Základní potřebou malých dětí je pohyb. A v lesní mateřské školce ho mají, říká Tereza Valkounová

Lesní mateřské školky jsou u nás docela nový fenomén. A jen co vznikly a trochu se usadily, už jim hrozilo, že zaniknou. O tom, proč to skončilo dobře, pro koho lesní mateřské školky jsou a co dětem přinášejí jsme si povídali s Terezou Valkounovou, šéfkou Asociace lesních mateřských škol.

Tahle otázka asi zajímá spoustu lidí, kteří o lesních mateřských školkách někdy slyšeli. Jak to dělají malé děti, když potřebují na záchod?

Záchodová otázka (smích). Je to, jako když jsou děti na výletě v přírodě s rodiči. Vyhlídnou si nějaké místo, které není nijak moc na očích. A snaží se, aby místo po nich nezůstalo viditelně znečištěné.

Zkušenost z praxe také je, že děti, které chodí s lesní školkou pravidelně ven, si samy nastaví režim tak, že chodí buď před, nebo po školce. Málokdy mají velkou potřebu v lese. A s malou potřebou není skoro žádný problém, to se svlíknou, vyčůrají a zase oblíknou.

Jak se řeší „nehody“, když se nějaké dítě venku třeba počůrá?

Na to musí být průvodci připraveni. Mají proto s sebou docela náklad věcí, včetně univerzálního náhradního oblečení. Zároveň si děti nosí v batůžku i svoje náhradní prádlo.

V lesní mateřské školce jsou vždy dva dospělí. A pokud nastane nějaký velký problém, který nejde vyřešit na místě v lese, tak se rozdělí. A jeden z nich může vyrazit s dítětem do zázemí a tam dát věci do pořádku, a druhý zůstane se skupinkou.

Ještě před pár lety u nás o lesních mateřských školkách nikdo nevěděl. Dnes mám pocit, že alespoň moji vrstevníci, tedy lidé s dětmi, o lesních mateřských školkách ví. Pokud už rovnou v nich své děti nemají. Jak se to stalo, že tu tak rychle vyskočil fenomén lesních mateřských školek?

Boom tady určitě je. Asociace lesních mateřských škol vnikla před sedmi lety. A z nuly to vystřelilo na 130 školek, na kterých se držíme už druhým rokem. Další růst asi nebude tak rychlý, ale myslíme si, že počet lesních školek je velký a máme z toho velkou radost.

A jak si ten rychlý nárůst vysvětlujete?

Lidé sice žijí hlavně ve městech, ale také si všímají, že děti jsou v přírodě v pohodě. Že tam mají všechno, co potřebují. A pokud se bavíme o dětech předškolního věku, tak ty hlavně potřebují pohyb, který venku, v přírodě, dostanou.

Občas se stane, že rodič či pedagog řeknou, že nějaké dítě zlobí. Ale ono má jen nenaplněnou nějakou potřebu. A v lesních mateřských školách vidíme, že nejsou zlobivé. Je to například tím, že mají dost pohybu.

Pohyb je prostě základní potřeba předškolního dítěte a v lese je ho k dispozici neomezeně a v mnoha formách. A není to jen nějaké nesmyslné pobíhání, ale různorodý pohyb. A to je pro rozvoj mozku dítěte důležité.

A co vede někoho k tomu, že založí lesní mateřskou školu?

Je zajímavé, že lesní mateřské školy zakládají hlavně rodiče dětí, které pro své děti nějakou takovou věc chtějí. Není to žádná implementace z hora daného nařízení. Je to typický příklad grassrootu.

Hodně tomu pomohlo, že se našla cesta, jak lesní mateřské školky provozovat legálně. To byl ostatně jeden z důvodů vzniku Asociace, abychom našli cestu, jak původně často zcela neformálně fungující lesní školky provozovat oficiálně.

A prostě se to dobře potkalo. Jsou tu rodiče, kteří chtějí mít děti v lesní školce. Jsou tu lesní školky. A je tu Asociace, která to pomáhá etablovat a ze zahraničí přinesla zkušenosti a informace, jak to může vypadat.

Ale ze začátku tady nebyla moc velká důvěra ze strany státu i veřejnost, ne?

