje? Protože už jsme si na něj zvykli. Takže vidíte, že to je zase kulturní záležitost.
reklama
Radomír Dohnal: Existuje propojení mezinárodního boje proti klimatu s mezinárodním terorismem?
Hřbitovy jsou cenná útočiště živé přírody ve městech, objasňuje studie
Blboun nejapný si zaslouží rehabilitaci. Vyhynulý dronte byl docela svižný pták