Tak ona je to i teď pořád nová věc. A je přirozené, mít obavu z neznámého, zvlášť když jde o děti. Rozumíme tomu, že lidé mají obavy a chtějí si nejdřív všechno ujasnit. A my jim vycházíme vstříc.

Lesní mateřské školky už u nás fungují několik let a vytvořila se tu nějaká kvalita. Kdyby lesní školky nebyly kvalitní, tak žádný rodič do nich své dítě podruhé nedá. I proto, že si to sám platí. Takže kontrola je ze strany rodičů opravdu velmi silná.

A od září 2017 ještě nastoupila kontrola ze strany státu. Podařilo se nám dosáhnout toho, že se lesní školky legislativně ukotvily, což mimo jiné umožňuje, aby na školky dohlížela Česká školní inspekce, hygiena a další.

A já věřím, že to potvrdí, že lesní mateřské školky jsou normální. Že jsme je ještě nedávno neznali, nikdo z dospěláků do nich nechodil, ale teď je to jedna z dalších inovativních možností vzdělávání dětí. A kdo si přeje pro své dítě takovéto vzdělávání, tak ho může mít.

A ten dohled školní inspekce se bude týkat všech lesních školek?

Ne, jen těch, které se registrují v rejstříku ministerstva školství. To je pro lesní mateřské školky dobrovolné. Je to pro školky, které chtějí být součástí systému a využívat výhody, které to nabízí. A které chtějí finance, které jsou s tím spojené. Byť naše dosavadní zkušenost je, že tyto finance jsou skoro všechny spotřebované na odbavení násobně větší administrativy.

Možnosti zaregistrovat se zatím využila asi čtvrtina školek. A my se budeme snažit, aby se podmínky zlepšovaly. Jak je to zatím velmi nové a na cestě leží ještě mnoho drobných překážek. Ale jsou to věci, které se dají řešit.

A ty ostatní lesní školky tedy chtějí zůstat mimo systém, nepřijít se státem do kontaktu. Potichu si chodit s dětmi do lesa a jinak nebýt vidět…?

Některé školky byly připravenější a tak se registrovaly, jiné zatím čekají, co registrace přinese. Teď v prvním roce řešíme ještě dost nesrovnalostí a tak je zůstávání mimo systém čekání na jasnější situaci. Jen minimum školek hlásí, že chce zůstat mimo systém z principu.

Dobře, u nás se lesní mateřské školky mohou registrovat a fungovat naprosto v souladu s požadavky ministerstva školství. Máte tedy splněno?

Za nás je to velmi zásadní, ale jen první krok. Lesní mateřské školky jsou teď součástí vzdělávacího systému. Teď mají vlastní definici podle školského zákona a doprovodné vyhlášky, kde se ošetřuje to, že nemají budovu, kde by měly zázemí, a jsou venku. Tím se vyřešilo to, že nemusí prostory pro pobyt dětí uvnitř, které nevyužijí, a podobně. A tohle je myslím obrovský úspěch.

Krok číslo dva bude doladit všechny ty drobnosti, které ještě stojí v cestě. Byť pro registrované lesní mateřské školky to úplně drobnosti nejsou.

Například?

Teď řešíme, jak nastavit stravování. Podle ministerstva zdravotnictví by se to správně mělo dělat tak, že se jídlo lesním mateřským školkám doveze, jako catering. To by v praxi znamenalo, že catering třikrát denně někde po lese hledá, kde zrovna děti jsou. A to není reálné. A teď jednáme o tom, aby se to změnilo.

Ideální by bylo, kdyby si děti mohly nosit svačinu z domova s sebou. Doposud to tak bez problému fungovalo. A i u obědů by bylo fajn vymyslet nějaký jiný způsob, který by byl dostupnější.

A pak už bude hotovo?

Pak přijde krok tři. Lesní mateřské školky ukazují, že se děti mohou vzdělávat venku. A věřím tomu, že je tady řada pedagogů v klasických školkách, kteří by rádi učili venku, kteří by rádi měli podobné podmínky, zejména méně dětí na učitele. V lesní mateřské školce je 15 dětí na dva průvodce.

Lesní školky ukazují, že takto to funguje a je to dobré a osvědčené. A mohlo by se to někde potkat s učiteli, co by něco takového také chtěli. Jedna z těch hlavních věcí je mít méně dětí ve třídě.

A je tady prostor pro to, aby vznikla lesní základní škola? Nebo kam půjdou ty děti z lesa? Pod zářivky?

Ano, to je hodně častá otázka, co chudák to dítě, až se dostane do normální základní školy, jak to tam bude zvládat. Ale praxe ukazuje, že to problém není. Jednak dítě samo časem dozraje a jeho potřeba pohybu se v šestém a sedmém roce mění. Už se dokáže více soustředit a sedět.

A pak také hodně platí, že když si rodič vybere lesní mateřskou školu, pak si taky velmi pečlivě vybírá základní školu, kam dá své dítě dál. A většinou si najde nějakou školu, kde není od první třídy frontální výuka. A pak také vznikají lesní základní školy na rovině domácího vzdělávání či malých soukromých či obecní škol.

Takže za pár let tu bude několik základních lesních škol?

To už je teď. Vím o dvou o třech. A buď je to ve formě domácího vzdělávání, kdy se rodiče nějak sdruží nebo si vyloženě založí školu. Ale já bych si hodně přála, aby v těch klasických kamenných školách bylo možné být víc venku. Třeba v družině. Prostor na to tu rozhodně vidím a zase je tu už spousta pedagogů, kteří to dělají.

Polesňují se klasické kamenné školky? Jsou lesní školky pro ty tradiční inspirací?

Nějaká inspirace tam plynout může. A kamenná mateřská školka se může mnohem snáz inspirovat lesní školkou než třeba základka, protože školky nejsou vůbec svázány předměty a vyučovacími hodinami.

Co učitele školek zásadním způsobem omezuje, je počet dětí ve třídě. Je to velká překážka pro to, aby se učitel sebral a sám vzal pětadvacet dětí do lesa. Ale určitě jsou učitelé klasických školek, kteří to „dají“. Chodí k nám také na kurzy, aby se dozvěděli, co všechno se dá s dětmi v lese podnikat.

Je naopak nějaká inspirace, kterou by lesní školky mohly čerpat od těch kamenných?

Jak zvládat tu strašnou administrativu (smích). Dokud se školky neregistrovaly, tak si dělaly jen administrativu, která je provozně nezbytná. Po registraci mají školky administrativy opravdu hodně.

Pro představu, jsou to dva pracovní dny, co se někdo z mateřské školky musí věnovat vyplňování papírů, různých evidencí, výkazů… A pro mnohé školky je tohle důvod, proč do registru nechtějí a raději to vedou postaru.

Tak to by mohl být krok číslo čtyři, zjednodušit administrativu...?

To je spíš úkol pro naši státní správu.

Pro jaké děti a pro jaké rodiče jsou lesní mateřské školky vlastně vhodné? Pro koho jsou?

Nejsou pro každého. A lesní školky si i často vybírají, koho vezmou. A je to velmi individuální. Hlavně je to o rodičích. Rodič musí být připraven, že se mu dítě vrátí špinavé. Někdy hodně špinavé. Rodiče se musí naučit své děti dobře oblékat. A ne každá rodina je outdoorová a ne každá má pro své dítě dostatek vhodného oblečení. Byť to se dá dnes už docela snadno koupit.

A pak je potřeba, aby rodiče věděli, že jsou v tom společně s dětmi. Že lesní mateřská školka není stejný servis, co poskytne klasická školka, kam dítě odložíte a jdete. Rodič dítěte v lesní mateřské školce by měl být v užším kontaktu s pedagogem a školkou, aby věděl, co se v ní děje a v jakém prostředí dítě je. Většina lesních školek hodně akcentuje přístup být spolu. A to není pro každého.

A pak je tu ještě jeden aspekt, a to je riziko. V lesních mateřských školkách se s ním děti přirozeně setkávají při různých aktivitách. Ať už jde o lezení na stromy, nebo práci s ostrými nástroji, oheň…. A pro některé rodiče to může být zdroj silné úzkosti. Strach o dítě je dnes věc, kterou společnost spíš podporuje a tento strach silně narůstá. A v lesní mateřské školce se rodič s rizikem prostě potká.

Ale není to nijak nebezpečné, že ne?

Ne. Je to kontrolované riziko pod dohledem dospělých. Je to vědomé riziko. Víme, do čeho děti vedeme. Děti se s rizikem postupně seznamují, naučí se jak s ním správně zacházet a díky tomu jsou v bezpečí mnohem víc než děti, které se té situaci musí vyhnout a nic se tak o ní nenaučí.

Ale pro někoho to může být těžké zažít. Rodič si přijde vyzvednout dítě do školky a ono, místo aby spořádaně čekalo, leze někde ve větvích. A pro někoho je těžké nevyběhnout ho zachraňovat, „protože určitě spadne.“

Dobře. A pro koho tedy lesní mateřský školky určitě nejsou?

To se těžko zobecňuje. Pokud je pro někoho důležitá sterilní čistota a kokon absolutního bezpečí kolem dítěte, tak to v lesní školce určitě nedostane.

Mě se z mého okolí zdá, že do lesních mateřských školek dávají děti hlavně rodiče, kteří si to mohou finančně dovolit.

To je trochu dané tou dosavadní historií, kdy lesní mateřské školky typicky zakládali rodiče formou spolků, který nemá žádný nárok na příspěvek od státu. A tak to museli hradit naplno rodiče dětí. Což je často nemalý nárok na rodičovský rozpočet.

Ale vím i o několika rodinách, které si prostě přehodily priority. Řekly si, že tohle je pro ně tak zásadní, že omezily jiné aktivity a finance přesunuly sem.

Přání, aby děti chodili ven, mají lidé nezávisle na příjmech. Ale tím, jak většina lesních mateřských školek zatím není v registru, to není dostupné všem.

Podle čeho se pozná, že je nějaká lesní mateřská školka dobrá, nebo špatná?

To je důležité téma. Snažíme se to za Asociaci hodně podporovat. Jednak pro školky samotné, aby ony samy dovnitř věděly, jak na tom jsou, tak pro rodiče. Máme Standardy kvality lesních mateřských škol. Což je na poli vzdělávání u nás velmi unikátní věc. A ty standardy jsou v několika oblastech – směrem k provozu, týmu, dětem a rodičům a tak dál, a mapují úroveň školky.

Do čeho moc nezasahujeme, je samotný vzdělávací program školky. Obecně se opíráme o Rámcový vzdělávací program, což je státem dané kurikulum pro předškolní zařízení.

Aktuálně z našich všech členů splňuje standardy kvality 22 školek. A všechny, které to mají, nám říkaly, že si tím procházely postupně a zkoumaly, co jim v jakém kritériu chybí. A když nakonec prošly, tak nám říkaly, že se najednou cítí v té své pozici silnější. A to pak samozřejmě je vidět i navenek. Standardy jsou jakýsi maják, který školkám pomáhá si ujasnit, kam směřují.

Byla už v historii Asociace nějaká školka, která byla tak špatná, že jste od ní dali ruce pryč?

To, že je ve školce něco špatně, zpravidla mnohem dřív než Asociace zjistí rodič. A stane se třeba, že pak kontaktuje Asociaci, aby přijela a řešila. A my, než že bychom od někoho dali ruce pryč, raději nabízíme pomoc.

Nabízíme mentorskou podporu školkám, které se někde zasekly. Typicky to je problém v komunikaci, buď v týmu školky, nebo vůči rodičům.

A snažíme se přitahovat pedagogy z lesních mateřských školek, kteří třeba nemají pedagogické vzdělání – protože ty školky, které nejsou v rejstříku, je mít nemusí –, aby se dozvěděli základy pedagogiky. Aby věděli, jaké jsou základní potřeby dětí a základní parametry toho, co se od nich očekává.

Jak se v dospělosti na člověku podepíše to, že v dětství chodil do lesní mateřské školky?

To bychom si přáli vědět (smích). Ale velmi těžko se odstiňují jiné vlivy. Myslím, že vyloženě výzkum na to není. Nicméně si vzpomínám na jednoho muže, se kterým jsem se potkala na konferenci v Německu, který prošel lesní mateřskou školkou. A on vyprávěl, co mu lesní školka dala. Zmiňoval tvořivost, že ve svém životě vnímal různé materiály a možnosti, co by se s nimi daly dělat a to vedlo i k volbě jeho povolání. Je samozřejmě sporné, jestli je to jeho charakterová danost, nebo fakt přínos lesní školky.

Ale v té předškolní kategorii nějaké výzkumy jsou, a skutečně ukazují, že lesní děti jsou opravdu tvořivější. I proto, že v lese nemají polici s hotovými hračkami, ale musí si je v lese najít a vymyslet. A vzhledem k tomu, jak se současný svět rychle mění, bude tvořivost a schopnost nacházet nová řešení pro dospělé dost silnou výhodou.

Co to pak člověku dá do dospělosti, se můžeme dohadovat. Určitě se projeví více pohybu, který v lese mají – je prokazatelné, že pohyb v předškolním věku má vliv na rozvoj mozku, zejména řeči. A pak schopnost relaxace. Dnešní děti mají velmi vyčerpanou pozornost. Tlačí se na ně ohromná spousta informací ze všech stran. Reklamy všeho druhu, hluk, který je ve městě všudypřítomný. Zažít ticho, zažít nic je pro děti ohromně těžké. Příroda umožňuje zažít chvíli ticha a klidu. Děti pak třeba nebudou muset chodit na drahé terapie (smích).

Lesní mateřské školky jsou docela drahé. Jak moc je v pořádku, když rodič dá dítě do lesa jen na pár dní v týdnu a na zbytek do kamenné školky pod zářivky? Prostě aby ušetřil.

Za Asociaci z toho radost nemáme. Pro některé děti je tenhle proces střídání náročný. Ale jistě jsou děti, které jsou velmi společenské a na každém místě si užijí to, co nabízí.

A je to i na posouzení pedagogů v obou školkách, aby dokázali rodičům říct, zda takové střídání pro to konkrétní dítě je dobré, nebo není.

Asociace lesních mateřských školek se svého času pustila do lobbingu na půdě parlamentu. Jaká to byla zkušenost?

Já jsem si v prvé řadě uvědomila, že není špatně, že jsme lobbistickou organizací. Prostě hájíme zájmy nějaké skupiny organizací, o jejichž hodnotách jsme přesvědčeni, že jsou dobré.

Před třemi lety jsme lobbovali opravdu silně, protože šlo o záchranu lesních mateřských školek. A myslím, že jsme se to naučili. A že to byla silná zkušenost. A díky tomu, že to dobře dopadlo, to bylo pro nás velmi posilující.

Zjistili jsme, že politika není černobílá, že v ní jsou lidé, se kterými se dá jít a hledat řešení. Že to nutně nemusí být boj, ale může to být dialog. Někteří poslanci i přijali pozvání k návštěvě lesní mateřské školky, někteří z nich si dokonce vzali i vhodnou obuv. A pak, když nás v parlamentu hájili, tak bylo vidět, že vědí, o čem mluví.

Podstatné také bylo, že na naší straně byla média.

Dostanete se jako šéfka Asociace lesních mateřských školek do lesa?

No, je to paradox, ale hodně času trávím na židli u počítače a na schůzkách s lidmi. A jít ven je trochu vzácnost.

Naštěstí máme vzdělávací programy pro pedagogy, které se odehrávají venku. A ty si pak užívám.

Jak si stojí české lesní školky oproti zahraničním?

V jiných zemích bývá legislativa mnohem volnější. Zákon tam prostě obecně říká, že dětem má být teplo, ale už se přesně neurčuje, jestli to je 24,5 °C. Stačí, že je dětem teplo. A neřeší se, jestli je to interiérem, nebo oblečením.

A pak na západě je běžný model, že děti chodí do školky jen na část dne, typicky na dopoledne. U nás se zajelo, že školky jsou celodenní. To je podle mého lepší, protože se v poledne nemusí řešit, jak dítě vyzvednout a převézt někam, aby se najedlo a vyspalo. Když jsou v lese celý den, tak se to prostě všechno odehraje přirozeně v lese.

V zahraničí se samozřejmě stále inspirujeme. Nejčastěji jde o takové ty praktické vychytávky, které umožňují jednoduchý provoz venku. Nedávno jsme se třeba v Berlíně naučili, jak rozdělávat oheň, když je všude sníh.

Ale už také chceme pozvat zahraniční kolegy k nám, protože si myslíme, že i my už máme své vychytávky, které vyplynuly z toho, že děti u nás bývají v lese celý den.

---

reklama

---